23 Cdo 3695/2023 — Nejvyšší soud

23 Cdo 3695/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 11. 2024 Spisová značka:23 Cdo 3695/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:23.CDO.3695.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dovolání (vady) Přípustnost dovolání Poučovací povinnost soudu Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 243c odst. 1 o. s. ř. § 241a odst. 2 o. s. ř. § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:15. 12. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 10.02.2025IV.ÚS 449/25 Lucie Dolanská Bányaiová odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost26. 3. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 3695/2023-778 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Hany Poláškové Wincorové ve věci žalobkyně In Time, s.r.o., se sídlem v Praze 7, Jirečkova 1021/3, identifikační číslo osoby 25015133, zastoupené JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 559/28, proti žalované ACOGER s.r.o., se sídlem v Praze 7, Sochařská 312/12, identifikační číslo osoby 26119072, zastoupené Mgr. Václavem Slukou, advokátem se sídlem v Praze 10, U Vršovického nádraží 873/2, o zaplacení 492 500 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 46 Cm 119/2009, o dovolání žalobkyně a žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 5. 2023, č. j. 2 Cmo 101/2018-679, 2 Cmo 102/2018, takto: I. Dovolání žalované se odmítá. II. Dovolání žalobkyně se odmítá. III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 31 500 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího advokáta. Odůvodnění: 1. V řízení se žalobkyně domáhala po žalované (původně po již zaniklé společnosti U STUDÁNKY A.M., s.r.o., identifikační číslo osoby 25630792) zaplacení částky 492 500 Kč s příslušenstvím, jako odměny za vypracování zprávy o výkonu správy nemovitostí při přechodu obchodního podílu nebo obchodních podílů původní žalované formou dědictví podle předpisů Ruské federace (dále jen „zpráva“), s tvrzením, že tuto zprávu žalobkyně pro původní žalovanou vypracovala a jí předala na základě smlouvy o poradenství uzavřené ze dne 5. 10. 2004 mezi žalobkyní a původní žalovanou, za kterou jednala společnost HELDENBURG s.r.o. 2. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 3. 11. 2016, č. j. 46 Cm 119/2009-334, ve znění opravného usnesení ze dne 23. 1. 2016, č. j. 46 Cm 119/2009-352, a doplňujícího usnesení ze dne 29. 11. 2016, č. j. 46 Cm 119/2009-338 (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“), zamítl žalobu, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 492 500 Kč s příslušenstvím (výrok pod bodem I), a uložil žalobkyni povinnost nahradit náklady řízení žalované ve výši 85 100 Kč (výrok pod bodem II) a České republice ve výši 700 Kč (výrok pod bodem III). 3. Vrchní soud v Praze (poté, co jeho předchozí rozsudek ze dne 1. 10. 2020, č. j. 2 Cmo 101/2018-556, 2 Cmo 102/2018, byl zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2022, č. j. 23 Cdo 1775/2021-614, a věc byla vrácena Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení – vyjma výroku, kterým byl odvolacím soudem změněn výrok pod bodem III rozsudku soudu prvního stupně tak, že se nevydává) v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I potvrdil (výrok I), ve výroku pod bodem II jej změnil tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 106 000 Kč (výrok II) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 132 600 Kč (výrok III). Dovolání žalované 4. Rozsudek odvolacího soudu v rozsahu jeho výroků II a III napadla žalovaná včasným dovoláním, v němž navrhla napadené rozhodnutí změnit ve výroku II tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů prvostupňového řízení ve výši 215 450 Kč, ve výroku III tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 272 200 Kč a rovněž navrhla, aby Nejvyšší soud zavázal žalobkyni k náhradě nákladů dovolacího řízení. 5. Žalobkyně se k dovolání žalované nevyjádřila. Dovolání žalobkyně 6. Žalobkyně napadla včasným dovoláním rozsudek odvolacího soudu v rozsahu výroku I. Navrhla jeho zrušení a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení a namítla nesprávné právní posouzení věci. Co do přípustnosti dovolání uvedla, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a dále též na vyřešení otázek procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. Konkrétně namítala: a) rozpor s judikaturou Nejvyššího soudu (usnesením ze dne 31. 1. 2001, sp. zn. 32 Cdo 56/99, uveřejněným pod číslem 53/2001 Sb. rozh. obč. – dále jen „R 53/2001“, a rozsudky ze dne 15. 5. 2019, sp. zn. 32 Cdo 2693/2017, a ze dne 14. 8. 2008, sp. zn. 26 Cdo 1559/2007, jež jsou veřejnosti dostupné – stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – na https://www.nsoud.cz) při řešení procesní otázky poučení žalobkyně odvolacím soudem podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Poukazovala na to, že nebyla poučena odvolacím soudem při jednání dne 18. 5. 2023 o povinnosti tvrdit a prokázat dokončení a předání díla žalované, a to v důsledku pochybení odvolacího soudu při nařizování jednání na tento den, a že z uvedeného důvodu nebyl správný závěr odvolacího soudu o neunesení důkazního břemene žalobkyní. b) odklon od rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3478/2007, a ze dne 29. 6. 2006, sp. zn. 33 Odo 988/2004, při řešení otázky procesního práva „koho tížilo břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně pravosti podpisů“. Argumentovala tím, že v předchozím zrušujícím rozhodnutí v této věci Nejvyšší soud sice dospěl k závěru, že odpor proti platebnímu rozkazu mohl být žalovanou účinně podán i před doručením platebního rozkazu žalované, avšak nezabýval se otázkou „falšovaných podpisů na listinách, kterými měl být podán odpor“ tj. podpisů jednatelky žalované a jejího zástupce, k čemuž žalobkyně navrhovala provedení znaleckého posudku z oboru písmoznalectví, který odvolací soud neprovedl. Podle žalobkyně měla žalovaná prokazovat, že odpor ze dne 16. 11. 2006 byl skutečně podepsán oprávněnými osobami, a neučinila-li tak, neunesla důkazní břemeno ohledně pravosti listiny – odporu. c) rozpor s rozsudkem Nejvyššího soudu „SR 5/2003 s. 160“ (jde o rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2002, sp. zn. 29 Odo 416/2001 – poznámka Nejvyššího soudu), podle kterého „nestanoví-li smlouva o dílo něco jiného, není podepsání zápisu o předání díla rozhodující pro vznik práva na zaplacení ceny díla“, založil-li odvolací soud své rozhodnutí na závěru, že nelze mít za splněný požadavek § 554 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zrušeného ke dni 1. 1. 2014 (dále jen „och. zák.“), pokud žalobkyně nepředložila jako důkaz předávací protokol. Zdůrazňovala, že mohla prokazovat předání zprávy i jinými způsoby, což také činila. d) rozpor s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2015, sp. zn. 23 Cdo 3334/2014, a též s § 33 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zrušeného ke dni 1. 1. 2014, při řešení otázky hmotného práva, tj. otázky vztahu mezi zmocnitelem a zmocněncem v souvislosti s předáním zprávy. Odvolacímu soudu vytýkala, že nepřehledně a zavádějícím způsobem zaměnil dva právní vztahy, tj. ohledně předání zprávy mezi žalobkyní a (původní) žalovanou a předání zprávy mezi společností HELDENBURG s. r. o. a (původní) žalovanou. Tvrdila, že společnost HELDENBURG s. r. o. byla oprávněna nejen k uzavření smlouvy o poradenství, ale též k převzetí výstupů z uzavřené smlouvy, tj. k převzetí zprávy, a pokud žalobkyně předala zprávu společnosti HELDENBURG s. r. o., pak již bylo irelevantní další předání této zprávy mezi H. a jednatelkou původní žalované (šlo o jiný vztah vyplývající ze smlouvy o správě nemovitostí uzavřené mezi původní žalovanou a společností HELDENBURG s. r. o.). I pro případ, že by převzetí zprávy představovalo překročení zmocnění ze strany společnosti HELDENBURG s. r. o. (což podle žalobkyně prokázáno nebylo), šlo podle žalobkyně v řízení pouze o to, zda (původní) žalovaná schválila či neschválila převzetí zprávy mezi žalobkyní a společností HELDENBURG s. r. o. 7. V souvislosti s argumentací k otázce d) žalobkyně v dovolání také namítala, že tvrzení odvolacího soudu týkající se pochybností o vyhotovené zprávě nemají oporu ve spise, neboť jsou v rozporu se závěry policejního šetření, které