23 Cdo 3797/2023 — Nejvyšší soud

23 Cdo 3797/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 12. 2024 Spisová značka:23 Cdo 3797/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:23.CDO.3797.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Uznání závazku Smlouva o dílo Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 243c odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:11. 1. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 21.02.2025I.ÚS 598/25 Tomáš Langášek odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost19. 3. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 3797/2023-461 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně Skanska a.s., se sídlem v Praze 8, Křižíkova 682/34a, identifikační číslo osoby 26271303, zastoupené JUDr. Pavlem Dejlem, LL.M. Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Jungmannova 745/24, proti žalované Ředitelství silnic a dálnic ČR, příspěvková organizace, se sídlem v Praze 4, Čerčanská 2023/12, identifikační číslo osoby 65993390, zastoupené JUDr. Jiří Hartmannem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 49/5, o zaplacení 69 340 540 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 37 Cm 38/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 10. 2021, č. j. 4 Cmo 122/2020-400, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: 1. V řízení se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 69 340 540 Kč s příslušenstvím na základě smlouvy dílo (nadlimitní veřejné zakázky na výstavbu silnice 1/42), kterou uzavřela dne 25. 2. 2009 se žalovanou jako účastník sdružení stavebních firem. Požadovaná částka byla tvořena nedoplatkem z konečné faktury (vystavené dne 30. 11. 2013 na celkovou částku 190 463 236,54 Kč) ve výši 10 574 995,79 Kč, který představoval žalobkyní vynaložené vícenáklady (týkající se objektu SO 950 všeobecné konstrukce a práce) způsobené změnou délky provedení díla zapříčiněnou žalovanou (zpožděním vydání stavebního povolení, které měla žalovaná zajistit, nedostatkem financí v průběhu provádění díla a rozhodnutím žalované o společném zprovoznění vzájemně souvisejících staveb). Žalobkyně též v žalobou požadované částce uplatňovala kapitalizované úroky z prodlení se zaplacením konečné faktury v celkové výši 17 488 699,95 Kč (14 417 898,32 Kč za dobu od 30. 1. 2014 do 27. 3. 2015 z částky 154 912 510,89 Kč a 3 070 801,63 Kč za dobu od 28. 3. 2015 do 28. 12. 2015 z částky 50 447 501,79 Kč) s tvrzením, že na konečnou fakturu žalovaná zaplatila před její splatností 35 367 110,90 Kč a poté dne 27. 3. 2013 částku 104 465 008,49 Kč a dne 28. 12. 2015 částku 39 872 506 Kč, přičemž na základě požadavku žalované byl na část konečné faktury ve výši 183 615,36 Kč vystaven dne 30. 11. 2015 dobropis. Žalobkyně požadovala také úroky z prodlení z částky 10 574 995,79 Kč za dobu od 29. 12. 2015 do zaplacení. Žalobou požadovaná částka byla tvořena i smluvní pokutou v celkové výši 41 276 844,27 Kč za prodlení s úhradou konečné faktury (tj. smluvní pokutou 32 686 539,67 Kč vypočtenou z částky 154 912 510,89 Kč za dobu od 30. 1. 2014 do 27. 3. 2015, smluvní pokutou 6 961 755,25 Kč vypočtenou z částky 50 447 501,79 Kč za dobu od 28. 3. 2015 do 28. 12. 2015 a smluvní pokutou 1 628 549,35 Kč vypočtenou z částky 10 574 995,79 Kč za dobu od 29. 12. 2015 do 31. 10. 2016). 2. Žalovaná namítala, že uvedený nedoplatek představující dodatečné náklady, které žalobkyni vznikly v souvislosti se zpožděným vydáním stavebního povolení a posunem termínu dokončení díla, není nedoplatkem ceny díla, ale zvláštním nárokem, který měl být podle smlouvy uplatněn v dohodnutých lhůtách, což se nestalo a právo na zaplacení takových nákladů podle smlouvy zaniklo. Namítla též jeho promlčení. Smluvní pokuty zpochybňovala s tím, že v konečné faktuře byla vyúčtována částka již přesahující dohodnutou cenu díla (kromě zvláštního nároku na vícenáklady byla podle ní účtována cena prací provedených nad rámec uzavřené smlouvy na základě změn v průběhu stavby, k nimž nebyl uzavřen dodatek, ačkoliv takový postup smlouva předpokládala), tvrdila, že na konečnou fakturu hradila včas postupně při dodržení postupu předpokládaného v § 23 odst. 7 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách. 3. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 3. 2020, č. j. 37 Cm 38/2016-323, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 28 063 695,74 Kč (z toho 10 574 995,79 Kč tvořil tvrzený nedoplatek konečné faktury a 17 488 699,95 Kč tvořily kapitalizované úroky z prodlení za opožděné platby na konečnou fakturu) s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky 10 574 995,79 Kč od 29. 12. 2015 (výrok I), zamítl žalobu co do požadavku na zaplacení částky 41 276 844,27 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky 15 336 301,18 Kč od 23. 8. 2014 do zaplacení a z částky 25 940 543,09 Kč od 2. 12. 2016 do zaplacení (výrok II) a rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení 192 622,32 Kč (výrok III). 4. Vrchní soud v Praze rozsudkem označeným výše v záhlaví potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II v části, v níž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 1 628 549,35 Kč (smluvní pokuty za prodlení se zaplacením nedoplatku konečné faktury ve výši 10 574 995,79 Kč za dobu od 29. 12. 2015 do 31. 10. 2016) s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 2. 12. 2016 do zaplacení, ve zbývajícím rozsahu výroku II a ve výrocích I a III rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 5. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně posoudil smlouvu ze dne 25. 2. 2009 jako smlouvu o dílo podle § 536 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zrušeného ke dni 1. 1. 2014 (dále jen „obch. zák.“), a přisvědčil žalobkyni, že smlouva byla tzv. měřeným kontraktem, tj. že stanovila pevnou cenu za jednotku, způsob jejího měření a oceňování a účastníci mohli podle měřených cen posuzovat a oceňovat (bez nutnosti změn a úprav smlouvy formou písemných dodatků) též práce neobsažené v položkovém rozpočtu, ale jim podobné, pokud jejich realizace směřovala k provedení stavebního díla vymezeného projektovou dokumentací, tj. v případě, že konkrétní práce nevedly ke kvalitativní či kvantitativní změně díla. To, zda byly účtovány právě takové práce, neměl za řádně zjištěné, což mělo vliv i na nároky požadované z tvrzeného prodlení s úhradou takových částí konečné faktury. 6. Ve vztahu k nároku na zaplacení nedoplatku konečné faktury ve výši 10 574 995,75 Kč se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že právo na dodatečné náklady související s prodloužením stavby je namístě hodnotit jako nárok na náhradu škody (§ 373 a násl. obch. zák.), avšak neměl za řádně zjištěné, ve kterém okamžiku, jakým způsobem a v jakém rozsahu došlo k újmě na majetku žalobkyně. Ve vztahu k počátku promlčecí doby odvolací soud nesdílel názor soudu prvního stupně, že žalovaná částečnou úhradou na konečnou fakturu uznala ve smyslu § 407 odst. 3 obch. zák. uplatněný nárok, neboť z dokazování nevyplynulo, že by žalovaná měla v úmyslu uznat částečnou úhradou i zbytek žalobkyní označeného dluhu. Žalovaná dala jasně najevo (zahájením jednacích řízení bez uveřejnění, jichž se žalobkyně účastnila), že dluh vyúčtovaný konečnou fakturou plnit nehodlá, resp. rozhodně ne ihned, bez splnění postupu podle § 237 odst. 7 zákona o veřejných zakázkách. Za uznání závazku (tj. za jednoznačný projev vůle směřující k uznání závazku) pak nepovažoval ani poslední větu dopisu žalované ze dne 19. 11. 2015, v němž žalovaná uvedla, že „po započtení dobropisu může být“ vyúčtovaná částka uhrazena. K nároku na smluvní pokutu za prodlení s úhradou částky 10 574 995,75 Kč odvolací soud konstatoval, že závěr o tom, že jde o nárok na náhradu škody, nikoli o nárok na doplatek ceny díla, vede k tomu, že ani případné prodlení s úhradou této částky nemůže být sankcionováno smluvní pokutou sjednanou v čl. 14.8 obchodních podmínek pouze pro případ prodlení s úhradou ceny díla. 7. Proti rozsudku odvolacího soudu v části, kterou byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II o zamítnutí žaloby co do částky 1 628 549,35 Kč (smluvní pokuty za prodlení s úhradou částky 10 574 995,75 Kč za dobu od 29. 12. 2015 do 31. 10. 2016) s úrokem z prodlení podala žalobkyně včasné dovolání, ve kterém navrhla napadený rozsudek zrušit a věc v tomto rozsahu vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Přípustnost dovolání spatřovala v tom, že napadené rozhodnutí záviselo na vyřešení otázek hmotného práva, které odvolací soud podl