23 Cdo 3870/2023 – Nejvyšší soud

23 Cdo 3870/2023-329 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobce M. Č., zastoupeného Mgr. Janem Aulickým, advokátem se sídlem v Českém Krumlově, Za Tiskárnou 327, proti žalovaným 1) M. Č., zastoupenému Mgr. Markétou Koubíkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Balbínova 1093/27, a 2) M. K., o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 2 C 70/2021, o dovolání prvního žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 1. 2023, č. j. 7 Co 1209/2022-258, takto: I. Dovolání se zamítá. II. První žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Okresní soud v Českém Krumlově (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27. 6. 2022, č. j. 2 C 70/2021-208, určil, že M. Č., narozená XY, byla ke dni smrti dne XY vlastníkem pozemku parc. č. XY a pozemku parc. č. st. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, v části obce XY, nacházejících se v katastrálním území a obci XY (výrok I). Dále soud rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a vůči státu (výroky II až IV), a to ve spojení s usnesením ze dne 23. 2. 2023, č. j.  2 C 70/2021-266. 2. Žalobce se podanou žalobou domáhal určení, že matka účastníků M. Č., narozená XY, zemřelá XY (dále též „matka“ či „zůstavitelka“), byla ke dni smrti výlučným vlastníkem nemovitých věcí uvedených ve výroku I rozsudku. Žalobu odůvodnil tím, že první žalovaný tyto nemovité věci nabyl na základě absolutně neplatné darovací smlouvy ze dne 10. 10. 2017, když matka jednala v duševní poruše, která jí činila právně neschopnou k tomuto jednání. Matka trpěla těžkou demencí, byla dezorientovaná, nepostihovala realitu, byla závislá na pomoci okolí a neschopna samostatného úsudku a života. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení žalobce spatřuje v tom, že je synem M. Č., tedy jejím potenciálním dědicem v první dědické třídě. Žalovaní jsou jejími dalšími dětmi, tedy potenciálními dědici. 3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že mezi M. Č. a prvním žalovaným byla dne 10. 10. 2017 uzavřena darovací smlouva a smlouva o zřízení výměnku, dle které matka darovala nemovité věci prvnímu žalovanému a ten zřídil matce doživotní právo odpovídající služebnosti výměnku. Poukázal na to, že rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 23. 4. 2019, č. j. 8 Nc 105/2017-445, byla M. Č. omezena ve svéprávnosti na dobu pěti let tak, že není způsobilá nakládat se jměním přesahujícím 250 Kč týdně, pořizovat pro případ smrti, činit právní jednání související s nájmem bytu a další vyjmenovaná právní jednání. 4. Soud prvního stupně k otázce existence duševní poruchy zůstavitelky v době uzavření předmětné darovací smlouvy vyslechl řadu svědků a provedl důkaz zdravotnickou dokumentací zůstavitelky. 5. Znalec MUDr. Jan Tuček, Ph.D., vypracoval posudek v řízení o omezení svéprávnosti matky, jakož i v řízení o její žalobě proti prvnímu žalovanému na určení vlastnického práva. V obou těchto řízeních byl znalec též soudem vyslechnut. Ze znaleckého posudku MUDr. Jana Tučka, Ph.D., č. 88/1154/2018 ze dne 19. 10. 2018 soud prvního stupně zjistil, že znalec učinil diagnostický závěr o přítomnosti trvalé duševní poruchy – demence smíšené etiologie těžkého stupně, kterou není možné současnými léčebnými prostředky vyléčit, ale lze pouze ovlivnit některé její projevy. Lze očekávat postupné zhoršování stavu posuzované. Její ovládací a rozpoznávací schopnosti jsou již takřka vymizelé. Znalec mj. uvedl, že je velmi pravděpodobné, že posuzovaná si nebyla dne 10. 10. 2017 plně vědoma toho, co je obsahem smlouvy. Velmi pravděpodobně nebyla schopna chápat důsledek jejího uzavření. 6. Ze znaleckého posudku MUDr. Jana Tučka, Ph.D., č. 129/1307/2019 ze dne 12. 12. 2019 bylo dále zjištěno, že znalec po seznámení se s dalšími provedenými důkazy učinil závěr, že je možné s vysokou mírou pravděpodobnosti předpokládat, že posuzovaná dne 10. 10. 2017 učinila právní jednání v dušení poruše. Jednalo se o středně těžký až těžký stupeň demence smíšené etiologie, který podstatně snižuje ovládací a rozpoznávací schopnosti posuzované, tedy schopnost právně jednat, chápat význam a důsledky, které jednání může mít. Dle vyjádření znalce posuzovaná ke dni právního jednání nemohla trpět pouze lehkým stupněm demence. 7. Při výslechu v nyní projednávané věci znalec MUDr. Jan Tuček, Ph.D., po seznámení se s doplněným dokazováním zejména o výpovědi svědků dospěl k závěru, že v době uzavření darovací smlouvy dne 10. 10. 2017 lze s vysokou mírou pravděpodobnosti předpokládat, že posuzovaná toto právní jednání učinila v duševní poruše a její rozpoznávací a ovládací schopnosti byly podstatně snížené. Znalec vysvětlil, že osoby, které nemají dostatečné odborné vzdělání k posuzování duševních poruch, mohly vnímat chování posuzované jako ještě normální, když při prvním pohledu se mohla zdát ve stavu, že nemá postižené kognitivní funkce takovým způsobem, že by jí to neumožňovalo se rozhodovat. Svůj závěr znalec neučinil pouze na základě jednoho vyšetření posuzované, ale na základě znalosti dostupné zdravotnické dokumentace, důkazů ze spisu a na základě odborné zkušenosti, přičemž přijal závěr v rovině vysoké pravděpodobnosti, neboť ke zcela jistému závěru znalec dospět nemůže s ohledem na to, že posuzovaná nebyla odborně vyšetřena v době bezprostředně předcházející nebo následující právnímu jednání. 8. Soud prvního stupně tak na základě takto zjištěného skutkového stavu konstatoval, že v době podpisu darovací smlouvy byly rozpoznávací a ovládací schopnosti matky pro duševní poruchu podstatně sníženy, a proto nebyla schopna chápat smysl a důsledky tohoto právního jednání. 9. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil s odkazem na ustanovení § 581 věty druhé zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Uvedl, že jednou ze základních podmínek platnosti právního jednání je skutečnost, že jednající osoba k tomu disponuje dostatečnou rozumovou a volní schopností, jinak musí být zákonem chráněna před riziky právního styku. Poukázal na to, že darování je bezúplatným převodem majetkové hodnoty, a proto lze říci, že je zpravidla v neprospěch dárce jednajícího v duševní poruše, která ho činila k takovému jednání neschopným. Darovací smlouva sice obsahovala ujednaní o zřízení bezplatného práva odpovídajícího služebnosti bydlení na dobu dožití dárkyně, v řízení však vyplynulo, že matka v darovaném rodinném domě nebydlela. Od roku 2005 bydlela v tzv. výminku, který se nachází na pozemku žalobce. Jednalo se o právo pouze formální. 10. Soud prvního stupně s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. I. ÚS 173/13, uvedl, že skutečnost, že plně svéprávná osoba jednala v duševní poruše, která ji v daný okamžik činila neschopnou právně jednat, musí být v řízení prokázána s vysokou pravděpodobností. 11. Soud prvního stupně přitom dospěl k závěru, že matka v době podpisu darovací smlouvy nebyla omezena ve svéprávnosti, avšak nacházela se ve stavu duševní poruchy způsobené duševním onemocněním, pro které nebyla schopna právně jednat, tudíž bylo její právní jednání absolutně neplatné. Soud proto žalobě vyhověl, když shledal též naplnění naléhavého právního zájmu na požadovaném určení vlastnického práva matky ke dni její smrti dle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť bez něho by se žalobce nemohl stát dědicem majetku, který byl neplatně převeden třetí osobě. 12. K odvolání prvního žalovaného Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 18. 1. 2023, č. j. 7 Co 1209/2022-258, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý a třetí výrok). 13. Odvolací soud zcela odkázal na skutková zjištění soudu prvního stupně, z nichž vycházel, a ztotožnil se rovněž s jeho právními závěry. Shodně se soudem prvního stupně tak odvolací soud uzavřel, že právní jednání zůstavitelky učiněné zjevně v duševní poruše je třeba ve smyslu § 581 věta druhá o. z. považovat za absolutně neplatné. Dodal, že přitom je třeba přihlédnout k povaze předmětné darovací smlouvy (bezúplatný převod vlastnického práva k nemovitosti). Prvním žalovaným předkládaná odlišná právní konstrukce (pouze relativní neplatnost předmětné smlouvy) by zůstavitelce (jejím dědicům) nevytvářela dostatečnou právní ochranu, která je základním smyslem tohoto ustanovení. Jen obtížně si lze představit, že osoba postižená trvalou duševní poruchou, která vylučuje tvorbu svobodné vůle, bude schopna správně chápat podstatu relativní neplatnosti právního jednání a vznést příslušnou námitku (§ 586 o. z.). 14. Odvolací soud tak rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil. II. Dovolání a vyjádření k němu 15. Proti rozsudku