23 Cdo 3877/2019 — Nejvyšší soud

23 Cdo 3877/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 7. 2021 Spisová značka:23 Cdo 3877/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:23.CDO.3877.2019.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Bezdůvodné obohacení Dotčené předpisy:§ 451 obč. zák. § 457 obč. zák. § 458 odst. 1 obč. zák. § 18 odst. 1 předpisu č. 328/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:20. 10. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 3877/2019-671 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhoda a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., ve věci žalobce Mgr. Lukáše Hojdna, LL.B., se sídlem v Praze 10, Francouzská 299/98, správce konkursní podstaty úpadce GASTEX spol. s r. o., identifikační číslo osoby 43002960, zastoupeného JUDr. Pavlem Sedláčkem, advokátem, se sídlem v Praze, Dlouhá 705/16, proti žalovanému I. B., nar. XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Evou Metzkerovou, advokátkou, se sídlem v Praze 2, Rumunská 1720/12, o zaplacení částky 1 530 000 Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 19 Cm 78/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 6. 2019, č. j. 11 Cmo 67/2017-635, t a k t o : Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 6. 2019, č. j. 11 Cmo 67/2017-635, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. V posuzované věci se žalobou podanou dne 1. 6. 2010 tehdejší správkyně konkursní podstaty úpadce GASTEX spol. s r. o. domáhala po žalovaném [původně jako žalovaný 1)] a současně po M. V. [tehdy žalovaný 2)] jako solidárně zavázaných dlužnících zaplacení částky 1 530 000 Kč z titulu nároku na vydání plodů a užitků nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví č. XY pro obec XY, katastrální území XY (dále jen „nemovitosti“), náležejících do konkursní podstaty úpadce, a to v podobě výnosů z nájemného inkasovaného žalovanými v období od prosince 2006 do listopadu 2009, kdy žalovaní tyto nemovitosti pronajímali třetím osobám – K. H. a následně společnosti ALDAS PLUS s. r. o., přestože nemovitosti byly zahrnuty do konkursní podstaty úpadce. 2. Usnesením ze dne 16. 11. 2010, č. j. 19 Cm 78/2010-161, soud prvního stupně na návrh žalobce připustil, aby do řízení na straně žalovaných přistoupila jako žalovaná 3) společnost ALDAS PLUS s. r. o., a usnesením ze dne 11. 7. 2011, č. j. 19 Cm 78/2010-172, připustil změnu žaloby, navrženou žalobcem v podání ze dne 29. 10. 2010; v něm se žalobce domáhal po žalovaných 1) a 2) jako solidárních dlužnících zaplacení částky 1 168 576 Kč a po žalované 3) zaplacení částky 361 424 Kč. 3. Žalovaný se bránil námitkou promlčení a žalovaný 2) namítal nedostatek své pasivní legitimace na základě tvrzení, že žádné plnění nepřijal; žalovaná 3) se k žalobě nevyjádřila. 4. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 6. 2013, č. j. 19 Cm 78/2010-387, ve výroku pod bodem I uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 216 620 Kč a do výše 1 168 576 Kč žalobu vůči němu zamítl, ve výroku pod bodem II žalobu ve vztahu k žalovanému 2) zamítl v celém rozsahu, ve výroku pod bodem III uložil žalované 3) zaplatit žalobci částku 303 450 Kč a ve zbytku žalobu vůči ní zamítl, a ve výrocích pod body IV a V rozhodl o náhradě nákladů řízení. 5. Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce a žalovaného 2) rozsudkem ze dne 22. 5. 2014, č. j. 11 Cmo 96/2013-457, 11 Cmo 99/2013, rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku pod bodem II potvrdil a v zamítavé části výroku pod bodem I jej zrušil a v tomto rozsahu vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Předně shledal správným závěr soudu prvního stupně o nedůvodnosti žaloby ve vztahu k žalovanému 2) s odůvodněním, že bylo prokázáno, že žalovaný 2) ničeho z nájmů nepřijal a neobohatil se tak bezdůvodně na úkor konkursní podstaty, přičemž zde nemohlo jít ani o pasivní solidaritu s žalovaným, která by vyplývala z § 139 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, zrušeného k 1. 1. 2014 (dále jen „obč. zák.“) nebo z § 293 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, zrušeného k 1. 1. 2014 (dále jen „obch. zák.“). Stran zamítavého výroku ve vztahu k žalovanému shledal výpočty soudu prvního stupně nepřezkoumatelnými a jeho závěr v otázce promlčení nesprávným; zdůraznil, že v dané věci je z hlediska promlčení řešen vztah mezi správcem konkursní podstaty úpadce a žalovaným z bezdůvodného obohacení vzniklého plněním bez právního důvodu a k závěru, zda tento vztah je obchodním závazkovým vztahem, je nezbytný předchozí úsudek o tom, zda majetkový prospěch, o jehož vydání se žádá, byl získán na základě vztahu, který svým pojetím odpovídá ustanovení § 261 odst. 1 až 3 obch. zák., přičemž z tohoto pohledu se soud prvního stupně věcí nezabýval. 6. Poté Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 5. 2017 č. j. 19 Cm 78/2010-596, ve výroku pod bodem I uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 740 775 Kč, ve výroku pod bodem II žalobu vůči žalovanému do výše 211 181 Kč zamítl a ve výrocích pod body III až VI rozhodl o náhradě nákladů řízení. 7. Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím k odvolání žalovaného rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I změnil tak, že žalobu zamítl též v rozsahu částky 740 775 Kč, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. 8. Odvolací soud vyšel v tomto svém rozhodnutí ze skutečností mezi účastníky nesporných, kterými je uzavření kupní smlouvy o prodeji předmětných nemovitostí mezi úpadcem jako prodávajícím a žalovanými 1) a 2) jako kupujícími a zároveň společníky prodávajícího dne 22. 1. 1999, uzavření kupní smlouvy ohledně těchto nemovitostí mezi žalovanými 1) a 2) jako prodávajícími a D. Š. jako kupující dne 16. 12. 2002, prohlášení konkursu na majetek úpadce dne 24. 9. 2003, soupis předmětných nemovitostí do konkursní podstaty úpadce dne 31. 5. 2005, zahájení řízení o excindační žalobě D. Š. dne 26. 7. 2005 a její zamítnutí soudem prvního stupně dne 4. 6. 2006, uzavření dohody o odstoupení od kupní smlouvy ze dne 16. 12. 2002 mezi žalovanými 1) a 2) a D. Š. dne 5. 10. 2006, uzavření nájemní smlouvy mezi žalovanými 1) a 2) jako pronajímateli a K. H. jako nájemcem na předmětné nemovitosti dne 1. 12. 2006, doručení dopisu žalovaného ze dne 12. 12. 2006 žalobci se sdělením o pronájmu předmětných nemovitostí od 1. 12. 2006 za nájemné ve výši 42 500 Kč měsíčně bez DPH dne 14. 12. 2006, uzavření nájemní smlouvy na předmětné nemovitosti mezi žalovanými 1) a 2) jako pronajímateli a žalovanou 3) jako nájemcem za měsíční nájemné ve stejné výši dne 1. 10. 2007, ukončení úhrad nájemného ze strany žalované 3) dne 31. 5. 2009, potvrzení zamítavého rozsudku o excindační žalobě odvolacím soudem dne 7. 10. 2009 s nabytím právní moci ke dni 29. 10. 2009, inkasování nájemného od nájemce K. H. za období od 1. 12. 2006 do 30. 9. 2007 a od nájemce ALDAS PLUS s. r. o. od 1. 10. 2007 do 31. 5. 2009 ve výši 42 500 Kč měsíčně bez DPH pouze žalovaným (na určený účet, kterým byl účet žalovaného), jakož i skutečnost, že žalovaný inkasované nájemné žalobci nevydal. 9. Odvolací soud dospěl shodně se soudem prvního stupně k závěru, že byla-li pravomocným soudním rozhodnutím zjištěna neplatnost kupní smlouvy o nabytí předmětné nemovitosti žalovaným a žalovaným 2), nemohli žalovaní vystupovat jako spoluvlastníci této nemovitosti a nepříslušelo jim tedy ani právo s ní nakládat, tudíž ani uzavřít nájemní smlouvu. Žalovaný se tedy bezdůvodně obohatil tím, že přijal neplatně sjednané nájemné. K obohacení však došlo na úkor domnělých nájemců, kteří žalovanému plnili bez právního důvodu (resp. z neplatných právních úkonů), proto byl žalovaný povinen takto získané bezdůvodné obohacení vydat, avšak domnělým nájemcům, kteří platby žalovanému bezdůvodně poskytli. Žalovaný se přijetím plnění z neplatné nájemní smlouvy, kterou uzavřel s třetími osobami, neobohatil na úkor žalobce, neboť s ním nebyl v žádném smluvním vztahu, tím méně ve vztahu z neplatné nájemní smlouvy. Není tedy na místě úvaha, že žalovaný má ve smyslu § 451 občanského zákoníku vůči žalobci povinnost vydat bezdůvodné obohacení, tj. plnění bezdůvodně přijaté v souvislosti s neplatnými nájemními smlouvami. 10. Odvolací soud dodal, že význam § 18 odst. 3 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. 12. 2007 (dále též jen „ZKV“), podle něhož jakmile je věc, právo nebo jiná majetková hodnota zapsána do soupisu konkursní podstaty úpadce, může s ní nakládat pouze správce nebo osoba, jíž k tomu dal správce souhlas, spočívá mimo jiné v tom, že od soupisu věci do konkursní podstaty je správce oprávněn věc držet, užívat a požívat její plody a užitky, např. ji pronajímat a inkasov