23 Cdo 3888/2023 – Nejvyšší soud

23 Cdo 3888/2023-296 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Hany Poláškové Wincorové ve věci žalobců a) E. T., zastoupené Mgr. Denisem Karbusem, advokátem se sídlem v Praze 5, Kovářova 1081/3, b) V. J., a c) J. J., zastoupeni Mgr. Jakubem Vavříkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 438/45, proti žalovanému L. V., zastoupenému Mgr. Jiřím Chlaněm, advokátem se sídlem v Praze 4, Točitá 1964/34, o určení vlastnického práva k nemovité věci, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 16 C 306/2021, o dovolání žalobců b) a c) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2023, č. j. 21 Co 95/2023-270, takto: Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2023, č. j. 21 Co 95/2023-270, se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Okresní soud Praha-západ (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 9. 3. 2023, č. j. 16 C 306/2021-239, zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali určení, že žalobkyně a) je výlučným vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti ideální 5/8 a že žalobkyně b) je výlučným vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti ideální 1/8 a že žalobce c) je výlučným vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti ideální 2/8 na jednotce bytu č. XY vymezené podle občanského zákoníku v pozemku parc. č. st. XY – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova č. p. XY – bytový dům, přičemž tato jednotka zahrnuje byt č. 4 jako prostorově oddělenou část domu nacházející se ve shora uvedené budově a příslušný spoluvlastnický podíl o velikosti 257/6743 na společných částech, tedy na pozemku parc. č. st. XY včetně části budovy č. p. XY, které jsou společné všem vlastníkům jednotek a souvisejících pozemcích parc. č. XY – zahrada, parc. č. XY – zahrada a parc. č. XY – zahrada, to vše v katastrálním území XY, část obce XY, v obci XY zapsáno na příslušných listech vlastnictví vedených Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště XY, pro katastrální území XY (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). 2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalovaný jako kupující a žalobci jako prodávající uzavřeli dne 16. 2. 2018 kupní smlouvu, na jejímž základě žalovaný kupoval výše uvedenou bytovou jednotku [od žalobkyně a) koupil spoluvlastnický podíl o velikosti 5/8, od žalobkyně b) spoluvlastnický podíl o velikosti 1/8, od žalobce c) spoluvlastnický podíl o velikosti 2/8]. V článku III kupní smlouvy si strany sjednaly kupní cenu ve výši 2 130 000 Kč a její splatnost. V článku VII odst. 1 bylo uvedeno, že pokud strana kupující neuhradí kupní cenu řádně a včas a neučiní-li tak ani v dodatečné lhůtě do 10 pracovních dnů po sjednaném datu splatnosti kupní ceny, sjednávají smluvní strany pro tento případ ve prospěch strany prodávající smluvní pokutu ve výši 5 % z kupní ceny. Strana prodávající má v takovém případě rovněž právo od této kupní smlouvy z důvodu prodlení odstoupit. Dne 9. 8. 2021 zaslali žalobci žalovanému odstoupení od kupní smlouvy, v němž mimo jiné uvedli, že důvodem odstoupení je prodlení se zaplacením kupní ceny dle článku III odst. 1 smlouvy vůči všem prodávajícím. 3. Žalobkyně a) se v jiném řízení u soudu prvního stupně (vedeném pod sp. zn. 37 C 125/2019) domáhala po žalovaném zaplacení částky 706 250 Kč s tím, že jde o její podíl na nezaplacené kupní ceně. Žalobci dovozovali, že jsou opět spoluvlastníky uvedené nemovitosti. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby s tím, že se žalobci uzavřel kupní smlouvu na předmětnou bytovou jednotku, a to ve znění dodatku č. 1 ze dne 10. 6. 2018 a č. 2 ze dne 14. 7. 2018, a podle těchto titulů jim řádně uhradil kupní cenu. 4. Soud prvního stupně při posouzení otázky zaplacení kupní ceny vyšel ze závěrů pravomocně skončené věci vedené pod sp. zn. 37 C 125/2019, jejímž spisem provedl důkaz. Uvedl, že žalobci ani po poučení podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“), netvrdili žádnou konkrétní částku, která jim měla být zaplacena. Podle soudu prvního stupně tak žalovaný řádně zaplatil kupní cenu za bytovou jednotku žalobkyni a), která pak nemohla platně odstoupit od kupní smlouvy. Vzhledem k tomu, že byla většinovým vlastníkem zcizované nemovitosti, nemohli menšinoví vlastníci oprávněně platně odstoupit, neboť nedisponovali potřebnou velikostí svých podílů k takovému jednání. 5. K odvolání žalobců b) a c) Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 6. 9. 2023, č. j. 21 Co 95/2023-270, rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k žalobcům b) a c) potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok). Odvolací soud zopakoval dokazování částí listin a rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil, ačkoli na základě odlišného právního posouzení věci. Uvedl, že žádné zákonné ustanovení nezakazuje minoritním vlastníkům odstoupit od kupní smlouvy, kteří tak mohou učinit pochopitelně toliko v rozsahu jejich spoluvlastnického podílu. Odvolací soud rovněž uvedl, že závěry pravomocně skončeného řízení o zaplacení kupní ceny, které bylo vedeno mezi žalobkyní a) a žalovaným, se nijak netýkají žalobců b) a c), neboť nesouvisí se zaplacením „jejich části kupní ceny“. 6. Odvolací soud na věc aplikoval § 2002 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a uzavřel, že žalobci měli zákonný i smluvní důvod pro odstoupení od smlouvy (čl. VII odst. 1 ve spojení s čl. III odst. 2 smlouvy), neboť předmětný byt byl zkolaudován 8. 8. 2018 a do pěti dnů od tohoto data měli žalobci obdržet poslední splátky kupní ceny podle ujednání ve smlouvě. Podle odvolacího soudu ovšem jejich odstoupení od smlouvy ze dne 9. 8. 2021 nelze považovat za včasné, tedy učiněné bez zbytečného odkladu. Odkázal na judikaturu týkající se posuzování délky lhůty „bez zbytečného odkladu“ a uzavřel, že pokud žalobci pět dní po kolaudaci bytu (tj. 13. 8. 2018) věděli o tom, že kupní cena nebyla do tohoto data zaplacena, a k odstoupení od smlouvy přistoupili až dne 9. 8. 2021, neučinili tak bez zbytečného odkladu, neboť v bezodkladném odstoupení jim žádné legitimní důvody nebránily. Právní účinky spojené s dodržením lhůty bez zbytečného odkladu tak nenastaly a v důsledku nedodržení lhůty zaniklo jejich právo na odstoupení od kupní smlouvy. Nepřisvědčil odkazu žalobců na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 456/2021, podle nichž má nedodržení uvedené lhůty význam pouze tehdy, pokud dlužník svou povinnost (byť dodatečně) splní předtím, než mu věřitel oznámí, že odstupuje. Podle odvolacího soudu nejsou závěry citovaného judikátu v řešené věci aplikovatelné, neboť v nyní projednávaném případě žalobci od smlouvy odstoupili až za tři roky od doby, kdy nastal důvod odstoupení. II. Dovolání a vyjádření k němu 7. Rozsudek odvolacího soudu napadli žalobci b) a c) (dále jen „dovolatelé“) včasně podaným dovoláním, jehož přípustnost spatřovali podle § 237 o. s. ř. v tom, že napadené rozhodnutí spočívá na řešení dvou právních otázek: a) zda se § 2002 o. z. upravující obecný postup při odstoupení od smlouvy ze zákonných důvodů aplikuje i na odstoupení učiněné z důvodu ujednaného ve smlouvě a nikoli ze zákonného důvodu, a b) zda má nedodržení lhůty bez zbytečného odkladu význam pouze tehdy, pokud dlužník svou povinnost (byť dodatečně) splní předtím, než mu věřitel oznámí, že odstupuje. 8. Otázku pod bodem a) považovali dovolatelé za otázku v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešenou. U otázky pod bodem b) namítali, že se odvolací soud při jejím řešení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe, konkrétně od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 456/2021. 9. U otázky a) dovolatelé namítali, že se soudy vůbec nevypořádaly s jejich argumentací, že není možné aplikovat § 2002 o. z. v případě, že kupní smlouva obsahuje ujednání o odstoupení. Odkázali na princip smluvní volnosti zakotvený v § 1725 o. z. a na to, že pokud si strany sjednají právo odstoupit do smlouvy pro případ porušení smluvní povinnosti, pak právo odstoupit vzniká jako právo ujednané smluvně, nikoli jako zákonem stanovené. Podle dovolatelů se § 2002 o. z. aplikuje pouze v případě, že si strany neujednaly vznik práva na odstoupení od smlouvy. 10. U otázky b) dovolatelé uvedli, že pro případ, že by měl dovolací soud za to, že i na smlouvou sjednané právo odstoupit se vztahuje § 2002 o. z., pak má s ohledem na § 2003 odst. 2 o. z. platit, že trvá-li prodlení dlužníka, nemůže po dobu tohoto prodlení dojít ke ztrátě práva věřitele na odstoupení od smlouvy. Odvolací soud se při řešení této otázky odchýlil od výše citovaného judikátu, neboť jej nesprávně interpretoval. Podle odkazovaného judikátu má nedodržení lhůty bez zbytečného odkladu význam jen v případě, že dlužník splní povinnost předtím, než mu věřitel oznámí, že odstupuje. Na rozdíl od odvolacího soudu dovolatelé mají za to, že doba mezi začátkem