23 Cdo 3986/2018 — Nejvyšší soud

23 Cdo 3986/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:7. 5. 2020 Spisová značka:23 Cdo 3986/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:23.CDO.3986.2018.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Pojištění Započtení pohledávky Dotčené předpisy:§ 13 odst. 1 předpisu č. 37/2004Sb. § 13 odst. 5 předpisu č. 37/2004Sb. § 20 předpisu č. 37/2004Sb. § 9 odst. 1 předpisu č. 168/1999Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:3. 8. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 3986/2018-90 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D. a JUDr. Zdeňka Dese ve věci žalobkyně MARENT DEMOLICE s.r.o., se sídlem v Sokolově – Vítkově, Stará Ovčárna 2146, PSČ 356 01, identifikační číslo osoby 26390931, zastoupené Mgr. Danielem Maškem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1535/4, proti žalované Generali Česká pojišťovna a.s., se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Spálená 75/16, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 45272956, o zaplacení 372 424 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 30 C 52/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2017, č. j. 16 Co 328/2017-57, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2017, č. j. 16 Co 328/2017-57, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. 11. 2016, č. j. 30 C 52/2016-32, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 jako soudu prvního stupně ze dne 3. 11. 2016, č. j. 30 C 52/2016-32, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 372 424 Kč s příslušenstvím (výrok I rozsudku odvolacího soudu), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu). 2. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá na žalované zaplacení částky 372 424 Kč s příslušenstvím jako dlužné části pojistného plnění z pojistné události č. 4309528, jež jí náleží jako oprávněné osobě na základě smlouvy o pojištění odpovědnosti z provozu motorového vozidla XY, kterou s žalovanou uzavřela třetí osoba. Žalobkyně tvrdí, že žalovaná proti této pohledávce žalobkyně neoprávněně započetla svou pohledávku z titulu dlužného pojistného z pojistné smlouvy č. 8991756428, sjednané mezi žalobkyní a žalovanou. 3. Soud prvního stupně po skutkové stránce zjistil, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 31. 8. 2012 pojistnou smlouvu č. 8991756428, a to na období od 1. 9. 2012 do 31. 8. 2013. Pojistné bylo ve smlouvě za všechna sjednaná pojištění dohodnuto v úhrnné výši 866 692 Kč, přičemž jeho úhrada byla rozložena do čtyř splátek splatných do 1. 9. 2012, do 1. 12. 2012, do 1. 3. 2013 a do 1. 8. 2013. Součástí pojistné smlouvy byl též článek 6.4.8., dle kterého „v případě zániku pojištění z důvodu nezaplacení pojistného náleží pojišťovně celé pojistné za pojistné období“. Dodatkem k pojistné smlouvě ze dne 14. 1. 2013 byla mimo jiné upravena částka „skutečně spotřebovaného pojistného“ za období od 1. 9. 2012 do 31. 8. 2013 na částku 931 062 Kč a byly stanoveny splátky tohoto pojistného. Dne 21. 2. 2013 zaslala žalovaná žalobkyni upomínku, ve které vyzvala žalobkyni k uhrazení celého pojistného z důvodu dlužné splátky pojistného. Žalobkyni rovněž upozornila na skutečnost, že nebude-li pojistné zaplaceno do 7. 4. 2013, pojištění podle § 20 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „ZPS“, zanikne z důvodu neplacení pojistného. Žalobkyně do 7. 4. 2013 dlužné pojistné neuhradila, a pojištění tak zaniklo. Žalovaná následně svou pohledávku na sjednané pojistné ve výši 931 062 Kč započetla proti pojistným plněním, přiznaným žalobkyni z pojistných událostí č. 4389845 ve výši 10 130 Kč, č. 4327411 ve výši 33 421 Kč, č. 4467651 ve výši 8 815 Kč, č. 4427146 ve výši 366 300 Kč, č. 4533109 ve výši 33 046 Kč, č. 4495407 ve výši 32 877 Kč, č. 4568873 ve výši 7 029 Kč a č. 4309528 ve výši 452 011 Kč. Provedení zápočtu oznámila žalovaná žalobkyni dopisem, doručeným dne 25. 6. 2013. Zbývající částka pojistného plnění z pojistné události č. 4309528 ve výši 12 567 Kč, jež žalobkyni náležela z pojištění odpovědnosti z provozu motorového vozidla XY, uzavřeného mezi B. S. jako pojistníkem a žalovanou jako pojistitelem, byla žalobkyni vyplacena. 4. Žalobkyně podanou žalobou rozporuje provedení zápočtu proti svému nároku na pojistné plnění z posledně uvedené pojistné události (č. 4309528), a to konkrétně v rozsahu 372 424 Kč. Jestliže totiž pojištění z pojistné smlouvy č. 8991756428 trvalo pouze část původně sjednané pojistné doby (od 1. 9. 2012 do 8. 4. 2013, tj. 219 dnů místo 365 dnů), má žalovaná – podle žalobkyně – nárok pouze na poměrnou část pojistného (219/365), a to navzdory čl. 6.4.8. pojistné smlouvy (ve znění čl. 6.4.9. dodatku pojistné smlouvy), který zakládá právo žalované na celé pojistné za sjednané pojistné období v případě zániku pojištění z důvodu nezaplacení pojistného. Uvedené ustanovení pojistné smlouvy považuje žalobkyně za absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy. 5. Po právní stránce soud prvního stupně předně uvedl, že v případě možnosti různých výkladů je třeba dát přednost tomu, který nezakládá neplatnost smlouvy, před tím, který neplatnost smlouvy zakládá. Nadto podle soudu prvního stupně ust. § 13 odst. 1 ZPS umožňovalo, aby se strany pojistné smlouvy dohodly, že pojistiteli bude náležet pojistné za celou dobu, na kterou bylo pojištění sjednáno, přestože dojde k zániku pojištění před sjednaným datem. Shodné právo pojistitele ostatně zakládá rovněž ust. § 13 odst. 2 ZPS. Ujednání účastníků v čl. 6.4.8. pojistné smlouvy (v čl. 6.4.9. jejího dodatku) tak podle soudu prvního stupně „preventivně předcházelo nerovnosti závazkového vztahu účastníků“ s cílem zabránit situaci, kdy by měl pojistitel nárok pouze na poměrnou část pojistného, avšak pojištěný by naproti tomu měl nárok na pojistné plnění až do výše pojistné částky, neboť při uzavírání smlouvy byl pojistitel nucen vycházet při stanovení výše pojistného a tomu odpovídající pojistné částky z pojistně-matematických zásad pro stanovení pojistného se zřetelem k pojistnému riziku, které na sebe při uzavření smlouvy převzal. Podle soudu prvního stupně nelze odhlédnout ani od skutečnosti, že žalovaná vyzvala žalobkyni dle § 20 ZPS k úhradě dlužného pojistného a poskytla jí k tomu lhůtu jednoho měsíce; nastala-li by v této lhůtě pojistná událost, pak by měla žalobkyně nárok na pojistné plnění v plné výši, kdežto žalovaná by měla nárok na pojistné krácené o dobu, kdy pojistný vztah oproti jednání účastníků již neexistoval, a to z důvodu zaviněného jednání žalobkyně (nezaplacení pojistného). Soud prvního stupně proto uzavřel, že v daném případě není založen hrubý nepoměr mezi vzájemnými právy a povinnostmi mezi stranami pojistné smlouvy, a k zápočtu tak došlo po právu. 6. Odvolací soud skutkový stav nijak nedoplňoval, a vyšel tak ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. 7. Co do právního posouzení se odvolací soud ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, které doplnil o úvahu, že ve věci je rozhodující povaha sjednaného pojistného. Vzhledem k tomu, že mezi stranami bylo sjednáno jednorázové pojistné, ač rozložené do jednotlivých splátek, byla výše pojistného (v závislosti na předmětu pojištění a množství pojistných událostí) vypočtena na celou dobu pojištění. Byla to přitom žalobkyně, která smluvená pravidla pojistného vztahu porušila, a přivodila tím zánik pojištění. Součástí pojistné smlouvy pak bylo ustanovení, podle kterého žalované náleží pojistné za celou pojistnou dobu i v případě zániku pojištění pro neplacení pojistného, což bylo zcela v souladu s dispozitivní úpravou zákona. Z hlediska dobrých mravů pak jednání žalované obstojí, když to byla právě žalobkyně, která připustila zánik pojištění tím, že nesplnila „primární povinnost“ z pojistné smlouvy. Námitky žalobkyně týkající se nemožnosti započtení dlužného pojistného na pojistné plnění z pojistné události č. 4309528 považoval odvolací soud za nedůvodné, neboť ustanovení § 13 odst. 5 ZPS „cílí na ochranu třetích osob, které nelze krátit z důvodu neplacení (zákonného) pojistného pojistníkem“. V projednávané věci však podle odvolacího soudu žalobkyně „nemá z hlediska zákonného pojištění postavení dlužícího pojistníka“, a proto provedenému zápočtu žalované na dlužné pojistné nic nebránilo. II. Dovolání a vyjádření k němu 8. Rozsudek odvolacího soudu v rozsahu výroku I napadla žalobkyně dovoláním. Namítá v něm, že odvolací soud nesprávně právně posoudil