23 Cdo 4575/2017 — Nejvyšší soud

23 Cdo 4575/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 8. 2019 Spisová značka:23 Cdo 4575/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:23.CDO.4575.2017.3 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Smlouva o dílo Smluvní pokuta Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 536 obch. zák. § 300 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:17. 11. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 4575/2017-713USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobce Olomouckého kraje, se sídlem v Olomouci, Jeremenkova 1191/40a, PSČ 779 01, IČO 60609460, zastoupeného JUDr. Petrem Ritterem, advokátem, se sídlem v Olomouci, Riegrova 376/12, PSČ 779 00, proti žalované Ridera DIS s.r.o. (dříve H O R S T A V Olomouc, spol. s r. o.), se sídlem v Ostravě, Poruba, Dělnická 382/32, PSČ 708 00, IČO 45195706, zastoupené Mgr. Janem Kubicou, advokátem, se sídlem v Ostravě, Nad Porubkou 2355, PSČ 708 00, o zaplacení částky 3 799 278 Kč, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 29 C 177/2015, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 7. 6. 2017, č. j. 75 Co 56/2017-625, t a k t o : I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 28 798 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Petra Rittera, advokáta, se sídlem v Olomouci, Riegrova 376/12, PSČ 779 00.O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 7. 12. 2016, č. j. 29 C 177/2015-558, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 3 799 278 Kč (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II). K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 7. 6. 2017, č. j. 75 Co 56/2017–625, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem II). Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, ve kterém uvedla, že jej napadá v celém rozsahu. Podle dovolatelky se a) judikatura ve věcech výše smluvní pokuty a její přiměřenosti stále intenzivně rozvíjí, tudíž se nejedná o problematiku vyřešenou či jednoznačnou, b) judikatura ve věcech neprovedení navrženého důkazu (znaleckého posudku) se rovněž stále intenzivně rozvíjí, tudíž je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, dále c) podle dovolatelky napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to ohledně souvislosti mezi nedostatkem spolupůsobení věřitele a prodlením dlužníka s dokončením díla, dále dle mínění dovolatelky se intenzivně rozvíjí též judikatura ohledně d) důsledku neposkytnutí spolupůsobení věřitele nutného k tomu, aby dlužník mohl splnit svůj závazek, a e) ohledně důsledku nesprávnosti a neúplnosti zadávací dokumentace zpracované věřitelem a smlouvy o dílo předložené věřitelem, tudíž jsou dovolacím soudem rozhodovány rozdílně. Žalovaná navrhla, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalobce ve vyjádření k dovolání jej navrhl odmítnout, případně jej zamítnout. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. 9. 2017) se podává z bodu 2 článku II části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále jen „o. s. ř.“). Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou zastoupenou advokátem, posuzoval, zda je dovolání přípustné. Ač dovolatelka v dovolání uvádí, že rozsudek odvolacího soudu napadá v celém rozsahu, z obsahu dovolání se podává, že její námitky nesměřují proti výrokům o náhradě nákladů řízení. Nejvyšší soud se proto těmito výroky nezabýval. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Podle § 241b odst. 3 prvé věty o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Podle § 243c odst. 1 o. s. ř. dovolání, které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§241b odst. 3 o. s. ř.) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne. Podle § 241a odst. 6 o. s. ř. nelze v dovolání uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy. Protože dovolání může být podle § 237 o. s. ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. § 239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení § 237 o. s. ř. skutečně splněna jsou. Dovolání žalované není přípustné. Dovolatelka odvolacímu soudu vytýkala, že nesprávně právně posoudil otázku přiměřenosti smluvní pokuty, když podle ní dostatečně nepřihlížel ke všem okolnostem daného případu, nýbrž pouze konstatoval, že na nepřiměřenost smluvní pokuty nelze usuzovat toliko z její výše. Podle dovolatelky soud nepřihlédl při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů k funkci smluvní pokuty, tj. k funkci preventivní, uhrazovací a sankční, k okolnostem, za nichž byla smluvní pokuta sjednána, k zajištěné povinnosti, k příčinám, proč celková výše smluvní pokuty dostoupila požadované částky, apod. Dovolatelka akcentovala, že přiměřenost smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem jednání, jeho pohnutkám a účelu, který sledovala, a musí mít dostatečnou, nikoli přemrštěnou pobídkovou výši. Přes výše uvedené, podstata dovolací argumentace žalované spočívala ve srovnávání podle dovolatelky nepřiměřeně ujednané smluvní pokuty se škodou, která mohla žalobci podle tvrzení žalované vzniknout, a ve vztahu k výši úroků z prodlení, přičemž vyjádřila názor, že své funkce by smluvní pokuta plnila, i kdyby byla sjednána ve výši 0,03 % denně z ceny díla na místo ujednaných 0,5 %. Ačkoliv dovolatelka uváděla, že otázka smluvní pokuty a její přiměřenosti nebyla dosud v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu vyřešena, v souvislosti se svými námitkami odkazovala na celou řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu, jejíchž závěrů se dovolávala (např. sp. zn. 23 Cdo 1135/2012, sp. zn. 33 Odo 753/2001, sp. zn. 33 Cdo 1682/2007, sp. zn. 33 Cdo 2776/2008, sp. zn. 23 Cdo 485/2009, sp. zn. 32 Odo 1047/2003, sp. zn. 32 Cdo 1432/2010, a sp. zn. 33 Odo 890/2002). Dovolatelka předně nevymezila žádnou právní otázku, na jejímž řešení by záviselo napadené rozhodnutí a která by současně nebyla v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu řešena. V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že k vymezení přípustnosti dovolání se již opakovaně vyjádřil, srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu, dále též usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, a ze