23 Cdo 505/2022 — Nejvyšší soud

23 Cdo 505/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 2. 2023 Spisová značka:23 Cdo 505/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.505.2022.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Cena Smlouva nepojmenovaná (inominátní) Dotčené předpisy:§ 269 odst. 2 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:23. 5. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 505/2022-348 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Marka Doležala ve věci žalobkyně Red San Financial INC, Trust Company Complex, Ajeltake Road, Ajeltake Island, Majuro, Marshall Islands, MH 06060, číslo společnosti 95017, zastoupené JUDr. Jakubem Kadlecem, advokátem se sídlem v Praze, Karolinská 661/4, proti žalované Parfumerie DOUGLAS, s. r. o., se sídlem v Praze 1, Jungmannova 750/34, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 26766671, zastoupené JUDr. Monikou Novotnou, advokátkou se sídlem v Praze, Velkopřevorské náměstí 644/1a, o zaplacení částky 6 030 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 41 Cm 36/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 9. 2021, č. j. 4 Cmo 46/2017-306, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 9. 2021, č. j. 4 Cmo 46/2017-306, jakož i rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2016, č. j. 41 Cm 36/2013-145, se zrušují a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Ve zde souzené věci se společnost Six&Others, s. r. o. domáhala po žalované náhrady škody ve formě ušlého zisku ve výši 6 030 000 Kč s úrokem z prodlení, způsobené tím, že žalovaná jí v rozporu se Smlouvou o spolupráci při produkci magazínu nezadala v roce 2012 výrobu šesti vydání Magazínu Douglas. 2. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 2. 2016, č. j. 41 Cm 36/2013-145, žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 12. 4. 2021, č. j. 4 Cmo 46/2017-291, připustil na návrh původní žalobkyně, aby na její místo vstoupila do řízení společnost Red San Financial INC (nynější žalobkyně). Rozsudkem uvedeným v záhlaví pak rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. 3. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že mezi původní žalobkyní označenou jako dodavatel a žalovanou označenou jako odběratel byla dne 3. 9. 2011 uzavřena Smlouva o spolupráci při produkci magazínu, označená jako smlouva podle § 262 odst. 1 obchodního zákoníku. Smlouvě předcházela emailová korespondence. Dne 12. 8. 2011 požádal zaměstnanec žalované „z důvodů pokrytí nákladů nynějšího čísla o dodatečnou slevu ve výši 50 000 Kč“ a dodal, že „za to, že byste nám takto vyšli vstříc“, by žalovaná byla ochotna podepsat smlouvu o zajištění tisku všech magazínů po celý rok. Zaměstnanec původní žalobkyně v reakci na to zaslal dne 31. 8. 2011 e-mail, jehož přílohou byla smlouva o spolupráci. V textu e-mailu uvedl, že původní žalobkyně je připravena realizovat po celý rok 2012 výrobu a dodávku magazínu a že by žalované rád vyšel vstříc a posílá „opravdu jednoduchou smlouvu na rok 2012“, v jejímž závěru je zmíněn onen poptaný „objemový bonus.“ 4. Ve smlouvě bylo uvedeno, že ji smluvní strany uzavírají „na základě opakované dosavadní spolupráce“. Předmět plnění byl definován jako závazek dodavatele vykonávat pro odběratele v roce 2012 plnění v oblasti přípravy dat, DTP pracích, grafických pracích, pracích copywritera, produkčních pracích, tisku a dopravě Magazínu Douglas a závazek odběratele za tyto služby zaplatit. Magazín, jenž měl být vydáván, byl specifikován názvem, formátem, vazbou, typem papíru, technickou úpravou, barevností. Strany rovněž ujednaly, že v roce 2012 bude realizováno minimálně 6 vydání magazínu, přičemž náklad tisku jednoho bude alespoň 150 tis ks a minimální počet stran bude 24. Dodavatel se současně zavázal, že zajistí distribuci jednotlivých vydání magazínu maximálně do 15 míst v ČR dle specifikace odběratele. Pod rubrikou cenové podmínky stálo: „Strany sjednaly, že ceny za jednotlivá vydání magazínu v roce 2012 budou vycházet z matematického výpočtu dosud (v letech 2010 a 2011) realizovaných tří vydání magazínu se zohledněním možného navýšení nákladu a úpravy počtu stran dle budoucích požadavků odběratele. Vzhledem k tomu, že cena papíru, coby zásadní suroviny pro výrobu Magazínu Douglas, bude v roce 2012 centrálními výrobci upravována, vyhrazuje si dodavatel právo výslednou cenu za 1 ks Magazínu Douglas upravit o procento prokazatelné navýšení ceny papíru na trhu, a to vždy ke dni dohodnuté expedice mínus 45 dnů.“ Součástí smlouvy byly též bonusové podmínky: „Na základě uzavření této smlouvy se obě strany dohodly na čerpání objemového ročního bonusu za rok 2012 ve výši 50 000 Kč bez DPH, vykázaného smlouvou č. 30371 ze dne 16. 8. 2011, který bude odečten z fakturace za dodávku Douglas Magazínu čísla 9/2011. V případě, že skutečný realizovaný rozsah plnění v roce 2012 bude nižší, než je sjednáno v této smlouvě, je dodavatel oprávněn žádat po odběrateli vrácení ročního bonusu v plné výši.“ 5. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně usoudil, že předmětná smlouva je smlouvou rámcovou, jak ji chápe teorie i ustálená judikatura Nejvyššího soudu. Dovodil, že strany na základě zkušeností ze své dosavadní spolupráce ve smlouvě specifikovaly to, co se jim osvědčilo, stanovily prostřednictvím smlouvy základní pravidla smluv, jejichž uzavření v roce 2012 předpokládaly, určily minimální rozsah svých obchodů a nevyloučily, že se v konkrétních případech mohou od pravidel, která si dohodly, odchýlit. Strany si tedy dohodly obecné obchodní podmínky, jen „rámec“ své spolupráce, a smlouva by oproti mínění žalobkyně sama o sobě neobstála jako základ závazkového vztahu, přinejmenším kvůli zcela neurčitému ujednání o ceně, která je mimo jiné, co do způsobu určení, vázána na zcela neurčitou okolnost, kterou je cena papíru ke dni neznámého data expedice magazínu. 6. Odvolací soud dodal, že ve shodě se soudem prvního stupně chápe ujednání v rámcové smlouvě o rozsahu budoucího plnění jako pouhý předpoklad, že bude uzavřen dohodnutý počet realizačních smluv, a jako vzájemné ujištění, že bude-li o to zájem, jsou účastníci připraveni v tomto rozsahu plnit. Z ujednání o bonusových podmínkách s přihlédnutím k obsahu emailové korespondence, která uzavření smlouvy předcházela, podle jeho mínění jednoznačně vyplývá, že účastníci byli srozuměni s tím, že počet realizačních smluv uvedený v rámcové smlouvě nemusí být nutně naplněn. Vyjádřil názor, že „toto ujednání nepotřebuje výklad, je jasné a určité a ve vazbě k charakteru smlouvy z něj plyne jednoznačně, že strany počítaly s tím, že realizačních smluv může být v dohodnutém období i méně než šest, a pro takový případ sjednaly, že žalovaný vrátí žalobci dříve poskytnutý bonus (bonus vrácen nesporně byl). Soud prvního stupně proto nepochybil, když zamítl návrh na výslech svědků, kteří měli prokazovat vůli stran při uzavření smlouvy; nutný je výklad projevu vůle pouze tehdy, není-li z něho samotného zcela jasné, co měly strany na mysli, což není tento případ.“ 7. Na základě toho se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že smlouvou o spolupráci nebyl založen určitý závazek, je proto vyloučena odpovědnost žalované vycházející z porušení smlouvy podle § 373 obchodního zákoníku (tj. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, zrušeného k 1. 1. 2014, dále též jen „obch. zák.“). II. Dovolání a vyjádření k němu 8. Rozsudek odvolacího soudu výslovně ve všech jeho výrocích, podle obsahu však jen ve výroku ve věci samé, napadla žalobkyně dovoláním. Přípustnost dovolání spatřuje v tom, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu jednak při řešení otázky náležitostí a výkladu rámcové smlouvy (reprezentované usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2012, sp. zn. 23 Cdo 936/2012, a rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2011, sp. zn. 32 Cdo 24/2010, ze dne 22. 9. 2009, sp. zn. 23 Cdo 1888/2007, ze dne 28. 8. 2012, sp. zn. 32 Cdo 3488/2010, ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. 32 Odo 629/2006), jednak při řešení otázky určitosti ujednání o ceně (tam zejména od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1625/2002). 9. Prostřednictvím otázky v pořadí první dovolatelka brojí proti závěru odvolacího soudu, že předmětná smlouva je rámcovou smlouvou. Argumentuje, že podle ustálené judikatury je funkcí rámcové smlouvy pouze stanovení smluvních podmínek následně uzavíraných realizačních smluv, v předmětné smlouvě jsou však obsažena zcela konkrétní a určitá ujednání o předmětu závazků smluvních