23 Cdo 5279/2009 — Nejvyšší soud

23 Cdo 5279/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 6. 2010 Spisová značka:23 Cdo 5279/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:23.CDO.5279.2009.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smlouva o provozu dopravního prostředku Smlouva o přepravě věci Dotčené předpisy:§ 610 obch. zák. § 638 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:19. 7. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 5279/2009 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Pavla Příhody ve věci žalobkyně RV Sped s. r. o., se sídlem v Praze 5, Smíchov, Staropramenná 221/25, PSČ 150 00, IČ 26932547, zastoupené Mgr. Jiřím Ostravským, advokátem, se sídlem ve Zlíně, Lešetín IV/707, proti žalované MK GAS s. r. o., se sídlem ve Slavičíně, Mladotické nábřeží 370, PSČ 763 21, IČ 25599755, zastoupené Mgr. Zdeňkem Rumplíkem, advokátem, se sídlem ve Slavičíně, Osvobození 51, o zaplacení částky 54.477,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 20 C 255/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. června 2009, č. j. 47 Cmo 104/2008-67, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 23. června 2009, č. j. 47 Cmo 104/2008-67, jakož i rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 13. prosince 2007, č. j. 20 C 255/2007-43, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu ve Zlíně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud ve Zlíně rozsudkem ze dne 13. prosince 2007, č. j. 20 C 255/2007-43, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 54.477,- Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně se s žalovanou dohodla, že pro ni bude rozvážet a dovážet balíky pro společnost PPL na směru č. 08018, že se tak dělo od 1. 9. 2005, kdy žalovaná tuto linku převzala (předtím žalobkyně prováděla rozvoz pro jejího předchůdce), a že tuto trasu jezdil jako řidič zaměstnanec žalobkyně, který se vždy v 7.00 hod. hlásil ve Slušovicích u společnosti PPL, kde dostal konkrétní pokyny od jejího vedoucího nebo od jednatele a pracovníků žalované. Jednatele žalobkyně řidič oslovoval pouze v případě, že potřeboval opravit vozidlo nebo chtěl dovolenou a bylo třeba zajistit jiného řidiče. Tak tomu bylo až do 5. 5. 2006, kdy žalovaná dostala od společnosti PPL výpověď a tím byla ukončena též spolupráce mezi ní a žalobkyní. Žalobkyně tedy prováděla pro žalovanou přepravu zboží též v období od 1. 3. do 31. 3. 2006, za což fakturou ze dne 31. 3. 2006 splatnou dne 21. 5. 2006 vyúčtovala částku 54.477,- Kč, kterou žalovaná neuhradila. Na základě toho pak soud prvního stupně dovodil, že účastníci uzavřeli smlouvu o přepravě podle ustanovení § 610 a násl. obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť zatímco žalobkyně splnila svou povinnost přepravit zboží vyplývající z ustanovení § 617 obch. zák., žalovaná svou povinnost uhradit sjednanou cenu přepravy vyplývající z ustanovení § 625 obch. zák. nesplnila. K odvolání žalované Krajský soud v Brně v záhlaví označeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, ve znění upřesněném ohledně přiznaných úroků z prodlení (výroky pod body I a II), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem III). Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se též s jeho právními závěry. Námitky žalované zpochybňující uzavření smlouvy a poznatky o jejím obsahu odmítl s poukazem na výpověď jejího jednatele, že žalovaná od 1. 7. 2005 zajišťovala pro společnost PPL CZ, odštěpný závod severní Morava, rozvoz zásilek mimo jiné na trase č. 08018 prostřednictvím žalobkyně jako dopravce, přepravné bylo žalobkyni placeno vždy jednou měsíčně na základě faktury a obchodní vztah trval až do ledna 2006. Spornou skutečnost, že žalovaná prováděla rozvoz zásilek pro žalobkyni (v odůvodnění rozsudku byly role zjevným nedopatřením zaměněny) i v březnu 2006, shledal odvolací soud dostatečně prokázanou. Dovodil, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o přepravě věci podle ustanovení § 610 obch. zák. a že žalobkyni vznikl podle ustanovení § 625 odst. 1 obch. zák. nárok na zaplacení přepravného za přepravy realizované v měsíci březnu 2006 ve výši obvyklé, kterou žalovaná částka – též vzhledem k dosavadní obchodní praxi účastníků - nepřesahuje. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním. Žalovaná především namítla, že uzavření ústní smlouvy o přepravě a její obsah, provedení přepravy, výše dohodnuté nebo obvyklé úplaty a doručení faktury nebylo prokázáno. Ze skutkových zjištění podle jejího názoru naopak vyplývá, že společnost PPL uzavírala s třetími osobami zasilatelské smlouvy, dopravu zajišťovala jak vlastními prostředky, tak (v souladu s § 621 obch. zák.) plnila svůj závazek pomocí dalšího dopravce, tj. žalovanou, a souhlasila s tím, aby žalovaná jako další dopravce své závazky splnila pomocí další osoby, tj. žalobkyní. Žalovaná - na základě polemiky s hodnocením důkazů soudy nižších stupňů - argumentovala, že skutkový stav zjištěný těmito soudy nemá oporu v provedeném dokazování. Žalovaná dále zpochybnila správnost závěru odvolacího soudu, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o přepravě věci. Argumentovala, že smlouva o přepravě, popřípadě smlouva zasilatelská, byla uzavřena mezi dopravcem, tj. společností PPL, a mezi odesilatelem věci, že mezi společností PPL a žalovanou byl smluvní vztah podle ustanovení § 621 obch. zák. a vztah mezi žalovanou a žalobkyní, trvající jen do ledna 2006, by bylo možno podřadit pod smlouvu o provozu dopravního prostředku podle ustanovení § 638 obch. zák., která však vyžaduje písemnou formu. Ze skutkových zjištění podle jejího názoru vyplývá, že žalobkyně nebyla v postavení dopravce, který se zavázal pro žalovanou jako odesilatele, že pro něj přepraví věc; pokud by tomu tak bylo, měla by k dispozici zasilatelkou smlouvu, přepravní list apod. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalobkyně se k dovolání vyjádřila bez jakéhokoliv zdůvodnění pouze tak, že napadené rozhodnutí nemá po právní stránce zásadní význam, a navrhla, aby dovolací soud dovolání „zamítl“. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno před 1. červencem 2009, kdy nabyla účinnosti novela občanského soudního řádu provedená zákonem č. 7/2009 Sb., Nejvyšší soud České republiky (dále též jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) proto vzhledem k bodu 12 přechodných ustanovení v článku II uvedeného zákona dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. června 2009 (dále též jen o. s. ř.). Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou (účastníkem řízení) řádně zastoupenou advokátem, jímž bylo dovolání též sepsáno (§ 241 odst. 1, 4 o. s. ř.), se Nejvyšší soud zabýval nejdříve otázkou, zda je dovolání v této věci přípustné, neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze přezkoumat správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných dovolacích důvodů. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení § 237 o. s. ř. Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozhodnutí proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.]. Rozsudek odvolacího soudu je rozsudkem potvrzujícím, proti němuž je dovolání přípustné za podmínek stanovených § 237 odst. 1 písm. b) a písm. c) o. s. ř. O případ, na který pamatuje ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., se nejedná. Dovolání tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zejména tehdy, řeší-li právní otáz