23 Cdo 658/2016 — Nejvyšší soud

23 Cdo 658/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:2. 1. 2017 Spisová značka:23 Cdo 658/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:23.CDO.658.2016.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody Dotčené předpisy:§ 683 odst. 2 předpisu č. 40/1964Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:27. 2. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 658/2016 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně FATO a.s., člen holdingu FATO, se sídlem v Hradci Králové, Dřevařská 904, Slezské Předměstí, IČO 27473295, zastoupené JUDr. Ervínem Perthenem, MBA, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, proti žalované A.S.I. s.r.o. se sídlem v Hradci Králové, Koutníkova 171/2, Plotiště nad Labem, IČO 25296906, zastoupené JUDr. Viliamem Kováčikem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, třída SNP 733/2, o zaplacení částky 1 242 693 Kč s příslušenstvím vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 33 C 48/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. září 2015, č. j. 47 Co 215/2015-332, takto: Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. září 2015, č. j. 47 Co 215/2015-332, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Hradci Králové jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 15. května 2015, č. j. 33 C 48/2012-307, přiznal žalobkyni její nárok v rozsahu 50 % a rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně vycházel z následujících skutkových zjištění. Právní předchůdce žalobkyně nájemními smlouvami ze dne 30. června 2000, 18. března 2002 a 14. prosince 2004 přenechal žalované do nájmu dílnu o výměře 117,7 m2, skladovou halu o výměře 207 m2 a přilehlé plochy, aby je užívala mj. k opravám stavebních strojů. Smlouvy neobsahují žádné ujednání o stavu těchto prostor. Z dodatku č. 2 k nájemní smlouvě vyplývá, že žalovaná prohlásila, že pronajatý pozemek není znečištěn ropnými látkami nebo chemikáliemi a zavázala se svojí činnost provádět ohleduplně k životnímu prostředí. Strany dále ujednaly, že při odevzdání pronajímaného majetku je pronajímatel oprávněn provést vzorky půdy a v případě zjištění znečištění chemickými nebo ropnými látkami se nájemce zavazuje k úhradě předepsaných pokut a nápravných opatření. Stejné prohlášení a závazky obsahuje i nájemní smlouva ze dne 3. ledna 2008. Nájemní vztah byl ukončen dohodou ke dni 30. září 2009. Ze zprávy společnosti EMPLA AG, s. r. o., ze dne 9. října 2009 soud prvního stupně zjistil, že podlahy haly a dílny byly zasaženy ropnými produkty. Soud vzal za prokázané, že podlaha a podloží prostor pronajatých žalovanou byly zasaženy ropnými produkty již před 30. červnem 2000, tedy před datem, k němuž byla uzavřena první nájemní smlouva mezi žalobkyní a žalovanou. Podle znaleckého posudku nelze za využití současné vědy zjistit, ve kterém okamžiku došlo ke znečištění podloží. Ke kontaminaci docházelo po celou dobu existence díly a haly, tj. od roku 1973. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že v projednávané věci žalovaná porušila povinnost po ukončení nájmu vrátit nebytový prostor ve stavu, v jakém ho převzala s přihlédnutím k obvyklému opotřebení. V průběhu nájmu prostory znečistila ropnými látkami, v důsledku čehož žalobkyni vznikla škoda. Právní předchůdce žalobkyně však odevzdal prostory žalované do nájmu již ve znečištěném stavu. S odkazem na § 376 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) soud prvního stupně dovodil, že škůdce je povinen k náhradě škody jen tolik, nakolik se na jejím vzniku nepodílí sám poškozený. Postupem podle § 136 o. s. ř. dospěl soud v otázce míry, do jaké se na znečištění podílel právní předchůdce žalobkyně, k závěru, že na vzniku škody se podíleli právní předchůdce žalobkyně a žalovaná rovným dílem, tj. ve výši 50 %. Soud prvního stupně uvedl, že doba, po kterou prostory využívala žalovaná, je sice kratší než období, po které je využíval právní předchůdce žalované a po které docházelo ke znečišťování, avšak intenzita znečišťování žalovanou byla nepoměrně vyšší, proto nárok žalobkyně uznal v rozsahu 50%. K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací rozsudkem ze dne 30. září 2015, č. j. 47 Co 215/2015-332, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že se žaloba zamítá a rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že na nájemní vztah je třeba aplikovat kromě ustanovení zákona č. 116/1990 Sb. i další ustanovení týkající se nájmu obsažená v zákoně č. 40/1964 Sb., občanském zákoníku (dále jako obč. zák.). Konkrétně odvolací soud aplikoval § 683 odst. 1 obč. zák., podle kterého došlo-li k poškození nebo nadměrnému opotřebení pronajaté věci v důsledku jejího zneužití, odpovídá nájemce i za škody způsobené osobami, kterým umožnil k pronajaté věci přístup. Za náhody neodpovídá. Podle § 683 odst. 2 obč. zák. se náhrady se lze domáhat pouze do 6 měsíců od vrácení pronajaté věci, jinak nárok zanikne. Soud na předmětný spor aplikoval výše citovaná ustanovení občanského zákoníku a uzavřel, že žalobkyně se mohla domáhat náhrady škody na pronajatých prostorách pouze v prekluzivní lhůtě 6 měsíců od vrácení pronajaté věci. V tomto případě došlo ke skončení nájmu dne 30. září 2009, jak vyplynulo z dohody o ukončení nájemní smlouvy ze dne 24. září 2009. Žaloba na náhradu škody byla však podána 31. srpna 2011, tedy v době, kdy pohledávka žalobkyně již zanikla. K námitce žalobkyně, že škoda způsobená znečištěním podloží nespadá pod vztah založený smlouvu o pronájmu nebytových prostor, odvolací soud uvedl, že podloží je nedílnou součástí projektu podlahové desky a odkázal na portál pro stavitele asb-portal.cz, ze kterého tuto informaci čerpal. Znečištění podloží průsakem betonové vrstvy podlahy tak odvolací soud posoudil jako znečištění podlahy pronajatého objektu, nikoli jako znečištění pozemku. Dle názoru odvolacího soudu prekluze nároku dopadá na veškerou škodu způsobenou žalovanou, neboť ze smluv uzavřených mezi žalobkyní a žalovanou vyplývá, že úmyslem stran bylo pronajmout haly včetně podloží, což odvolací soud dovodil ze skutečnosti, že v předmětných smlouvách nebyl kladen důraz na rozlišování mezi pojmy „pronajímaná stavba“ a „pozemek, na kterém stavba stojí“. Rovněž z písemných ujednání zachycených v dodatku, který se stal součástí nájemní smlouvy dne 14. prosince 2004, a v nájemní smlouvě ze dne 3. ledna 2008, a zejména z úmyslu pronajímatele přihlásit se k plnění požadavků normy ČSN EN ISO 14001:2005 Systém environmentálního managementu, vyplynulo, že se žalovaná zavázala neznečistit veškeré pronajaté prostory včetně pozemku pod nimi, nikoli pouze „pozemky“ nebo pouze „podlahy“. K námitce žalobkyně, že svůj nárok na náhradu škody opřela o ujednání v dodatku č. 2 ze dne 5. prosince 2005 a v čl. XI odst. 4 nájemní smlouvy ze dne 3. ledna 2008, a proto nemůže nárok být prekludován podle ustanovení § 683 obč. zák., odvolací soud uvedl, že v daném případě by žalovaná odpovídala za škodu znečištěním pronajatého prostoru i bez ujednání v dodatku k nájemní smlouvě, jelikož nárok podléhá zákonnému ustanovení § 683 obč. zák.. Námitka žalobkyně, že součástí nároku na náhradu škody byly náklady ve výši 10 000 Kč vynaložené na znalecký posudek Ing. Pavla Freibergera, také dle názoru odvolacího soudu neovlivní prekluzi nároku. I tato částka byla vynaložena v příčinné souvislosti se způsobenou škodu, právě pro určení výše škody znečištění pronajatých prostor. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně včasné dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 o. s. ř., neboť dle názoru dovolatelky napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného práva, které v rozhodování odvolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, a také otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatelka uplatnila v souladu s § 241a odst. 1 o. s. ř. dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci. Lze shrnout, že dovolatelkou nastolené právní otázky směřují k posouzení, zda náhrada škody způsobené na podloží se posuzuje dle ustanovení o náhradě škody na pronajaté věci, tedy dle § 683 obč. zák., nebo podle obecných předpisů. Konkrétně dovolatelka považuje za nezbytné posoudit, zda je při nájmu nebytových prostor předmětem nájmu automaticky i pozemek pod danou budovou, případně zda podloží lze považovat za součást pozemku nebo za součást podlahy, tzn. za součást pronajaté věci. Dle právního názoru dovolatelky není podloží předmětem nájmu, neboť je součástí pozemků pod pronajatou dí