23 Cdo 701/2017 — Nejvyšší soud

23 Cdo 701/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 6. 2018 Spisová značka:23 Cdo 701/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:23.CDO.701.2017.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smlouva o skladování Dotčené předpisy:§ 374 obch. zák. § 533 odst. 1 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:14. 9. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 701/2017-424 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Moniky Vackové ve věci žalobce Zrůstek a partneři v. o. s., se sídlem v Praze 5, Arbesovo náměstí 257/7, identifikační číslo osoby 25589644, insolvenčního správce dlužníka V. Š., J., proti žalovanému M. Š., se sídlem ve Vlkoši, zastoupenému JUDr. Pavlem Kratochvílou, advokátem se sídlem v Kyjově, Žižkova 791/25, o zaplacení částky 2.043.847 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 12/13/16 Cm 137/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 10. 2016, č. j. 5 Cmo 124/2016-407, t a k t o : Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 10. 2016, č. j. 5 Cmo 124/2016-407, se zrušuje a věc se vrací Vrchnímu soudu v Olomouci k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 22. 9. 2015, č. j. 12/13/16 Cm 137/2008-351, zamítl žalobu o uhrazení částky 2.043.847 Kč s příslušenstvím (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (bod II. výroku). K odvolání žalobce odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první bod výroku) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení mezi účastníky (druhý bod výroku). Žalobou se právní předchůdkyně žalobce domáhala po žalovaném zaplacení částky celkem 2.043.847 Kč z titulu náhrady škody vzniklé ze smlouvy o dílo o poskytování prací a služeb uzavřené dne 1. 5. 2005 mezi právní předchůdkyní žalobce a žalovaným. V průběhu řízení původní žalobkyně (společnost AP.CZ s. r. o. v likvidaci, se sídlem v Praze, náměstí 14. října 1307/2, identifikační číslo osoby 26896494) postoupila pohledávku tvořící předmět řízení V. Š., který byl soudem prvního stupně podle § 107a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“) přibrán do řízení na místo původní žalobkyně. Následně V. Š. postoupil tuto pohledávku M. Š., o jehož vstupu do řízení dle § 107a o. s. ř. rozhodl soud usnesením, které nabylo právní moci dne 14. 1. 2015. Následně pak bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 12. 2. 2016, č. j. 12/13/16 Cm 137/2008-385, připuštěno, aby na stranu žalobce vstoupila insolvenční správkyně V. Š., JUDr. Zdeňka Koníčková, advokátka se sídlem v Brně, Orlí 27, neboť smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 21. 1. 2016 byla pohledávka postoupena zpět na dlužníka V. Š. a zahrnuta do majetkové podstaty dlužníků, tj. manželů Š. Opatřením předsedy Krajského soudu v Brně, jako soudu insolvenčního, ze dne 13. 4. 2017, sp. zn. KSBR 33 INS 16603/2015, byla určena insolvenčním správcem ve věci dlužníků manželů Š. společnost Zrůstek a partneři v. o. s., se sídlem v Praze 5, Arbesovo náměstí 257/7, identifikační číslo osoby 25589644. Soudy vyšly ze skutkových zjištění o tom, že dne 1. 5. 2005 byla uzavřena mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobce (společnost AP.CZ s. r. o.) smlouva o skladování materiálu a paletových jednotek a vykládce a nakládce paletových jednotek. Předmětem smlouvy byla nakládka a vykládka palet a skladování materiálu v určeném rozsahu a za sjednanou cenu pro právní předchůdkyni žalobce. Pro účely smlouvy uzavřel žalovaný dne 30. 5. 2005 nájemní smlouvu s ZD Vracov k pronájmu nemovitostí – haly ve vlastnictví Zemědělského družstva ve Vlkoši, kdy žalovaný byl nájemcem tohoto areálu. Soudy měly též za prokázané, že 20. 12. 2006 byla požárem tato skladovací hala nájemce p. Martina Špačka (žalovaného) zničena. Dle žalobních tvrzení byla při požáru způsobena právní předchůdkyni žalobce škoda jednak na skladovaném materiálu, jednak na vynaložených nákladech na likvidaci následků požáru v souvislosti s uskladněným materiálem. Věc byla šetřena Policií ČR s tím, že věc byla odložena, neboť nebyl zjištěn pachatel; rovněž nebyla zjištěna bezprostřední příčina iniciace požáru. Odvolací soud po právní stránce věc posoudil tak, že odpovědnost za škodu se řídí ustanoveními § 373 a § 533 zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“). Odvolací soud uvedl, že odpovědnost žalovaného za škodu za porušení smluvní povinnosti ze smlouvy o skladování je odpovědností objektivní. Žalovaný se může z této odpovědnosti vyvázat. Liberační důvod však musí dostatečně prokázat. Vlastníkovi věci, tedy právnímu předchůdci žalobce, v případě smlouvy o skladování zůstalo nebezpečí nahodilé škody na uskladněných věcech. Žalovaný však musel prokázat, že vynaložil veškerou odbornou péči, aby škodě zabránil. Dle odvolacího soudu z usnesení policie o odložení věci vyplývá, že sklad byl uzamčen, řádně zajištěn a příčina iniciace požáru nebyla zjištěna. Odvolací soud proto uzavřel, že žalovaný vynaložil veškerou odbornou péči, kterou lze po něm spravedlivě požadovat, aby škodě zabránil. Stejně tak ve smyslu § 374 obch. zák. lze dle odvolacího soudu dovodit existenci základního liberačního důvodu, tj. vznik požáru, který zabránil splnění povinnosti žalovaného uskladněné věci opatrovat a vydat právní předchůdkyni žalobce. V řízení přitom ve vztahu k požárnímu zabezpečení skladu a věcí bylo prokázáno, že žalovaný své povinnosti v tomto směru splnil, požární technik žádné závady ve smyslu protipožárního zabezpečení nezjistil a nezjistil ani příčinu vzniku požáru. Odvolací soud má proto za to, že se žalovaný odpovědnosti za vzniklou škodu zprostil. Z uzavřené smlouvy nevyplývaly žádné zvláštní povinnosti, než které vyplývají ze zákona, se zvláštním důrazem na oblast bezpečnosti práce a samozřejmě povinnosti žalovaného předat zboží ve stejném množství a kvalitě, s právem objednatele provádět průběžnou kontrolu a koordinaci provádění prací a služeb. Právní předchůdkyně žalobce dle odvolacího soudu netvrdila a tím méně prokázala, že by při těchto kontrolách byly zjištěny u žalovaného závady, které mohly vést ke vzniku škody, případně vzniku škody zabránit. Protože se žalovaný své odpovědnosti za vzniklou škodu zprostil, odvolací soud se dále nezabýval otázkou výše škody. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce (dále též „dovolatel“) dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. Konkrétně jde o otázky, zda daný skutkový stav naplňuje znaky liberačního důvodu dle § 374 obch. zák. a § 533 obch. zák. Dovolatel má za to, že odvolací soud tyto právní otázky nesprávně posoudil, a uplatňuje proto dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Dovolatel namítá, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku neodvratitelnosti událostí a otázku nepředvídatelnosti jakožto překážky vylučující odpovědnost za porušení povinnosti ze závazkového vztahu dle § 374 obch. zák. Dovolatel také namítá, že za daného skutkového stavu nelze učinit závěr, že požár nastal nezávisle na vůli žalovaného. Dovolatel tak zpochybňuje, že byly naplněny jednotlivé znaky liberačního důvodu § 374 obch. zák. Ani v případě liberačního důvodu dle § 533 obch. zák., tedy zvláštního liberačního důvodu umožňujícího skladovateli zprostit se odpovědnosti za škodu na skladované věci, se dovolatel neztotožňuje s právním hodnocením odvolacího soudu o tom, že je tento důvod dán. Dovolatel má za to, že otázka posuzování odborné péče skladovatele ve vztahu k odvracení škody na skladované věci v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a v projednávané věci nelze než konstatovat, že potřebná odborná péče vynaložena nebyla. Navrhuje proto, aby dovolací soud zrušil dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaný se k dovolání vyjádřil v tom smyslu, že odvolací soud správně posoudil žalovanou věc a správně aplikoval platnou právní úpravu. Protože se v rámci řízení žalobci nepodařilo prokázat zavinění žalovaného za vznik škody a stejně tak dostatečně prokázat její výši, byl návrh na zahájení řízení v plném rozsahu zamítnut. Žalovaný proto navrhuje, aby dovolací soud dovolání zamítl, kdy rozhodnutí odvolacího soudu je správné. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§