23 Cdo 742/2021 — Nejvyšší soud

23 Cdo 742/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 5. 2021 Spisová značka:23 Cdo 742/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:23.CDO.742.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:4. 8. 2021 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 2218/21 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 742/2021-440 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobkyně ADVANTAGE CARS s.r.o., se sídlem v Praze 3, Žižkov, Koněvova 342/123, PSČ 130 00, IČO 27404358, zastoupené Mgr. Milanem Partíkem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Slezská 949/32, PSČ 120 00, proti žalované MAX CARS Plus s.r.o., se sídlem v Praze 5, Smíchov, Holečkova 789/49, PSČ 150 00, IČO 24696838, zastoupené JUDr. Janem Šťovíčkem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 5, Pod Císařkou 3245/5, PSČ 150 00, o zaplacení částky 1 278 934 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 14 Cm 166/2013, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. září 2020, č. j. 4 Cmo 300/2019-384, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 16 166 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Milana Partíka, advokáta, se sídlem v Praze 2, Slezská 949/32, PSČ 120 00. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 5. 2017, č. j. 14 Cm 166/2013-233, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 186 127 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 21. 6. 2013 do zaplacení (výrok pod bodem I), zamítl žalobu o zaplacení částky 92 807 Kč se zákonným úrokem z prodlení oproti povinnosti žalobkyně vydat čalounění levých dveří vozidla (výrok pod bodem II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem III). Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení částky 1 278 934 Kč se zákonným úrokem z prodlení z titulu zaplacení ceny opravy poškozeného vozidla značky XY, RZ XY, kterou žalobkyně provedla na základě objednávky žalované. Žalovaná uplatněný nárok neuznala, neboť podle ní mezi účastnicemi nevznikl závazkový vztah. K odvolání žalobkyně i žalované Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 18. 4. 2018, č. j. 4 Cmo 166/2017-280, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2017, č. j. 14 Cm 166/2013-233, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud věc právně posoudil tak, že mezi účastnicemi nedošlo k uzavření řádné smlouvy o dílo podle § 536 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“), na opravu předmětného vozidla, a to pro absenci podstatných náležitostí, zejména pro absenci dohody o ceně opravy, když ze zjištění nelze ani dovodit, že by byl dohodnut způsob jejího určení (uvedení ceny 200 000 Kč na zakázkovém listu jako ceny předběžné dostačující není), ani nelze z jednání mezi účastníky o uzavření smlouvy dovodit jejich vůli uzavřít smlouvu bez určení způsobu ceny opravy. Vzhledem k tomu, že žalovaná opravené vozidlo, resp. opravu vozidla převzala, potvrdila jak předávací protokol, tak převzetí faktury, jíž byla žalobkyní oprava vyúčtována, lze souhlasit se závěrem soudu prvního stupně, že plnění poskytnuté žalobkyní žalované lze posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení podle § 451 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále též jen „obč. zák.“). Odvolací soud však nesouhlasil se závěrem, že částka, jíž žalobkyně vyúčtovala jí provedenou opravu, je bez dalšího výší bezdůvodného obohacení na straně žalované; není totiž správný závěr o tom, že převzetí faktury a závazek žalované k úhradě plné hodnoty opravy je vyjádřením vůle žalované zaplatit žalobkyni za jí provedenou opravu vozidla vyúčtovanou částku. Ze samotného předávacího protokolu je navíc zřejmé, že oprava nebyla zcela dokončena. Současně nebylo vyjasněno, zda žalobkyní vyúčtovaná částka je správnou výší bezdůvodného obohacení; zjištění v tomto směru nebyla provedena, ač důkazy k nim byly navrhovány. Podle odvolacího soudu tak nebyl skutkový stav zjištěn úplně, přičemž další zjištění přesahuje rámec přezkumné činnosti odvolacího soudu, proto napadený rozsudek zrušil. Městský soud v Praze poté rozsudkem ze dne 21. 6. 2019, č. j. 14 Cm 166/2013-352, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 186 127 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 21. 6. 2013 do zaplacení (výrok pod bodem I), zamítl žalobu o zaplacení částky 92 807 Kč se zákonným úrokem z prodlení oproti povinnosti žalobkyně vydat čalounění levých dveří vozidla XY, VIN XY (výrok pod bodem II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky pod body III a IV). Soud prvního stupně doplnil dokazování provedením znaleckého posudku, jehož účelem bylo zjistit výši bezdůvodného obohacení spočívajícího v tom, že žalobkyně provedla opravu poškozeného vozidla, za níž žalovaná ničeho nezaplatila. Ze znaleckého posudku Ing. Pavla Winklera č. 12/19 soud zjistil, že hodnota předmětného vozidla bezprostředně po nehodě představovala částku 2 843 380 Kč včetně DPH, po provedené opravě byla hodnota vozidla stanovena na částku 4 359 851 Kč včetně DPH, náklady na opravu představovaly 1 278 934 Kč včetně DPH a po odpočtu obložení dveří, která nebylo provedeno, částku 1 186 127 Kč. Pokud jde o cenu opravy podle faktury č. 7130133, uvedl znalec, že se jedná o cenu obvyklou v místě a čase provedení, oprava byla prováděna z nových dílů u autorizovaného prodejce Scruderia Praha a.s., přičemž dodal, že jde o cenu nižší, než jaká by byla účtována u autorizovaného opravce. Soud měl za prokázanou výši bezdůvodného obohacení. K odvolání žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 9. 2020, č. j. 4 Cmo 300/2019-384, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích pod body I, III a IV (výrok pod bodem I), zastavil odvolací řízení o odvolání žalované proti výroku pod bodem II rozsudku soudu prvního stupně (výrok pod bodem II) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem III). Odvolací soud odkázal na závěry Nejvyššího soudu vyjádřené v rozhodnutí ze dne 2. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2262/2009, a zdůraznil, že předpokladem odpovědnosti za získané bezdůvodné obohacení není protiprávní jednání obohaceného ani jeho zavinění, nýbrž objektivně vzniklý stav obohacení, k němuž došlo způsobem, který právní řád neuznává; aktivní věcná legitimace k uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení svědčí subjektu, na jehož úkor bylo bezdůvodné obohacení získáno. Pasivně legitimovaným subjektem je pak ten, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatil; ten, jehož majetek se na úkor jiného neoprávněně zvětšil, popřípadě u něhož nedošlo ke zmenšení majetku, které mělo po právu nastat. K rozsahu bezdůvodného obohacení odvolací soud opět s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu připomněl, že v případě, kdy je plněno bez právního důvodu, se výše bezdůvodného obohacení odvíjí od míry zhodnocení věci, nikoli od nákladů vynaložených na její zhodnocení, neboť „rozsah bezdůvodného obohacení má odpovídat míře prospěchu obohaceného, nikoli újmě, již utrpěl ochuzený“. V daném případě je bezdůvodným obohacením rozdíl mezi hodnotou vozidla po poškození v důsledku nehody a po jeho opravě. Odvolací soud má za to, že pokud žalovaná od žalobkyně vozidlo převzala ke své podnikatelské činnosti, že jí bylo vozidlo předáno dne 26. 4. 2013, tedy před poškozením vozidla, a že vozidlo žalovaná k opravě předala a ta ji pro ni provedla a žalovaná opravu, opravené vozidlo, od žalobkyně převzala, avšak nezaplatila, se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila. Z uvedeného lze dovodit pasivní legitimaci žalované v daném sporu, přičemž je nutno zdůraznit, že vlastnické právo žalované k předmětnému vozidlu nelze odvíjet od skutečností zaznamenaných v registru motorových vozidel. K námitce nedostatku aktivní legitimace žalobkyně souhlasil odvolací soud s žalobkyní, že se jedná o námitku před soudem prvního stupně žalovanou nevznesenou, přesto k ní uvedl, že z v řízení provedených důkazů nelze uzavřít, že by žalobkyně pro žalovanou opravu předmětného vozidla neprováděla. K námitkám týkajícím se znaleckého posudku odvolací soud uvedl, že v okamžiku zadání jeho vypracování ze strany soudu prvního stupně byly již v předchozím řízení provedeny veškeré relevantní důkazy, z nichž mohl znalec vycházet bez toho, že by předmětné vozidlo fyzicky prohlédl, zejména měl k dispozici veškerou spisovou dokumentaci, včetně zápisů a protokolů pojišťovny, která havárii považovala za pojistnou událost, a včetně bohaté fotodokumentace havárie a dalších dokumentů