23 Cdo 767/2024 – Nejvyšší soud

23 Cdo 767/2024-209 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., v právní věci žalobce L. N., zastoupeného Mgr. Ing. Jindřichem Hrochem, advokátem se sídlem v Praze 4, Bohuslava ze Švamberka 1284/12, proti žalované Amnesia s.r.o. v likvidaci, se sídlem v Pardubicích, Zelené Předměstí, třída Míru 92, identifikační číslo osoby 06238122, zastoupené Mgr. Markem Plajnerem, advokátem se sídlem v Praze 2, Lazarská 11/6, o zaplacení 194 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 20 C 9/2022, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 17. 10. 2023, č. j. 22 Co 191/2023-189, takto: I. Dovolání se odmítá v rozsahu, ve kterém směřuje proti výroku I rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 17. 10. 2023, č. j. 22 Co 191/2023-189. II. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 17. 10. 2023, č. j. 22 Co 191/2023-189, se ve výrocích II, III a IV ruší a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal na žalované zaplacení celkové částky 195 200 Kč s příslušenstvím, která se skládala z dlužné částky ve výši 3 000 Kč, představující úplatu za oprávnění žalované užívat soukromou cestu žalobce na základě smlouvy o užívání přístupové cesty ze dne 9. 5. 2020, dále z částky ve výši 191 000 Kč představující smluvní pokutu za prodlení se zaplacením uvedené úplaty za období od 4. 8. 2021 do 22. 8. 2022 a z náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Žalovaná uplatněný nárok neuznala a tvrdila, že žalobce po ní požaduje úplatu bez právního důvodu, neboť na pozemku specifikovaném v žalobě se nachází veřejně přístupná účelová komunikace, za jejíž užívání žalobci nemůže náležet žádná náhrada. Až v rámci odvolacího řízení vznesla žalovaná námitku, že uplatněná smluvní pokuta je nepřiměřená. 2. Okresní soud v Pardubicích jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 10. 3. 2023, č. j. 20 C 9/2022-150, uložil žalované zaplatit žalobci částku 194 000 Kč s příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu o zaplacení částky 1 200 Kč s příslušenstvím (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III). 3. Soud prvního stupně vyšel ze skutkových zjištění, že žalobce a žalovaná uzavřeli dne 9. 5. 2020 smlouvu o užívání přístupové cesty. Ve smlouvě se žalobce zavázal umožnit žalované procházet (právo stezky) a projíždět (právo cesty) po cestě, která je v jeho vlastnictví. Žalovaná se zavázala uhradit za to žalobci částku 3 000 Kč za každý rok trvání smlouvy, a to vždy se splatností do 30. 6. kalendářního roku. Strany se dále dohodly, že v případě, že žalovaná poruší jakoukoli povinnost uvedenou v této smlouvě (zejména povinnost hradit úplatu za užívání či povinnost jezdit po cestě pouze vozidly o maximální hmotnosti 3,5 t), je žalobce oprávněn ji vyzvat k nápravě. Pokud žalovaná neučiní nápravu do 15 dnů od doručení výzvy, je povinna uhradit žalobci smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každý den trvání porušení povinnosti. Podle zjištění soudu uzavřel žalobce v letech 2018 až 2019 obdobné smlouvy o užívání přístupové cesty i s dalšími subjekty, byť ve všech případech bezúplatně. Na základě provedeného dokazování měl soud dále za prokázané, že žalovaná žalobci neuhradila úplatu za rok 2021 v době její splatnosti, a žalobce ji proto dne 16. 7. 2021 vyzval k úhradě částky 3 000 Kč a dne 21. 10. 2021 ji dále vyzval k uhrazení dlužné částky včetně smluvní pokuty. Žalovaná však částku 3 000 Kč žalobci nezaplatila. 4. Po právní stránce dospěl soud prvního stupně k závěru, že cesta přes pozemek žalobce není veřejně přístupnou účelovou komunikací. Účastníci platně uzavřeli (inominátní) smlouvu o užívání přístupové cesty, a žalobci proto za užívání cesty žalovanou náleží úhrada ve sjednané výši 3 000 Kč ročně. Dále se žalovaná v souladu s § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, zavázala uhradit smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každý den trvání porušení povinnosti. Protože se žalovaná v roce 2021 dostala do prodlení s úhradou smluvené úplaty za užívání cesty a dlužnou částku nezaplatila ani po obdržení výzvy k úhradě, soud prvního stupně uzavřel, že žaloba je důvodná, a přiznal žalobci jak částku 3 000 Kč s příslušenstvím, tak nárok na smluvní pokutu ve výši 500 Kč denně za období od 4. 8. 2021 do 22. 8. 2022, tj. ve výši 191 000 Kč. Vzhledem k tomu, že se nejednalo o vzájemný závazek mezi podnikateli ani o vzájemný závazek mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem ve smyslu § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., zamítl soud prvního stupně žalobu na zaplacení částky 1 200 Kč jakožto náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky a přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. 5. K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I, pokud jím bylo rozhodnuto o povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 8 730 Kč (výrok I napadeného rozsudku), změnil rozsudek soudu prvního stupně „ve zbývající části odvoláním napadeného výroku I“ tak, že se žaloba „v tomto rozsahu“ zamítá (výrok II napadeného rozsudku), změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III tak, že žalobce je povinen nahradit žalované náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně (výrok III napadeného rozsudku), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok IV napadeného rozsudku). 6. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a přisvědčil rovněž jeho právnímu závěru, že nárok žalobce na úhradu sjednané částky 3 000 Kč je důvodný, neboť mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o užívání přístupové cesty. Konstatoval, že v projednávaném případě není rozhodné, zda byla přístupová cesta účelovou komunikací nebo soukromou cestou, neboť nic nebrání tomu, aby se subjekt, který chce tuto cestu užívat, smluvně zavázal uhradit za průchod a průjezd přes pozemek vlastníkům pozemku sjednanou částku, neboť „mu vlastník poskytuje toto oprávnění a zajišťuje mu přístupnost tohoto pozemku“. 7. Odvolací soud se dále k námitce žalované vznesené až v odvolacím řízení zabýval nepřiměřeností požadované smluvní pokuty, a to s ohledem na hodnotu a význam zajišťované povinnosti. K uplatnění této námitky žalovanou uvedl, že ustanovení § 205a o. s. ř. nebrání vznesení nové právní námitky, např. námitky promlčení, až v odvolacím řízení, při posuzování důvodnosti takové námitky se však nepřihlíží k nepřípustně uplatněným novým skutečnostem a důkazům. Podle odvolacího soudu námitka nepřiměřenosti smluvní pokuty byla sice žalovanou vznesena až v odvolacím řízení, jedná se však pouze o námitku právní a soud při jejím posouzení může vycházet ze skutečností a důkazů, které byly tvrzeny, případně provedeny před soudem prvního stupně. 8. Na uvedeném základě se odvolací soud zabýval nejprve sjednanou výší smluvní pokuty a uvedl, že v daném případě nešlo o absolutní neplatnost ujednání pro porušení dobrých mravů, neboť okolnosti, za nichž byla smluvní pokuta sjednána, nemohly vést k absolutní neplatnosti takového jednání ve smyslu § 588 o. z. Následně posuzoval výši uplatněného nároku žalobce na zaplacení smluvní pokuty, přičemž zohlednil především hodnotu a význam zajišťované povinnosti. Pokud jde o hodnotu zajišťované povinnosti, odvolací soud uvedl, že smluvní pokutou bylo zajištěno finanční plnění „v nepatrné výši 3 000 Kč za rok“, přičemž smluvní pokuta za požadované období 382 dnů činila téměř pětašedesátinásobek této zajišťované částky. Odvolací soud proto neshledal význam zajišťované povinnosti pro žalobce jako zásadní, neboť žalovanou neuhrazená částka pro něj nepředstavuje nijak zásadní majetkovou ztrátu, která by jej finančně ohrozila. S ohledem na uvedené skutečnosti odvolací soud shledal smluvní pokutu požadovanou žalobcem za zjevně nepřiměřeně vysokou a přistoupil k její moderaci. Podle odvolacího soudu žalobce neuváděl žádnou konkrétní výši škody, která by mu vznikla v důsledku nezaplacení dlužné částky, a odvolací soud tak nemohl stanovit nejnižší možnou výši smluvní pokuty, která by odpovídala vzniklé škodě. Jako přiměřenou proto shledal maximální smluvní pokutu ve výši 0,5 % denně z dlužné částky, což je sazba, která byla dříve uznávána v obchodních vztazích a nebyla považována za nepřiměřenou. Odvolací soud tedy stanovil žalované povinnost uhradit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,5 % denně z dlužné částky, což za dobu 382 dnů prodlení činí celkem 5 730 Kč. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu o zaplacení zbývající „částky 185 250 Kč“ zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 9. Rozsudek odvolacího soudu v rozsahu všech jeho výroků napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost spatřoval v tom, že napad