23 Cdo 802/2025 — Nejvyšší soud

23 Cdo 802/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 8. 2025 Spisová značka:23 Cdo 802/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:23.CDO.802.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Znalecký posudek Vady řízení Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 241a odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:21. 9. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 17.11.2025II.ÚS 3380/25 Pavel Šámal Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 802/2025-360 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce v právní věci žalobkyně J. K., zastoupené JUDr. Marií Karasovou, advokátkou se sídlem v Brně, Úvoz 82/39, proti žalované B. P., zastoupené Mgr. Katarínou Šulovou, advokátkou se sídlem v Brně, Černopolní 228/37a, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 31 C 83/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. 8. 2024, č. j. 19 Co 17/2024-330, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Původní žalobkyně (paní B. H., narozená XY) se v řízení domáhala určení, že je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti ideální ½ na v žalobě označených nemovitostech. Uváděla, že darovací smlouva uzavřená s žalovanou dne 22. 5. 2017 byla podepsána v době, kdy se nacházela ve vážném zdravotním stavu, byla hospitalizována, pod vlivem medikace a její schopnost vnímat okolní dění byla výrazně oslabena. Žalobkyně tvrdila, že v den uzavření smlouvy ji žalovaná odvezla do restaurace, kde jí předložila k podpisu listinu, s jejímž obsahem nebyla seznámena, nemohla si ji sama přečíst, nebyla jí přečtena ani předána, a tudíž netušila, co podepisuje. Po úmrtí původní žalobkyně dne 24. 12. 2022 bylo v řízení pokračováno s její právní nástupkyní, stávající žalobkyní. Ta po svém vstupu do řízení upravila žalobní petit a konkretizovala, v čem spatřuje svůj naléhavý právní zájem na požadovaném určení. 2. Městský soud v Brně jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 1. 9. 2023, č. j. 31 C 83/2018-281, určil, že původní žalobkyně byla ke dni své smrti vlastníkem spoluvlastnického podílu ideální ½ na v žalobě označených nemovitostech (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). 3. K odvolání žalované Krajský soud v Brně jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I (výrok I napadeného rozsudku), změnil jej ve výroku II co do výše náhrady nákladů za řízení před soudem prvního stupně (výrok II napadeného rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III napadeného rozsudku). 4. Žalovaná napadla rozsudek odvolacího soudu ve výrocích I, II a III dovoláním, v němž nejprve namítla, že závěry znaleckého posudku MUDr. Tomáše Turka nejsou přesvědčivým důkazem způsobilosti původní žalobkyně činit právní jednání ke dni podpisu darovací smlouvy, neboť znalec v posudku nespecifikoval konkrétní duševní poruchu dle mezinárodní klasifikace nemocí. Podle jejího názoru tak odvolací soud pochybil, považoval-li znalecký posudek za dostatečně přesvědčivý. Předpoklad přípustnosti dovolání pak v této souvislosti opřela o rozpor rozhodnutí odvolacího soudu s judikaturou Nejvyššího soudu, zejména s jeho rozsudkem ze dne 6. 1. 2010, sp. zn. 30 Cdo 5359/2007. 5. Žalovaná dále dovolacímu soudu předložila otázku, zda je procesní úkon zpětvzetí žaloby právním jednáním, které lze hodnotit jako platné či neplatné a na které lze aplikovat ustanovení § 581 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, při jejímž posouzení se odvolací soud měl odchýlit od judikatury Nejvyššího soudu např. od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 3. 2008, sp. zn. 30 Cdo 575/2008. 6. V návaznosti na to žalovaná namítla, že odvolací soud rovněž pochybil, pokud k zpětvzetí žaloby původní žalobkyní nepřihlížel, přestože původní žalobkyně nebyla soudem omezena ve svéprávnosti ani zastoupena opatrovníkem; jako plně svéprávná osoba byla procesně způsobilá a odvolací soud neměl zákonný podklad pro to, aby její procesní úkon zpochybnil na základě vlastní úvahy o její schopnosti jednat. 7. Konečně žalovaná namítla, že odvolací soud pochybil, pokud bez dalšího dovodil neplatnost darovací smlouvy pro rozpor s dobrými mravy jen na základě okolností, za nichž byl dar poskytnut, aniž by zohlednil, že iniciativu k darování projevila sama dárkyně a obdarovaná jednala pasivně. Podle žalované nelze dovozovat mravní povinnost obdarovaného odmítnout dar od blízké osoby učiněný v nemoci, v emocích či na veřejném místě, a takové právní jednání nelze bez dalšího považovat za rozporné s dobrými mravy. Tato otázka přitom dle názoru žalované dosud nebyla dovolacím soudem výslovně řešena. 8. S ohledem na výše uvedené žalovaná navrhla, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil. V případě, že to nebude možné, navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně a řízení zastavil, případně jej změnil. 9. Žalobkyně se k dovolání žalované nevyjádřila. 10. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. 11. Dovolání bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.). Nejvyšší soud shledal, že dovolání obsahuje náležitosti vyžadované ustanovením § 241a odst. 2 o. s. ř. a dále se zabýval jeho přípustností. 12. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. 13. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 14. Žalovaná nejprve namítala, že odvolací soud pochybil, pokud považoval závěry znaleckého posudku MUDr. Tomáše Turka za přesvědčivý důkaz o nezpůsobilosti původní žalobkyně činit právní jednání ke dni podpisu darovací smlouvy, neboť znalec v posudku nespecifikoval konkrétní duševní poruchu dle mezinárodní klasifikace nemocí. 15. Znalecký posudek je jedním z důkazních prostředků (§ 125, § 127 o. s. ř.), který soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle ustanovení § 132 o. s. ř., avšak nemůže přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů (odborné závěry v něm obsažené nepodléhají hodnocení soudem podle zásad vyplývajících z ustanovení § 132 o. s. ř.). Soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění jeho závěrů a soulad s ostatními provedenými důkazy. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 25 Cdo 583/2001, ze dne 2. 7. 2009, sp. zn. 30 Cdo 3450/2007, ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 26 Cdo 3928/2013, ze dne 9. 12. 2010, sp. zn. 28 Cdo 329/2010, nebo ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. 24 Cdo 873/2018, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2023, sp. zn. 23 Cdo 1563/2023). 16. V projednávané věci dospěly soudy nižších stupňů k závěru o nezpůsobilosti původní žalobkyně činit právní jednání ke dni podpisu darovací smlouvy nikoli izolovaně na základě znaleckého posudku MUDr. Tomáše Turka, ale po pečlivém a logickém hodnocení všech provedených důkazů v jejich vzájemné souvislosti. Znalecký posudek byl odvolacím soudem shledán přesvědčivým zejména na základě svého věcného odůvodnění, specializací znalce v gerontopsychiatrii a skutečností, že jeho závěry nebyly v rozporu s ostatními důkazy – zejména se zdravotní dokumentací, psychologickým vyšetřením, okolnostmi dlouhodobé hospitalizace, listinnými důkazy (např. závětí a korespondencí zesnulého manžela) a věrohodnou výpovědí původní žalobkyně o svém zdravotním a psychickém stavu v rozhodné době. Jestliže na tomto základě soudy obou stupňů učinily závěr, že původní žalobkyně trpěla ke dn