23 Cdo 811/2021 — Nejvyšší soud

23 Cdo 811/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 8. 2022 Spisová značka:23 Cdo 811/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:23.CDO.811.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Nabytí vlastnického práva od neoprávněného Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 446 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:12. 11. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 811/2021-645 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobkyně Maschinen Ritter-Wickeltechnik GmbH, se sídlem Alfred-Nobel-Strasse 2, 515 88 Nümbrecht Breunfeld, Spolková republika Německo, zastoupené JUDr. Ondřejem Rathouským, advokátem, se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 1096/8, PSČ 110 00, proti žalované MONETA Leasing, s.r.o., se sídlem v Praze 4, Michle, Vyskočilova 1442/1b, PSČ 140 00, IČO 60751606, zastoupené Mgr. Radanou Bužkovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Údolní 406/48, PSČ 602 00, o zaplacení částky 69 130 EUR s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. (20) 8 Cm 122/2012, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 5. 2020, č. j. 8 Cmo 257/2019-583, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 19. 6. 2019, č. j. (20) 8 Cm 122/2012-521, uložil žalované, aby zaplatila žalobkyni částku 69 130 EUR s ve výroku specifikovaným úrokem z prodlení (výrok pod bodem I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky pod body II, III a IV). Soud prvního stupně zjistil, že dne 9. 4. 2009 uzavřela žalobkyně jako prodávající se společností POLYCOVER s.r.o. jako kupující smlouvu o dodávce řezačky One HARNDEN naroow slitter s dalšími součástkami (dále též jen „řezačka“), přičemž v kupní smlouvě bylo výslovně ujednáno, že až do úplného zaplacení kupní ceny zůstává řezačka ve vlastnictví žalobkyně. Společnost POLYCOVER s.r.o., přestože jí byla řezačka řádně dodána, kupní cenu dosud ani z části neuhradila. Žalobkyně zjistila od žalované, že tato na základě kupní smlouvy ze dne 24. 6. 2009 od společnosti Al – Com group s.r.o. koupila řezačku a žalovanou poté informovala, že řezačka je z důvodu výhrady vlastnického práva až do úplného zaplacení kupní ceny stále ve vlastnictví žalobkyně, že žalovaná není s řezačkou oprávněna jakkoliv nakládat a je povinna ji žalobkyni vydat. Z důvodu prodlení s hrazením splátek ze strany společnosti POLYCOVER s.r.o. byla leasingová smlouva mezi žalovanou a touto společností předčasně ukončena výpovědí. Žalovaná však stroj prodala M. S. Následně žalobkyně vyzvala žalovanou, aby jí uhradila škodu, kterou způsobila tím, že řezačku, která byla neustále ve vlastnictví žalobkyně, neoprávněně převedla na S., ale žalovaná to odmítla. Žalovaná ke svému tvrzení o řádném nabytí stroje a tom, že řádně prověřila nabývací titul, předložila fakturu č. 290058 ze dne 15. 6. 2009 a fakturu č. 290061 ze dne 15. 6. 2009, kterými společnost UNIPACK spol. s r.o. fakturovala odběrateli BETULA s.r.o. (nyní Al – Com group s.r.o.) cenu za odvíjecí a navíjecí jednotku k řezačce KAMPF – HARNDEN a za podélnou řezačku KAMPF – HARNDEN. Soud prvního stupně k těmto listinám uvedl, že faktury jsou pouze účetním dokladem a na základě těchto dokladů vlastnictví nepřechází a nejsou ani nabývacím titulem. Soud prvního stupně zjistil, že v listině nazvané „Návrh vzájemného zápočtu závazků a pohledávek UNIPACK spol. s r.o., Police nad Metují a BETULA s. r.o., Praha 1“ jsou vyčísleny pohledávky UNIPACK spol. s r.o., v celkové výši 2 863 500 Kč a závazky UNIPACK spol. s r.o., v celkové výši 2 863 500 Kč z uvedených faktur, je zde rekapitulace – celkem pohledávky 2 863 500 Kč, závazky 2 863 500 Kč, rozdíl 0, návrh je datován dnem 24. 6. 2009, u označených obchodních firem jsou připojena razítka a nečitelné podpisy. Není zde však vyjádřena zcela jasně a zřetelně vůle účastníků započítat vzájemné pohledávky, když pouhý přehled těchto pohledávek požadavek na určitost nesplňuje. Tato listina neobsahuje nic o převodu vlastnictví stroje. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaná při uzavírání kupní smlouvy ze dne 24. 6. 2009 v rozporu s ustanovením § 446 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“) řádně neověřila vlastnické právo prodávající Al – Com group s.r.o. k řezačce, tu posléze předala třetí osobě, přestože ji v té době žalobkyně již informovala o svém vlastnickém právu k věci. Poukázal rovněž na to, že žalované nebyla předložena kupní smlouva prodávajícím, žalovaná věděla, že řezačka se nachází u společnosti POLYCOVER s.r.o. a přesto nepátrala po tom, proč řezačku užívá jiný subjekt než prodávající, přičemž věděla, že existuje znalecký posudek, který si objednala společnost POLYCOVER s.r.o. a ve kterém bylo uvedeno, že dodavatelem řezačky je žalobkyně; žalovaná koupila řezačku při absenci technické dokumentace potřebné k provozu předmětného stroje od subjektu, který tyto řezačky nevyrábí a nemohl s ní ani fyzicky disponovat, když ji neměl v držení. Tímto jednáním žalovaná porušila obecnou povinnost předcházet škodám, a proto jí uložil povinnost nahradit škodu ve výši odpovídající nedoplacené kupní ceně. Současně soud prvního stupně uzavřel, že žalovaná porušila § 446 obch. zák., když měla a mohla vědět, že prodávající není vlastníkem řezačky, přičemž nevyužila všechny dostupné prostředky, aby se přesvědčila, že prodávající je skutečně oprávněn převést vlastnictví k předmětné řezačce, řádně neprověřila oprávnění prodávajícího předmět koupě převést, tj. prověřit nejen subjekt prodávajícího, ale také jeho nabývací titul, zanedbala tak povinnou péči, tuto péči ani nevynaložila a předmětný stroj tak nemohla nabýt v dobré víře. Ba naopak stroj ve zlé víře prodala třetí osobě, které nedodala ani potřebnou dokumentaci, přičemž v době uzavření kupní smlouvy s touto třetí osobou žalovaná věděla o oprávněném nároku žalobkyně na vydání stroje, když byla k vydání stroje prokazatelně vyzvána žalobkyní či jejím právním zástupcem. Za této situace žalovaná způsobila žalobkyni škodu uvedenou v žalobě (modifikovanou v částečném zpětvzetí žaloby). K odvolání žalované i žalobkyně Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 20. 5. 2020, č. j. 8 Cmo 257/2019-583, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích pod body I, III a IV potvrdil (výrok pod bodem I), ve výroku pod bodem II jej zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok pod bodem II) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem III). Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právním hodnocením věci, na něž v podrobnostech odkázal. Odvolací soud shrnul, že v obchodním vztahu s žalovanou leasingovou společností vystupovala jako prodávající společnost Al – com group s.r.o., která své vlastnictví nedoložila písemnou smlouvou, fakturami prokazovala nabytí vlastnického práva jinak než písemnou smlouvou, přičemž kupní cena vůči jejímu dodavateli ještě nebyla splatná a z návrhu na zápočet plynulo, že kupní cena ani ještě nemusela být uhrazena, prodávající neměla stroj ve své dispozici, tento se nejméně od 22. 5. 2009 nacházel u POLYCOVER s.r.o., tedy v té době nemohl být ani v držení předcházejícího deklarovaného vlastníka UNIPACK spol. s r.o. Na to odvolací soud uzavřel, že za zjištěného skutkového stavu měla žalovaná vyvinout další úsilí, aby se přesvědčila, že prodávající Al – com group s.r.o. je skutečně oprávněna převést vlastnické právo k řezačce, pakliže neměla doložený jednoznačný (prokazatelný) nabývací titul, zaplacení kupní ceny ani doklad o jeho předání prodávajícím kupujícímu. Nadto odvolací soud jako velmi nestandardní okolnost, která vyvolává přinejmenším otázky, hodnotil tvrzení žalované o tom, že prodávající Al – com group s.r.o. měla hradit za příjemce leasingu POLYCOVER s.r.o. mimořádnou leasingovou splátku ve výši 2 539 460 Kč (a při sjednané kupní ceně 4 914 700 Kč a příslušném započtení tak získat od žalované zbytek kupní ceny ve výši 2 375 240 Kč). Tvrzení, že POLYCOVER s.r.o. měla s Al – com group s.r.o. dohodu o tom, že mimořádná leasingová splátka ve výši 2 539 460 Kč bude umořena tak, že o ní bude ponížena kupní cena, kterou měla žalovaná zaplatit Al – com group s.r.o. dle kupní smlouvy, nedává smysl (dohoda nebyla uzavřena mezi prodávajícím a kupujícím). Odvolací soud také uvedl, že v důsledku výhrady vlastnictví vázané na zaplacení kupní ceny společností POLYCOVER s.r.o. byla žalobkyně vlastníkem řezačky i v době, kdy s ní nakládala žalovaná,