23 Cdo 874/2009 — Nejvyšší soud

23 Cdo 874/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 3. 2010 Spisová značka:23 Cdo 874/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:23.CDO.874.2009.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Kompetenční spor Podmínky řízení Pravomoc soudu Dotčené předpisy:§ 7 odst. 2 o. s. ř. § 104 odst. 1 o. s. ř. § 1 předpisu č. 131/2002Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:8. 4. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.         23 Cdo 874/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Pavla Příhody ve věci žalobkyně Becker Bohemia s. r. o., se sídlem v Plzni, Hrádecká 7, PSČ 312 00, IČ 61776572, zastoupeného JUDr. Pavlem Truxou, advokátem, se sídlem v Rokycanech, Josefa Knihy 177, proti žalovaným: 1) Statutárnímu městu Plzeň, se sídlem v Plzni, náměstí Republiky 1, IČ 00075370, a 2) Plzeňské teplárenské, a. s., se sídlem v Plzni, Doubravecká 2578/1, PSČ 304 10, IČ 49790480, o zrušení rozhodnutí prvního žalovaného o námitkách ze dne 24. 4. 2008, zn. TN/397/08, vedené u Okresního soudu Plzeň - město   pod sp. zn. 13 C 115/2008, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. srpna, č. j. 11 Co 409/2008-24, takto: Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. srpna, č. j. 11 Co 409/2008- 24, jakož i usnesení Okresního soudu Plzeň - město ze dne 11. července 2008, č. j. 13 C 115/2008- 16,  se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu Plzeň - město k dalšímu řízení.     O d ů v o d n ě n í: Okresní soud Plzeň – město usnesením ze dne 11. července 2008,   č. j. 13 C 115/2008-16, řízení ve shora označené věci zastavil (výrok pod bodem I) s tím, že po právní moci tohoto usnesení se věc postupuje Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (výrok pod bodem II). Zároveň rozhodl o vrácení zaplaceného soudního poplatku (výrok pod bodem III).  Žalobkyně se v projednávané věci domáhala rozhodnutí, jímž by bylo zrušeno rozhodnutí prvního žalovaného o jejích námitkách ze dne 24. 4. 2008, zn. TN/397/08. Uvedla, že první žalovaný jako zadavatel v soutěži o návrh podle ustanovení § 103 a násl. zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, jíž se účastnily žalobkyně a druhá žalovaná, rozhodl dne 27. 3. 2008 o výběru nejvhodnějšího návrhu tak, že jako nejvhodnější byl vybrán návrh druhé žalované. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně námitky, jimž první žalovaný svým rozhodnutím ze dne 24. 4. 2008, zn. TN/397/08, nevyhověl. Žalobkyně, která toto rozhodnutí zadavatele považuje za nezákonné a zadání a průběh soutěže o návrh za vadné, podala návrh na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Protože je jí známo, že tento úřad je ve své rozhodovací praxi veden názorem, že není příslušný k přezkoumávání rozhodnutí zadavatele o námitkách účastníka soutěže o návrh, domáhá se zároveň touto žalobou, aby úkony zadavatele v soutěži o návrh a jeho rozhodnutí o jejích námitkách přezkoumal soud v řízení podle ustanovení § 244 a násl. občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“); má totiž za to, že první žalovaná jako orgán územního samosprávného celku rozhodla podle zvláštního zákona o jiné právní věci, která vyplývá z občanskoprávních a obchodních vztahů, a táž věc tedy může být projednána v občanském soudním řízení. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že není dána pravomoc soudu pro projednání a rozhodnutí věci, neboť předmětem řízení je přezkum rozhodnutí zadavatele veřejné zakázky o námitkách, přičemž zákon č. 137/2006 Sb. stanoví v § 111 odst. 2, že pokud zadavatel námitkám nevyhoví, uvědomí stěžovatele v písemném rozhodnutí o možnosti podat ve lhůtě podle § 113 odst. 3 návrh na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Podle názoru soudu prvního stupně je tak dle zákona pro vydání rozhodnutí o přezkoumání úkonu zadavatele, kterým nebylo vyhověno námitkám stěžovatele, příslušný pouze Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Soud prvního stupně proto podle ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř. řízení zastavil a rozhodl o postoupení věci Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále též jen „Úřad“).       Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 29. srpna 2008, č. j. 11 Co 409/2008-24, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok pod bodem I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem II). Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dovodil, že není dána pravomoc soudu k projednání a rozhodnutí této věci, neboť předmětem řízení je přezkum rozhodnutí zadavatele veřejné zakázky o námitkách, jenž je ustanovením § 111 odst. 2 zákona č. 137/2006 Sb. svěřen do pravomoci Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Argumenty rozhodnutí Úřadu ze dne 30. 6. 2008, č.j. S 140/2008//VZ-11848/208/540/Šm, odkazující na ustanovení § 112 odst. 2 citovaného zákona, nejsou podle názoru odvolacího soudu namístě, neboť toto ustanovení se vztahuje k výkonu dohledu nad zadáváním veřejných zakázek, nikoliv k rozhodování o námitkách proti postupu zadavatele při přezkoumání námitek.       Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně  dovoláním, jehož přípustnost opřela o ustanovení § 239 odst. 2 písm. a) o. s. ř. a jež odůvodnila tak, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, ohlásila tedy dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Nesprávnost právního závěru odvolacího soudu žalobkyně spatřuje v tom, že ve spojení s právním názorem Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže vyjádřeném v jeho rozhodnutí ze dne 30.6. 2008, č. j. S140/2008/VZ-11848/2008/540/Šm, vytváří situaci, že žalobkyně je sice v postavení účastníka soutěže o veřejnou zakázku, konkrétně v soutěži o návrh, oprávněna podat námitky proti rozhodnutí zadavatele o výběru nejhodnějšího návrhu, ale již tu není orgán, který by byl nadán pravomocí rozhodnutí zadavatele o těchto námitkách přezkoumat. Právní závěr, že úkony zadavatele učiněné v soutěži o návrh nejsou žádným orgánem přezkoumatelné, odporuje podle názoru žalobkyně obecnému principu přezkoumatelnosti jakéhokoliv výběrového řízení vyšší instancí. Žalobkyně oznámila, že její rozklad proti shora uvedenému rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže byl rozhodnutím předsedy Úřadu ze dne 5. 11. 2008, č. k. R146/2008/02-22137/2008/30-Ku, zamítnut, a vyjádřila názor, že negativní kompetenční konflikt mezi Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže a soudy postihuje její ústavně zaručené právo domáhat se ochrany svých práv u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Rozhodnutí zadavatele o námitkách účastníka soutěže musí být přezkoumatelné, a není-li pravomoc k přezkumu svěřena Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, pak je tento přezkum podle ustanovení § 7 odst. 1 o. s. ř. v pravomoci soudů. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud provedl důkaz rozhodnutím předsedy Úřadu, popřípadě celým správním spisem, a poté aby usnesení odvolacího soudu zrušil. Žalovaní se k dovolání nevyjádřili. Napadené usnesení odvolacího soudu bylo vydáno před 1. červencem 2009, kdy nabyla účinnosti novela občanského soudního řádu provedená zákonem č. 7/2009 Sb., Nejvyšší soud České republiky (dále též jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 10a  o. s. ř.) proto vzhledem k bodu 12 přechodných ustanovení v článku II uvedeného zákona dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. června 2009.       Po zjištění, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou (účastníkem řízení) řádně zastoupenou advokátem, jímž bylo dovolání též sepsáno (§ 241 odst. 1, 4  o. s. ř.), Nejvyšší soud dovodil, že dovolání proti výroku tohoto usnesení, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř., je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 2 písm. a) o. s. ř. Podle ustanovení § 242 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne  též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Řízení před odvolacím soudem vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, zatížena je. Podle ustanovení § 1 zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, se