23 Cdo 992/2025 — Nejvyšší soud

23 Cdo 992/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:3. 12. 2025 Spisová značka:23 Cdo 992/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:23.CDO.992.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Náhrada škody Povinnost prevenční Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 373 obch. zák. § 384 odst. 1 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:22. 12. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 992/2025-364 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., v právní věci žalobce Lidového bytového družstva Praha 8, se sídlem v Praze 8, Libeň, V Zahradách 786/21, identifikační číslo osoby 48030601, zastoupeného JUDr. Davidem Karabcem, MPA, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 10, Na Spojce 610/6, proti žalované Memphis Computers s.r.o., se sídlem v Praze 2, Vinohrady, Šafaříkova 455/7, identifikační číslo osoby 25750551, zastoupené JUDr. Vlastislavem Karlem, advokátem se sídlem v Praze 3, Chlumova 256/10, o zaplacení 140 630,59 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 45 C 56/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 11. 2024, č. j. 69 Co 392/2024-325, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7 190 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího právního zástupce. Odůvodnění: 1. Žalobce se v řízení na žalované domáhal zaplacení částky v celkové výši 287 987,59 Kč jako náhrady škody, jež mu měla vzniknout v důsledku porušení smluvní povinnosti žalované vyplývající ze smlouvy o správě a provozním servisu výpočetní techniky ze dne 1. 10. 2003, ve znění dodatku ze dne 7. 2. 2005, a sice povinnosti řádně zajistit systém zálohování a ochrany dat žalobce. Dne 9. 8. 2017 počítačovou síť žalobce napadl hacker, jenž za zpřístupnění dat žalobce požadoval zaplacení výkupného ve výši 1,5 BTC (odpovídající částce 140 630,59 Kč). Žalobce požadované výkupné uhradil, avšak ani poté útočník data nezpřístupnil a požadoval další úhradu ve výši 1 BTC, k níž však žalobce nepřistoupil. Žalobcem uplatněný nárok se skládal z částky 132 837 Kč jako nákladů vynaložených na mzdy (přesčasy) jeho zaměstnanců a související odvody za práci při obnově ztracených dat, částky 14 520 Kč uhrazené účetní společnosti ALFA ECONOMIST s.r.o. za obnovu dat, jakož i z částky 140 630,59 Kč jako poskytnutého výkupného. 2. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 22. 3. 2024, č. j. 45 C 56/2019-277, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 147 357 Kč (výrok I), co do částky 140 630,59 Kč žalobu zamítl (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III). 3. Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání obou stran řízení napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I napadeného rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II napadeného rozsudku). 4. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v části výroku I, jíž byl potvrzen výrok II rozsudku soudu prvního stupně, dovoláním, jehož přípustnost spatřoval v tom, že napadený rozsudek závisí na řešení otázky v rozhodování dovolacího soudu dosud neřešené (potažmo dvou dovolatelem předložených otázek, jež lze shrnout v otázku jedinou), zda rozhodnutí žalobce zaplatit hackerovi výkupné za účelem obnovení přístupu k zašifrovaným datům představuje samostatnou a nezávislou příčinu vzniku škody, jež měla za následek přerušení příčinné souvislosti mezi porušením smluvní povinnosti žalované zajistit řádné zabezpečení počítačové sítě žalobce a vznikem škody představované výkupným, jež žalobce uhradil hackerovi. 5. Závěr odvolacího soudu, že v projednávané věci došlo k přerušení příčinné souvislosti mezi porušením smluvní povinnosti žalovanou a vznikem škody (ve výši 140 630,59 Kč), je podle žalobce nesprávný, jelikož zaplacení výkupného bylo „přirozeným důsledkem řetězce událostí započatého porušením povinností žalované“, neboť „bez původního pochybení žalované by k nutnosti platit výkupné vůbec nedošlo“. 6. Žalobce navrhl, aby dovolací soud rozsudky soudů nižších stupňů v dovoláním napadeném rozsahu zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 7. Ve vyjádření k dovolání žalovaná zpochybnila dovolací argumentaci žalobce, uvedla, že žalobcem předložené otázky nemají s ohledem na jejich kazuistickou povahu judikaturní přesah, a navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobce jako zjevně bezdůvodné odmítl a přiznal žalované právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. 8. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. 9. Dovolání bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.). Nejvyšší soud shledal, že dovolání obsahuje náležitosti vyžadované ustanovením § 241a odst. 2 o. s. ř. a dále se zabýval jeho přípustností. 10. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. 11. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 12. Námitka, jíž žalobce brojil proti závěru odvolacího soudu, podle něhož rozhodnutím žalobce uhradit hackerovi výkupné za zpřístupnění dat ve výši 140 630,59 Kč (1,5 BTC) došlo k přerušení příčinné souvislosti mezi porušením smluvní povinnosti žalovanou a vznikem škody (viz body 4 a 5 odůvodnění shora), přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládá, neboť odvolací soud uvedenou otázku posoudil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu. 13. Nejvyšší soud ve svém rozhodování vychází z ustáleného závěru, že zjišťuje-li se v řízení o náhradu škody, zda protiprávní úkon škůdce, případně právem kvalifikovaná okolnost, a vzniklá škoda na straně poškozeného jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku, je otázka existence příčinné souvislosti otázkou skutkovou, jejíž přezkum dovolacímu soudu nepřísluší (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.). Právní posouzení příčinné souvislosti tak spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou způsobilé tento vztah vyloučit (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 25 Cdo 915/2005, a ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 25 Cdo 3334/2006, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2011, sp. zn. 23 Cdo 1583/2010, a ze dne 26. 3. 2025, sp. zn. 23 Cdo 2419/2024). 14. O vztah příčinné souvislosti (tzv. kauzální nexus) jde tehdy, vznikla-li škoda následkem porušení povinnosti, tedy je-li doloženo, že nebýt takového porušení povinnosti, ke škodě by nedošlo (conditio sine qua non). Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává; příčinou vzniku škody může být jen ta okolnost, která škodu způsobila a bez níž by škodlivý následek nenastal. Při zjišťování příčinné souvislosti je proto třeba zkoumat, zda v komplexu skutečností přicházejících v úvahu jako příčiny škody existuje skutečnost, se kterou zákon odpovědnost v daném případě spojuje. Příčina musí mít nepochybnou věcnou vazbu na vznik škody (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 29 Odo 1220/2005, uveřejněný pod číslem 33/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3933/2010, uveřejněný pod číslem 96/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). 15. Nemusí jít přitom o příčinu jedinou, nýbrž stačí, jde-li o jednu z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde, a to o příčinu podstatnou. Je-li příčin, které z časového hlediska působí, více, musí být jejich vztah ke vzniku škody natolik propojen, že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 25 Cdo 245/2000, a ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 25 Cdo 3585/2007). Příčinná souvislost mezi porušením povinnosti a vzniklou škodou tak není dána tam, kde do děje vstoupila jiná skutečnost, která je pro vznik škody r