24 Cdo 1/2022 — Nejvyšší soud

24 Cdo 1/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:7. 12. 2022 Spisová značka:24 Cdo 1/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:24.CDO.1.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Obnova řízení Účastníci řízení Dohoda dědiců Výklad právních jednání (o. z.) [ Právní jednání (o. z.) ] Dotčené předpisy:§ 1694 odst. 1 o. z. § 1695 odst. 1 o. z. § 1696 odst. 1 o. z. § 228 o. s. ř. § 243e odst. 1 o. s. ř. § 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:12. 2. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 1/2022-81 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila ve věci pozůstalosti po V. K., zemřelé dne 18. srpna 2016, posledně bytem v XY, za účasti 1) A. Š., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Jiřím Weiglem, advokátem se sídlem v Brandýse nad Labem, Masarykovo náměstí č. 22/13, a 2) Z. H., narozeného dne XY, bytem v XY, o žalobě na obnovu řízení podané A. Š. proti usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 19. ledna 2017, č. j. 25 D 846/2016-71, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 22 C 184/2020, o dovolání A. Š. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. května 2021, č. j. 24 Co 68/2021-53, takto: Usnesení krajského soudu (s výjimkou výroku I.) a usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 12. října 2020, č. j. 22 C 184/2020-34 (s výjimkou výroku III.), ve znění opravného usnesení ze dne 14. 1. 2021, č. j. 22 C 184/2020-44, se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu Praha-východ k dalšímu řízení. Odůvodnění: Pravomocným usnesením Obvodního soudu Praha-východ ze dne 19. 1. 2017, č. j. 25 D 846/2016-71, byla stanovena obvyklá cena majetku a jiných aktiv pozůstalosti po V. K., zemřelé dne 18. 8. 2016 (dále též jen „zůstavitelka“), částkou 1 251 821 Kč, výše pasiv pozůstalosti částkou 10 000 Kč a čistá hodnota pozůstalosti částkou 1 241 821 Kč, byla schválena dohoda o rozdělení pozůstalosti uzavřená mezi dědici, podle níž pozůstalí synové A. Š. a Z. H. nabývají majetek z pozůstalosti rovným dílem, a bylo potvrzeno nabytí dědictví ve smyslu této dohody synům zůstavitelky A. Š. a Z. H., kteří dědí podle zákonné dědické posloupnosti v první třídě dědiců bez výhrady soupisu, a to každý podílem ½. Žalobou podanou dne 4. 1. 2019 u Okresního soudu Praha-východ se Z. H. domáhal povolení obnovy řízení vedeného u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 25 D 846/2016 a vydání nového usnesení, jímž dojde ke změně dosavadního usnesení tak, že „žalobce nabývá do svého výlučného vlastnictví majetek zůstavitelky, který tvoří pozemek evidovaný jako pozemková parcela parcelní číslo XY – orná půda v k. ú. XY, zapsáno u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, KP XY na LV č. XY vedeném pro obec a k. ú. XY, a pozemek evidovaný jako pozemková parcela parcelní číslo XY – orná půda v k. ú. XY, zapsáno u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, KP XY na LV č. XY vedeném pro obec XY, k. ú. XY“. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že při rozhodování o pozůstalosti soud vycházel z tohoto, že zůstavitelka nezanechala pořízení pro případ smrti, ačkoliv posléze (při vyklízení nemovitosti v XY dne 12. 11. 2018) nalezl složku dokumentů po zůstavitelce, mezi nimiž byla obsažena mimo jiné „vlastní rukou psaná listina zůstavitelky datovaná dne 6. 3. 1988 v Praze nadepsaná jako ‚moje poslední přání pro notářství‘“. Žalobce je přesvědčen, že nově objevený důkaz, tedy holografní závěť zůstavitelky, pro něj může přivodit příznivější rozhodnutí ve věci, neboť na základě této listiny se může stát výlučným dědicem dvou pozemků z pozůstalosti. Soud prvního stupně (v obsazení osoby pověřené soudní komisařky) nejprve projednávanou žalobu posoudil jako návrh na dodatečné projednání pozůstalosti, který zamítl. K odvolání A. Š. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 30. 4. 2020, č. j. 24 Co 63/2020-122, věc zrušil a vrátil soudu prvního stupně (Okresnímu soudu Praha-východ) s tím, že bylo na místě posoudit návrh jako žalobu na obnovu řízení. Dodal, že teprve až v tom případě, kdy by bylo soudem kladně rozhodnuto o žalobě A. Š. na povolení obnovy pozůstalostního řízení po zůstavitelce, nastala by situace již skutečně probíhajícího pozůstalostního řízení v pravém slova smyslu, teprve pak by proto bylo namístě pověřit úkony soudu v obnoveném řízení o pozůstalosti soudního komisaře. K věci samé pak odvolací soud vyjádřil předběžný názor, dle něhož nemůže být žalobce úspěšný s ohledem na způsob skončení pozůstalostního řízení, neboť uplatňovaný důvod obnovy řízení (existence pořízení zůstavitelky pro případ smrti) pro něj nemůže přivodit příznivější rozhodnutí ve věci, když účastníci pozůstalostního řízení uzavřeli konkrétní dohodu o rozdělení pozůstalosti, kterou pozůstalostní soud schválil a potvrdil podle ní i více dědicům zůstavitelky nabytí dědictví, a když za takového způsobu skončení pozůstalostního řízení je bez významu, na základě jakého dědického titulu se zakládá dědické právo dědiců uzavírajících dohodu o rozdělení pozůstalosti. Dále uvedl, že v případě projednávané listiny se nejedná o příkaz zůstavitelky k rozdělení pozůstalosti, ale o projevené přání bez právní závaznosti. Závěrem konstatoval, že za této situace je (ve shodě se soudem prvního stupně) toho názoru, že na straně navrhovatele povolení obnovy pozůstalostního řízení po zůstavitelce je jediným možným právním prostředkem k ochraně jeho práv z jeho strany spornému soudu podaná vlastnická žaloba a že za této situace je pak na zvážení A. Š., zda za tohoto předběžně vysloveného názoru odvolacího soudu je účelné pokračovat v řízení o podané žalobě. Okresní soud Praha-východ poté usnesením ze dne 12. 10. 2020, č. j. 22 C 184/2020 -34, ve znění opravného usnesení ze dne 14. 1. 2021, č. j. 22 C 184/2020-44 (opravujícího zjevnou nesprávnost v chybně označené formě rozhodnutí), rozhodl o tom, že se žaloba zamítá (výrok I.). Zároveň rozhodl o nákladech řízení a o soudním poplatku za návrh žalobce tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 600 Kč (výrok II.) a že žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu Praha-východ na soudním poplatku částku 5 000 Kč (výrok III.). Včas podané žalobě nemohl vyhovět, neboť „by pro žalobce nemohla přivodit příznivější rozhodnutí ve věci, ve smyslu § 228 o. s. ř., a to hned v několika ohledech“. Uvedl, že „formulovala-li zůstavitelka listinu jako ‚poslední přání‘, kdy je v celém textu hovořeno toliko o přáních zůstavitelky (bez výslovného přikázání, aby byla pozůstalost rozdělena uvedeným způsobem), přičemž je patrné, že kromě toho, co je v XY, má zůstavitelka i jiná aktiva (min. z listiny patrné další pohledávky vůči žalovanému či vyšívané obrazy, jejíž hodnoty si cenila natolik, že uvažovala o jejich věnování Národní galerii), jedná se o přání bez právní závaznosti“, že „ostatně samotný žalobce vnímal listinu tak, že jí zůstavitelka pořídila jen ohledně toho majetku, který byl v XY“, že „již odvolací soud poukázal na to, že žalobce nemůže být úspěšný také s ohledem na dosavadní průběh pozůstalostního řízení po zůstavitelce a především pak na způsob skončení pozůstalostního řízení po zůstavitelce (...), vezme-li se v potaz, že účastníci pozůstalostního řízení po zůstavitelce (dva dědicové zůstavitelky) uzavřeli konkrétní dohodu o rozdělení pozůstalosti, kterou pozůstalostní soud schválil a podle ní i více dědicům zůstavitelky potvrdil nabytí dědictví“, že „zcela bez významu je tak okolnost, na základě jakého dědického titulu se zakládá dědické právo dědiců zůstavitelky uzavírajících tuto konkrétní dohodu o rozdělení pozůstalosti“, že „konečně přes poučení dané žalobci tento v řízení neprokázal, že by pozemky, kterých se domáhal (parc. č. XY orná půda v k. ú. XY a parc. č. XY orná půda v k. ú. XY) vlastnila zůstavitelka ke dni sepsání listiny obsahující její přání pro notářství (1988)“. K odvolání žalobce Krajský soud v Praze usnesením ze dne 27. 5. 2021, č. j. 24 Co 68/2021-53, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve věci samé (výrok III.). Zároveň změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že výše soudního poplatku žalobce činí 3 000 Kč (výrok I.) a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok IV.). Odvolací soud souhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že v případě navrhovatelem předkládané dodatečně nalezené listiny s datem 6. 3. 1988 „se jedná o zůstavitelkou projevené přání bez právní závaznosti“ a že (a to především) „není novým důkazem, který by mohl pro A. Š. přivodit přízniv