24 Cdo 1065/2021 — Nejvyšší soud

24 Cdo 1065/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 5. 2021 Spisová značka:24 Cdo 1065/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:24.CDO.1065.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Pasivní legitimace Žaloba určovací Dotčené předpisy:§ 80 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:31. 7. 2021 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 2122/21 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 1065/2021-167 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy, MBA, a soudců JUDr. Davida Vláčila a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce J. J., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Soňou Adamovou, advokátkou se sídlem v Praze 7, Pplk. Sochora 740/34, proti žalované L. D., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Benjaminem Zollmannem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 1055/35, o určení vlastnického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 55 C 20/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2020, č. j. 53 Co 356/2020-134, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3 400 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Benjamina Zollmanna, advokáta. O d ů v o d n ě n í: Obvodní soud pro Prahu 4 (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 25. 8. 2020, č. j. 55 C 20/2020-94, zamítl žalobu na určení, že žalobce je vlastníkem pozemku XY v k. ú. XY, jehož součástí je stavba garáže bez čísla popisného nebo evidenčního (výrok I) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 14 580,50 Kč (výrok II). K odvolání žalobce Městský soud v Praze (dále již „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 3. 12. 2020, č. j. 53 Co 356/2020-134, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I o věci samé potvrdil, ve výroku II o nákladech řízení jej změnil tak, že výše náhrady nákladů řízení činí 12 050 Kč, jinak jej i v tomto výroku potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu). Dále rozhodl, že žalobce je povinen žalované zaplatit na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 6 800 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu). Odvolací soud předně konstatoval, že žalobce se podanou žalobou domáhal určení, že je vlastníkem označených nemovitých věcí, jejichž původním vlastníkem byla paní J. T. (dále jen „zůstavitelka“), která uzavřela dne 14. 1. 2013 jako dárkyně s žalobcem jako obdarovaným darovací smlouvu. Touto darovací smlouvou se zavázala převést na žalobce vlastnické právo k výše označeným nemovitým věcem. Toto vlastnické právo převáděné darovací smlouvou však nebylo za života zůstavitelky zapsáno do katastru nemovitostí, neboť návrh na vklad vzali účastníci vkladového řízení zpět. Nemovité věci tak po smrti zůstavitelky (to je po 4. 12. 2017) jako součást pozůstalosti přešly na žalovanou jako na jedinou dědičku zůstavitelky. Podle žalobce je žalovaná povinna z darovací smlouvy plnit, neboť vstoupila do právního postavení zůstavitelky. Mezi účastníky bylo dále nesporné, že ke dni zahájení řízení, tedy dne 22. 1. 2020, byla jako výlučný vlastník sporných nemovitých věcí v katastrálním operátu zapsána na základě kupní smlouvy ze dne 16. 10. 2019 nikoliv žalovaná, nýbrž společnost IMMOBILIA Praha, a.s., IČO 00200387, se sídlem v Praze 5, Bedrnova 252/14, na níž byly sporné nemovitosti žalovanou převedeny. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, jež považoval za správná a úplná a rovněž přisvědčil jeho výslednému právnímu posouzení. V plné shodě s ním zdůraznil, že žalobci nesvědčí naléhavý právní zájem na požadovaném určení ve smyslu § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, když s odkazem na dlouhodobě ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu (na níž velmi podrobně odkazoval již soud prvního stupně) podaná žaloba postrádá preventivní charakter, když nesměřuje proti osobě, která je jako vlastník zapsána v katastru nemovitostí, přičemž právní vztah vlastnictví, o jehož určení jde, je vymezen právě osobou, která své vlastnictví tvrdí, a osobou, které svědčí zápis v katastru nemovitostí. Odvolací soud dále doplnil, že i v rámci podaného odvolání žalobce samotný akcentoval, že by jím žádané rozhodnutí nemělo přímý vliv na stav zapsaný v katastru nemovitostí, pročež je více než zjevné, že naléhavý právní zájem žalobce žádaný právní úpravou obsaženou v ustanovení § 80 o. s. ř. jako základní předpoklad věcného projednání určovací žaloby zcela absentuje. Na výsledné právní posouzení neměla podle odvolacího soudu žádný vliv skutečnost, že žalobce se vůči žalované domohl před podáním žaloby v nyní projednávané věci nařízení předběžného opatření (Nejvyšší soud na podkladě obsahu spisu doplňuje, že se tak stalo až na základě usnesení Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne 9. 12. 2019, č. j. 15 Co 508/2019-32, ačkoliv k povolení vkladu vlastnického práva ohledně nemovitých věcí ve prospěch IMMOBILIA Praha, a.s. podle kupní smlouvy ze dne 16. 10. 2019 došlo již dříve, a to na základě rozhodnutí Katastrálního úřadu pro hl. m. Prahu, katastrální pracoviště Praha, ze dne 29. 11. 2019, s právními účinky vkladu ke dni 16. 10. 2019), neboť uvedená skutečnost nic nemění na závěru, že v době zahájení řízení o podané žalobě již žalovaná vlastníkem nemovitých věcí nebyla. Žalobce pak měl dostatek času, aby svá práva po úmrtí zůstavitelky náležitě ochránil. Rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu napadl žalobce prostřednictvím své advokátky včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019 (viz čl. IV a XII zákona č. 287/2018 Sb.), dále jen „o. s. ř.“., odmítl. V dovolání (po obsáhlé rekapitulaci skutkového stavu a průběhu dosavadního řízení) dovolatel namítal, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení podle žalobce dosud Nejvyšším soudem neřešené otázky, zda lze oddělit řízení o určení vlastnického práva od skutečnosti, že podáním této žaloby žalobce plnil povinnost, uloženou mu v usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2019, č. j. 15 Co 508/2019-32, kterým tento změnil původní zamítavé usnesení o návrhu žalobce na vydání předběžného opatření na vyhovující. Žalobce měl za to, že rozhodnutí odvolacího soudu o nařízení předběžného opatření představovalo překážku vkladu vlastnického práva ve prospěch společnosti IMMOBILIA Praha, a. s. Příslušný katastrální úřad měl podle žalobce „právní možnosti a byl povolán k tomu zasáhnout a změnit vklad na původního vlastníka, když už si dle správního řádu neprodloužil lhůtu pro rozhodnutí“. Žalobce dále akcentoval, že „ve vkladovém řízení doložené usnesení (zjevně odvolacího soudu o nařízení předběžného opatření – poznámka Nejvyššího soudu) se transformovalo z ne-překážky na jednoznačnou překážku povolení vkladu vlastnického práva nového nabyvatele“. S touto eventualitou měl dle dovolatele katastrální úřad počítat, tím spíš, když pro tyto případy slouží možnost prodloužit (i opakovaně) lhůtu pro vydání rozhodnutí katastrálním úřadem. Odvolací soud měl dle dovolatele také zohlednit, že příslušný katastrální úřad nesprávným úředním postupem vědomě vytvořil překážku, která předurčila negativní výsledek řízení o podané žalobě o určení vlastnictví k převáděné nemovitosti. Žalobce v dovolání vyjádřil názor, podle něhož „pokud katastrální úřad zapíše nového vlastníka v době, kdy tento nabyvatel nemovitosti je průkazně zpraven o podaném návrhu na předběžné opatření – že za tohoto stavu je okamžikem vkladu vlastnického práva nově zapsaného vlastníka tento dalším účastníkem – pasivně legitimovaným v žalobě na určení vlastnictví“. K těmto okolnostem však soudy podle dovolatele nepřihlédly, a to např. při nepovolení vstupu nového vlastníka jako vedlejšího účastníka na straně žalované. Soudy rovněž nevzaly v potaz, že žalobce vedl žalobu o určení vlastnictví, ke které byl „zavázán“ usnesením Městského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2019 č. j. 15 Co 508/2019-32, jímž bylo dovolateli uloženo v určené lhůtě podat v souvislosti s nařízením předběžného opatření návrh ve věci samé. Dovolatel dále zdůraznil, že podal žalobu na určení vlastnictví proti žalované též proto, že „důvodně předpokládal, že katastrální úřad napraví své rozhodnutí o vkladu nového vlastníka IMMOBILIA Praha, a.s. a – jak bylo v jeho působnosti – vrátí zápis v katastru nemovitostí do původního stavu, jako by návrh na vklad nebyl podán“. Dovolatel rovněž brojil proti tomu, že mu nebyly odvolacím soudem přiznány náklady řízení související s tím, že bylo vyhověno