24 Cdo 1222/2025 — Nejvyšší soud

24 Cdo 1222/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 7. 2025 Spisová značka:24 Cdo 1222/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:24.CDO.1222.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dovolací důvody Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 241a odst. 1 o. s. ř. § 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:23. 8. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 21.10.2025IV.ÚS 3101/25 Zdeněk Kühn odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost7. 1. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 1222/2025-728 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila ve věci pozůstalosti po V. H., zemřelém dne 5. března 2021, za účasti 1) M. H., zastoupené Mgr. Jakubem Zechovským, advokátem se sídlem v Rakovníku, Poštovní č. 239 jako opatrovníkem, 2) M. Š., zastoupené JUDr. Janou Marečkovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Ondříčkova č. 2167/16, a 3) G. G., zastoupené Mgr. Matějem Závorou, advokátem se sídlem v Rakovníku, Lubenská č. 2250, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 26 D 236/2021, o dovolání účastnice 3) G. G. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. ledna 2025, č. j. 24 Co 310/2024-582, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Řízení o pozůstalosti po V. H., zemřelém dne 5. 3. 2021, bylo zahájeno usnesením Okresního soudu v Rakovníku ze dne 11. 3. 2021, č. j. 26 D 236/2021-3. Provedením úkonů v řízení o pozůstalosti po zůstaviteli byla pověřena JUDr. Ladislava Šebánková, notářka v Rakovníku (§ 101 odst. 2 z. ř. s.). 2. V průběhu řízení bylo zjištěno, že z důvodu zákonné dědické posloupnosti svědčí dědické právo po zůstaviteli účastnici 1) jako manželce zůstavitele a účastnicím 2) a 3) jako dcerám zůstavitele. Dědění podle pořízení pro případ smrti se neuplatní, neboť soud prvního stupně – jak vyplývá z jeho usnesení ze dne 1. 8. 2022, č. j. 26 D 236/2021-155 - nepokládal zůstavitelův „dopis na rozloučenou“ ze dne 5. 3. 2021 adresovaný účastnici 3) za pořízení závěti. Účastnice 3) současně (mimo jiné) navrhla, aby došlo v její prospěch k „vypořádání za péči o zůstavitele“ ve smyslu ustanovení § 1693 odst. 3 o. z., které ohodnotila částkou 1 398 285,- Kč. 3. Okresní soud v Rakovníku usnesením ze dne 28. 7. 2023, č. j. 26 D 236/2021-305, rozhodl, že obvyklá cena majetku ve společném jmění zůstavitele a účastnice 1) manželky M. H. činí 3 774 755,22 Kč a co z toho majetku připadá účastnici 1) a co „patří do pozůstalosti“ (výrok I.), stanovil, že obvyklá cena majetku a jiných aktiv pozůstalosti činí 1 887 377,61 Kč, výše dluhů a dalších pasiv pozůstalosti činí 1 161,- Kč a čistá hodnota pozůstalosti činí 1 886 216,61 Kč (výrok II.) a zamítl návrh účastnice 3) na „vypořádání dle § 1693 odst. 3 o. z.“ (výrok III.); současně potvrdil nabytí dědictví k majetku, který vyjmenoval, „rovným dílem“ účastnicím 1), 2) a 3), každé „podílem 1/3“ (výrok IV.), rozhodl o odměně notářky JUDr. Ladislavy Šebánkové a o náhradě jejích hotových výdajů a náhrady za daň z přidané hodnoty a o jejich úhradě účastníky řízení (výrok V.), o náhradě nákladů mezi účastnicemi (výrok VI.) a o odměně, náhradě hotových výdajů a náhrady za daň z přidané hodnoty soudem ustanoveného opatrovníka Mgr. Jakuba Zechovského (výrok VII.). Své rozhodnutí o vypořádání za péči o zůstavitele podle ustanovení § 1693 odst. 3 o. z. soud prvního stupně zdůvodnil tak, že „nedošlo¨“ k tomu, že by se účastnice 3) „starala o zůstavitele delší dobu nebo že by přispěla značnou měrou k udržení či zvětšení zůstavitelova majetku prací, peněžitou podporou nebo podobným způsobem“, neboť účastnice 3) poskytovala péči primárně účastnici 1), navíc její péče „nepřevyšovala péči, kterou by měly děti (podle svých možností, schopností a majetkových poměrů) svým rodičům poskytovat“. Právo na vypořádání podle ustanovení § 1693 odst. 3 o. z. nezakládá účastnici 3) ani zůstavitelem zanechaný „dopis na rozloučenou“ ze dne 5. 3. 2021, neboť údaje v něm uvedené mají povahu přání nebo jiného morálního závazku, který není „právně závazný a jeho splnění nelze vynucovat“. 4. K odvolání účastnice 3) Krajský soud v Praze usnesením ze dne 18. 1. 2024, č. j. 24 Co 273/2023-419, zrušil – s výjimkou výroků I. a II. – napadené usnesení a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že za řízení nebyly zjišťovány všechny skutečnosti, které jsou významné z hlediska aplikace ustanovení § 1693 odst. 3 o. z.; soud prvního stupně měl zejména objasnit, jak se na péči o zůstavitele podíleli další zákonní dědici, a zohlednit nejen péči poskytovanou přímo zůstaviteli, ale i jiným, jemu blízkým, osobám. Odvolací soud uložil soudu prvního stupně, aby v dalším řízení provedl důkazy navržené účastnicí 3), a zdůraznil, že se při dokazování nelze spokojit s písemnými prohlášeními osob (jak to učinil soud prvního stupně) a že „dotyčné osoby je třeba před soudem vyslechnout jako svědky“. 5. Po provedení dalších důkazů Okresní soud v Rakovníku usnesením ze dne 22. 10. 2024, č. j. 26 D 236/2021-523, zamítl návrh účastnice 3) na „vypořádání dle § 1693 odst. 3 o. z“ (výrok I.), potvrdil nabytí dědictví k majetku, který vyjmenoval, „rovným dílem“ účastnicím 1), 2) a 3), každé „podílem 1/3“ (výrok II.), rozhodl o odměně notářky JUDr. Ladislavy Šebánkové a o náhradě jejích hotových výdajů a náhrady za daň z přidané hodnoty a o jejich úhradě účastníky řízení (výrok III.), o náhradě nákladů mezi účastnicemi „v řízení o pozůstalosti“ (výrok IV.) a v „odvolacím řízení“ (výrok V.) a o odměně, náhradě hotových výdajů a náhrady za daň z přidané hodnoty soudem ustanoveného opatrovníka Mgr. Jakuba Zechovského (výrok VI.). Po vyhodnocení provedených důkazů dovodil, že péče o účastnici 1) (manželku zůstavitele) nebyla ze strany účastnice 3) „natolik mimořádná a výjimečná“, když z výpovědí svědků „vyplynulo spíše, že se o svou manželku staral hlavně sám zůstavitel, že by tato péče trvala delší dobu, a že by účastnice 3) byla v důsledku péče o rodiče „jakkoliv omezena ve své výdělečné činnosti a významnou měrou ani ve svém osobním životě“, a uzavřel, že péče účastnice 3) o zůstavitele „prostřednictvím péče o zůstavitelovu manželku“ nepřekračuje „v žádném aspektu“ běžnou péči dětí o potřeby rodičů a nevybočuje z běžné péče o rodiče souladné s pravidly slušnosti a morálky. Účastníce 3) proto nemá na vypořádání podle ustanovení § 1693 odst. 3 o. z. právo. 6. K odvolání účastnice 3) Krajský soud v Praze usnesením ze dne 9. 1. 2025, č. j. 24 Co 310/2024-582, potvrdil usnesení soudu prvního stupně (s výjimkou jeho výroku VI., který nebyl odvoláním napaden a samostatně nabyl právní moci) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Na základě skutkových zjištění soudu prvního stupně dovodil, že účastnice 3) „žila od svých rodičů dlouhodobě v malé vzdálenosti“, takže se „relativně často navštěvovali“ a poskytovali si „určitou formu pomoci“, že „formy přirozených a běžným zvyklostem odpovídajících vzájemných vztahů a pomoci“ se měnily „v průběhu času v souvislosti s proměnou životních etap jednotlivých členů rodiny“, že pomoc ze strany účastnice 3) začala být intenzivnější v době diagnostikování nemoci účastnice 1), v důsledku které zůstavitel převzal péči o domácnost a o účastnici 1), a že „v závěrečné fázi života zůstavitele“ účastnice 3) ve „snaze ulehčit zůstaviteli“ se „krátkodobě postarala o svou matku, obstarala nákupy, pozvala rodiče na oběd, případně jim jídlo poskytla a pomohla s péčí o domácnost“, a uzavřel, že „skutečně intenzivní pomoc do rodiny zůstavitele“ byla účastnicí 3) poskytována „zhruba půl roku před smrtí zůstavitele“. Odvolací soud dále zdůraznil, že také účastnice 2), jejíž bydliště bylo od bydliště rodičů vzdálenější než u účastnice 3), se s rodiči stýkala „obvyklým způsobem přiměřeným rodinným vztahům“ a že zůstavitel „chtěl péči o domácnost a svou manželkou zvládnout sám“ a často nabízenou pomoc odmítal. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že v projednávané věci není „žádný důvod k modifikaci dědických podílů“ ve smyslu ustanovení § 1693 odst. 3 o. z. 7. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala účastnice 3) dovolání. Přípustnost dovolání spatřuje v tom, že odvolací soud se při řešení „právní otázky dle ust. § 241a odst. 1 o. s. ř.“ odchýlil „od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu či Ústavního soudu“, a otázky, které byly podle dovolatelky posouzeny nesprávně, vymezil takto: „postupoval soud při procesu hodnocení důkazů v soul