24 Cdo 1227/2024 — Nejvyšší soud

24 Cdo 1227/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:5. 9. 2024 Spisová značka:24 Cdo 1227/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:24.CDO.1227.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Řízení o úschovách Vady řízení Dotčené předpisy:§ 299 předpisu č. 292/2013 Sb. § 242 odst. 3 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:1. 10. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 1227/2024-122 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobkyně BXB Development Krč a.s., se sídlem v Praze 2, Londýnská č. 674/55, IČO 24237761, zastoupené JUDr. Alešem Dvouletým, advokátem se sídlem v Praze 2, Londýnská č. 674/55, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, se sídlem v Praze 3, Husinecká č1024/11a, IČO 01312774, zastoupené JUDr. Adamem Rakovským, advokátem se sídlem v Praze 2, Václavská č. 316/12, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 11 C 45/2023, o nahrazení souhlasu s vydáním předmětu úschovy, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. ledna 2024, č. j. 12 Co 290/2023-103, takto: Rozsudek městského soudu a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 15. srpna 2023, č. j. 11 C 45/2023-67, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Pravomocným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 2. 8. 2021, sp. zn. 45 T 9/2019, bylo dle § 81a trestního řádu za užití § 80 odst. 1 věty třetí trestního řádu rozhodnuto, že se nemovité věci, mj. pozemky parc. č. 2297/1 a 2297/7-12, zapsané na LV č. 11567 pro kat. úz. Krč, obec Praha, u katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, ukládají do úschovy. Z odůvodnění usnesení vyplývá, že soud měl zásadní pochybnost, kterému subjektu svědčí vlastnické právo k nim, a tudíž zda mají být vydány tomu, komu byly odňaty, nebo odevzdány jiné osobě, když nabytí nemovitostí bylo stiženo trestným činem, čímž vzniká pochybnost, zda restituenti nabyli nemovitosti v souladu s právem, když si na nemovitosti činí nárok i jiné osoby. Řízení o úschově je vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 34 Sd 120/2021. 2. Žalobkyně podáním ze dne 14. 6. 2022 požádala o vydání předmětu úschovy (předmětných pozemků). Žalovaná vyslovila nesouhlas s vydáním pozemků žalobkyni. 3. Žalobkyně se v tomto řízení domáhá nahrazení souhlasu žalované s vydáním předmětu úschovy. V žalobě uvedla, že se žalovaná proti ní domáhala určení vlastnického práva k předmětným pozemkům v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 39 C 390/2021, žaloba však byla pravomocně zamítnuta. 4. Žalovaná namítala, že předmětné pozemky jsou bezdůvodným obohacením, které má být vydáno žalované. Žalovaná (její právní předchůdci) uplatnila restituční nároky, avšak byly jí poskytnuty náhradní pozemky v celkové hodnotě 69 122 893,22 Kč, ačkoli restituční nárok měl činit pouze 33 859 000 Kč. Došlo ke zjevnému přečerpání restitučního nároku a předmětné pozemky představují bezdůvodné obohacení. 5. Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 15. 8. 2023, č. j. 11 C 45/2023-67, výrokem I. rozhodl, že žalovaná je povinna souhlasit s vydáním v rozsudečném výroku specifikovaných pozemků žalobkyni z úschovy Obvodního soudu pro Prahu 4. Výrokem II. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 8 534 Kč. Soud vyložil, že v projednávané věci je předběžnou otázkou, zda žalobkyni patří vlastnické právo k předmětným nemovitostem. Protože o této otázce již bylo pravomocně rozhodnuto v jiném řízení u tohoto soudu tak, že žalovaná vlastníkem předmětným pozemků není, neboť nedošlo k revizi pravomocných rozhodnutí soudů, kterými nabyli pozemky právní předchůdci žalobkyně, a soud proto z tohoto rozhodnutí vycházel. Takové rozhodnutí je pro soud v tomto řízení závazné, když o této otázce ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou (byť v opačném procesním postavení) bylo rozhodnuto zamítavým rozhodnutím, když v případě zamítavého rozhodnutí je třeba přihlížet též k odůvodnění rozhodnutí. Žalovaná nepřednesla žádné nové skutečnosti, se kterými by se soudy nevypořádaly již v řízení o určení vlastnického práva. 6. K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 1. 2024, č. j. 12 Co 290/2023-103, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud uvedl, že se soud prvního stupně správně zaměřil na zjištění, komu svědčí vlastnické právo k předmětným pozemkům. V této souvislosti vycházel z rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o vlastnickém právu žalobkyně, jímž je vázán v tom směru, že nezbývá než předmětné pozemky vydat žalobkyni jako jejich vlastníkovi. 7. Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Namítá, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, když nezohlednil závěr o přečerpání restitučního nároku a dovodil, že i za těchto předpokladů je možné vydat pozemky ze soudní úschovy žalobkyni. Podle dovolatelky je vznik bezdůvodného obohacení jiným důvodem k vydání předmětu úschovy tomu, kdo byl bezdůvodným obohacením ochuzen, tedy žalované. Navrhuje proto zrušení rozsudku odvolacího soudu. 8. Žalobkyně navrhuje odmítnutí dovolání. Má za to, že rozhodnutí dovolacího soudu, na něž dovolatelka odkazuje, se míjejí s tím, co by v řízení podstatné. Žalobkyně dále uvádí, že je jí známé usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2018/2022, podle nějž nemovitou věc nelze uložit do soudní úschovy, ale podle ní není toto rozhodnutí aplikovatelné na projednávanou věc, neboť nenastoluje žádnou z vad řízení, ke kterým Nejvyšší soud přihlíží z úřední povinnosti. Na rozporu s tímto rozhodnutím není vystavěno ani dovolání, a podle jde o jinou procesní situaci, neboť uvedený závěr byl vysloven v řízení o úschově, zatímco nyní jde o nahrazení souhlasu s vydáním úschovy. 9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu – dále jen „o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř, se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. 10. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). 11. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). 12. Dovolací soud přezkoumává rozhodnutí odvolacího soudu jen z důvodu vymezeného v dovolání; je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1 o. s. ř., § 229 odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. § 242 odst. 3 o. s. ř.). 13. V rozhodovací činnosti dovolacího soudu nejsou žádné pochybnosti o tom, že účelem a smyslem řízení o nahrazení souhlasu s vydáním předmětu úschovy podle ustanovení § 299 z. ř. s. je posouzení otázky, komu má být předmět úschovy vydán, a že takovou osobou je ten, komu svědčí vlastnické nebo jiné právo k předmětu úschovy, na základě kterého soud vydá předmět úschovy. Otázka, zda takovým „jiným právem“ k předmětu úschovy je (může být) i případný nárok jednoho přihlašovatele na vydání bezdůvodného obohacení týkajícího se předmětu úschovy proti druhému přihlašovateli, dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu ve všech souvislostech vyřešena. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že dovolání žalované je podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné. 14. Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud dospěl k závěru, že řízení před soudy je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. 15. Rozhodl-li orgán činný v trestním řízení podle ustanovení § 80 odst. 1 věty třetí trestního řádu nebo podle ustanovení § 81a za užití ustanovení § 80 odst. 1 věty třetí trestního řádu o tom, že věc, která mu byla podle ustanovení § 78 trestního řádu vydána nebo kterou podle ustanovení § 79 trestního řádu odňal anebo kterou zajistil podle ustan