24 Cdo 1404/2022 — Nejvyšší soud

24 Cdo 1404/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:12. 4. 2023 Spisová značka:24 Cdo 1404/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:24.CDO.1404.2022.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Určení otcovství Záměna účastníků řízení Dokazování Dotčené předpisy:§ 54 odst. 2 zák. o rod. § 55 zák. o rod. § 90 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013 § 19 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013 § 92 odst. 2 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013 Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:9. 7. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 1404/2022-885 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců Mgr. Jany Misiačkové a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobce P. M., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Martinou Hovorkovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Radyňská č. 479/5, proti žalované Městské části Praha 5, sídlem v Praze 5, Náměstí 14. října č. 1381/4, jako opatrovnici domnělého otce V. V., narozeného dne XY a zemřelého dne 13. 1. 2004, naposledy bytem v XY, zastoupené Mgr. Pavlem Háblem, advokátem se sídlem v Praze 2, Svobodova č. 136/9, za účasti J. Z., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Petrem Čápem, advokátem se sídlem v Dobříši čp. 1, o určení otcovství, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 18 C 395/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. října 2021, č. j. 15 Co 261/2021-849, takto: Rozsudek městského soudu a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 28. dubna 2021, č. j. 18 C 395/2004-790, ve spojení s usnesením téhož soudu ze dne 7. července 2021, č. j. 18 C 395/2004-816, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: Právní předchůdkyně stávajícího žalobce M. M. se domáhala určení, že otcem P. M. je V. V., jako žalovanou označila V. K., která měla být ustanovena opatrovnicí domnělého otce usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 19. 5. 2004, č. j. 5 Nc 1705/2004-6. Tvrdila, že se s V. V. intimně stýkala a z tohoto vztahu se dne XY narodil P. M., otce nemá v rodném listě uvedeného, ale s V. V. udržoval „normální“ vztahy, vyučil se „u něho v podniku“ a po dobu hospitalizace navrhovatelky v nemocnici byl „v péči“ V. V. a jeho manželky. Obvodní soud pro Prahu 10 poté, co usnesením ze dne 13. 1. 2005, č. j. 18 C 395/2004-13, připustil, aby na straně žalované vstoupila do řízení jako „vedlejší účastnice“ J. Z., dcera V. V., určil rozsudkem ze dne 25. 6. 2008, č. j. 18 C 395/2004-151, ve znění usnesení ze dne 12. 1. 2009, č. j. 18 C 395/2004-168, že V. V. je otcem P. M. narozeného z matky M. M. a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, že vedlejší účastnice je povinna zaplatit České republice na nákladech řízení 7 620 Kč, a že České republice se „nepřiznává náhrada nákladů řízení za nezaplacený soudní poplatek“. Soud prvního stupně uvedl, že M. M. se s V. V. seznámila po rozvodu manželství s J. M. (tj. po 14. 6. 1967) a jiný intimní vztah v rozhodné době neudržovala. V. V. „si byl otcovství vědom“, jak vyplývá z čestného prohlášení ze dne 27. 9. 1973 o tom, že „nemá námitek, aby nezletilý P. M. … vycestoval se svou matkou“, a že „v matrice není uveden jako otec dítěte, ale ve skutečnosti otcem dítěte je“. Soud prvního stupně rozhodl na základě „dostupných“ důkazů (zejména výslechu žalobkyně, rodného listu P. M. a čestného prohlášení ze dne 27. 9. 1973) a upustil od vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví genetiky poté, co se J. Z. ke znalci nedostavila a pokusy o její předvedení zůstaly bezvýsledné. Městský soud v Praze usnesením ze dne 8. 11. 2016, č. j. 15 Co 584,585/2016-387 zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 25. 6. 2008, č. j. 18 C 395/2004-151, ve znění usnesení ze dne 12. 1. 2009, č. j. 18 C 395/2004-168, a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení se závěrem, že V. K. nebyla řádně ustanovena opatrovnicí domnělého otce V. V., neboť účastníkem řízení o ustanovení opatrovníka zemřelému domnělému otci dle § 192 o. s. ř. nebyli dědicové zemřelého (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 11. 2012, sp. zn. 21 Cdo 2880/2011, uveřejněné pod číslem 29/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní). Usnesením ze dne 20. 7. 2018, č. j. 18 C 395/2004-483, rozhodl Obvodní soud pro Prahu 10 o pokračování v řízení přerušeném usnesením ze dne 26. 1. 2017, č. j. 18 C 395/2004-392, do pravomocného rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 5 o ustanovení opatrovníka zemřelému V. V., jeho opatrovníkem byla usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 23. 4. 2018, č. j. 5 Nc 1705/2004-86, ustanovena Městská část Praha 5. Obvodní soud pro Prahu 10 poté, co usnesením ze dne 17. 2. 2021, č. j. 18 C 395/2004-759, rozhodl, že namísto M. M., zemřelé dne 24. 1. 2021, bude v řízení pokračováno s P. M., určil rozsudkem ze dne 14. 4. 2021, č. j. 18 C 395/2004-790, ve znění usnesení ze dne 7. 7. 2021, č. j. 18 C 395/2004-816, že V. V. je otcem P. M. narozeného z matky M. M. a rozhodl, že žalovaná (označená jako Městská část Praha 5) a vedlejší účastnice jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobci na náhradě nákladů řízení částku 13 290 Kč k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku, že žalované a vedlejší účastnici se „ určuje náhrada nákladů řízení státu“ ve výši 7 620 Kč s tím, že „povinnost k zaplacení se nestanoví“, a že žalovaná je povinna zaplatit ČR-Obvodnímu soudu pro Prahu 10 soudní poplatek za žalobu ve výši 2 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Soud prvního stupně uvedl mimo jiné, že z výpovědi M. M. bylo zjištěno, že se s domnělým otcem intimně stýkala „od začátku roku 1965 do začátku roku 1968“, tedy i v době rozhodné pro početí dítěte „mezi 27. 11. 1967 do 11. 4. 1968 a že okolnosti vylučující otcovství V. V. k žalobci „nebyly tvrzeny ani v řízení nevyšly najevo“. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 10. 2021, č. j. 15 Co 261/2021-849, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o určení otcovství a dále ve výroku o povinnosti žalované zaplatit soudní poplatek, změnil rozhodnutí o náhradě nákladů řízení tak, že „vedlejší účastnice“ je povinna zaplatit žalobci „náhradu nákladů řízení ve výši 29 836 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce a změnil rozhodnutí „o nákladech řízení státu“ tak, že tyto náklady je povinna „uhradit státu“ vedlejší účastnice, „jinak“ tento výrok potvrdil a nakonec uložil vedlejší účastnici povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení 6 534 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám zástupkyně žalobce. Odvolací soud „pro stručnost“ odkázal na odůvodnění napadeného rozsudku, jehož „drobné nedostatky … (délka známosti matky žalobce a V. V., nepřesnost při výpočtu doby rozhodné pro početí dítěte)“ nemají na správnost rozhodnutí o věci samé vliv, souhlasil, že byly „prokázány skutečnosti, které svědčí o naplnění podmínky pro určení otcovství dle třetí domněnky dle § 783 odst. 2 o. z.“ a „žalované ani vedlejší účastnici se nepodařilo tuto domněnku vyvrátit“. Neshledal důvodnou námitku, „že nebyly prokázány pohlavní styky matky žalobce a V. V. … v době rozhodné pro početí dítěte“ a uvedl, že „za současného stavu medicíny … není třeba striktně trvat na tom, aby byly prokázány pohlavní styky, ale je postačující, aby bylo prokázáno, že matka dítěte a potenciální otec spolu tzv. obcovali“, uvedl že „konstrukce“ tzv. třetí domněnky otcovství pochází z dob, kdy nebylo možné jednoznačně znalecky určit, zda žalovaný muž skutečně je otcem, po nástupu „metod DNA diagnostiky“ je možné „na základě analýzy kyseliny deoxyribonukleové jednoznačně určit, zda žalovaný muž je otcem dítěte, či nikoliv, a není již nutno třetí domněnku otcovství vázat na skutečnost soulože“, v té souvislosti odkázal na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. I. ÚS 987/2007. Dále uvedl, že s ohledem na úmrtí domnělého otce je „jediným“ relevantním důkazem „výslech“ M. M. a „znalecký posudek ke genetickému zjištění otcovství“, že výslech M. M. byl soudem prvního stupně „řádně proveden“ a že bylo na „vedlejší účastnici“, aby „domněnku vyvrátila“, zejména tím, že by se „podrobila odběrům biologického materiálu“. Proti rozsudku odvolacího soudu podala Městská část Praha 5 jako opatrovnice V. V. dovolání. Za dosud neřešenou otázku dovolatelka považuje, zda lze řízení vést proti opatrovníkovi, který byl ustanoven až v průběhu řízení poté, co žaloba byla podána proti někomu, kdo nebyl řádně ustanoven opatrovníkem zemřelého domnělého otce, a zda lze přihlédnout k důkazům provedeným v době před řádným ustanovením opatrovníka ze