24 Cdo 15/2026 — Nejvyšší soud

24 Cdo 15/2026 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:13. 1. 2026 Spisová značka:24 Cdo 15/2026 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:24.CDO.15.2026.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Úschova Bezdůvodné obohacení Dotčené předpisy:§ 290 z.ř.s. § 291 odst. 2 z.ř.s. § 153 odst. 1 o. s. ř. § 157 odst. 2 o. s. ř. § 2999 odst. 2 o. z. § 2993 o. z. § 2994 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:25. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 15/2026-500 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobkyně EUROPLAKAT spol. s r.o., identifikační číslo osoby 40614832, se sídlem v Praze 8, Rohanské nábřeží 678/25, zastoupené JUDr. Petrem Pýchou, advokátem se sídlem v Praze 1, Žatecká 41/4, proti žalované: MetroZoom s.r.o., identifikační číslo osoby 08291501, se sídlem v Praze 4, Na Strži 2097/63, zastoupené JUDr. Martinem Solilem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Na Strži 2102/61a, o nahrazení souhlasu s vydáním předmětu úschovy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 16 C 275/2020, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 9. 2025, č. j. 68 Co 95/2025-458, spojeném s návrhem na odklad právní moci rozhodnutí, takto: I. Právní moc rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 9. 2025, č. j. 68 Co 95/2025-458, pokud jde o jeho výrok I v rozsahu, jímž bylo rozhodnuto o věci samé, se odkládá do doby právní moci rozhodnutí Nejvyššího soudu o podaném dovolání. II. Vykonatelnost rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 9. 2025, č. j. 68 Co 95/2025-458, pokud jde o výrok II a výrok I v rozsahu, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, se odkládá do doby právní moci rozhodnutí Nejvyššího soudu o podaném dovolání. III. Ve zbývajícím rozsahu se návrh žalované na odklad právní moci rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 9. 2025, č. j. 68 Co 95/2025-458, zamítá. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21. 1. 2025, č. j. 16 C 275/2020-359, rozhodl, že se nahrazuje souhlas žalované s vydáním částky 2 576 225,19 Kč z úschovy Obvodního soudu pro Prahu 4 v řízení vedeném pod spisovou značkou 34 Sd 49/2020 žalobkyni (výrok I), zamítl žalobu (vzájemný návrh žalované) se žádostí, aby bylo rozhodnuto, že naopak žalobkyně je povinna souhlasit s vydáním částky 2 456 199,19 Kč z úschovy soudu v řízení vedeném pod číslem jednacím 34 Sd 49/2020 žalované (výrok II) a rozhodl, že žalobkyni se právo na náhradu nákladů soudního řízení nepřiznává (výrok III). Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I a ve výroku II potvrdil, ve výroku III jej změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení o žalobě 392 189,65 Kč a na náhradu nákladů řízení o vzájemném návrhu 354 185,15 Kč (výrok I rozsudku odvolacího soudu). Vyslovil rovněž, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení o žalobě 68 407, 35 Kč a na náhradu nákladů odvolacího řízení o vzájemném návrhu 66 664,95 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu) a že žalobkyně je povinna zaplatit soudní poplatek za odvolání proti doplňujícímu rozsudku soudu prvního stupně ze dne 16. 8. 2022, č. j. 16 C 275/2020-184, ve výši 2 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet soudu prvního stupně (výrok III rozsudku odvolacího soudu). Takto soudy obou stupňů rozhodly o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala nahrazení souhlasu žalované s vydáním částky 2 576 225,19 Kč z úschovy Obvodního soudu pro Prahu 4 v řízení vedeném pod sp. zn. 34 Sd 49/2020. Tvrdila, že v něm tento soud dne 4. 6. 2020 rozhodl o přijetí uvedené částky do soudní úschovy k návrhu složitelky KNOWLIMITS Group, a.s. (dále jen KLG nebo složitelka) za účelem splnění dluhu složitelky vůči žalobkyni. Žalovaná v průběhu úschovního řízení jako tzv. přihlašovatelka uplatnila nárok na vydání věci z úschovy. Jedná se o polovinu ceny služeb, které žalobkyně složitelce poskytla podle jejich reklamní smlouvy v období od 16. 11. 2019 do 31. 12. 2019. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Vzájemným návrhem se naopak domáhala, aby byl nahrazen souhlas žalobkyně s vydáním částky 2 456 199,19 Kč z úschovy téhož soudu pod sp. zn. 34 Sd 49/2020 žalované, když tvrdila, že to byla nikoliv žalobkyně, nýbrž ona samotná, kdo složitelce poskytl plnění, k němuž se váže předmět úschovy. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná (dále též „dovolatelka“) v celém jeho rozsahu dovoláním; rovněž byl navržen odklad právní moci celého uvedeného rozhodnutí, a to s odůvodněním, že dovolatelka je výsledkem dosavadního řízení závažným způsobem ohrožena na svých právech a zároveň se odklad nedotkne jiných práv než účastníků řízení. Vydáním složené peněžní částky z úschovy (míněno podle pravomocného rozsudku odvolacího soudu) bude ohroženo vlastnické právo žalované k peněžní částce v úschově soudu. Žalobkyně, jak je patrno z dokazování povedeného v průběhu řízení, nakládala s reklamními prostorami i přesto, že musela mít přinejmenším důvodné podezření, že těmito prostorami disponovat nesmí z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy, od které svá práva dovozovala. Tato vědomost žalobkyně o neoprávněnosti jejího jednání pak navíc vyplývá i z celkové situace, která v rozhodné době panovala, zejména s ohledem na postoj Dopravního podniku hl. m. Prahy, akciové společnosti k ukončení smlouvy a zákazu užívání jí vlastněných prostor a faktický stav, kdy prostory byly již předány žalované. I přesto tak však činila, s reklamními prostorami nakládala, a to vědomě a na úkor žalované. V případě úspěchu žalované v dovolacím řízení nelze očekávat, že žalobkyně vydá zpět do soudní úschovy předmětné peněžní prostředky dobrovolně. Případný úspěch žalované v tomto řízení tak může být pouze formálním. Předmětné finanční prostředky jsou po celou dobu řízení, a to až do současnosti, uloženy v soudní úschově. Přiznáním odkladného účinku tak nedojde ke změně faktického stavu, kdy peníze v tuto chvíli nemá v dispozici ani žalovaná, ani žalobkyně. Odkladem pouze dojde k zachování tohoto statusu quo do doby rozhodnutí Nejvyššího soudu a do práv žalobkyně tak nebude zasaženo žádným zásadním způsobem. Pokud by k odložení právní moci nedošlo, peníze budou uvolněny z úschovy do ničím nekontrolované dispozice žalobkyně. Tím by došlo k faktickému vyčerpání předmětu řízení. Pokud by následně Nejvyšší soud shledal dovolání důvodným, zrušil napadaný rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil k dalšímu řízení, popř. napadaný rozsudek změnil, byla by vydáním zmařena realizace případného úspěchu žalované ve věci, neboť by již neexistoval předmět úschovy, o jehož vydání se vede spor. Odklad právní moci je tedy nezbytný nejen pro ochranu práv žalované, ale i pro „udržení samotného smyslu (zřejmě míněno úschovního) řízení“. Žalovaná dále dovozovala, že „nabytím právní moci by došlo k ohrožení vlastnického práva dovolatelky“ (zde Nejvyšší soud připomíná, že rozsudek odvolacího soudu je již samozřejmě dávno pravomocný). Prodloužilo by se tak podle dovolatelky již v současnosti zdlouhavé soudní řízení s žalobkyní a zapříčinilo by vznik dalších „soudních nákladů“. V doplnění svého návrhu ze dne 24. 12. 2025 potom dovolatelka odkázala na účetní závěrku žalobkyně, podle níž je ve ztrátě, což má umocňovat pochybnosti o tom, že by v případě vyhovění dovolání byla v mezidobí vyplacená částka ze soudní úschovy dovolatelce dobrovolně žalobkyní vrácena. Žalobkyně se k podanému dovolání (ani k návrhu na odklad právní moci) nevyjádřila. Nejvyšší soud v poměrech projednávané věci postupoval podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.). Podle § 243 písm. a) o. s. ř. může dovolací soud před rozhodnutím o dovolání i bez návrhu odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma. Podle § 243 písm. b) o. s. ř. může dovolací soud před rozhodnutím o dovolání i bez návrhu odložit právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení. Právní moc dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu lze odložit (za podmínek uvedených v § 243 o. s. ř.) jen ve vazbě na ty výroky napadeného rozhodnutí, proti nimž je (může být) dovolání přípustné (subjektivně i objektivně), k tomu srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. 27 Cdo 5003/2017, uveře