24 Cdo 1663/2024 — Nejvyšší soud

24 Cdo 1663/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 9. 2024 Spisová značka:24 Cdo 1663/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:24.CDO.1663.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přerušení řízení Podjatost Vady řízení Dotčené předpisy:§ 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. § 242 odst. 3 o. s. ř. § 229 odst. 1 písm. e) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:15. 10. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 1663/2024-300 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobkyně nezletilé AAAAA (pseudonym), zastoupené zákonným zástupcem Š. K., proti žalovanému O. S., zastoupenému Mgr. Tomášem Greplem, advokátem se sídlem v Olomouci, Horní náměstí č. 365/7, o určení dědice, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 22 C 66/2023, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci ze dne 26. března 2024, č. j. 69 Co 68/2024-261, takto: Dovolání žalobkyně se zamítá. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 21. 2. 2023 proti žalovanému domáhala určení, že „žalovaný není dědicem Z. S., narozené dne XY a zemřelé dne XY“ (dále jen „zůstavitelka“), ve věci řízení o pozůstalosti po zůstavitelce vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 66 D 1889/2021. Žalobkyně uvedla, že „je dcerou zůstavitelky a žalovaný manžel zůstavitelky“, že „manželství mezi žalovaným a zůstavitelkou bylo uzavřeno dne 13. 7. 2021“, v době, kdy „byla zůstavitelka hospitalizována na onkologickém oddělení Fakultní nemocnice v Olomouci, v terminálním stadiu onemocnění“, a že „pro absenci vůle zůstavitelky z důvodu duševní poruchy, která jí bránila v projevení úplného a svobodného souhlasu k uzavření manželství, resp. k vytvoření a projevu snatečné vůle vůbec, manželství mezi zůstavitelkou a žalovaným nevzniklo“. A protože „účastenství žalovaného v dědickém řízení po zůstavitelce vychází z existence manželství“, nezbývá jí než se „domáhat určení neexistence dědického práva žalovaného“. 2. Soud prvního stupně usnesením ze dne 18. 4. 2023, č. j. 22 C 66/2023-49, „z moci úřední“ zahájil řízení o určení, zda manželství uzavřené dne 13. 7. 2021 mezi zůstavitelkou a žalovaným vzniklo či nevzniklo (řízení o zdánlivost manželství) [výrok I.], rozhodl, že řízení o zdánlivost manželství specifikované výrokem I se vylučuje k samostatnému řízení [výrok II.] a že řízení o určení dědice vedené zdejším soudem pod sp. zn. 22 C 66/2023 se přerušuje do pravomocného skončení řízení o zdánlivost manželství specifikovaného ve výroku I [výrok III.]. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci poté usnesením ze dne 29. 6. 2023, č. j. 69 Co 137/2023-92, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku III. o přerušení řízení. 3. V projednávané věci k námitce podjatosti vznesené žalobkyní proti všem soudcům Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 17. 10. 2023, č. j. Nco 17/2023-168, rozhodl, že „soudci Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci Mgr. Jaromír Synek, JUDr. Karla Musilová a Mgr. Martina Telcová nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 69 Nc 119/2023“, neboť „soudci ve svých vyjádřeních uvedli, že k účastníkům řízení, k jejich zástupcům ani k věci samé nemají žádný vztah a matka žalobkyně se tohoto řízení neúčastní“, a že se navíc „ve věci necítí být podjatí“. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci poté usnesením ze dne 30. 10. 2023, č. j. 69 Nc 119/2023-174, rozhodl, že „soudce Okresního soudu v Olomouci Mgr. [pozn. JUDr.] Jan Scheuer, Ph.D. není vyloučen z projednání a rozhodnutí věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 22 C 66/2023“. 4. Ve věci řízení o zdánlivost manželství Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 29. 11. 2023, č. j. 70 Co 236/2023-247, odmítl odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 8. 8. 2023, č. j. 22 C 122/2023-112, které podle potvrzení ve spise nabylo právní moci dne 9. 8. 2023, jímž soud prvního stupně určil, že manželství mezi O. S. a Z. S., rozenou Š., které bylo uzavřeno dne 13. 7. 2021 v prostorách Fakultní nemocnice Olomouc před Magistrátem města Olomouce, vzniklo (výrok I.) a jímž dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Proti těmto rozhodnutím podala žalobkyně dne 22. 1. 2024 ústavní stížnost z důvodu porušení jejího práva na spravedlivý proces odnětím možnosti účastnit se řízení a jednat před soudem, a vzhledem k uvedené ústavní stížnosti podala v projednávané věci návrh na přerušení řízení „do provomocného skončení řízení před Ústavním soudem o ústavní stížnosti“, neboť „uvedenými rozhodnutími o osobním stavu žalovaného a matky žalobkyně je vázán soud ve věci 22 C 66/2023“ a v případě zrušení napadených rozhodnutí by byl „založen důvod obnovy řízení podle § 228 odst. 1 písm. a)“ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.). 5. V projednávané věci také Nejvyšší soud k návrhu žalobkyně na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti usnesením ze dne 5. 12. 2023, č. j. 28 Nd 725/2023-204, rozhodl, že se věc vedená u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 22 C 66/2023 nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Hradci Králové. 6. Okresní soud v Olomouci následně usnesením ze dne 29. 1. 2024, č. j. 22 C 66/2023 -220, k návrhu žalobkyně přerušil řízení „do pravomocného skončení řízení vedeného u Ústavního soudu pod sp. zn. I. ÚS 228/24“. Poté, co dovodil, že „rozhodnutí soudu v nynější věci závisí na otázce osobního stavu žalovaného (status manžela zůstavitelky)“, a tedy závěr řízení vedeného u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 22 C 66/2023 o zdánlivost předmětného manželství „je pro nynější rozhodnutí stěžejní“, že rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti by „následně mohlo představovat okolnost odůvodňující obnovu řízení ve smyslu § 228 o. s. ř.“, přičemž „žalobu na obnovu řízení lze podle § 233 odst. 2 o. s. ř. podat v omezené lhůtě“, a že „důvod ústavní stížnosti není smyšlený, jelikož nezletilá žalobkyně účastnicí řízení o zdánlivost manželství nebyla“, soud prvního stupně dospěl k závěru o vhodnosti přerušení řízení dle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. 7. K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 26. 3. 2024, č. j. 69 Co 68/2024-261, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že „řízení se do pravomocného skončení řízení vedeného u Ústavního soudu pod sp. zn. I. ÚS 228/24 nepřerušuje“. Odvolací soud dovodil, že v daném případě „nejsou splněny předpoklady pro přerušení řízení“ podle ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., a to ani s ohledem na důvody uvedené soudem prvního stupně, neboť žalobkyně (jejíž odvolání proti rozsudku okresního soudu ve věci řízení o zdánlivost manželství zůstavitelky a žalovaného odvolací soud odmítl se závěrem, že není osobou oprávněnou podat odvolání, protože není účastníkem řízení) „disponuje podle § 229 odst. 4 o. s. ř. procesním prostředkem, zda závěr odvolacího soudu, že odvolání muselo být odmítnuto, je v souladu se zákonem, potažmo s ústavním pořádkem“, a tedy „žalobu pro zmatečnost je třeba považovat za procesní prostředek, jehož vyčerpání je předpokladem přípustnosti ústavní stížnosti“, a proto „za dané procesní situace“ není podaná ústavní stížnost důvodem, aby soud řízení do doby rozhodnutí o podané ústavní stížnosti přerušil podle ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. 8. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Dovolatelka nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu o nepřerušení řízení z důvodu, že žalobkyně nevyčerpala před podáním ústavní stížnosti veškeré procesní prostředky ochrany, které jí zákon umožňuje, v daném případě žalobu pro zmatečnost, a odvolacímu soudu vytýká, že „nepochopitelně ignoroval ustanovení § 382“ zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízení soudních (dále jen „z. ř. s.“), podle kterého žaloby na obnovu řízení a žaloba pro zmatečnost nejsou ve věcech určení, zda tu manželství je či není, a o neplatnost manželství přípustné, čímž „založil zjevnou nezákonnost rozhodnutí založenou nikoli možností různého právního uvážení, nýbrž excesivním pominutím normy jednoduchého práva“, a tedy má za to, že „podaná ústavní stížnost je jediným možným procesním prostředkem k ochraně práv žalobkyně“, nadto že „samotná otázka přípustnosti ústavní stížnosti může být vyřešena výlučně rozhodnutím Ústavního soudu, nikoli posouzena jako předběžná obecným soudem“. Dovolatelka dále namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu „vydali vyloučení soudci“, neboť Mgr. Jaro