24 Cdo 1829/2023 — Nejvyšší soud

24 Cdo 1829/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:3. 1. 2024 Spisová značka:24 Cdo 1829/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:24.CDO.1829.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 8 o. z. § 118b o. s. ř. § 120 odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:5. 3. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 741/24 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 1829/2023-409 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobkyně Hermes Media a. s., se sídlem v Praze 4, V Luhu 754/18, identifikační číslo osoby 28218621, zastoupené Mgr. Stanislavem Němcem, advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradská 1215/32, proti žalovaným 1) J. M. a 2) P. M., oběma zastoupeným JUDr. Jiřím Bednářem, advokátem se sídlem v Praze 2, Na Rybníčku 1364/12, o určení vlastnického práva k nemovitým věcem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 30 C 109/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2022, č. j. 13 Co 377/2021-369, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit každému ze žalovaných na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 3 182,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jiřího Bednáře, advokáta. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 8 (dále též jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 10. 12. 2012, č. j. 8 C 403/2007-337, zrušil podílové spoluvlastnictví původního žalobce J. M. [jenž zemřel dne XY; dále též „původní žalobce“], a žalované (Hermes Media a. s.) k dále označenému nemovitému majetku, který přikázal do výlučného vlastnictví původního žalobce, jemuž současně uložil povinnost zaplatit tehdejší žalované (Hermes Media a. s.) na vyrovnání jejího podílu částku 6 890 000 Kč do deseti dnů od právní moci rozsudku, a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. K odvolání žalované (Hermes Media a. s.) Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) svým rozsudkem ze dne 16. 10. 2013, č. j. 13 Co 234/2013-385, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně s výjimkou částky náhrady nákladů řízení mezi účastníky, ohledně které rozsudek změnil tak, že tato částka činí 600 790 Kč, a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Na základě pravomocného rozsudku soudu prvního stupně příslušný katastrální úřad vkladem do katastru nemovitostí zapsal (s právními účinky zápisu ke dni 8. 1. 2014) vlastnické právo k uvedenému nemovitému majetku ve prospěch původního žalobce. Nato darovací smlouvou ze dne 9. 6. 2014 původní žalobce daroval svým synům – nynějšímu žalovanému 1) a žalovanému 2), každému z nich id. 2/5 nemovitých věcí, a to pozemku parc. č. XY, jehož součástí je budova č. p. XY, situovaného v obci XY a katastrální území XY (dále jen „darovací smlouva“); právní účinky zápisu vkladu do katastru nemovitostí nastaly ke dni 4. 7. 2014, kdy poté původní žalobce zůstal i nadále spoluvlastníkem předmětného nemovitého majetku v rozsahu id. 1/5 vzhledem k celku a každý z jeho synů – nyní žalovaných 1) a 2) – byl spoluvlastníkem v rozsahu id. 2/5 k celku. K dovolání žalované (Hermes Media a. s.) Nejvyšší soud (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) usnesením ze dne 17. 9. 2014, č. j. 22 Cdo 1773/2014-413, dovolání tehdejší žalované (Hermes Media a. s.) odmítl a dále rozhodl o náhradě nákladů dovolacího řízení. Žalobkyně dne 13. 3. 2014, tedy ještě před podáním dovolání proti posledně uvedenému rozhodnutí Městského soudu v Praze, podala u téhož soudu rovněž žalobu pro zmatečnost, který tuto žalobu usnesením ze dne 13. 3. 2015, č. j. 13 Co 234/2013-450, zamítl a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. K odvolání žalobkyně a původního žalobce Vrchní soud v Praze (v řízení o žalobě o zmatečnost) usnesením ze dne 12. 11. 2015, č. j. 4 Co 112/2015-471, usnesení Městského soudu ve výroku o věci samé zamítajícím žalobu pro zmatečnost potvrdil, zčásti jej změnil v nákladovém výroku a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud svým usnesením ze dne 21. 12. 2016, č. j. 21 Cdo 1800/2016-505, usnesení Vrchního soudu v Praze změnil tak, že shora označené usnesení Městského soudu v Praze změnil tak, že se rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2013, č. j. 13 Co 234/2013-385, zrušuje (jinými slovy podané žalobě pro zmatečnost vyhověl – poznámka Nejvyššího soudu). V návaznosti na uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu podala žalobkyně dne 13. 4, 2017 u soudu prvního stupně proti (původně) žalovaným 1) J. M., 2) J. M. a 3) P. M. žalobu, kterou se domáhala určení, že žalobkyně a (původně) žalovaný 1) J. M. „jsou podílovými spoluvlastníky pozemku parc. č. XY, jehož součástí je budova č. p. XY, v k. ú. XY, a to každý v rozsahu id. ½ vzhledem k celku.“ Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 13. 7. 2018, č. j. 30 C 109/2017-100, uvedenou určovací žalobu zamítl a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně odvolání. V průběhu odvolacího řízení, dne XY, původní žalovaný 1) J. M. (dále též „zůstavitel“) zemřel. Odvolací soud usnesením ze dne 5. 2. 2020, č. j. 13 Co 423/2018-152, rozhodl, že: „v řízení bude dále pokračováno na straně žalovaného s J. M. a s P. M.“ V reakci na toto usnesení navrhla žalobkyně změnu žalobního petitu „Určuje se, že žalobkyně je vlastníkem id. ½ na pozemku parc. č. XY, jehož součástí je budova č. p. XY v k. ú. XY, žalovaný 1. je vlastníkem id. ¼ na pozemku parc. č. XY, jehož součástí je budova č. p. XY v k. ú. XY, a žalovaný 2. je vlastníkem id. ¼ na pozemku parc. č. XY, jehož součástí je budova č. p. XY v k. ú. XY.“ Změna žalobního petitu byla odvolacím soudem připuštěna. Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 6. 5. 2020, č. j. 13 Co 423/2018-173, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud dovodil, že žalobkyně má na sporném určení naléhavý právní zájem, přičemž otázku platnosti darovací smlouvy je třeba posoudit jako otázku předběžnou ve vztahu k existenci práva, jehož určení se žalobkyně domáhá. Bezúplatným převodem spoluvlastnických podílů na předmětných nemovitostech na syny původního žalovaného 1) však podle jeho závěrů nedošlo ani k obcházení zákona, ani k jednání odporujícímu dobrým mravům. K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 4. 2. 2021, č. j. 24 Cdo 3049/2020-193, rozsudek odvolacího soudu ze dne 6. 5. 2020, č. j. 13 Co 423/2018-173, jakož i rozsudek soudu prvního stupně ze dne 13. 7. 2018, č. j. 30 C 109/2017-100, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud vytkl soudům nižších stupňů zásadní deficity při zjišťování skutkového stavu věci a nevypořádání se s žalobkyní od počátku řízení uváděnou judikaturou „vydanou“ v obdobné právní věci. Nejvyšší soud poukázal rovněž na to, že odvolací soud připustil změnu žaloby, ačkoliv takové rozhodnutí nemělo podklad v rozhodnutí soudu o dědictví. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2001, sp. zn. 30 Cdo 1857/2001, by měl žalobní požadavek směřovat na soudní deklaraci spoluvlastnického podílu v rozsahu ideální ½ nemovitých věcí ve prospěch zůstavitele ke dni jeho úmrtí, neboť nelze obcházet zákonný postup při projednání dědictví a určovacím výrokem vyhovět žalobě podle § 80 o. s. ř. v případě, kdy tato věc nebyla předmětem dědictví. Při jednání konaném před soudem prvního stupně dne 17. 9. 2021 žalobkyně navrhla v souladu s právním názorem Nejvyššího soudu změnu žaloby tak, že se domáhala určení, že je vlastníkem ideální ½ předmětného pozemku parc. č. XY, jehož součástí je budova č. p. XY, kat. úz. XY, a že zůstavitel byl ke dni úmrtí vlastníkem ideální ½ téže nemovité věci. Soud prvního stupně při jednání změnu žaloby připustil. Rozsudkem ze dne 15. 9. 2021, č. j. 30 C 109/201-243, soud prvního stupně žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně předně neshledal naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení ve smyslu § 80 o. s. ř., neboť otázka vlastnictví k nemovitým věcem je řešena (resp. v mezidobí byla pravomocně vyřešena) v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Pro případ, že by tento úsudek neobstál, dospěl soud prvního stupně s poukazem na ustanovení § 6 až 8, 574 a 580 odst. 1 zákona č. 89/29012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dále k závěru, že darovací smlouva není neplatným právním jednáním, neboť nepředstavuje obcházení zákona, ani jednání odporující dobrům mravům. K tomu soud prvního stupně zdůraznil v ustanovení § 574 o. z. zakotvenou zásadu in favorem ne