24 Cdo 1981/2020 — Nejvyšší soud

24 Cdo 1981/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:12. 11. 2020 Spisová značka:24 Cdo 1981/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:24.CDO.1981.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Žaloba určovací Přípustnost dovolání Vedlejší účastník Katastr nemovitostí Právo na spravedlivé soudní řízení Dotčené předpisy:§ 80 o. s. ř. § 93 o. s. ř. čl. 36 odst. 1 předpisu č. 2/1993Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:10. 2. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 1981/2020-353 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy, MBA, a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Mgr. Marka del Favera, Ph.D., v právní věci žalobkyně České republiky – Státního pozemkového úřadu, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, identifikační číslo osoby 013 12 774, zastoupeného Mgr. Dušanem Sedláčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, proti (v níže uvedených rozhodnutích označeným) žalovaným 1) P. L., narozenému dne XY, bytem v XY, zastoupenému JUDr. Viktorem Bedrnou, advokátem se sídlem v Praze 7, U letenského sadu 8, a 2) Z. L., narozenému dne XY, bytem v XY, zastoupenému JUDr. Janem Součkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Janáčkovo nábřeží 57, za účasti a) V. K., narozeného dne XY, bytem v XY, a b) M. J., narozeného dne XY, bytem v XY, vedlejších účastníků na straně žalobkyně, obou zastoupených JUDr. Janem Pavlokem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 6, K Brusce 124/6, o určení vlastnického práva k pozemkům, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 25 C 263/2018, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. února 2020, č. j. 13 Co 359/2019-259, takto: I. Dovolání žalovaného 2) se odmítá. II. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. února 2020, č. j. 13 Co 359/2019-259, se v měnícím meritorním výroku I. (zde pouze) ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 1), a dále ve výroku II. o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 5 (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27. června 2019, č. j. 25 C 263/2018-185, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že je vlastnicí označených pozemků, a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Při rozhodování soud prvního stupně vyšel mj. ze zjištění, že: „1. žalovaný byl ke dni 12. 7. 2018 vlastníkem předmětných pozemků“ a po provedeném řízení učinil závěr o skutkovém stavu věci, že: „2. žalovaný, který nabyl pozemky parc. č. XY a č. XY na základě pravomocného rozsudku zdejšího soudu ze dne 25. 2. 2015, č. j. 42 C 77/2014-96, převedl vlastnické právo k těmto pozemkům na na 1. žalovaného. Dovolací soud následně rozsudek ze dne 25. 2. 2015, č. j. 42 C 77/2014-96, zrušil. Žalobkyně se domáhala určení, že je i nadále vlastníkem předmětných pozemků.“ Soud prvního stupně předně posuzoval, zda žalobkyni na podání této určovací žaloby svědčí naléhavý právní zájem, či nikoliv. Dospěl k závěru, že: „tato naléhavost zde dána je, když bez požadovaného určení nemůže být vyřešena otázka podstatná pro obě strany sporu, jelikož se jedná o definitivní zjištění, kdo je vlastníkem předmětných nemovitých věcí (pozemky parc. č. XY a č.XY) a rozhodnutí v této věci tak vytvoří pevný právní rámec mezi účastníky.“ Soud prvního stupně pak v odůvodnění písemného vyhotovení svého rozsudku (dále již i ve vztahu k rozhodnutí odvolacího soudu „odůvodnění rozsudku“) vyložil své závěry, které jej vedly k zamítnutí této určovací žaloby. K odvolání všech (takto shora označených) účastníků řízení Městský soud v Praze (dále již „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 19. února 2020, č. j. 13 Co 359/2019-259, rozsudek soudu prvního stupně změnil „tak, že se určuje, že žalobkyně je vlastnicí pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY, obci XY vedeného Katastrálním úřadem XY, Katastrálním pracovištěm XY na listu vlastnictví č. XY“ (poznámka Nejvyššího soudu: odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku dále tento pozemek označuje jako „pozemek 1“), a „jinak, to je v zamítavém výroku o věci samé týkajícím se pozemku parc. č. XY v tomtéž katastrálním území vedeného na stejném listu vlastnictví.“ (poznámka Nejvyššího soudu: odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku dále tento pozemek označuje jako „pozemek 2“) prvoinstanční rozsudek potvrdil, a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku konstatoval, že: „jako vlastník nemovitostí 1 a 2 je v katastru nemovitostí zapsán druhý (poznámka Nejvyššího soudu: jde o písařskou nesprávnost, neboť odvolacím soudem byl zjevně míněn – s přihlédnutím k obsahu celého textu – žalovaný 1/, tj. „první žalovaný“) žalovaný P. L. Proto má žalobkyně naléhavý právní zájem na určení svého vlastnického práva k pozemkům, protože takové rozhodnutí soudu může být podkladem pro provedená změny v zápisu v katastru nemovitostí.“ Dosah § 80 o. s. ř. ve vztahu k označenému žalovanému 2) odvolací soud neposuzoval. Z hlediska merita věci odvolací soud své rozhodnutí založil na těchto (ve stručnosti zrekapitulováno z odůvodnění jeho rozsudku) závěrech: 1. „Odvolací soud sdílí právní názor soudu prvního stupně, že darování pozemků 1 a 2 smlouvou uzavřenou mezi žalovanými dne 10. 6. 2016, kdy první žalovaný byl třetí osobou, nebyl obcházen zákon, ani nepředstavuje nemravné jednání…K uzavření darovací smlouvy došlo až po podání dovolání, v němž ale žalobkyně pozemky 1 a 2 vůbec nezmínila. Darovací smlouvu uzavřeli žalovaní jen ohledně těch pozemků, stran nichž se domnívali, že se jich dovolání žalovaných netýká. Důvody neplatnosti darovací smlouvy ani odvolací soud neshledal.“ 2. „Odvolací soud je na rozdíl od soudu prvního stupně přesvědčen o tom, že pozemek 1 nebylo možno vydat proto, že se na něm nachází zahrádková nebo chatová osada, která byla zřízena před prvním říjnem 1976.“ 3. „Odvolací soud tedy uzavírá, že pozemek 1 je v restituci nevydatelný, protože se na něm nachází zahrádková a chatová osada, která byla zřízena před 1. 10. 1976. Již tento závěr postačuje pro změnu rozsudku soudu prvního stupně v tom smyslu, že vlastníkem pozemku 1 je žalobkyně.“ 4. „Ve vztahu k pozemku 2 žádná překážka převodu nebyla tvrzena, a tak soud prvního stupně nepochybil, když žalobu o určení vlastnického práva k tomuto pozemku zamítl a odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v části týkající se tohoto pozemku podle § 219 o. s. ř. jako ve výroku věcně správný potvrdil.“ Proti tomuto rozsudku, a to do jeho meritorního měnícího výroku I., odvolacího soudu podali oba žalovaní prostřednictvím svých advokátů včasná dovolání. Ještě před předložením věci soudem prvního stupně Nejvyššímu soudu oznámili (prostřednictvím svého advokáta) V. K. a M. J., oba gen. Shora – podáním, doručeným soudu prvního stupně dne 25. května 2020 (č. l. 297-298) – vstup do řízení jako vedlejší účastníci na straně žalobkyně, přičemž soud prvního stupně toto podání doručil účastníkům řízení (viz ref. na č. l. 321 verte). Dovolání žalovaného 2) je nutno považovat za subjektivně nepřípustné. V judikatuře dovolacího soudu je jednotně judikováno, že určovací žaloba podle § 80 (dříve písm. c/) o. s. ř. je preventivního charakteru a má místo tam, kde je možné její pomocí eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k příslušné nápravě nelze dospět jinak, nebo když účinněji než jiné procesní prostředky, vystihuje obsah a povahu daného právního vztahu a právě jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, představující určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů. Nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani splněna podmínka naléhavého právního zájmu, přičemž platí, že takový závěr je podmíněn též tím, z jakých právních poměrů žalobce vychází, jakého konkrétního určení se domáhá a vůči komu žaloba o určení směřuje (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. prosince 2002, sp. zn. 30 Cdo 1333/2002; všechna zde označená rozhodnutí jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu https://nsoud.cz, zatímco rozhodnutí ústavního soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Ústavního soudu https://nalus.usoud.cz). Panuje také shoda v závěru, že předpokladem úspěšnosti žaloby o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není (určovací žaloby), jsou po procesní stránce skutečnosti, že účastníci mají věcnou legitimaci a že na určení je naléhavý právní zájem. Věcnou legitimaci v řízení o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, má ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízen