24 Cdo 257/2024 – Nejvyšší soud

24 Cdo 257/2024-730 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Romana Fialy, ve věci posuzovaného R. B., omezeného ve svéprávnosti, zastoupeného Mgr. Terezou Bártovou, advokátkou se sídlem v Praze 10, Orelská 611/16, procesním opatrovníkem JUDr. Martinem Lehockým, advokátem se sídlem v Praze 10, Jaltská č. 906/1, za účasti navrhovatele Rytmus – od klienta k občanovi, z. ú., identifikační číslo osoby 61383783, se sídlem v Praze 2, Londýnská 309/81, a Městské části Praha 4, se sídlem v Praze 4, Antala Staška 2059/80b, jako hmotněprávního opatrovníka, o navrácení svéprávnosti a opatrovnictví posuzovaného a o schválení smlouvy o nápomoci, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 0 P 554/2005, o dovolání posuzovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2023 č. j. 20 Co 197/2023-658, takto: I. Dovolání posuzovaného se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 11. 10. 2022, č. j. 0 P 554/2005–581, zamítl návrh, kterým se navrhovatel domáhal vrácení svéprávnosti posuzovaného a schválení dohody o nápomoci (výrok I) a změnil předchozí svéprávnost posuzovaného omezující rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 14. 5. 2020, č. j. 50 P 123/2018-362 (výrok IV), tak, že svéprávnost posuzovaného omezil následujícím způsobem: Posuzovaný není způsobilý (na dobu tří let od právní moci rozhodnutí) nakládat s finanční částkou přesahující 1 500 Kč týdně a majetkem, jehož hodnota přesahuje částku 1500 Kč jednorázově; uzavírat smlouvy, jimiž by se zavazoval k opakovanému či trvajícímu plnění, placení úroků či smluvní pokuty; spravovat cizí majetek; uzavírat smlouvy o poskytování sociálních služeb; obstarávat si své záležitosti, pokud se týkají jednání na úřadech ve věcech vyřizování dokladů, ve věcech dávek státní sociální podpory, ve věcech dávek v hmotné nouzi; uzavírat pracovně právní vztahy; uzavírat dohody o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování; právně jednat ve věcech týkajících se bydlení, uzavírat nájemní smlouvy, dohody o skončení nájmu, dávat výpověď z nájmu bytu, uzavírat smlouvy o ubytování; činit pořízení pro případ smrti nad částku 1 500 Kč, zříci se dědického práva, odmítnout dědictví, vzdát se dědictví; udělit plnou moc k zastupování své osoby; přebírat zásilky určené do vlastních rukou; bez souhlasu soudu uzavřít manželství, popřípadě registrované partnerství; určit a popřít otcovství; udělit souhlas s osvojením dítěte a dítě osvojit; stát se pěstounem a převzít dítě od rodičů do péče; posoudit poskytnutí zdravotních služeb a zásah do své duševní a tělesné integrity kromě běžných záležitostí týkajících se preventivních prohlídek, ošetření chrupu a léčení méně závažných onemocnění (výrok II) a není způsobilý být volen (výrok III). Z funkce opatrovníka posuzovaného soud prvního stupně odvolal Městskou část Praha 13 (výrok IV), jmenoval opatrovnicí posuzovaného Městskou část Praha 4 a stanovil jí rozsah opatrovnických oprávnění a povinností (výrok V). Procesnímu opatrovníku posuzovaného přiznal odměnu za zastupování a náhradu hotových výdajů (výrok VII). Výroky VIII a IX rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že od posledního rozhodování soudu o svéprávnosti posuzovaného došlo k významnému posunu v samostatnosti a ve schopnosti sebeobsluhy posuzovaného, který je nyní schopen samostatně zvládat mechanické, rytmicky se opakující úkony běžného života, například si vyprat prádlo a uvařit jednoduchá jídla. Posuzovaný však i nadále trpí mentální retardací, tato porucha je trvalá a významně ho omezuje ve schopnosti úsudku a adekvátní reakce při právním jednání. Posuzovaný není schopen sám spočítat ani jednoduché součty či násobení, nemá úplný náhled na svůj zdravotní stav, není schopen posoudit závažnost svého jednání. Je stále schopen jednat právně pouze omezeně, pečovat o vlastní osobu, rozhodovat o svém zdravotním stavu, uzavírat smlouvy. Schopnost posuzovaného samostatně nakládat s finančními prostředky ve stanoveném rozsahu zůstala zachována, je schopen samostatně hospodařit s finanční částkou nepřesahující 1 500 Kč týdně. Toto hospodaření nemůže posuzovanému přivodit újmu na majetku, neohrozí jeho finanční situaci, ale umožní mu obstarávat si potřebné nákupy. Za této situace s ohledem na to, že posuzovaný není schopen vyhodnotit závažnost následků svého právního jednání a není schopen sám vyhodnotit, kdy se má obrátit na podpůrce, by smlouva o nápomoci nebyla dostatečně účinným prostředkem k ochraně zájmů posuzovaného, když posuzovaný ani nemá odpovídající představu o tom, co je jejím obsahem a jaké jsou její důsledky. Motivace posuzovaného k navrácení svéprávnosti („že se mu už nechce chodit na úřad za opatrovníkem“) nesvědčí o jeho zralé a zodpovědné úvaze. Posuzovaný je snadno ovlivnitelný, manipulovatelný, není schopen pod tlakem a v neznámých situacích adekvátně reagovat. Soud prvního stupně dále dospěl k závěru, že podpůrcem by neměla být právnická osoba, neboť v takovém případě nikdy nemůže být mezi podporovaným a podpůrcem navázán plnohodnotný vztah osobní důvěry; je současně otázkou, na kterou konkrétní osobu se má podporovaný s potřebou pomoci vlastně obracet, problémy může činit i účast podpůrce na jednáních podporovaného s úřady apod. Soud prvního stupně proto návrh na navrácení svéprávnosti a schválení smlouvy zamítl a omezil posuzovaného způsobem shora uvedeným, když dospěl k závěru, že posuzovaný není pro duševní poruchu, která není jen přechodná, schopen právně jednat a rozhodovat o svých osobních, majetkových, sociálních a jiných záležitostech, jak jsou shora popsány, a přijaté omezení je v jeho nejlepším zájmu. Posuzovaného zároveň omezil ve způsobilosti být volen, neboť není schopen nést hmotněprávní odpovědnost za škodu spojenou s výkonem volené funkce. Vzhledem k nejisté prognóze stavu posuzovaného soud prvního stupně omezil svéprávnost posuzovaného toliko na dobu tří let od právní moci rozsudku, po jejímž uplynutí bude namístě jeho stav znovu přezkoumat. K odvolání posuzovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. 9. 2023, č. j. 20 Co 197-2023-658, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a III až IX. Ve výroku II změnil tento rozsudek tak, že posuzovaný není omezen ve způsobilosti udělit plnou moc v rozsahu své svéprávnosti a ve způsobilosti přebírat zásilky určené do vlastních rukou. Odvolací soud po doplnění dokazování, konstatoval, že posuzovaný funguje v běžných záležitostech relativně samostatně, je schopen provádět opakující se základní úkony a má aktuálně poměrně uspokojivé schopnosti v základní sebeobsluze. Není však dostatečně orientován ani v základních dovednostech, zejména v počtech a nemá reálnou představu o svých příjmech, ani o tom, jak vysoké částky má na svých účtech a vkladní knížce a jaký ekvivalent odpovídá této finanční hodnotě. Posuzovaný zjevně není s ohledem na míru svého duševního postižení rozumově vybaven natolik, aby mohl učinit vlastní rozhodnutí v majetkových a jiných otázkách, které vyžadují určitou úroveň intelektuálního posouzení. Taková rozhodnutí není schopen činit ani s nápomocí, protože není dostatečně schopen rozpoznat situace, v níž je mu nápomoci zapotřebí a zejména vyhodnotit, zda je mu rada nápomocné osoby ku prospěchu či nikoliv. Posuzovanému není zřejmá samotná podstata smlouvy o nápomoci a nemá tak subjektivní uvědomění o potřebě jejího využití. Okolnost, že dosud nebyly jeho zájmy nijak poškozeny vychází z toho, že jeho možnost učinit problematické právní jednání byla vždy eliminována právě omezením svéprávnosti a ustanovením opatrovníka, jehož konání je (na rozdíl od nikomu neodpovědné nápomocné osoby) pod dohledem soudu. Taková kontrola je nutná také proto, že posuzovaný je snadno ovlivnitelný, jelikož má silnou potřebu kontaktu s lidmi, produkujícími vůči němu pozitivní city. Omezení stanovená soudem prvního stupně jsou zapotřebí v zájmu posuzovaného. Odvolací soud se neztotožnil se soudem prvního stupně pouze ohledně obecně formulovaného omezení svéprávnosti posuzovaného k udělení plné moci, protože v mezích své svéprávnosti je posuzovaný nepochybně schopen udělit i plnou moc ke svému zastupování. Posuzovaného rovněž nelze omezit v přebírání zásilek určených do vlastních rukou, neboť se jedná o faktický úkon, nikoli o právní jednání. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal posuzovaný (dále též „dovolatel“) prostřednictvím své advokátky v celém rozsahu dovolání. Namítal, že nalézací soud stejně jako odvolací soud nesprávně interpretovaly a aplikovaly § 55 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), když omezily svéprávnost posuzovaného a zamítly požadavek na schválení smlouvy o nápomoci, přestože tak podle dovolatele postupovaly v přímém rozporu s čl. 12 ve spojení s čl. 5 Úmluvy OSN o právech lidí se zdravotním postižením,