24 Cdo 2650/2019 — Nejvyšší soud

24 Cdo 2650/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:1. 7. 2020 Spisová značka:24 Cdo 2650/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:24.CDO.2650.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přerušení řízení Dotčené předpisy:§ 167 odst. 2 o. s. ř. § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:28. 9. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 2650/2019-445 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy, MBA, a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobců a) Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, Územní pracoviště v hlavním městě Praze, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, identifikační číslo osoby 697 97 111, jako správce zajištěného majetku žalobkyně b), a b) LLANFAIR CAEREINION CWNI DALIANNOL LTD., se sídlem v Londýně, EC3V 3LT, Suite 319-3, Royal Exchange Avenue, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, registrační číslo 4115679, zastoupeného JUDr. Martinem Salokou, advokátem se sídlem v Košicích, Zvonárska 8, Slovenská republika, se zmocněncem pro doručování Mgr. Richardem Merkunem, advokátem se sídlem v Praze 2, Václavská 316/12, za účasti účastníka WPB Capital, spořitelní družstvo v likvidaci, se sídlem v Brně, Kamenná 835/13, identifikační číslo osoby 257 80 450, zastoupeného JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 49/5, o vkladu práv do katastru nemovitostí, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 19 C 104/2015, o dovolání žalobce b) proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. března 2019, č. j. 4 Co 248/2018-293, takto: Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. března 2019, č. j. 4 Co 248/2018-293, jakož i usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. srpna 2018, č. j. 19 C 104/2015-257, se zrušují a věc se vrací Krajskému soudu v Plzni k dalšímu řízení. Odůvodnění: Krajský soud v Plzni (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 11. prosince 2017, č. j. 19 C 104/2015-165, přerušil řízení, v němž se žalobkyně b) domáhala nahrazení rozhodnutí katastrálního úřadu, kterým byl zamítnut její návrh na vklad vlastnického práva a zástavního práva ke specifikovaným nemovitostem, do skončení řízení ve věci vedené Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp. zn. 65 C 101/2014. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 28. srpna 2018, č. j. 19 C 104/2015-257, bylo rozhodnuto, že v řízení, které bylo přerušeno (usnesením soudu prvního stupně ze dne 11. prosince 2017, č. j. 19 C 104/2015-165), se pokračuje. Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil s tím, že: „s ohledem na hospodárnost řízení a s přihlédnutím k důvodům částečného zpětvzetí, když žaloba byla v části vzata zpět důvodně, rozhodl v souladu s ustanovením § 111 o. s. ř. o pokračování řízení, aby soud mohl učinit příslušné procesní kroky.“ K odvolání žalobkyně b) Vrchní soud v Praze (dále již „odvolací soud“) usnesením ze dne 21. března 2019, č. j. 4 Co 248/2018-293, potvrdil (jako věcně správné) usnesení soudu prvního stupně, když v záhlaví rozhodnutí – oproti označení účastníků na žalující straně soudem prvního stupně, z něhož vychází v tomto rozhodnutí i Nejvyšší soud – jako žalobce v následujícím označení uvedl: „a) LLANFAIR CAEREINION CWNI DALIANNOL LTD…., b) Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových…“ Odvolací soud v odůvodnění svého usnesení vyložil, že: „již ve svém předchozím usnesení v projednávané věci ze dne 10. 2. 2017, č. j. 4 Co 188/2016-133, dospěl k závěru, že dle jeho názoru za daných skutkových okolností není projednávaná věc závislá na výsledku řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 65 C 101/2014 ve smyslu § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. tak, aby o věci nebylo možno rozhodnout. Odvolací soud nemá důvod se od svého názoru odchylovat a již z tohoto důvodu neshledává napadené usnesení soudu prvního stupně za věcně nesprávné a v podrobnostech odkazuje na důvody uvedené ve shora uvedeném rozhodnutí. Pouze pro úplnost odvolací soud uvádí, že právní názor vyjádřený dovolacím soudem v jiné věci na základě částečně odlišných skutkových východisek není dle názoru odvolacího soudu důvodem, proč by soud prvního stupně neměl postupovat podle právního názoru odvolacího soudu vyjádřeného v jeho předchozím rozhodnutí v projednávané věci a o věci na základě dosavadního stavu řízení meritorně rozhodnout.“ Podle odvolacího soudu „v projednávané věci žalobce b) projevil svoji vůli vstoupit do řízení pouze v části týkající se návrhu na vklad ve vztahu k zástavnímu právu k zajištění pohledávek za dlužníkem EPIAG LOFIDA – PORCELÁN CZ s. r. o., a tudíž pouze v této části do řízení vstoupil namísto původních účastníků v důsledku zajištění majetku podle § 79e tr. ř. (ve znění účinném do 17. 3. 2017). Ve zbytku se řízení nadále účastní původní účastníci řízení, a tudíž odvolání žalobce proti napadenému usnesení soudu prvního stupně nelze považovat za odvolání podané osobou neoprávněnou podle § 218 písm. b) o. s. ř. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně b) (dále též „dovolatelka“) prostřednictvím svého advokáta řádné a včasné dovolání. V něm zejména namítá, že v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena otázka postavení Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových jako správce zajištěného majetku. Zdůrazňuje, že v posuzované věci odvolací soud posoudil otázku účastníků řízení odchylně od soudu prvního stupně, aniž by tato odchylka byla dostatečně odůvodněna. V dovolání pak podrobně rozvádí další dovolací argumentaci a závěrem navrhuje, aby dovolací soud přistoupil ke kasaci tohoto rozhodnutí, případně i ke kasaci prvoinstančního rozhodnutí. Dovolání je z níže rozvedeného důvodu přípustné i důvodné. Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 21. prosince 2010, sp. zn. 30 Cdo 3025/2009, (všechna zde označená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti dostupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu https://nsoud.cz) vyložil, že skutkové zjištění, které zcela nebo z podstatné části chybí, anebo je vnitřně rozporné (ať již v relevantní části ve vztahu mezi jednotlivými dílčími skutkovými zjištěními anebo ve vztahu mezi některým pro rozhodnutí zásadně významným dílčím skutkovým zjištěním a závěrem o skutkovém stavu věci), případně vnitřní rozpornost či absence skutkového závěru (skutková právní věta), znemožňuje posoudit správnost přijatého právně kvalifikačního závěru takto zjištěného „skutku“, což (logicky) jde na vrub správnosti právního posouzení věci. Dále lze odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. května 2016, sp. zn. 30 Cdo 944/2016, v němž dovolací soud zaujal právní názor, že pokud v aplikační úvaze soudu není zohledněna některá právně významná okolnost předvídaná v hypotéze příslušné právní normy, jejíž užití soud při zjištěném skutkovém stavu zvažoval, respektive zvažovat měl, pak není dost dobře možné tento základní chybějící aplikační element v přezkumném řízení domýšlet, dotvářet či doplňovat chybějící nosnou právní argumentací, poněvadž ve svém důsledku by tím došlo nejen k tzv. vzetí příslušné soudní instance z pohledu posuzovaného, ale především by takový postup byl ze samotného základu defektní s principem práva na spravedlivý proces, jehož součástí je i právo účastníka na řádné odůvodnění soudního rozhodnutí. Lze dodat, že uvedené závěry se přiměřeně uplatní i na procesní rozhodnutí v dovolacím přezkumu, pokud z povahy věci je nezbytné vyložit (seznat) právně rozhodné skutkové či procesní okolnosti, které jsou významné pro vydání takového rozhodnutí; pomine-li prvoinstanční soud takové okolnosti v odůvodnění písemného vyhotovení vyložit, přičemž ke zjednání nápravy nedojde ani v odvolacím řízení, z povahy věci nepřichází v úvahu, aby tyto defekty byly odstraňovány – na podkladě uplatněného dovolacího důvodu a vymezených předpokladů přípustnosti dovolání – teprve v dovolacím řízení a za takové procesní situace nezbývá dovolacímu soudu nic jiného, než (při splnění řádně podaného dovolání oprávněnou osobou, tj. nepůjde-li o případ, kdy podané dovolání nebude obsahovat zákonem stanovené náležitosti ve smyslu § 241a odst. 1 ve vazbě na § 237 o. s. ř.) přistoupit k vydání kasačního rozhodnutí. Taková situace nastala i v posuzovaném případě. Soud prvního stupně přistoupil k vydání usnesení o pokračování řízení s odůvodněním (shrnuto z již tak stručně pojatého odůvodnění uvedeného rozhodnutí), že žalobce a) coby pověřený správce zajištěného majetku žalobkyně b) vzal žalobu (o vklad práva k nemovitým věcem) „částečně zpět v části týkající se pohledávek za společnost EPIAG LOFIDA – PORCELÁN CZ s. r. o.“ s tím, že sice „řízení vedené u Obvodního soudu pro P