24 Cdo 2780/2025 — Nejvyšší soud

24 Cdo 2780/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 2. 2026 Spisová značka:24 Cdo 2780/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:24.CDO.2780.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Pozůstalost (o. z.) Správce pozůstalosti (o. z.) Aktiva Procesní nástupnictví Dotčené předpisy:§ 107 odst. 1 o. s. ř. § 171 odst. 1 z.ř.s. § 185 z.ř.s. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:21. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 2780/2025-893 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobce L. N., advokáta se sídlem v Praze 1, Opletalova 1525, jako správce pozůstalosti po V. M., zemřelé dne 19. dubna 2020, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu v Praze 3, Husinecká č. 1024/11a, IČO 01312774, zastoupené Mgr. Františkem Korbelem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci č. 2116/15, o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu pozemků jako přiměřené pozemkové náhrady podle ustanovení § 11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 10 C 164/2019, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 16. června 2025, č. j. 22 Co 298/2024-850, takto: Dovolání žalované se zamítá. Odůvodnění: 1. V. M. se – žalobou ze dne 27. 12. 2017 podanou u Okresního soudu v Domažlicích v části, v níž bylo jeho usnesením ze dne 15. 11. 2018, č. j. 5 C 246/2017-204, řízení po vyslovení místní nepříslušnosti postoupeno Okresnímu soudu ve Svitavách – domáhala, aby žalované byla uložena povinnost uzavřít s ní k uspokojení restitučních nároků podle ustanovení § 11 odst. 2 zákona o půdě smlouvu o převodu blíže označených pozemků v kat. úz. XY; postoupená věc došla Okresnímu soudu ve Svitavách dne 24. 5. 2019. 2. V průběhu řízení vyšlo najevo, že V. M. dne 19. 4. 2020 zemřela. Řízení o pozůstalosti je vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 27 D 837/2020 a dosud nebylo skončeno. 3. Okresní soud ve Svitavách - poté, co se dozvěděl o úmrtí V. M. - usnesením ze dne 30. 10. 2020, č. j. 10 C 164/2019-153, potvrzeným usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 26. 4. 2021, č. j. 18 Co 76/2021-177, rozhodl, že „na straně žalobkyně“ bude v řízení pokračováno se správcem pozůstalosti po V. M. advokátem V. V. Dovolání podané žalovanou proti usnesení odvolacího soudu bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2021, č. j. 24 Cdo 2335/2021-228, zamítnuto. 4. Okresní soud ve Svitavách poté rozsudkem ze dne 21. 12. 2023, č. j. 10 C 164/2019 -700, rozhodl, že „nahrazuje projev vůle žalované, jímž souhlasí s uzavřením smlouvy o převodu pozemků se žalobcem“ advokátem V. V. jako správcem pozůstalosti po V. M., jejíž znění uvedl, a že žalovaná je povinna zaplatit žalobci V. V. na náhradě nákladů řízení 319 678,12 Kč k rukám jeho zástupce advokáta J. H. Po provedení důkazů poukázal zejména na právní názory vyslovené v usneseních Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2914/2017, a ze dne 20. 1. 2022, sp. zn. 28 Cdo 2244/2021, a uzavřel, že žaloba je důvodná. Podle názoru soudu prvního stupně nebránilo vyhovění žalobě ani to, že žalobcem je „pouze správce dědictví a nikoliv přímo oprávněná osoba“, neboť otázka aktivní legitimace na straně žalobce byla vyřešena pravomocným usnesením o procesním nástupnictví.1. 2. Ještě před doručením tohoto rozsudku advokát V. V. dne 24. 1. 2024 zemřel. Okresní soud ve Svitavách poté usnesením ze dne 15. 5. 2024, č. j. 10 C 164/2019 -726, rozhodl, že v řízení bude pokračováno „na straně žalobce“ s nově jmenovaným správcem pozůstalosti advokátem J. H. K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 9. 7. 2024, č. j. 23 Co 214/2024-781, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. 3. Proti výše uvedenému rozsudku soudu prvního stupně ze dne 21. 12. 2023, č. j. 10 C 164/2019-700, podala žalovaná odvolání. K rozhodnutí o tomto odvolání soud prvního stupně věc předložil svému odvolacímu soudu, kterému došla dne 27. 11. 2024. 4. V průběhu odvolacího řízení Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 16. 6. 2025, č. j. 22 Co 298/2024-850, rozhodl, že v řízení bude nadále pokračováno „na místě žalobce“ s nově jmenovaným správcem pozůstalosti po V. M. advokátem L. N. Zjistil, že usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 5. 3. 2024, č.j. 27 D 837/2020-444, jímž byl jmenován správcem pozůstalosti advokát J. H., bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2024, č. j. 29 Co 210/2024-541, zrušeno, a že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 2. 10. 2024, č. j. 27 D 837/2020-623, byl novým správcem pozůstalosti jmenován advokát L. N. Protože rozhodnutí o tom, s kým bude na místě účastníka, jenž ztratil způsobilost být účastníkem řízení, se „přijímá s výhradou změny poměrů“, a protože „došlo ke změně v osobě správce dědictví“, bude se nadále pokračovat s nově jmenovaným správcem pozůstalosti advokátem L. N. 5. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Poukazuje na to, že dovolací soud dosud nevyřešil „otázku procesního práva, zda „v případě úmrtí jediného žalobce žaloby o nahrazení projevu vůle v rámci restitučních sporů lze pokračovat v soudním řízení se správcem pozůstalosti v rámci tzv. prosté správy pozůstalosti, a to navzdory tomu, že právo na náhradu za odňaté a nevydané pozemky podle zákona o půdě není možné realizovat, a to z důvodu nemožnosti vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí na oprávněnou osobu z důvodu její neexistence“, když je žalovaná „přesvědčena, že v takovém případě by mělo být soudní řízení přerušeno a soud by měl vyčkat pravomocného skončení dědického řízení a jmenování zákonných dědiců, kteří potom nastoupí na místo žalobce“, a že by soud měl „správně postupovat tak, že nového správce pozůstalosti nejmenuje“. Podle názoru žalované dosavadní judikatura dovolacího soudu tuto otázku dosud neřešila, když vycházela z toho, že „náhradu za odňaté a nevydané pozemky lze realizovat již jen samotným prostřednictvím pravomocných rozsudků obecných soudů o nahrazení projevu vůle“, zatímco podle nyní platné právní úpravy se náhrada realizuje až vkladem do katastru nemovitostí, k němuž „však v období správy pozůstalosti nikdy nedojde a nemůže dojít“. V obsáhlém podání (argumentujícím též četnými citáty názorů Nejvyššího soudu, nálezů Ústavního soudu a rozhodnutí katastrálních úřadů) v první řadě dovozuje, že došlo ke změně „judikaturního přístupu ke konstitutivnosti soudních rozhodnutí“ o nabytí vlastnického práva k nemovitostem, a že proto bez vkladu do katastru nemovitostí se správce pozůstalosti jako žalobce (úspěšný v soudním řízení) nemůže stát vlastníkem vydaných náhradních pozemků, neboť katastrální úřady toto vlastnické právo pro takového žalobce „nikdy nevloží bez pravomocného skončení dědického řízení a stanovení okruhu zákonných dědiců“. Žalovaná současně uvádí příklady přerušení vkladového řízení u katastrálních úřadů v Ústí nad Orlicí a v Opavě, v nichž byl vysloven názor, že řízení u katastrálního úřadu ve věci navrhovaného vkladu vlastnického práva k pozemkům představující náhradu za nevydané pozemky přiznanou rozhodnutím soudu musí být přerušeno a „neběží do pravomocného skončení dědického řízení“ jakožto „řízení o předběžné otázce“. Žalovaná rovněž vyslovila názor, že „výběr náhradních pozemků správcem pozůstalosti“ představuje kolizi „se stávající právní úpravou správy pozůstalosti tím, že dojde minimálně ke změně účelu spravovaného majetku“. Žalovaná dále soudům vytýká, že se v průběhu řízení „nikdy neptaly potencionálních dědiců v rámci dědického řízení“ na jejich názor „k postupu pokračování v soudním řízení“, když jen „mechanicky rozhodly o pokračování v soudním řízení s novým správcem pozůstalosti“. Žalovaná současně odvolacímu soudu vytýká, že sám rozhodl o procesním nástupnictví, čímž žalované znemožnil „podání případného procesního odvolání, a ve svých důsledcích porušil její právo na spravedlivý proces ve formě odejmutí jedné soudní instance“. Žalovaná navrhla, aby bylo napadené usnesení změněno tak, že se mění usnesení soudu prvního stupně tak, že se „v soudním řízení“ se správcem pozůstalosti L. N. nepokračuje“, popřípadě aby je zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.1. 2. Žalobce advokát L. N. jako správce pozůstalosti po V. M. navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto. Uvedl, že podmínky pro pokračování v řízení na místě V. M. byly splněny podle rozhodnutí soudů (včetně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2025,