24 Cdo 2909/2025 — Nejvyšší soud

24 Cdo 2909/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:10. 11. 2025 Spisová značka:24 Cdo 2909/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:24.CDO.2909.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Omezení svéprávnosti (o. z.) [ Svéprávnost (o. z.) ] Opatrovník procesně právní [ Opatrovník ] Dotčené předpisy:§ 35 z.ř.s. § 37 z.ř.s. § 242 odst. 3 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:1. 12. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 2909/2025-111 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci posuzovaného M. V., zastoupeného Mgr. Ladou Richterovou, advokátkou, se sídlem v Chrudimi, Opletalova 690, k návrhu navrhovatele M. V., zastoupeného Mgr. Romanem Sulánským, advokátem, se sídlem v Hrádku, Pod tratí 275, o omezení svéprávnosti a jmenování opatrovníka, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 21 Nc 913/2024, o dovolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 29. 5. 2025, č. j. 23 Co 138/2025-74, takto: Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 29. 5. 2025, č. j. 23 Co 138/2025-74, a usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 28. 2. 2025, č. j. 21 Nc 913/2024-43, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Pardubicích k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Okresní soud v Pardubicích (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 28. 2. 2025, č. j. 21 Nc 913/2024-43, zastavil řízení o omezení svéprávnosti spojené s řízením o jmenování opatrovníka (výrok I) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Takto rozhodl o návrhu M. V. na omezení svéprávnosti jeho otce M. V. [dále též jen „posuzovaný“], když vycházel z toho, že jeho předchozím usnesením ze dne 21. 9. 2023 č. j. 21 Nc 904/2023-32, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 31. 10. 2023, č.j. 23 Co 292/2023-46, bylo zastaveno dříve iniciované řízení ve věci obdobného návrhu ze dne 10. 4. 2023, ohledně omezení svéprávnosti posuzovaného M. V. podle § 35 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), neboť jím tehdy nebyla předložena lékařská zpráva o duševním stavu posuzovaného a ani z dalšího provedeného šetření nebyla prokázána potřeba vedení řízení o omezení svéprávnosti. To přesto, že navrhovatel tvrdil, že posuzovaný dne 27. 10. 2010 utrpěl těžký úraz, po němž má trvalé následky a postižení fyzické i mentální (kognitivní). Je odkázán na pomoc manželky a ošetřovatelek. Soud prvního stupně i v nynějším řízení vyzval navrhovatele, aby předložil lékařskou zprávu o duševním stavu posuzovaného, z níž by vyplynuly skutečnosti, na jejichž základě bude možné učinit předběžný závěr, že posuzovaný může trpět duševní poruchou, která není jen přechodná, léky neovlivnitelná, pro niž je schopen jen omezeně právně jednat. Navrhovatel však ani přes výzvu ve stanovené lhůtě v průběhu nynějšího řízení žádnou (aktuální) lékařskou zprávu nepředložil. 2. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „odvolací soud“) na základě navrhovatelem podaného odvolání v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I usnesení odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu). Odvolací soud přisvědčil závěrům soudu prvního stupně, že absence předložení lékařské zprávy za současného rozptýlení pochybností o potřebě dalšího vedení řízení o omezení svéprávnosti jsou okolnostmi vedoucími k zastavení řízení. 3. K odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud s odkazem na své předcházející rozhodnutí ze dne 31. 10. 2023, č. j. 23 Co 292/2023-46 (přijaté v řízení o dřívějším obsahově obdobném návrhu navrhovatele), vysvětlil, že účelem soudem vyžadované lékařské zprávy od navrhovatele je obrana proti neodůvodněným, případně šikanózním, návrhům na zahájení řízení o omezení svéprávnosti. Tuto povinnost soud navrhovateli uložit nemusí; povinnost předložit lékařské vysvědčení soud neuloží tam, kde se podle okolností případu jeví takový požadavek zbytečným nebo tam, kde je v obecném zájmu nebo v zájmu posuzovaného, aby řízení proběhlo. Odvolací soud sdílel závěr soudu prvního stupně o tom, že v dané věci není požadavek na předložení lékařské zprávy o zdravotním stavu posuzovaného zbytečným formalismem, včetně toho, že ani z úřední povinnosti soud neshledává potřebu vedení takového řízení (přitom odkázal na nálezy Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2007, sp. zn. II. ÚS 303/05, či ze dne 18. 8. 2009, sp. zn. I. ÚS 557/09) a smysl právní úpravy svéprávnosti (srov. Úmluvu o právech osob se zdravotním postižením, publikovanou pod č. 10/2010 Sb. m. s., zákon č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen „o. z.“). Současná právní úprava podle odvolacího soudu klade důraz na minimální zásahy státu do svéprávnosti člověka a výjimečnosti takového rozhodnutí. Nový občanský zákoník chápe omezení svéprávnosti člověka jako krajní prostředek ochrany jeho zájmů. V ustanovení § 55 odst. 2 o. z. stanoví, že tak soud učiní až v případě, kdy vzhledem k zájmům člověka mírnější a méně omezující opatření nepostačují. Dále výslovně uvádí, že k omezení svéprávnosti lze přistoupit jen v zájmu člověka, jehož se to týká (§ 55 odst. 1 o. z.). Takové rozhodnutí musí být pro člověka přínosem, tj. výhody z tohoto opatření musí převážit nad nevýhodami. A dále také, že zájem tohoto člověka je jediným důvodem takového zásahu. Nejde tedy o ochranu zájmů třetích osob, ani zájmu veřejného. V daném případě nevyplývá podle odvolacího soudu z obsahu spisu, že by zájem posuzovaného vyžadoval vedení dalšího řízení o svéprávnost a opatrovnictví. I pokud by bylo možné připustit, že zdravotní stav posuzovaného může vyvolávat pochybnosti o jeho duševních schopnostech, tak nebylo zjištěno, že by mu hrozila závažná újma a že by jeho životní podmínky a potřeby nebyly řádně zajištěny. Námitky odvolatele o tom, že soud prvního stupně neprovedl zhlédnutí posuzovaného, odvolací soud nepovažoval za důvodné. Je sice pravdou, že zhlédnutí dle § 38 odst. 2 z. ř. s. je obligatorní náležitostí každého řízení o svéprávnosti, a od zhlédnutí soud nemůže upustit, nicméně ono „zhlédnutí“ ve smyslu ustanovení § 55 odst. 1 o. z. a § 38 odst. 2 části první věty za středníkem z. ř. s. (kterým se rozumí pokus o zjištění stavu člověka vlastním pozorováním soudce), není přímo důkazním prostředkem. Je třeba jej ale nezbytně provést až tehdy, je-li řízení o svéprávnost vedeno (a je uvažováno do zásahu svéprávnosti posuzovaného). O takový případ se ale v odvoláním napadeném rozhodnutí podle odvolacího soudu nejednalo, neboť soud zastavil řízení a o svéprávnosti posuzovaného žádným způsobem nerozhodoval. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Usnesení odvolacího soudu navrhovatel napadl v rozsahu výroku I, o zastavení řízení dovoláním. Namítal, že odvolací soud nesprávně věc posoudil po stránce právní a přitom se měl odchýlit od ustálené judikatury dovolacího soudu, konkrétně od závěrů usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2020, sp. zn. 24 Cdo 2412/2020, ze dne 21.1.2025, sp. zn. 24 Cdo 25/2025, rozsudku ze dne 13. 2. 2024, sp. zn. 24 Cdo 3777/2023, popř. též od nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 7. 2017, sp. zn. IV. ÚS 4260/16, podle nichž  soudy nemohou své povinnosti přenášet na navrhovatele postupem podle §  35 odst. 2 věty druhé z. ř. s. a formalisticky se tak uložením povinnosti předložit lékařskou zprávu o duševním stavu posuzované osoby vyhýbat meritornímu rozhodnutí. Možnost zastavení řízení v případě nepředložení takové lékařské zprávy je v právním řádu upravena pro naplnění smyslu a účelu řízení o omezení svéprávnosti. 5. Odkazoval-li se odvolací soud rovněž na rozhodnutí Ústavního soudu, konkrétně jeho nález ze dne 13. 9. 2007, sp. zn. II. ÚS 303/05, či ze dne 18. 8. 2009, sp. zn. I. ÚS 557/09, pak podle dovolatele ona rozhodnutí nejsou pro tento případ přiléhavá, neboť se vztahují až k fázi meritorního rozhodování ve věci, ke které však  v předmětném řízení nedošlo, neboť bylo (dle dovolatele předčasně) zastaveno dle § 35 odst. 2 z. ř. s. Zejména pak v případě, že odvolací soud sám v napadeném usnesení uvádí, že zdravotní stav posuzovaného může vyvolávat  pochybnosti o jeho duševních schopnostech, mělo být dle názoru odvolatele, provedeno ve věci řádné dokazování. Dovolatel dále namítal, že soudy obou stupňů posuzovaného v tomto řízení náležitě „neshlédly“. Rovněž jim vytkl, že posuzovanému již v počátku řízení neustanovily k ochraně jeho zájmů op