24 Cdo 3387/2024 — Nejvyšší soud

24 Cdo 3387/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:4. 2. 2025 Spisová značka:24 Cdo 3387/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:24.CDO.3387.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Řízení o přípustnosti převzetí nebo držení v ústavu zdravotnické péče (detence) Dotčené předpisy:§ 104 o. z. § 38 odst. 1 písm. b) předpisu č. 372/2011 Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:15. 2. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 3387/2024-79 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila ve věci člověka umístěného ve zdravotnickém ústavu J. H., zastoupeného Mgr. Martinem Vovsíkem, advokátem se sídlem v Plzni, Malá č. 43/6, jako opatrovníkem jmenovaným pro řízení, za účasti zdravotního ústavu Psychiatrické nemocnice v Dobřanech, státní příspěvkové organizace se sídlem v Dobřanech, Ústavní č. 341/2, IČO 00669792, o vyslovení přípustnosti převzetí do zdravotnického ústavu, vedené u Okresního soudu Plzeň - jih pod sp. zn. 11 L 40/2024, o dovolání advokáta Mgr. Martina Vovsíka jako opatrovníka pro řízení umístěného člověka proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. června 2024, č. j. 61 Co 144/2024-16, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Okresní soud Plzeň - jih usnesením ze dne 22. 5. 2024, č. j. 11 L 40/2024-2, zahájil na základě oznámení Psychiatrické nemocnice v Dobřanech, podle kterého byl bez písemného souhlasu zadržen a přijat do ústavní péče J. H., ve smyslu ustanovení § 76 odst. 1 z. ř. s. řízení o vyslovení přípustnosti jeho převzetí a dalším držení ve zdravotním ústavu a člověku umístěnému ve zdravotnickém ústavu J. H. (dále jen „umístěnému“) jmenoval opatrovníkem pro řízení podle ustanovení § 69 odst. 2 z. ř. s. advokáta Mgr. Martina Vovsíka. 2. Okresní soud Plzeň – jih usnesením ze dne 28. 5. 2024, č. j. 11 L 40/2024-7, vyslovil, že k převzetí umístěného podle ustanovení § 38 odst. 1 písm. b) zákona č. 372/2011 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) do zdravotnického ústavu dne 22. 5. 2024 došlo „ze zákonných důvodů a tyto důvody nadále trvají“. Z oznámení Psychiatrické nemocnice v Dobřanech, výpovědi ošetřující lékařky a výpovědi umístěného vzal za prokázané, že umístěný trpí „onemocněním schizofrenního okruhu“, že měl „v domácím prostředí agresivní výpady vůči matce“, že byl pro „pozitivitu na amfetaminy přes noc na záchytné stanici“, že byl převzat do psychiatrické nemocnice „k opakovanému pobytu“ a že při převzetí do psychiatrické nemocnice „jevil známky duševní poruchy ve smyslu nepřesné orientace časem, negativismu, silného paranoidního nastavení, afektivní i emoční nestability, nekritičnosti ke svému chování a deprivace osobnosti“. Soud prvního stupně dovodil, že „existují zákonné důvody pro nedobrovolnou hospitalizaci“ umístěného ve smyslu ustanovení § 38 odst. 1 zákona č. 372/2011 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), neboť bez hospitalizace v odborném zdravotnickém zařízení by mohlo „dojít k nebezpečí ohrožení jak života a zdraví jeho osoby, tak i jeho okolí, pro riziko agresivního chování, užívání drog a nespolupráci v léčbě“. 3. K odvolání advokáta Mgr. Martina Vovsíka jako opatrovníka umístěného Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 20. 6. 2024, č. j. 61 Co 144/2024-16, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Poté, co zjistil, že u Okresního soudu Plzeň – jih je pod sp. zn. 3 Nc 1063/2023 vedeno řízení o svéprávnosti a opatrovnictví umístěného, dospěl k závěru, že oproti informacím od umístěného je třeba z obsahu oznámení Psychiatrické nemocnice Dobřanech, výpovědi ošetřující lékařky a obsahu návrhu na omezení svéprávnosti umístěného dovodit, že umístěný trpí duševní poruchou, že v léčbě řádně nespolupracuje, že se „dopouští pod vlivem své duševní poruchy a návykových látek agresivního chování vůči svým rodinným příslušníkům“ a že nemá na své onemocnění a poruchové chování „vytvořen plnohodnotný náhled“; kdyby nebyl „omezen ve volném pohybu nebo styku s vnějším světem právě hospitalizací v odborném zdravotnickém zařízení, mohlo by dojít k bezprostřednímu ohrožení závažným způsobem jak života a zdraví jeho osoby, tak i okolí“. Podle odvolacího soudu je usnesení soudu prvního stupně v souladu s ustanovením § 78 z. ř. s. a věcně správné. 4. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal advokát Mgr. Martin Vovsík jako opatrovník umístěného dovolání. Namítá, že k rozhodnutí o naplnění podmínek přípustnosti převzetí a držení ve zdravotnickém zařízení podle ustanovení § 38 odst. 1 písm. b) zákona č. 372/2011 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) „zásadně nepostačuje“ to, že umístěný trpí duševní poruchou, případně že zpočátku jeví známky duševní poruchy nebo je pod vlivem návykové látky, neboť musí být naplněn též další předpoklad, a to konkrétní chování nebo jednání, z něhož lze dovodit, že umístěný „bezprostředně a závažným způsobem ohrožuje sebe nebo své okolí“, přičemž tuto hrozbu nebylo možné odvrátit jinak. V projednávané věci sice lze shledat, že umístěný trpí duševní poruchou a že v době převzetí do zdravotnického zařízení „měl být pod vlivem návykové látky“, avšak nebylo prokázáno konkrétní chování nebo jednání umístěného, z něhož by bylo možné dovodit, že by bezprostředně a závažným způsobem ohrožoval sebe nebo své okolí. Závěr odvolacího soudu o tom, že „by mohlo dojít k bezprostřednímu ohrožení závažným způsobem jak života a zdraví jeho osoby, tak i jeho okolí“, vyjadřuje toliko „eventualitu bezprostřednosti“ a „potencionální ohrožení“, ačkoliv ustanovení § 38 odst. 1 písm. b) zákona č. 372/2011 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) vyžaduje „reálné ohrožení“. Dovolatel dovozuje, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe odvolacího soudu, reprezentované například usnesením Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2022, č. j. 24 Cdo 352/2022, nebo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2022, č. j. 24 Cdo 556/2022. Dovolatel dále odvolacímu soudu vytýká, že mu „odňal právo na řádné projednání věci“, když k projednání odvolání nenařídil jednání, ačkoliv v odvolacím řízení provedl „nové listinné důkazy“, a navrhuje, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 5. Psychiatrická nemocnice v Dobřanech navrhla, aby dovolání bylo „odmítnuto pro nepřípustnost, popřípadě zamítnuto pro nedůvodnost“. Uvedla, že v řízení před soudy nebylo shledáno pouze to, že umístěný trpí duševní poruchou, ale že bylo zjištěno také konkrétní ohrožení jeho a jeho okolí, když se chová impulzivně, negativisticky, odmítá medikaci a výjimkou nejsou ani výhrůžky. 6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (opatrovníkem umístěného) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné. 7. Podle ustanovení § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 8. Podle ustanovení § 241a odst. 1 věta první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. 9. Dovolatel napadl usnesení odvolacího soudu nejen z důvodu nesprávného právního posouzení věci, ale také proto, že umístěnému odvolací soud (podle názoru jeho opatrovníka pro řízení) „odňal právo na řádné projednání věci“, tedy - řečeno jinak - že odvolací soud svým nesprávným postupem odňal umístěnému možnost jednat před soudem. Z posléze uvedeného důvodu však nelze dovolání uplatnit, neboť jde o jiný dovolací důvod, než který je - jako jediný přípustný - uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. 10. Podle čl. 8 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) je osobní svoboda zaručena. Podle čl. 8 odst. 6 Listiny zákon stanoví, ve kterých případech může být osoba držena v ústavní zdravotnické péči bez svého souhlasu. K poskytování zdravotních služeb a hospitalizaci bez souhlasu pacienta se rovněž vztahuje čl. 5 Úmluvy na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvis