24 Cdo 339/2019 — Nejvyšší soud

24 Cdo 339/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:15. 5. 2019 Spisová značka:24 Cdo 339/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:24.CDO.339.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dokazování Poučovací povinnost soudu Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 o. s. ř. § 132 o. s. ř. § 118a o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:6. 8. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 339/2019-171 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobce PHOENIX lékárenský velkoobchod, s. r. o., se sídlem v Praze 10, K pérovně 945/7, identifikační číslo osoby 453 59 326, zastoupeného JUDr. Pavlem Koukalem, advokátem se sídlem v Praze 9, Milovická 199/5, proti žalovaným 1) Pateo a. s., se sídlem ve Vestci, Ke Skále 455, identifikační číslo osoby 281 71 373, zastoupené Mgr. Pavlem Bednaříkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Konviktská 291, a 2) Pharmmedic, s. r. o., se sídlem v Ostravě, Podmolova 1009/19, identifikační číslo osoby 262 06 340, o určení vlastnického práva k nemovitým věcem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 17 C 274/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. října 2018, č. j. 11 Co 181/2018-136, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované 1) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.114,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Pavla Bednaříka, advokáta se sídlem v Praze 1, Konviktská 291. III. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 2) nemá žádný z těchto účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 9 (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 4. prosince 2017, č. j. 17 C 274/2015-85, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 17. ledna 2018, č. j. 17 C 274/2015-94, určil, že vlastníkem označeného nemovitého majetku je žalovaná 2), a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. K odvolání žalované 1) Městský soud v Praze (dále již „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 10. října 2018, č. j. 11 Co 181/2018-136, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že předmětnou určovací žalobu zamítl, a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále též „dovolatel“) prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání, které však není - jak bude dále rozvedeno - ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné. Žalovaná 1) v písemném vyjádření k dovolání odmítla uplatněnou dovolací argumentaci žalobce a navrhla odmítnutí, příp. zamítnutí dovolání. Nejvyšší soud České republiky (dále též „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) úvodem předesílá, že k doplnění dovolání žalobce a v něm dále rozvedené dovolací argumentaci nebylo možné s ohledem na § 241b odst. 3 o. s. ř. při posuzování přípustnosti dovolání přihlédnout, jelikož toto podání bylo dovolatelem podáno po uplynutí dovolací lhůty (doplnění dovolání bylo doručeno soudu dne 21. ledna 2019, přičemž dovolací lhůta uplynula dnem 15. ledna 2019). K dovolací argumentaci (dovolacímu důvodu a vymezeným předpokladům přípustnosti dovolání z pohledu dovolatelem uvedených právní otázek) Nejvyšší soud (v posloupnosti žalobcem uplatněných argumentů) uvádí následující: K otázce absence dobré víry a rozporu jednání obou žalovaných s dobrými mravy Podle dovolatele „odvolaný jednatel P. B. nebyl oprávněn zastupovat žalovaného 2) a tuto skutečnost lze namítat vůči žalovanému 1), kterému musela být tato skutečnost vzhledem k jejich propojenosti známa. Z tohoto důvodu tedy nelze o dobré víře na straně žalovaného 1) jako nabyvatele a žalovaného 2) jako převodce vůbec hovořit. Jednání při převodu a konkrétně pak právní úkony s tímto související, tj. kupní smlouva o prodeji akcií, prohlášení a vklad nemovitosti do příslušného katastru nemovitostí tak nepožívají právní ochrany pro rozpor se zásadami poctivého obchodního styku dle § 265 obchodního zákoníku (účinného do 31. 12. 2013) a rovněž pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 občanského zákoníku (účinného do 31. 12. 2013). V tomto směru je třeba poukázat na ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu, vyjádřenou např. rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 02. 2017, sp. zn. 21 Cdo 264/2016. Odvolací soud přitom v rozsudku II. stupně otázku absence dobré víry a rozporu jednání obou žalovaných s dobrými mravy nezohlednil, a odchýlil se tak od konstantní judikatury dovolacího soudu, když ani nijak neodůvodnil, proč tak učinil.“ Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 241a o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odst. 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá, tj. dovolací návrh (odst. 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odst. 3). V dovolání nelze poukazovat na podání, která dovolatel učinil za řízení před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení (odst. 4). V dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy (odst. 6). V dovolání musí dovolatel vymezit předpoklady přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., tj. uvést v něm okolnosti, z nichž by bylo možné usuzovat, že by v souzené věci šlo (mělo jít) o případ (některý ze čtyř v úvahu přicházejících), v němž napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva: 1) při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (v takovém případě je zapotřebí alespoň stručně uvést, od kterého rozhodnutí, respektive od kterých rozhodnutí se konkrétně měl odvolací soud odchýlit) nebo 2) která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (zde je třeba vymezit, která právní otázka, na níž závisí rozhodnutí odvolacího soudu, v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena) nebo 3) která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně (zde je třeba vymezit rozhodnutí dovolacího soudu, která takový rozpor v judikatuře dovolacího soudu mají podle názoru dovolatele zakládat a je tak třeba tyto rozpory odstranit) anebo 4) má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (zde je zapotřebí vymezit příslušnou právní otázku, její dosavadní řešení v rozhodovací praxi dovolacího soudu a alespoň stručně uvést, pro jaké důvody by měla taková právní otázka být dovolacím soudem posouzena jinak). Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně popsal, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013; všechna zde označená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://nsoud.cz, zatímco rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách https://nalus.usoud.cz), přičemž musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Je zjevné, že dovolatel v této části zpochybňuje skutková zjištění, z nichž odvolací soud při rozhodování vycházel, která však v dovolacím řízení nelze nijak revidovat. Jestliže tedy dovolatel vychází z jiných skutkových zjištění než odvolací soud, na jejichž podkladě buduje svůj oponentní právní názor, nelze takovou argumentaci považovat za právně relevantní vymezení předpokladů přípustnosti dovolání. Kromě toho dovolatelem učiněný odkaz na