24 Cdo 34/2021 — Nejvyšší soud

24 Cdo 34/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 2. 2021 Spisová značka:24 Cdo 34/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:24.CDO.34.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Náklady řízení Odměna advokáta Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 241a odst. 2 o. s. ř. § 243c odst. 1 o. s. ř. § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. § 146 odst. 3 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:10. 5. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 34/2021-204 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy, MBA, a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., v právní věci žalobce Z. P., narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem v Příbrami, Na Flusárně 168, proti žalované A. Š., narozené dne XY, bytem XY [v odvolacím řízení vystupující v procesním postavení žalované 2), nyní též právní nástupkyně původně žalovaného 1) A. Š., narozeného dne XY, zemřelého dne 7. září 2020, posledně bytem shodně s žalovanou], zastoupené Mgr. Petrem Bokotejem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1041/12, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 16 C 66/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. července 2020, č. j. 19 Co 79/2020-166, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.114,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám Mgr. Petra Bokoteje, advokáta se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1041/12. Odůvodnění: Dne 8. dubna 2019 podal žalobce u Okresního soudu v Příbrami (dále již „soud prvního stupně“) žalobu, kterou se domáhal určení, že označený nemovitý majetek, který podle stavu zápisů v katastru nemovitostí byl v době podání žaloby ve společném jmění manželů (původně označené žalované strany) - žalovaného 1) (A. Š.) a žalované 2) (A. Š.), je ve společném jmění (dále již „SJM“) žalobce a jeho manželky M. P. (dále též „určovací žaloba“). Žalobce svou žalobu odůvodnil tím, že jeho manželka zapůjčila žalovaným bez souhlasu žalobce částku 650.000,- Kč (tyto peníze náležely do SJM žalobce a jeho manželky), za kterou žalovaní koupili nemovitosti dotčené touto žalobou. Z toho, že k poskytnutí této zápůjčky žalobce nedal souhlas své manželce, žalobce dovodil, že předmětná kupní smlouva, na základě které měli žalovaní nabýt do svého SJM uvedený nemovitý majetek, je neplatná a v důsledku toho pak tyto nemovitosti podle názoru žalobce náleží do SJM žalobce a jeho manželky. Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 18. prosince 2019, č. j. 16 C 66/2019-120, předmětnou určovací žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení, neboť dospěl k závěru, že žalobce naléhavý právní zájem neprokázal, „neboť zápis v katastru nemovitostí zcela odpovídá obsahu kupní smlouvy, kterou žalovaní uzavřeli dne 27. října 2017 s panem R. J., kdy žalobce žádným způsobem netvrdil ani neprokazoval, na základě čeho by se měl vlastníkem předmětných nemovitostí stát právě on se svojí bývalou manželkou.“ K odvolání žalobce Krajský soud v Praze (dále již „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 2. července 2020, č. j. 19 Co 79/2020-166, rozsudek soudu v meritorním výroku I. potvrdil, změnil jej v nákladovém výroku II. potud, že výše nákladů řízení činí 61.744,- Kč, jinak jej v tomto výroku rovněž potvrdil, a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud přisvědčil právnímu posouzení soudem prvního stupně a dále zdůraznil, že žalobce se nikdy v minulosti nestal vlastníkem předmětných nemovitostí, přičemž stav jeho právní nejistoty nebo ohrožení jeho práva je dán pouze otázkou návratnosti tvrzené zápůjčky ve výši 650.000,- Kč žalovanými do SJM žalobce a jeho manželky. Uvedené okolnosti, i v případě žalobcem tvrzené neplatnosti smlouvy o zápůjčce, nemají (nemohou mít) žádný vliv na řádně nabyté vlastnické právo žalovaných k předmětnému nemovitému majetku. Poté, co rozsudek odvolacího soudu byl doručen žalobci a dále původně žalovaným 1) a 2), žalovaný 1) – A. Š. (dále též „zůstavitel“) dne 7. září 2020 zemřel, přičemž dne 5. října 2020 žalobce (dále též „dovolatel“) podal prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání. Nejvyšší soud se předně zabýval otázkou dalšího procesního postupu v této dovolací věci s ohledem na úmrtí původně žalovaného 1) A. Š., k němuž došlo ještě před podáním dovolání žalobcem proti shora označenému rozsudku odvolacího soudu. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 6. prosince 2011, sp. zn. 30 Cdo 2729/2010, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod čís. 47/2012 (všechna zde označená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách https://nsoud.cz, zatímco rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti přístupná na https://nalus.usoud.cz) zaujal právní názor, že ztratí-li účastník způsobilost být účastníkem řízení v době po účinném doručení rozhodnutí odvolacího soudu, avšak ještě předtím, než mu uplynula dovolací lhůta, běží vůči jeho právnímu nástupci znovu celá dovolací lhůta, a to ode dne, kdy mu bylo řádně doručeno rozhodnutí odvolacího soudu. V rozsudku ze dne 25. února 2014, sp. zn. 32 Cdo 2368/2013, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod čís. 72/2014, pak Nejvyšší soud vyložil a odůvodnil právní názor, že procesním nástupcem účastníka, jenž ztratil způsobilost být účastníkem řízení až po pravomocném skončení odvolacího řízení, leč v době, kdy ještě neuplynula lhůta k podání dovolání, je (za předpokladu, že povaha věci umožňuje pokračovat v řízení) bez dalšího jeho právní nástupce (§ 107 odst. 2, 3 o. s. ř.), jenž podal dovolání. Je tomu tak z toho důvodu, že k právnímu nástupnictví na předmětné procesní straně došlo po skončení řízení (poté, co rozhodnutí odvolacího soudu nabylo právní moci), avšak před tím, než bylo (podáním dovolání) zahájeno dovolací řízení, v kteréžto situaci se rozhodnutí podle § 107 o. s. ř. nevydává, neboť není splněna podmínka, aby právní nástupnictví nastalo v průběhu dovolacího řízení (předmětný účastník zemřel ještě před podáním dovolání, tedy v době, kdy dovolací řízení ještě zahájeno nebylo). S reflexí této judikatury dovolacího soudu, od níž není žádného důvodu se ani v tomto případě odchylovat, jakož i s přihlédnutím k obsahu spisu, z něhož se mj. podává, že vyjádření k dovolání žalobce podala prostřednictvím svého advokáta žalovaná (ještě v odvolacím řízení vystupující v procesním postavení žalované 2/), a že okruh (potencionálních) zákonných dědiců zůstavitele tvoří žalovaná (manželkou zůstavitele) a děti – dcery zůstavitele – M. P., narozená dne XY, bytem XY, A. S., narozená dne XY, bytem XY, a P. B., narozená dne XY, bytem XY, které k vyjádření žalované (jejich matky) k dovolání připojily svá čestná prohlášení ze dne 27. listopadu 2020, v nichž deklarovaly „vzdát se ve smyslu § 1490 o. z. dědictví ve prospěch maminky paní A. Š.“, dovolací soud konstatuje, že A. Š. (původně vystupující v procesním postavení žalované 2/) je procesní nástupkyní zůstavitele (původně vystupujícího v procesním postavení žalovaného 1/) a že v daném případě jsou tedy splněny podmínky k rozhodnutí o podaném dovolání žalobce. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 241a o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odst. 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až § 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá, tj. dovolací návrh (odst. 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odst. 3). V dovolání nelze poukazovat na podání, která dovolatel učinil za řízení před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení (odst. 4). V dovolání nelze up