24 Cdo 3685/2023 — Nejvyšší soud

24 Cdo 3685/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:7. 11. 2024 Spisová značka:24 Cdo 3685/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:24.CDO.3685.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Výhrada vlastnického práva Dotčené předpisy:§ 2134 předpisu č. 89/2012 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:5. 12. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 3685/2023-450 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a soudců JUDr. Tomáše Lichovníka a JUDr. Davida Vláčila ve věci žalobkyně JIVA-Jirák výroba velkokuchyňského zařízení spol. s r.o., IČO 26494469 sídlem K Jahodárně 170, 252 50 Vestec zastoupené advokátem Mgr. Danielem Bartošem sídlem Bílinská 1147/1, 400 01 Ústí nad Labem, proti žalovanému Plzeňský kraj, IČO 70890366 sídlem Škroupova 1760/18, 301 00 Plzeň zastoupenému advokátem JUDr. Karlem Palečkem sídlem Zbrojnická 229/1, 301 00 Plzeň, o vydání movitých věcí, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 31 C 390/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 2. 2023, č. j. 18 Co 167/2022-399, takto: Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 2. 2023, č. j. 18 Co 167/2022-399 se ruší a věc se vrací Krajskému soudu v Plzni k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Okresní soud Plzeň-město svým rozsudkem ze dne 6. 12. 2021, č. j. 31 C 390/2019 -320 zamítl žalobu na vydání konkrétně určených movitých věcí. Zamítl také žalobu na zaplacení částky 1 839 586,75 Kč s úroky z prodlení z titulu bezdůvodného obohacení a na zaplacení částky 163 138,25 Kč z titulu náhrady škody s úroky z prodlení. Žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení. Rozsudek odůvodnil tím, že vzal za prokázané, že mezi žalovaným jako objednatelem (investorem) a společností Mavilla s.r.o. (dále jen Mavilla) jako zhotovitelem byla dne 14. 5. 2018 uzavřena smlouva o dílo (dále také Smlouva o dílo č. 1), a to na základě vyhlášené veřejné zakázky na stavební práce Stodská nemocnice a. s. Předmětem této smlouvy o dílo byla mimo jiné dodávka gastrotechnologie a poskytnutí služeb s ní spojených. Smlouvou o budoucí spolupráci ze dne 9. 3. 2018 se společnost Tip-Ex Partner, s.r.o. (dále jen Tip-Ex Partner) zavázala společnosti Mavilla poskytnout potřebnou kvalifikaci a spolupráci při plnění této veřejné zakázky. Dále pak byla dne 23. 8. 2018 uzavřena smlouva o dílo č. Z18026 (dále také Smlouva o dílo č. 2), a to mezi společností Mavilla jako objednatelem a společností Tip-Ex Partner jako zhotovitelem, když tato smlouva byla uzavřena jako subdodavatelská ke Smlouvě o dílo č. 1 ze dne 14. 5. 2018 a jejím předmětem byla dodávka movitých věcí specifikovaných v čl. III. této smlouvy. V řízení bylo prokázáno, že společnost Tip-Ex Partner jako kupující uzavřela se žalobkyní jako prodávající smlouvu o dodávce movitých věcí specifikovaných v objednávce ze dne 10. 5. 2018. Jednalo se o dodávku movitých věcí tvořících předmět díla Smluv o dílo č. 1 a 2. V řízení bylo dále prokázáno, že žalobkyně jako prodávající movité věci dle kupní smlouvy uzavřené se společností Tip-Ex Partner této společnosti dodala a vyfakturovala kupní cenu v celkové výši 2 002 725 Kč včetně DPH, která obsahovala i částku ve výši 163 138,25 Kč za balné, přepravu a montáž zboží. Místem plnění pak byla sjednána Stodská nemocnice, kam byly předmětné movité věci dodány, a to dne 20. 12. 2018, jak vyplývá ze zápisu z jednání ze dne 3. 1. 2019, nejpozději pak dne 11. 2. 2019, kdy došlo k předání díla žalovanému, byť protokolární předání díla prokázáno nebylo. Žalobkyně se v řízení domáhala vydání movitých věcí po žalovaném s odůvodněním, že mezi žalobkyní a společností Tip-Ex Partner byla v rámci kupní smlouvy sjednána výhrada vlastnického práva v souladu s § 2132 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) Soud prvního stupně však výkladem § 2134 o. z. dospěl k závěru, že výhrada vlastnického práva by působila vůči věřitelům kupujícího jen tehdy, bylo-li by dané ujednání pořízeno ve formě veřejné listiny, popřípadě bylo-li by pořízeno v písemné formě a podpisy stran by byly úředně ověřeny. Zákonná forma výhrady vlastnického práva prokázána nebyla. Výhrada nebyla sjednána ani ve formě veřejné listiny, ani v písemné formě s úředně ověřenými podpisy. Nebylo prokázáno ani tvrzení žalobkyně o narušení dobré víry na straně žalovaného jako objednatele. Žalovaný tak nabyl vlastnické právo k předmětným věcem v souladu se Smlouvou o dílo č. 1 dle čl. XV. Této smlouvy, nejpozději dne 11. 2. 2019, kdy došlo k předání celého díla. Nebylo prokázáno ani lstivé jednání ze strany společnosti Tip-Ex Partner, ani ze strany společnosti Mavilla. V řízení bylo prokázáno, že dopisem ze dne 20. 6. 2019 žalobkyně od kupní smlouvy se společností Tip-Ex Partner odstoupila. Stalo se tak až poté, co došlo ke splnění veškerých závazků ze strany žalovaného vůči společnosti Mavilla z citované Smlouvy o dílo č. 1 a co zaplacením sjednané ceny díla závazek žalovaného na zaplacení z této smlouvy zanikl. Na straně žalovaného tak nemohlo dojít k žádnému bezdůvodnému obohacení, které by byl povinen žalobkyni vydat. Soud I. stupně dospěl k závěru, že žaloba na vydání věcí, ani na zaplacení hodnoty dodaných věcí a ani žaloba na náhradu škody není důvodná a žalobu v celém rozsahu zamítl. Výrok o nákladech řízení byl odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. 2. Proti rozsudku okresního soudu podala žalobkyně odvolání. Namítala, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném posouzení sjednané výhrady vlastnického práva ve prospěch žalobkyně v rámci řetězce smluvních vztahů ve spojení s nesprávným posouzením dobré víry žalovaného ve vztahu k nabytí řádné a poctivé držby vlastnického práva v kontextu sjednané výhrady. Dále namítala nesprávné právní posouzení otázky vzniku bezdůvodného obohacení v rámci řetězce smluvních vztahů, včetně vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Sjednaná výhrada vlastnického práva dle žalobkyně působí vůči třetím stranám bez ohledu na právní formu uzavření takové výhrady, pokud třetí strana v době faktické držby, resp. dispozice či tzv. detence, o této výhradě vlastnického práva ví a je s ní alespoň v obecné rovině seznámena. Dle názoru žalobkyně bylo prokázáno, že výhrada vlastnického práva byla žalovanému známa, neboť veškerá smluvní dokumentace byla součástí dokumentace na kontrolních dnech. Žalovaný věděl o výhradě vlastnického práva, tj. že věci movité má v držení od nevlastníka, který neuhradil cenu za dílo a kupní cenu za gastrozařízení, a nemohl být tudíž v dobré víře, že převodci, společnosti Mavilla, náleží vlastnické právo. Žalobkyně poukazovala na ujednání mezi žalovaným a společností Mavilla, že žalovaný bude plnit přímo subdodavatelům v případě neplnění ze strany zhotovitele. Subdodavatelé tak nemuseli mít obavu o svá plnění. V daném kontextu tak žalobkyně spatřovala i lstivost jednání samotného žalovaného. Ten ve vztahu ke všem účastníkům subdodavatelských vztahů působil jako garant předmětné zakázky a svévolně využil interpretace pouhé „možnosti“ hradit přímo subdodavatelům. Cenu za dílo pro společnost Mavilla mohl a měl poukázat s předstihem společnosti Tip-Ex Partner a dalším partnerům a žalobkyně se tak mohla domoci sjednaného plnění. Lze mít za to, že vlastnické právo k movitým věcem, jak jsou specifikovány v žalobě, nepřešlo na žalovaného, objednatele Plzeňský kraj, o čemž svědčí i samotné řádné nepřevzetí díla ze strany Plzeňského kraje, ačkoliv se o to žalovaný jednostranně lstivě pokoušel, což opět potvrzuje zneužití výhradního postavení a práva jako takového, pročež takové jednání nepožívá právní ochrany. Ohledně náhrady nákladů řízení žalobkyně navrhla postup dle § 150 a násl. o. s. ř. 3. Odvolací soud doplnil dokazování sdělením obsahu usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2022, č. j. MSPH 79 INS 13447/2019-B-45, z něhož zjistil, že byl povolen částečný rozvrh v insolvenční věci dlužníka Tip-Ex Partner. K uspokojení pohledávek věřitelů měla být použita částka 3 000 000 Kč a přihlášená pohledávka žalobkyně ve výši 1 864 282,57 Kč měla být uspokojena v rozvrhu do výše 419 962,49 Kč. Další dokazování odvolací soud neprovedl. Odvolání žalobkyně nepovažoval za důvodné a napadený rozsudek soudu prvního stupně rozsudkem ze dne 10. 2. 2023, č. j. 18 Co 167/2022-399, ve věci samé potvrdil a změnil jej v ve výroku náhradě nákladů řízení. 4. Svůj rozsudek odvolací soud odůvodnil zejména tím, že je nesporné, že žalovaný jako objednatel a společnost Mavilla jako zhotovitel uzavřeli Smlouvu o dílo č. 1. Dle čl. XV. Bod 15.1 této smlouvy je vznikající dílo od p