24 Cdo 3736/2023 — Nejvyšší soud

24 Cdo 3736/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 1. 2024 Spisová značka:24 Cdo 3736/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:24.CDO.3736.2023.3 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dokazování Znalecký posudek Dědické řízení Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:21. 3. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 3736/2023-401 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobců a) V. N. a b) P. V., obou zastoupených JUDr. Lubošem Hendrychem, advokátem, se sídlem v Ústí nad Labem, Vaníčkova 1112/27, proti žalovaným 1) M. V., zemřelé dne XY, 2) V. P., 3) J. S., 4) B. V., 5) I. V., 6) Š. N., 7) Z. V., 8) L. V., a 9) P. V., žalovaní 7) až 9) zastoupeni JUDr. Pavlem Novákem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Bartákova 1107/40, o určení, že žalobci jsou dědici a o určení vlastnického práva a o zaplacení peněžitého plnění, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 7 C 242/2020, o dovolání žalovaných 7) až 9) proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 7. 2023, č. j. 7 Co 418/2023-344, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Českém Krumlově (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 5. 9. 2022, č. j. 7 C 242/2020-271, zamítl žalobu, aby bylo určeno, že „žalobkyně a žalobce jsou dědici z pozůstalosti po zůstaviteli V. V. v podílech 80 % k celku žalobkyně a 20 % k celku žalobce“ (výrok I). Ve výroku II vyhověl žalobě a určil, že „žalobkyně a žalobce jsou podílovými spoluvlastníky v podílech 80 % a 20 % blíže označených nemovitých věcí, které patřily do pozůstalosti po zůstaviteli a z dědictví je nabyla žalovaná č. 1)“. Výrokem III vyhověl žalobě a první žalované uložil zaplatit žalobkyni 869 828,80 Kč a žalobci 217 452,20 Kč. Výrokem IV. až VII. uložil žalovaným č. 2) až 5) uhradit žalobkyni 429 646,80 Kč a žalobci 107 411,70 Kč. Výrokem VIII. až X. uložil žalovaným 6) až 8) uhradit žalobkyni 286 431,20 Kč a žalobci 71 607,80 Kč. Výrokem XI. uložil žalovanému č. 9) zaplatit žalobkyni 859 293,60 Kč a žalovanému 214 823,40 Kč. Výrokem XII. až XVI. uložil žalovaným 1) až 5) uhradit žalobcům náklady řízení před soudem prvního stupně. Výrokem XVII. až XIX. uložil soud prvního stupně žalovaným 6) až 8) zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně každému ze žalovaných částku 103 803,84 Kč a výrokem XX. uložil žalovanému 9) uhradit žalobcům 157 981,68 Kč. Výrokem XXI. byla soudem prvního stupně uložena žalovaným 6) až 9) povinnost zaplatit společně a nerozdílně náklady řízení státu – České republice ve prospěch Okresního soudu v Českém Krumlově ve výši 26 568,05 Kč. 2. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně „v odstavci VIII., IX., X., XI., XVII., XVIII., XIX., XX. a XXI.“ potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu). 3. Takto soudy obou stupňů rozhodly o žalobě, kterou se žalobci domáhali určení, že jsou dědici po zůstaviteli V. V., zemřelém dne XY, a to žalobkyně s podílem 80 % k celku a žalobce 20 % k celku. O „pozůstalosti zůstavitele“ rozhodl Okresní soud v Českém Krumlově usnesením ze dne 20. 7. 2020, č. j. 16 D 42/2020-232, které nabylo právní moci téhož dne, ve spojení s opravným usnesením ze dne 27. 7. 2020, a schválil konkrétně popsanou dohodu o rozdělení pozůstalosti uzavřenou mezi žalovanými, stanovil obvyklou cenu majetku a jiných aktiv, dluhů a pasiv pozůstalosti a čistou hodnotu pozůstalosti. Okresní soud vyšel v pozůstalostním řízení ze zjištění, že zůstavitel nezanechal žádné pořízení pro případ smrti a účastníky řízení byli žalovaní jako zákonní dědicové ve třetí dědické třídě podle § 1637 odst. 1 a 2 o. z. Žalobkyně předložila notářce po skončení dědického řízení dne 5. 8. 2022 závěť nalezenou v zůstavitelově bytě, jejíž stav a obsah byl zjištěn notářkou dne 5. 8. 2020 s konstatováním, že závěť je psaná vlastní rukou zůstavitele, datovaná dnem 9. 9. 2019 a k dědění jsou na jejím základě povoláni žalobci, a to v podílech žalobkyně 80 % a žalobce 20 %. Nebyly zjištěny skutečnosti zeslabující věrohodnost listiny ani pozorovány závady listiny. Nynější žalobci jako skuteční dědici zaslali žalovaným předžalobní výzvu k vydání dědictví dne 12. 8. 2020. Po doplnění žaloby se žalobci domáhali určení jejich dědických podílů, určení, že jsou podílovými spoluvlastníky blíže označených nemovitých věcí, a dále zaplacení částek jednotlivými žalovanými v poměru získaného dědictví, žalovanými č. 6) až 8) 286 431,20 Kč žalobkyni a žalobci 71 670,80 Kč, žalovaným č. 9) zaplacení částky 859 293,60 Kč žalobkyni a 214 823,40 Kč žalobci. 4. Rozsudek odvolacího soudu napadli žalovaní 7) až 9) (dále též „dovolatelé“) včasným dovoláním, které Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl. 5. Dovolatelé v podaném dovolání namítali, že se odvolací soud odchýlil od judikatury Nejvyššího soudu, konkrétně od jeho rozsudku ze dne 30. 4. 2019, sp. zn. 29 Cdo 5273/2013, v otázce prolomení koncentrace novými tvrzeními a novými důkazy. Citované rozhodnutí podle dovolatelů připouští předložení dalších důkazů za účelem rozšíření znaleckého posudku (posouzení jeho věrohodnosti) i v odvolacím řízení. Dovolatelé svou argumentací zpochybňovali dostatečnost použitých srovnávacích podpisů při vypracování znaleckého posudku, jakož i skutkové závěry odvolacího soudu. Měli za to, že odvolacímu soudu navrhli prokazatelně zůstavitelem podepsaný dokument obsažený ve smlouvě o převodu družstevního bytu ze dne 13. 9. 2006 a naopak znalcem využitý srovnávací podpis č. 038 z roku 2004 považují za zjevně nepodepsaný zůstavitelem. Uvádí, že ze zhruba sedmdesáti srovnávacích podpisů, včetně úředně ověřených z doby pořízení srovnávacího podpisu č. 038 ani jeden neodpovídal typu podpisu předloženému žalovanými, tj. spornému podpisu na předmětné závěti a srovnávacímu podpisu. Dovolatelé poukázali rovněž na to, že se soudní znalec JUDr. Straka teprve na jednání konaném dne 24. 8. 2022 poprvé zmínil o tom, že v případě, že by byl zpochybněn srovnávací podpis č. 038, nemohl by učinit kategorický závěr o pravosti podpisu. Nejbližším časovým okamžikem, kdy dovolatelé mohli předložit důkaz o opaku tak bylo právě jednání konané dne 24. 8. 2022, provedení takového důkazu však bylo odvolacím soudem zamítnuto. Dále dle dovolatelů odvolací soud nesprávně uvedl, že žalovaní nenabídli žádné skutkové tvrzení, proč by se nemělo jednat o podpis zůstavitele. Závěrem dovolatelé navrhli zrušit rozhodnutí odvolacího soudu, event. i soudu prvního stupně, a vrátit věc soudům nižších stupňů k dalšímu řízení. 6. Vyjádření k dovolání podáno nebylo. 7. V posuzované věci odvolací soud po doplnění dokazování o listiny s podpisem zůstavitele, které byly předloženy v rámci odvolacího řízení, vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Ze znaleckého posudku odvolací soud konstatoval, že přes velké množství srovnávacích podpisů, kdy se zůstavitel běžně podepisoval pouze příjmením, pouze dva podpisy obsahovaly jeho (úplné) jméno a příjmení a mohly být porovnány s podpisem závěti, z toho jeden byl vyloučen pro přílišnou časovou vzdálenost. Znaky srovnávaného podpisu č. 038 plně odpovídaly podpisu na závěti a některé znaky dokumentují nacvičenost podpisu. Znalec přezkoumal jak znaky obecné, tak i zvláštní roviny (sklon, velikost, nasazení, techniku, psaní jednotlivých písmen), přičemž neshledal narušení dynamiky a jistoty při psaní podpisu ani žádný sebemenší znak nespontánnosti a vyzdvihl, že podpis odpovídal i jménům v textu závěti. Odvolací soud konstatoval, že tvrzení žalovaných, že bez sporného podpisu č. 038 by znalec současně nemohl dospět ke kategorickému závěru o pravosti podpisu, považuje za účelovou interpretaci výpovědi znalce před soudem prvního stupně při jednání 24. 8. 2022. Závěry znalce ve znaleckém posudku shledal odvolací soud zcela přesvědčivými a dodal, že se nenabízí ani žádné logické vysvětlení, proč by zůstavitel sepsal závěť vlastní rukou, ale již by ji nepodepsal, shodně ani proč by nepodepsal smlouvu o dodávce plynu (srovnávací podpis č. 038). Tuto logiku nenarušuje ani zjištění, že se běžně zůstavitel podepisoval nacvičeným podpisem obsahujícím pouze příjmení. Závěry znaleckého zkoumání nejsou podle odvolacího soudu v rozporu s