24 Cdo 376/2025 – Nejvyšší soud

24 Cdo 376/2025-110 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobkyně Grenache, SE, se sídlem v Praze 2, Francouzská č. 75/4, IČO 29126011, zastoupené Mgr. Viktorem Pavlíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická č. 4, za účasti účastníka P. T., zastoupeného Mgr. Matejem Dvořákem, advokátem se sídlem v Praze 1, Školská č. 695/38, o povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí a o nahrazení rozhodnutí katastrálního úřadu, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 76 C 4/2024, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. listopadu 2024, č. j. 5 Co 78/2024-85, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. listopadu 2024, č. j. 5 Co 78/2024-85, se zrušuje a věc se vrací Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 5. 2024, č. j. 76 C 4/2024-58, povolil vklad vlastnického práva ve prospěch žalobkyně k pozemku parc. č. st. XY, zastavěná plocha a nádvoří, o výměře celku 2524 m2, jehož součástí je budova č.p. XY rodinný dům, pozemku parc. č. XY, zahrada o výměře 1964 m2, pozemku parc. č. XY, orná půda, o výměře 3439 m2 a pozemku parc. č. XY, zahrada, o výměře 3924 m2, vše zapsáno v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu XY, Katastrální pracoviště XY, na listu vlastnictví č. XY pro katastrální území XY a obec XY, na základě rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 17. 3. 2022, č. j. 6 C 290/2018-553, a nahradil rozhodnutí Katastrálního úřadu XY, Katastrální pracoviště XY ze dne 8. 1. 2024, č. j. V-7887/2023-206-10, a výrokem III. uložil účastníkovi zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení. 2. Přezkoumávaným rozhodnutím Katastrálního úřadu byl návrh na vklad zamítnut s odůvodněním, že rozsudek o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, který byl vkladovou listinou, kterým byly nemovitosti přikázány do vlastnictví žalobkyně, není pro nynějšího účastníka závazný, neboť ten nabyl spoluvlastnický podíl příklepem s právní mocí ke dni 20. 4. 2022 originárním způsobem, zatímco rozsudek o vypořádání spoluvlastnictví nabyl právní moci dne 15. 6. 2022 (po zpětvzetí odvolání nynější žalobkyní), přičemž v prvostupňovém rozsudku o vypořádání spoluvlastnictví byl jako žalovaný uveden předchozí spoluvlastník, a nikoli nynější účastník. 3. Krajský soud v Praze založil své rozhodnutí na následujících skutečnostech. Dne 17. 3. 2022 byl vyhlášen rozsudek Okresního soudu v Mělníku o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví žalobkyně a předchozího spoluvlastníka (P. M.). Dne 22. 3. 2022 se účastník stal vlastníkem podílu o velikosti ½ na nemovitostech na základě příklepu uděleného v dražbě soudním exekutorem, který nabyl právní moci dne 20. 4. 2022. Dne 21. 6. 2022 zemřel přechozí spoluvlastník (P. M.). Dne 20. 7. 2023 Okresní soud v Mělníku rozhodl po skončení pozůstalostního řízení po předchozím spoluvlastníkovi o procesním nástupnictví nynějšího účastníka (který nabyl podíl příklepem) namísto předchozího spoluvlastníka. Dne 29. 9. 2023 vzala žalobkyně zpět odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví zpět. Dne 16. 10. 2023 Krajský soud v Praze jako soud odvolací z důvodu zpětvzetí odvolání zastavil odvolací řízení proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku. Rozsudek Okresního soudu v Mělníku o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví proto nabyl právní moci ke dni 15. 6. 2022. Krajský soud v Praze na základě těchto skutečností dospěl k závěru, že rozsudek je pro účastníka závazný, když účastník se stal novým vlastníkem podílu k nemovitostem namísto předchozího vlastníka, přičemž k této skutečnosti došlo až po vyhlášení rozsudku, proto v něm účastník ani jako žalovaný být uveden nemohl. V rozsudku by nebyl uveden, ani kdyby žalobkyně odvolání nevzala zpět a odvolání bylo projednáno, neboť v případě potvrzení rozsudku by ke změně označení v rozsudku soudu I. stupně rovněž nedošlo. Účastník by sice byl uveden v rozhodnutí odvolacího soudu, avšak šlo by o potvrzení stavu soudního rozhodnutí ke dni vyhlášení rozsudku. To, že žalovaný není v rozsudku označen, nic nemění na skutečnosti, že předmětem řízení bylo zrušení spoluvlastnictví k nemovitostem a jejich přikázání do výlučného vlastnictví žalobkyně, a že účastník vstoupil do vlastnických práv k nemovitostem namísto žalovaného. Účastník je právním nástupcem předchozího vlastníka bez ohledu na způsob nabytí vlastnického práva. Shodného názoru byl i Okresní soud v Mělníku v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, který rozhodl o procesním nástupnictví účastníka namísto předchozího vlastníka usnesením ze dne 20. 7. 2023, když před tímto rozhodnutí zkoumá, zda nastalá skutečnost je schopná mít za následek přechod práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde. Výrok rozsudku je závazný i pro právní nástupce účastníků řízení a nynější účastník právním nástupcem ve vztahu k nemovitostem je. Zpětvzetí odvolání žalobkyní na závaznost rozsudku nemá vliv. Účastník musel rovněž o probíhajícím řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví vědět, když tato skutečnost byla v katastru nemovitostí vyznačena. Měl si být vědom důsledků s tím spojených (ať již přijetí stavu řízení, nebo závaznost rozhodnutí pro něj jako právního nástupce). Není podstatný způsob nabytí vlastnictví, ani jak bylo o odvolání rozhodnuto, nic by na tom neměnilo, ani kdyby odvolání nebylo podáno vůbec. 4. K odvolání účastníka Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 21. listopadu 2024, č. j. 5 Co 78/2024-85, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl, a uložil žalobkyni zaplatit účastníkovi náhradu nákladů řízení. Odvolací soud konstatoval, že řízení je skončeno pravomocným rozhodnutím ve věci samé, řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví bylo skončeno 15. 6. 2022, kdy nabyl právní moci rozsudek okresního soudu v důsledku § 222 odst. 1 o. s. ř. Přestože účastník vydražil spoluvlastnický podíl před skončením řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví dne 22. 3. 2022, nebylo s ním v uvedeném řízení jako s žalovaným jednáno (předchozímu spoluvlastníkovi byl také doručován rozsudek soudu I. stupně), takové rozhodnutí nemůže být závazné ve smysl § 159a odst. 1 o. s. ř. pro nynějšího účastníka. Skutečnost, že než bylo zastaveno odvolací řízení pro zpětvzetí odvolání, bylo rozhodnuto o procesním nástupnictví žalovaného, nemá na vkladové řízení vliv, protože vkladovou listinou je rozsudek soudu prvního stupně a nikoli procesní rozhodnutí o nástupnictví či o zastavení odvolacího řízení, které byly vydány po pravomocném skončení věci. Žalobkyně, která byla pánem sporu, mohla seznat z výpisu katastru nemovitostí, že spoluvlastnický podíl předchozího spoluvlastníka je postižen několika exekucemi, a s největší pravděpodobností dojde k jeho vydražení. Žalobkyně mohla např. navrhnout přerušení řízení a poté postup podle § 107a odst. 1 o. s. ř., event. nebrat odvolání zpět, aby odvolací soud mohl rozhodnout ve věci samé s procesním nástupcem původně žalovaného; v takovém případě by bylo řízení pravomocně skončeno až doručením rozhodnutí odvolacího soudu a rozhodnutí by tak bylo závazné i pro nynějšího účastníka. Dojde-li proto během nalézacího řízení k právnímu nástupnictví, v tomto případě dokonce k nabytí spoluvlastnického práva originárním způsobem a s právním nástupcem přesto není jednáno (ač žalovaný přestal být pasivně legitimován), nemůže být pro takového právního nástupce žalovaného rozsudek závazný. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítá, že účastník se stal vlastníkem spoluvlastnického podílu až po vyhlášení rozsudku soudu I. stupně, proto s ním ani jako s žalovaným nemohlo být jednáno. Závaznost se podle ní týká hmotněprávních nástupců, podmínkou závaznosti není, aby se jednalo zároveň o procesního nástupce. Účastník se navíc stal procesním nástupcem. Po podání odvolání proti rozsudku o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví se dozvěděla, že se účastník stal spoluvlastníkem, podala návrh na jeho vstup do řízení, kterému bylo usnesením vyhověno. Dovolatelka rozsudek odvolacího soudu považuje za rozporný v otázce procesního nástupnictví s usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 526/2003, z nějž cituje, že nabude-li právní moci usnesení, jímž soud povolil vstup účastníka do řízení namísto dosavadního účastníka, stává se toto usnesení součástí směnečného platebního rozkazu pokud jde o označení účastníků, aniž by bylo třeba směnečný platební rozkaz měnit, a že stejný stav nastává, vezme-li odvolatel zpět odvolání, aniž by to jakkoli bránilo uplatnění práv z pravomocného rozsudku soudu prvního stupně osobě, jejíž vstup do řízení byl povolen odvolacím soudem před zpětvzetím odvolání. Usnesení, kterým bylo rozhodnuto, že se účastník stal účastníkem, se proto podle dovolatelky stalo součástí rozsudku, pokud jde o označení účastníků. Rozsud