24 Cdo 438/2023 — Nejvyšší soud

24 Cdo 438/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 11. 2023 Spisová značka:24 Cdo 438/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:24.CDO.438.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Řízení o přípustnosti převzetí nebo držení v ústavu zdravotnické péče (detence) Dotčené předpisy:§ 16 z.ř.s. § 72 z.ř.s. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:27. 2. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 438/2023-166 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců Mgr. Jany Misiačkové a JUDr. Davida Vláčila v právní věci umístěného M. M., zastoupeného procesním opatrovníkem JUDr. Marošem Matiaškem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 2, Mánesova č. 1175/48, za účasti zdravotního ústavu Psychiatrické nemocnice Bohnice, se sídlem v Praze 8, Ústavní č. 91/7, IČO 00064220, o vyslovení přípustnosti převzetí a dalšího držení ve zdravotním ústavu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8, o dovolání umístěného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. listopadu 2022, č. j. 28 Co 412/2022-123, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 8, poté co usnesením ze dne 25. 5. 2022, č. j. 27 L 412/2022-13 ve spojení s usnesením ze dne 9. 6. 2022, č. j. 27 L 412/2022-21, které bylo potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2022, č. j. 28 Co 348/2022-92, rozhodl, že převzetí M. M. do zdravotního ústavu je v souladu se zákonnými důvody podle § 38 odst. 1 písm. b) zákona č. 372/2011 Sb., a že tyto důvody trvají i nadále, rozhodl rozsudkem ze dne 22. 8. 2022, č. j. 27 L 412/2022-64, ve znění (opravného) usnesení ze dne 25. 8. 2022, č. j. 27 L 412/2022-81, že další držení umístěného člověka ve zdravotním ústavu je přípustné na dobu do dne 22. 11. 2022, že „účinnost tohoto rozsudku zanikne uplynutím 6 měsíců ode dne jeho vyhlášení, to je dnem 22. 11. 2022“, že náklady řízení platí stát a žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vycházel ze zjištění, že umístěny trpí těžší duševní poruchou, na níž je zcela bez náhledu, nespolupracuje s lékaři, nebere léky, při propuštění hrozí, že bude z psychotické motivace agresivní vůči své manželce. Další hospitalizaci považuje za potřebnou v trvání tří měsíců, když dosavadní tři měsíce „proběhly bezvýsledně“. 2. K odvolání umístěného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 11. 2022, č. j. 28 Co 412/2022-123, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že další držení umístěného člověka v ústavu zdravotnické péče bylo přípustné do 23. 9. 2022, zrušil v části, kterou bylo stanoveno, že „účinnost tohoto rozsudku zanikne uplynutím 6 měsíců ode dne jeho vyhlášení, to je dnem 22. 11. 2022“ a potvrdil ve výrocích o nákladech řízení; zároveň rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, opřených zejména o znalecký posudek ze dne 22. 8. 2022, lékařské zprávy o průběhů hospitalizace a léčbě umístěného pacienta, výpověď ošetřující lékařky a o výpověď M. M. a uzavřel, že až do propuštění M. M. z ústavu zdravotnické péče dne 23. 9. 2022 byly naplněny zákonné předpoklady a další držení umístěného bylo důvodné a do propuštění zde reálně nebylo jiného opatření se stejným účinkem. Držení umístěného nebylo založeno jen na přítomnosti duševní poruchy, ale i na důvodu hrozby pro umístěného a jeho okolí, zejména manželku. Přisvědčil závěru, že nebezpečnost po celou dobu držení v ústavu byla „konkrétní, reálná, aktuální a závažná“ a nebylo možné odstranit ji jinak. 3. Proti té části výroku I rozsudku odvolacího soudu, jímž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že další držení umístěného člověka v ústavu zdravotnické péče bylo přípustné do 23. 9. 2022, podal M. M. dovolání a jeho přípustnost opřel o tvrzení, že při posouzení otázky týkající se naplnění zákonných podmínek přípustnosti dalšího držení ve zdravotním ústavu, kdy bezprostřední a závažné ohrožení dovolatele pro sebe nebo své okolí nelze dovozovat výlučně či převážně z obecných poznatků o určité diagnóze, z obecných obav, které si lidé s určitou diagnózou spojují, rozhodl odvolací soud v rozporu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2022, sp. zn. 24 Cdo 352/2022. Odvolací soud nereagoval ani na námitku dovolatele, že soud prvního stupně nehodnotil a nezdůvodnil splnění hmotněprávních podmínek nedobrovolné hospitalizace, a to podmínky bezprostředního a závažného ohrožení a podmínky, že hrozbu pro dovolatele nebo jeho okolí nelze odvrátit jiným způsobem. Nebezpečnost umístěného byla založena pouze na předpokladu, že kvůli diagnostikované duševní poruše nemá náhled na své onemocnění, odmítá brát léky a je potřeba jeho zdravotní stav stabilizovat. Odvolací soud „přisvědčil tvrzení“ Psychiatrické nemocnice Bohnice, že „nebezpečnost odvolatele byla po celou dobu držení v ústavu konkrétní, reálná, aktuální a závažná a hrozbu pro umístěného pacienta nebo jeho okolí nebylo možno odstranit jinak“, přestože vyjádření tohoto znění v rozsudku soud prvního stupně ani ve spise není obsaženo. 4. Psychiatrická nemocnice Bohnice k dovolání sdělila, že soudy dostatečně odůvodnily splnění hmotněprávních podmínek poté, co správně vyhodnotily v řízení provedené důkazy včetně znaleckého posudku. 5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř, se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. 6. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). 7. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). 8. V projednávané věci bylo proto rozhodnutí soudů – mimo jiné – významné vyřešení právní otázky, jak má postupovat odvolací soud za situace, kdy soud prvního stupně rozhodl o přípustnosti dalšího držení umístěného ve zdravotním ústavu a umístěný byl v průběhu odvolacího řízení ze zdravotního ústavu propuštěn. Vzhledem k tomu, že odvolací soud se při řešení této otázky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání umístěného je podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné. 9. Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné. 10. Zákonná úprava rozlišuje dvě fáze detenčního řízení, a to první fázi – řízení o vyslovení přípustnosti převzetí člověka do zdravotního ústavu a druhou – řízení o vyslovení přípustnosti dalšího držení člověka ve zdravotním ústavu. V řízení o přípustnosti dalšího držení ve zdravotním ústavu soud rozhodne rozsudkem, zda další držení je přípustné a na jakou dobu (srov. § 80 odst. 2 z. ř. s.). Dodržení zákonem stanoveného procesního postupu je zárukou řádného přezkumu splnění hmotněprávních podmínek pro zbavení osobní svobody člověka (srov. nález Ústavního soudu ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. II. ÚS 2545/17). 11. Odpadne-li důvod pro vedení řízení, soud řízení zastaví i bez návrhu (§ 16 zákona č. 292/2013 Sb., zákon o zvláštních řízeních soudních – dále jen „z. ř. s.“). 12. V řízení o vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení ve zdravotním ústavu nebo řízení o odvolání, které bylo zastaveno proto, že člověk byl ze zdravotního ústavu propuštěn nebo dodatečně písemně souhlasil se svým umístěním, se pokračuje, pokud do 2 týdnů od doručení usnesení o zastavení řízení prohlásí, že na projednání věci trvá. O tom je třeba ho poučit (§ 72 z. ř. s.). 13. Zákonná úprava (srov. § 16 z. ř. s. a § 72 z. ř. s. navazující na § 191b odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 13) – oproti stavu před 1. 1. 2013, kdy byl tento důsledek dovozován judikaturou (srov. stanovisko pléna Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2009, Cpjn 29/2006, uveřejněném pod číslem 62/2009 Sbírky soudních r