24 Cdo 560/2019 — Nejvyšší soud

24 Cdo 560/2019 citace  Název judikátu:K odůvodnění písemného vyhotovení rozsudku Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:4. 9. 2019 Spisová značka:24 Cdo 560/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:24.CDO.560.2019.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Neúčinnost právního jednání Dotčené předpisy:§ 157 odst. 2 o. s. ř. § 589 odst. 1 o. z. § 593 o. z. § 354 odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:1. 12. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 560/2019-154 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobce Finančního úřadu pro Královehradecký kraj, se sídlem v Hradci Králové, Horova 17/824, identifikační číslo osoby 720 80 043, proti žalovanému T. T., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Vladislavem Ježkem, advokátem se sídlem v Náchodě, Kamenice 155, o neúčinnost darovací smlouvy, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 8 C 262/2017, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. října 2018, č. j. 19 Co 277/2018-132, takto: Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. října 2018, č. j. 19 Co 277/2018-132, jakož i rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 25. června 2018, č. j. 8 C 262/2017-115, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Trutnově k dalšímu řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Trutnově (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 25. června 2018, č. j. 8 C 262/2017-115, rozhodl, že: „Právní jednání, kterým na základě smlouvy darovací a o zřízení věcného břemene ze dne 12. 11. 2016, s právními účinky zápisu ke dni 21. 11. 2016 R. T. darovala nemovitosti: pozemek p. č. st. XY o výměře 250 m2 (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba XY, č. p. XY (bydlení), a pozemek p. č. XY o výměře 430 m2 (ostatní plocha)), vše zapsané na LV XY u Katastrálního úřadu pro Královehradecký kraj, Katastrální pracoviště XY, obec XY k. ú. XY, okres XY - žalovanému, je vůči žalobci právně neúčinné“, a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Z odůvodnění (písemného vyhotovení) rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že nalézací soud učinil pro své rozhodnutí následující skutková zjištění: „Z výpisu z katastru nemovitostí (čl. 32 spisu) soud zjistil, že vlastnické právo k předmětným nemovitostem je zapsáno pro žalovaného, když právní účinky zápisu nastaly ke dni 21. 11. 2016. Z darovací smlouvy sepsané dne 12. 11. 2016 (čl. 27 spisu) soud zjistil, že R. T. jako dárce touto smlouvou darovala žalovanému předmětné nemovitosti, přičemž současně prohlásila, že na darovaných nemovitostech neváznou žádné dluhy, zástavní práva ani jiné právní povinnosti. Otázku existence a vykonatelnosti shora uvedených rozhodnutí správce daně, včetně výkazu nedoplatků nikdo z účastníků nesporoval (čl. 17-26 spisu). Povinnost dlužníka je vymáhána prostřednictvím exekučního příkazu na srážky ze mzdy nebo jiných příjmů (čl. 34-36 spisu) a exekučního příkazu na přikázání pohledávky z účtu (čl. 37-40 spisu); mezi účastníky bylo nesporné, že pohledávka žalobce nebyla uhrazena.“ Soud prvního stupně ze svědecké výpovědi R. T. žádné skutkové zjištění neučinil, pouze v odůvodnění svého rozsudku reprodukoval, co tato svědkyně před soudem vypověděla. Pokud jde o právní posouzení věci, soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku mj. vyložil, že: „Pro posouzení toho, zda žalovaný při uzavření darovací smlouvy ze dne 12. 11. 2016 nemohl poznat úmysl dlužníka zkrátit jeho věřitele i při vynaložení náležité pečlivosti, není významné, zda dlužník uzavřením darovací smlouvy plnil svůj ‚morální‘ nebo právní závazek..., jak se snažil naznačit (rovnoměrné a spravedlivé zaopatření všech dětí). Pro posouzení důvodnosti žaloby není rozhodné ani to, že pohledávka věřitele nebyla v době bezúplatného (zkracujícího) právního jednání vymahatelná (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 5123/2009 ze dne 30. 11. 2011). Soud dospěl k závěru, že žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by v daném případě vynaložil náležitou pečlivost (aktivitu), aby dlužníkův úmysl zkrátit věřitele, který tu byl v době neúčinného právního jednání, poznal (viz výše). Žalovaný k dotazu soudu ohledně toho, zda se své matky mj. dotazoval na otázku finanční situace rodiny, uvedl: ‚o vážných věcech spolu nekomunikujeme‘ (čl. 106 spisu). Za takto popsaného stavu dospěl soud k závěru, že dlužník věděl o existujícím dluhu vůči žalobci (v srpnu 2016 viz výše) před tím, než učinil zkracující úkon; rovněž pak osoba blízká dlužníkovi (žalovaný) neprokázal, že vyvinul jakoukoliv ‚pečlivost‘ k poznání tohoto dlužníkova úmyslu. Z těchto všech důvodů soud žalobě vyhověl.“ K odvolání žalovaného Krajský soud v Hradci Králové (dále již „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 16. října 2018, č. j. 19 Co 277/2018-132, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud v odůvodnění (písemného vyhotovení) svého rozsudku konstatoval, že soudem prvního stupně učiněná skutková zjištění „plně odpovídají obsahu jím provedených důkazů.“ Dále odvolací soud vyložil, že: „Pokud jde o úplnost skutkových zjištění prvoinstančního soudu, žalovaný se provedení dalších důkazů nedovolával a takovou potřebu nezjistil ani odvolací soud. Odvolací soud proto pouze zopakoval důkaz provedený již prvoinstančním soudem (viz protokol o jednání č. l. 104), z něhož však tento soud nepřevzal do odůvodnění svého rozsudku žádné skutkové zjištění, a to důkaz sdělením žalobce ze dne 11. 11. 2016...“; poté odvolací soud z tohoto důkazu učinil dílčí skutkové zjištění (viz bod č. 13 jeho odůvodnění). Odvolací soud „neshledal důvodnou ani obranu žalovaného, že v době odporovatelného jednání dosud neexistovala vykonatelná pohledávka žalobce vůči dárkyni R. T.“ K tomu vyložil, že: „Ustanovení § 590 odst. 1 o. z. totiž vymezuje podmínky odporovatelnosti právním jednáním dlužníka v principu shodným způsobem, jak to činilo do 31. 12. 2013 ustanovení § 42 odst. 2 obč. zák.“; v tomto směru odvolací soud dále odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. května 1999, sp. zn. 31 Cdo 1704/98, obsahující mj. právní názor, že k tomu aby žalující věřitel byl věcně legitimován, postačuje, aby jeho pohledávka za dlužníkem byla vymahatelná alespoň v době rozhodnutí soudu o jím podané odpůrčí žalobě. Odvolací soud se rovněž neztotožnil s odvolací námitkou žalovaného, že „žalobce se nemohl úspěšně dovolat neúčinnosti právního jednání jeho dlužnice R. T., neboť uzavření darovací smlouvy se žalovaným dne 12. 11. 2016 bylo bezúplatným právním jednáním ve smyslu § 591 odst. 1 písm. d) o. z., tzn. právním jednáním ohledně plnění, kterým bylo vyhověno mravnímu závazku nebo ohledům slušnosti. Žalovanému je třeba přisvědčit, že vzhledem k existenci tohoto ustanovení včleněného nově do občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 již nejsou bez dalšího použitelné závěry vyslovené v prvoinstančním soudem odkazovaných i dalších rozhodnutích Nejvyššího soudu, podle nichž motiv, pohnutka dlužníka pro takové jednání, či okolnost, že tímto úkonem dlužník plní nějaký svůj závazek, nejsou rozhodné. Ustanovení § 591 odst. 1 písm. d) o. z. totiž umožňuje na rozdíl od dosavadní praxe právě takový motiv zkoumat...S ohledem na konstrukci tohoto ustanovení pak leží v řízení o odpůrčí žalobě břemeno tvrzení i důkazní břemeno na osobě, která příslušné plnění přijala, a to ohledně dvou skutečností: 1) ze strany dlužníka se jednalo o bezúplatné právní jednání a b) jednalo se o plnění, kterým bylo vyhověno mravnímu závazku nebo ohledům slušnosti....Způsob nakládání rodičů žalovaného s jejich majetkem popsaný ve vyjádření k žalobě a následně v odvolání, který nebyl žalobcem sporován, a proto ani nebyl prvoinstančním soudem podroben důkladnějšímu dokazování, pak podle přesvědčení odvolacího soudu neodůvodňuje závěr, že matka žalovaného uzavřením darovací smlouvy ze dne 12. 11. 2016 plnila vůči žalovanému mravní či morální závazek, případně že její právní jednání bylo motivováno cílem vyhovět zásadám slušnosti...“ Odvolací soud uzavřel, že: „byť tedy prvoinstanční soud zaujal nesprávný právní názor, že pro posouzení důvodnosti žaloby není rozhodné, zda dlužník odporovaný(m) právním jednáním poskytl plnění, kterým bylo vyhověno mravnímu závazku nebo ohledům slušnosti, dosud provedené dokazování odvolacímu soudu umožnilo se obranou žalovaného v tomto směru zabývat věcně, přičemž výše dospěl k závěru o její nedůvodnosti.“ Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný (dále též „dovolatel“) prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání, v němž uplatňuje dovolací dů