24 Cdo 585/2019 — Nejvyšší soud

24 Cdo 585/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:9. 2. 2021 Spisová značka:24 Cdo 585/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:24.CDO.585.2019.3 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Svéprávnost (o. z.) Omezení svéprávnosti (o. z.) [ Svéprávnost (o. z.) ] Dotčené předpisy:§ 55 odst. 1 o. z. § 38 odst. 1 předpisu č. 292/2013Sb. § 38 odst. 2 předpisu č. 292/2013Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:8. 5. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 585/2019-236 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Romana Fialy v právní věci posuzované M. J., narozené dne XY, bytem v XY, t. č. v XY, se sídlem ve XY, zastoupené procesním opatrovníkem pro řízení M. P., advokátem se sídlem v XY, za účasti opatrovnice R. J., narozené dne XY, bytem v XY, J. J., narozeného dne XY, bytem v XY, a Okresního státního zastupitelství v Českém Krumlově, se sídlem v Českém Krumlově, Kaplická č. 162, o omezení svéprávnosti, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 8 P 166/2018, o dovolání posuzované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. března 2018, č. j. 7 Co 29/2018-159, takto: Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 31. srpna 2017, č. j. 8 Nc 76/2016-132, se zrušují v celém rozsahu a věc se vrací Okresnímu soudu v Českém Krumlově k dalšímu řízení. Odůvodnění: J. J., otec posuzované, se návrhem podaným dne 12. 8. 2016 domáhal, aby Okresní soud v Českém Krumlově posuzované omezil svéprávnost v oblasti finančních záležitostí, uzavírání smluv, rozhodování o jejím zdravotním stavu a o souhlasu s hospitalizací na psychiatrii. Návrh byl podán po konzultaci s primářem oddělení XY v XY, kde posuzovaná byla toho času hospitalizována. Okresní soud v Českém Krumlově usnesením ze dne 19. 10. 2016, č. j. 8 Nc 76/2016-17, spojil řízení o svéprávnosti posuzované s řízením opatrovnickým a současně ustanovil posuzované procesního opatrovníka. Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 31. 8. 2017, č. j. 8 Nc 76/2016-132, omezil posuzovanou ve svéprávnosti v rozsahu rozhodování o vlastní léčbě a o zásahu do své duševní integrity a k právnímu jednání v rozsahu tohoto omezení svéprávnosti jmenoval posuzované opatrovníka, R. J., matku posuzované, a to zejména na základě výslovného přání posuzované. Posuzovaná byla v rámci tohoto řízení o omezení svéprávnosti zhlednuta a vyslechnuta soudkyní dožádaného Okresního soudu v Plzni, JUDr. Libuší Novou. Po provedení dalšího dokazování, zejména výslechu účastníků řízení, provedení znaleckého posudku ohledně zdravotního stavu posuzované a následném výslechu znalkyně, soud prvního stupně důkladně zvážil možnosti mírnějšího a méně omezujícího opatření, nicméně dospěl k závěru, že omezení svéprávnosti je v zájmu posuzované, neboť při jejím neomezení může posuzované hrozit závažná újma. K odvolání posuzované Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 16. 3. 2018, č. j. 7 Co 29/2018-159, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že posuzovanou omezil ve svéprávnosti v rozsahu, že není způsobilá rozhodovat o vlastní léčbě a jejím způsobu a o zásahu do tělesné integrity, disponovat s finančními prostředky nad 11 600 Kč měsíčně, spravovat majetek svůj či cizí, nakládat s majetkem, jehož hodnota přesahuje 11 600 Kč, a brát na sebe smluvní závazky, pořizovat o svém majetku pro případ smrti, uzavírat manželství, a to na dobu tří let od právní moci rozsudku. Dále jmenoval opatrovnicí posuzované R. J. pro všechny věci, v nichž je její svéprávnost omezena. V rámci odvolacího řízení bylo navrženo Krajským státním zastupitelstvím v Českých Budějovicích, aby byla posuzovaná omezena také v dispozicích s majetkem a v uzavírání manželství. Soud druhého stupně rozhodoval na základě zjištění z důkazů provedených soudem prvního stupně, dále dokazování doplnil o zprávu ošetřujícího lékaře o aktuálním zdravotním stavu posuzované. Při rozhodování o odvolání vyšel ze zjištění, že posuzovaná byla přijata do XY k ochrannému psychiatrickému léčení, přičemž v době rozhodování o odvolání nebylo dosaženo úplné dlouhodobější remise onemocnění, že se jedná o chronický stav se známkami farmakorezistence s nepříznivou prognózou a že posuzovaná trpí bludy a halucinacemi majícími dopad na její emotivitu a chování. Posuzovaná si své onemocnění nepřipouští. V období, kdy posuzovaná podstupovala depotní léčbu, její onemocnění bylo v dlouhodobé remisi. Dále soud druhého stupně z jím provedeného výslechu znalkyně z oboru psychologie MUDr. Aleny Filipové zjistil, že je nutná trvalá léčba posuzované, při jejím vynechání dochází k absenci rozpoznávacích a ovládacích schopností posuzované, přičemž nemůže hospodařit s majetkem. Soud druhého stupně dospěl k závěru, že je nutné omezit svéprávnost posuzované v širším rozsahu, neboť zdravotní stav posuzované stále nebyl stabilizován a jedná o poruchu neodstranitelnou, kterou lze trvalou léčbou pouze stabilizovat. Ze znaleckého posudku vyplynulo, že v období remise je posuzovaná schopna v běžných záležitostech sama jednat, samostatně hospodařit s finančními prostředky, nicméně k této dosud nedošlo, občas dochází pouze k remisi částečné. Posuzovaná si svoji nemoc neuvědomuje, a z tohoto důvodu není schopna dodržovat konstantní léčbu. Při manických stavech je zhoršena schopnost posuzované spravovat jmění, v minulosti se výrazně zadlužila. Vzhledem ke sdělení posuzované, že její měsíční příjem činí přibližně částku 12 000 Kč, přičemž její měsíční náklady se pohybují až do částky 20 000 Kč, soud druhého stupně zhodnotil, že posuzovaná je ohrožena nepřiměřeným sebepoškozujícím jednáním v případě, že nebude svéprávnost omezena nad částku jejího měsíčního příjmu z invalidního důchodu ve výši 11 600 Kč, ze kterého si je posuzovaná schopna hradit běžné výdaje. V souvislosti s tímto považoval soud druhého stupně za důležité omezení svéprávnosti v rozsahu pořízení posuzované o svém majetku pro případ smrti. V závislosti na skutečnosti, že posuzovaná uvedla, že má přítele, soud druhého stupně zhodnotil, že posuzovaná je při relapsu onemocnění ohrožena neuváženým vstupem do manželství. Co se týče odvolací námitky posuzované, že nesouhlasí s tím, aby její opatrovnicí byla jmenována R. J., soud druhého stupně usoudil, že na tuto nelze brát zřetel, neboť dle ostatního obsahu odvolání bylo toto psáno v období relapsu onemocnění. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala posuzovaná dovolání (dále také jen „dovolatelka“), jehož přípustnost spatřuje v ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, k čemuž dovolatelka vymezuje tři otázky, a to „zda při omezení svéprávnosti osoby trpící duševní poruchou, která má být omezena na svéprávnosti tak, že není způsobilá rozhodovat o vlastní léčbě a jejím způsobu a o zásahu do tělesné integrity, je bez dalšího důvodným závěr o hrozbě závažné újmy a nutnosti omezení i v dalších sférách života posuzované osoby, přestože při dodržování pravidelné léčby žádná újma posuzované osobě prokazatelně nevznikla a v době tzv. remise je schopna posuzovaná v běžných záležitostech jednat samostatně“ (námitka č. 1); a „zda lze rozhodnout o jmenování konkrétní osoby opatrovníkem posuzované osobě ve smyslu § 471 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kterou v řízení před soudem prvního stupně sice navrhla posuzovaná osoba, ale následně takovou preferenci zcela změnila, a to za situace, kdy se ani posuzovaná osoba ani osoba, která byla jmenována opatrovníkem, neúčastní odvolacího řízení a není k této otázce provedeno žádné další dokazování“ (námitka č. 2); a dále „zda lze rozhodnout o změně rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci svéprávnosti, resp. přistoupit k výraznějšímu omezení svéprávnosti posuzované než učinil soud prvního stupně, aniž by byla řešena otázka opětovného zhlédnutí posuzované nebo by byla posuzovaná ve fázi odvolacího řízení vyslechnuta“, přičemž ve třetí otázce se měl odvolací soud odchýlit od rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2016, sp. zn. 30 Cdo 5434/2016 (námitka č. 3). Dovolatelka dovolání zdůvodňuje zejména tím, že odvolací soud neprovedl dostatečně dokazování tak, aby byl založen podklad pro omezení svéprávnosti dovolatelky v širším rozsahu, než ji omezil soud prvního stupně, a