25 Cdo 102/2022 — Nejvyšší soud

25 Cdo 102/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:5. 12. 2023 Spisová značka:25 Cdo 102/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:25.CDO.102.2022.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody Společné jmění manželů Advokacie Dotčené předpisy:§ 16 předpisu č. 85/1996 Sb. § 24 předpisu č. 85/1996 Sb. § 143 odst. 1 písm. b) obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:28. 2. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 102/2022-396 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobkyně: E. H., zastoupená Mgr. Helenou Pindejovou, advokátkou se sídlem Milady Horákové 1957/13, 602 00 Brno, proti žalovanému: JUDr. Jiří Juříček, IČO 66208041, advokát se sídlem Údolní 222/5, 602 00 Brno, zastoupený Mgr. Oldřiškou Pavlíčkovou, advokátkou se sídlem Údolní 222/5, 602 00 Brno, za účasti vedlejší účastnice na straně žalovaného: Generali Česká pojišťovna, a. s., IČO 45272956, se sídlem Spálená 75/16, 110 00 Praha 1, zastoupená Mgr. Ondřejem Buchou, advokátem se sídlem Kostelní 840, 349 01 Stříbro, o náhradu škody, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 116 C 227/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. 7. 2021, č. j. 44 Co 214/2020-363, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 14. 7. 2021, č. j. 44 Co 214/2020-363, se ve výroku II a v závislých výrocích o náhradě nákladů řízení a poplatkové povinnosti (výroky III až V) a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 30. 6. 2020, č. j. 116 C 227/2013-321, ve výroku I ohledně částky 402 335 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % ročně od 15. 7. 2014 do zaplacení a v závislých výrocích III až V, zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Městskému soudu v Brně k dalšímu řízení; jinak se dovolání odmítá. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se domáhá zaplacení náhrady škody v částce 637 623 Kč s příslušenstvím, kterou jí žalovaný způsobil tím, že jako advokát v jejím zastoupení nepodal žalobu na vypořádání společného jmění manželů (dále též jen „SJM“), a marně tak uplynula tříletá lhůta k vypořádání SJM manželů H. 2. Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 30. 6. 2020, č. j. 116 C 227/2013-321, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 625 623 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % od 15. 7. 2014 do zaplacení (výrok I), pokud se žalobkyně domáhala zaplacení částky 12 000 Kč s úrokem z prodlení a úroku z prodlení z 625 623 Kč od 29. 11. 2010 do 14. 7. 2014, žalobu zamítl (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III až V). Vyšel ze zjištění, že žalobkyně dne 26. 3. 2007 udělila žalovanému plnou moc, jíž ho zmocnila k zastupování ve všech právních věcech. Žalovaný ji zastupoval v řízení o rozvod manželství; právní moc rozvodu nastala 28. 11. 2007. Dne 7. 1. 2010 žalovaný jako zástupce žalobkyně vypracoval koncept žaloby na vypořádání SJM (koncept postrádal pouze petit), tuto žalobu však k soudu nepodal. Žalovaný svého pojistitele (vedlejší účastnici na jeho straně) požádal dne 26. 11. 2013 o úhradu škody žalobkyni v žalované částce, jež však pojišťovnou plněna nebyla. Ve vztahu k vypořádání SJM žalobkyně a jejího bývalého manžela soud zjistil, že za trvání manželství zakoupili ze společných prostředků automobil, jehož hodnota k datu rozvodu činila 128 520 Kč a který užíval bývalý manžel, ze společných prostředků bylo investováno do nemovitosti bývalého manžela 740 670 Kč, ze společných prostředků vyplatili rovněž 70 000 Kč manželům V. (sestra bývalého manžela žalobkyně a její manžel) proto, aby mohli z této částky doplatit půjčku, což bylo podmínkou pro rozdělení nemovitosti, jejíž oddělenou část poté žalobkyně s tehdejším manželem rekonstruovali. Žalobkyně vykonávala od jara 2005 pro Generali pojišťovnu a. s. činnost výhradního pojišťovacího agenta s tím, že vykonává obchodní zastoupení na vlastní účet; ve smlouvě bylo mimo jiné ohledně provizí dohodnuto, že v případě, že uzavřené životní pojištění bude do 24 měsíců od uzavření smlouvy zrušeno, nárok na provizi nevzniká. Žalobkyni bylo v roce 2006 na provizích vyplaceno 700 000 Kč. V srpnu 2007 byla vyzvána k vrácení provizí ve výši 537 270 Kč, a proto jí v následujících měsících nebyly vyplaceny žádné provize. Žalobkyně dohodou o uznání dluhu a vyrovnání ze dne 5. 11. 2007 uznala svůj dluh vůči Generali pojišťovně a. s. vzniklý na základě jejího závazku vrátit vyplacené provize v případě zrušení pojistné smlouvy do dvou let, který v té době činil 434 704 Kč, jejž následně splácela; doplatila jej v červnu 2011. Soud po právní stránce uzavřel, že žalovaný odpovídá za škodu podle § 16 a § 24 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii. Žalovaný v zastoupení žalobkyně nepodal žalobu na vypořádání SJM, ač ji podat měl, k vypořádání tak nedošlo a tím vznikla žalobkyni škoda představující částku, kterou by z tohoto vypořádání získala. Proto se soud jako předběžnou otázkou zabýval vypořádáním SJM, přičemž vycházel z položek, jež podle konceptu žaloby na vypořádání SJM, zpracovaného žalovaným, žalobkyně chtěla učinit předmětem vypořádání. Dospěl k závěru, že žalobkyni by při vypořádání připadlo 350 000 Kč (polovina investic ze SJM do nemovitosti bývalého manžela), 35 000 Kč (polovina z vypořádacího podílu sestře bývalého manžela), 60 000 Kč (polovina hodnoty auta) a 180 623 Kč (polovina částky, kterou po právní moci rozsudku o rozvodu žalobkyně ze svých výlučných prostředků vrátila Generali pojišťovně a. s.). Dospěl tak k závěru, že výše škody činí 625 623 Kč a ve zbývajícím rozsahu (12 000 Kč s příslušenstvím) žalobu jako nedůvodnou zamítl. Neshledal důvodnou námitku žalovaného, že vypořádání by mělo zahrnovat i další položky (zůstatek na účtu žalobkyně k datu právní moci rozvodu) s tím, že soud nemohl o své vůli „vtáhnout“ do řízení další položky, které nejsou uvedeny v návrhu. Odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž lze vypořádat pouze takové věci náležející do SJM, jež jsou učiněny předmětem řízení ve lhůtě k vypořádání. Úroky z prodlení z částky, ohledně níž bylo žalobě vyhověno, přiznal soud podle § 563 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „obč. zák.“) až od doručení žaloby žalovanému (ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl), neboť nebylo prokázáno, že by jej žalobkyně k plnění vyzvala dříve, a do prodlení s plněním se nemohl dostat již marným uplynutím lhůty k podání žaloby o vypořádání SJM, když nelze předpokládat, že v té době by bylo soudem rozhodnuto a že by tak škoda vznikla již tímto okamžikem. 3. K odvolání žalobkyně i žalovaného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 14. 7. 2021, č. j. 44 Co 214/2020-363, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I co do částky 223 290 Kč s příslušenstvím a ve výroku II (výrok I), co do přiznané částky 402 335 Kč s příslušenstvím jej ve výroku I změnil tak, že žalobu zamítl (výrok II), a rozhodl o náhradě nákladů celého řízení (výroky III až V). Vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, která doplnil, a uzavřel, že soud nevyvodil zcela správné právní závěry ohledně výše škody. Při řešení předběžné otázky soud prvního stupně správně dovodil, že žalobkyni by náleželo vypořádání ve výši 350 000 Kč (vnosy ze SJM na oddělený majetek bývalého manžela) a 60 000 Kč (polovina z hodnoty automobilu, jenž zůstal v držení bývalého manžela). Avšak částku 35 000 Kč, představující polovinu z částky vyplacené sestře bývalého manžela ze SJM, do vypořádání SJM nezahrnul, neboť šlo o převzetí dluhu manžely H. bez nároku na náhradu za poskytnuté plnění, ze kterého neměl prospěch bývalý manžel žalobkyně, ale jeho sestra a její manžel. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2045/2006 odvolací soud dále uzavřel, že závazky žalobkyně z dohody o uznání dluhu a vyrovnání ze dne 5. 11. 2007, týkající se vrácení vyplacených provizí, se vztahují pouze na její osobu. Nejedná se o dluh, který by byl součástí SJM a který by bylo možno v rámci vypořádání SJM brát v potaz, neboť se jednalo o dluh z pracovní činnosti žalobkyně, a proto o její výlučný osobní závazek. Za nesprávný považoval odvolací soud též závěr, že soud nemohl „vtáhnout do řízení další položky, které nebyly uvedeny v návrhu žalobkyně“. Pokud žalobkyně spatřuje vznik škody v tom, že žalovaný nepodal v zákonné lhůtě žalobu na vypořádání SJM s položkami, které ona uplatnila, musí soud v řízení o náhradě škody „simulovat“ průběh takového řízení s jeho předpokládaným výsledkem. Proto je třeba vzít v úvahu i možnost obrany druhého účastníka řízení proti požadované výši vypořádacího podílu v podobě uplatnění i dalších položek. Takovou položkou může být i zůstatek na účtu některého z manželů k datu rozv