25 Cdo 1071/2013 — Nejvyšší soud

25 Cdo 1071/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 5. 2014 Spisová značka:25 Cdo 1071/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:25.CDO.1071.2013.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody Odpovědnost za vady Smlouva kupní Dotčené předpisy:§ 420 obč. zák. § 596 obč. zák. § 597 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:20. 6. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 1071/2013 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a Mgr. Miloše Póla v právní věci žalobkyně Mgr. R. Z., LL.M., proti žalované Ing. M. H., zastoupené JUDr. Oldřichem Choděrou, advokátem se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 12, o 400.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 19 C 134/2008, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. listopadu 2012, č. j. 13 Co 319/2012-226, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. listopadu 2012, č. j. 13 Co 319/2012-226, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 9. února 2012, č. j. 19 C 134/2008-155, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 6 k dalšímu řízení. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 9. února 2012, č. j. 19 C 134/2008-155, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 400.000,- Kč s úrokem z prodlení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalovaná byla pravomocně uznána vinnou ze spáchání trestného činu podvodu, kterého se dopustila tím, že při prodeji bytu v Praze 6 žalobkyni zatajila, že byt i dům trpí podstatnými vadami, o nichž věděla ze znaleckého posudku znalce Ing. Matyáše, a ohledně nároků z odpovědnosti za vady vedla u soudu spor s dodavatelem stavby. Při sjednávání kupní smlouvy s žalobkyní žalovaná tyto okolnosti zamlčela, neboť žalobkyně by při jejich znalosti kupní smlouvu na předmětný byt za cenu 6.200.000,- Kč neuzavřela. Ze závěrů znaleckého posudku Ing. Františka Šulce, vypracovaného v trestním řízení bylo zjištěno, že bytová jednotka a dům mají celkem 11 vad, z nichž nejzávažnější jsou podcenění nehomogenního podloží pod základovou spárou domu, nedostatečná stavební neprůzvučnost příček, nedostatečné zateplení severní obvodové stěny, problémy se statikou domu (překročení přípustné posouvající síly průvlaku v ose 12 a poddimenzování vodorovné nosné desky o 50-60mm) a nedostatečné zabezpečení domu proti nadměrné vlhkosti v 1. podzemním podlaží, v důsledku těchto vad je ve dvou pokojích nedostatečná tepelná izolace, dále v ložnici prasklá zeď a dochází k opadávání omítky, v kuchyni k uvolňování dlažby, v koupelně k praskání obkladů, na WC k odlepování dlažby, dále je zhoršena stavební průzvučnost svislé nosné konstrukce, přičemž náklady na opatření proti působení těchto vad a jejich recidivě byly oceněny na částku 525.000,- Kč. Žalované bylo v trestním řízení uloženo tuto částku žalobkyni zaplatit a se zbytkem byla žalobkyně odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Soud zjistil, že žalovaná zaplatila žalobkyni 525.000,- Kč a její bývalý manžel na základě dohody o narovnání, kterou s ní uzavřel, žalobkyni zaplatil 200.000,- Kč. Soud vycházeje z ust. § 135 o. s. ř. o vázanosti soudu rozhodnutím vydaným v trestním řízení, posoudil uplatněný nárok jako nárok na náhradu škody způsobené protiprávním jednáním žalované, a na základě znaleckých posudků postupem podle § 136 o. s. ř. stanovil náhradu ve výši rozdílu mezi sjednanou kupní cenou (6.200.000,- Kč) a cenou, za níž by bylo možné nemovitost prodat s ohledem na její faktický i právní stav, tedy o částku 1.125.000,- Kč nižší, jež odpovídá přiměřené slevě ve výši 20 % z kupní ceny bytu, a po odečtení částek již zaplacených žalovanou a jejím manželem přiznal žalobkyni na náhradě škody podle § 420 a § 442 obč. zák. částku 400.000,- Kč. K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. listopadu 2012, č. j. 13 Co 319/2012-226, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů dovolacího řízení. Ztotožnil se se skutkovými závěry soudu prvního stupně i s jeho právním posouzením. Dovodil, že jsou dány všechny předpoklady odpovědnosti žalované za škodu podle § 420 obč. zák., neboť za trestný čin podvodu, jehož se žalovaná dopustila, byla pravomocně odsouzena, soud je v občanskoprávním řízení vázán výrokem trestního rozsudku, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal, a tímto jednáním byla žalobkyni způsobena škoda spočívající v rozdílu finančních prostředků vynaložených žalobkyní na koupi bytu a cenou, jakou by uhradila, nebýt protiprávního jednání žalované. Pokud jde o výši škody, soud prvního stupně s ohledem na žalobkyní tvrzený skutkový stav použil jinou metodu než znalec v trestním řízení, a na základě odborných stanovisek realitních kanceláří správně dovodil, že nebýt jednání žalované, byla by cena bytu o 20 % nižší. Odvolací soud se vypořádal i s dalšími odvolacími námitkami žalované a odvolání neshledal důvodným. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Namítá, že nárok žalobkyně je nárokem z odpovědnosti za vady koupené věci podle § 596 a § 597 obč. zák., nikoliv nárokem na náhradu škody podle § 420 obč. zák. Odvolací soud při právním posouzení ignoroval ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž se nelze náhrady nákladů vynaložených na odstranění vad předmětu kupní smlouvy domáhat z titulu náhrady škody, a soud nebyl ve smyslu § 135 o. s. ř. vázán právním názorem trestního soudu, že žalobkyni vznikla škoda. Povinnost žalované upozornit kupujícího na vady bytu vyplývala z ust. § 596 obč. zák., žalovaná ji nesplnila a vůči ní tak měly nastat následky předvídané v ust. § 597 obč. zák. Odvolacímu soudu vytýká, že přehlédl, že se žalobkyně pokoušela svého prekludovaného nároku na slevu z kupní ceny domáhat jako náhrady škody, a to ve výši odpovídající nárokům na odstranění zjištěných vad. Namítá, že uplatněný nárok sestával z jednotlivých dílčích nároků, které ve svém součtu tvořily předmět sporu, a bylo třeba s nimi podle toho zacházet. Jedním z nich byl i nárok ve výši 265.000,- Kč za snížení hodnoty bytu po zmenšení jeho podlahové plochy po rekonstrukci, která však zatím nebyla provedena, takže se nejedná ani o skutečnou škodu ani o ušlý zisk, navíc vada spočívající v nedostatečné izolaci zdi již byla zohledněna v částce 525.000,- Kč přiznané v adhezním řízení. Ani náklady na náhradní bydlení nebyly žalobkyní vynaloženy, neboť v bytě nebydlela. Odvolacímu soudu dále vytýká pochybení při hodnocení znaleckých posudků, posudek Ing. Kratěny předložený žalobkyní, z něhož soud vycházel, nebyl znaleckým posudkem ve smyslu § 127, resp. § 127a o. s. ř., neboť při jeho vypracování nebylo vynaloženo odborných znalostí, a dovolatelka porovnává rozhodnutí odvolacího soudu s pravomocným rozsudkem v řízení, v němž ona a její manžel se domáhali slevy z kupní ceny z totožných vad téhož bytu. Dále namítá, že uplatňovaný nárok zanikl uzavřením dohody o narovnání, neboť tehdy byli oba žalovaní manželé a závazek k případné náhradě škody byl společný a nerozdílný, a plněním jednoho z dlužníků zanikl závazek obou. Dovolatelka poukazuje na to, že žalobkyní uplatňovaný nárok je v rozporu s dobrými mravy, neboť žalobkyně jako advokátka si již při sjednávání kupní smlouvy byla vědoma, že smluvní ujednání o tom, že nemovitost se prodává „tak jak stojí a leží“, je neplatné, avšak na neplatnost tohoto ujednání prodávající neupozornila. Odvolací soud nepostupoval podle § 118a o. s. ř. a vydal překvapivé rozhodnutí. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalobkyně ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že pro tento spor není relevantní, zda rekonstrukce bytu již proběhla či nikoliv, nicméně rekonstrukce se uskutečnila v první polovině roku 2012. Svůj nárok na náhradu škody neformulovala jako nárok na náhradu nákladů opravy bytu, nýbrž žádá rozdíl mezi hodnotou bezvadného luxusního bytu, kterou zaplatila, a hodnotou bytu s podstatnými vadami, který koupila. V dané věci jde o deliktní odpovědnost žalované, která úmyslně uvedla žalobkyni při sjednávání koupě v omyl, soudy správně aplikovaly ust. § 135 odst. 1 o. s. ř., neboť vznik škody je součástí skutkové podstaty trestného činu podvodu. Dále rekapituluje průběh celého případu a vyvrací jednotlivé námitky v dovolání. Navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto. Vzhledem k tomu, že dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu byl vydán před 1. 1. 2013, postupoval Nejvyšší soud podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012