25 Cdo 1176/2024 — Nejvyšší soud

25 Cdo 1176/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 4. 2025 Spisová značka:25 Cdo 1176/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:25.CDO.1176.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada nemajetkové újmy (o. z.) Zdravotnictví Dotčené předpisy:čl. 5 úmluvy 96/2001 Sb.m.s. čl. 1 úmluvy 96/2001 Sb.m.s. § 93 o. z. § 94 o. z. § 2638 o. z. § 28 odst. 1 předpisu č. 372/2011 Sb. § 31 odst. 1 předpisu č. 372/2011 Sb. § 31 odst. 2 předpisu č. 372/2011 Sb. § 31 odst. 3 předpisu č. 372/2011 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:1. 6. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 1176/2024-642 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně: M. K, zastoupená JUDr. Viktorem Pakem, advokátem se sídlem Francouzská 28, Praha 2, proti žalované: Krajská zdravotní, a. s., IČO 25488627, se sídlem Sociální péče 3316/12A, Severní Terasa, Ústí nad Labem, zastoupená JUDr. Danielem Volákem, advokátem se sídlem Jiráskova 413, Litvínov, o náhradu újmy na zdraví, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 13 C 456/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 12. 2023, č. j. 8 Co 157/2023-620, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 12. 2023, č. j. 8 Co 157/2023-620, v části výroku, jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v části výroku o základu nároku ohledně 900 000 Kč, a rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 4. 2023, č. j. 13 C 456/2018-580, v totožné části výroku se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Ústí nad Labem mezitímním rozsudkem ze dne 19. 4. 2023, č. j. 13 C 456/2018-580, rozhodl, že nárok žalobkyně na náhradu újmy je co do základu dán v celém rozsahu a že o výši nároku a o nákladech řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí. Shledal důvodným základ nároku uplatněný žalobou, jíž se žalobkyně domáhá zadostiučinění v celkové výši 1 200 000 Kč za nemajetkovou újmu spočívající ve vytrpěné bolesti (134 982 Kč), ztížení společenského uplatnění (900 000 Kč) a v zásahu do osobnosti (165 018 Kč) provedením operačního zákroku bez informovaného souhlasu. Soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně se dne 10. 9. 2015 podrobila lékařskému výkonu v odštěpném závodu žalované v Masarykově nemocnici v Ústí nad Labem, při němž byla provedena resekce velké Tarlovovy cysty v páteřním kanálu ve výši 1. až 4. křížového obratle. Žalobkyně stvrdila svým podpisem písemný souhlas pacienta s jiným výkonem, a to s operací hrudní či bederní páteře pro diagnózu výhřez obratlové ploténky (uvolnění vnitřní – měkké části ploténky zasahující do páteřního kanálu), tedy jí vyslovený souhlas neodpovídá tomu, co bylo ve skutečnosti provedeno. Pod pojmem Tarlovova cysta se totiž rozumí dutina vyplněná mozkomíšním mokem, vytvořená v pochvě kořene některého míšního nervu uvnitř páteřního kanálu, zatímco meziobratlová ploténka se nachází vně páteřního kanálu a její výhřez vede k zasažení nervů tím, že na ně začne působit hmota měkkého jádra vystupující trhlinou v chrupavčitém prstenci. Pokud by žalobkyně měla dostatečné informace, k takovému výkonu by souhlas nedala, resp. S manželem zvažovali, zda vůbec se takovému výkonu podrobí, neboť se obávala jeho případných následků. Od operatéra MUDr. Roberta Bartoše žalobkyně obdržela ústní poučení týkající se zásahu k odstranění cysty, jehož součástí nebyla informace o rizicích zákroku. Žalobkyně tedy nevěděla, o jaký zákrok vlastně půjde, a těsně před výkonem MUDr. Bartošovi sdělila své obavy z jeho průběhu i očekávaného výsledku. Byla ubezpečena, že se „nemá ničeho obávat, že to nic není, že se to prostě jenom odsaje a že se tam nic prostě dělat nebude“. Řekla lékaři, že operaci asi zruší, neboť se bojí, byla jím však přesvědčena, že se nemá ničeho bát. Samotný výkon pak byl složitý a během operace došlo ke konverzi postupu, tedy k odchýlení se od původně plánovaného a s pacientkou předoperačně diskutovaného výkonu na mnohem radikálnější. V operačním protokolu zápis o důvodu ke změně postupu chybí a jako operační diagnóza je v něm uvedeno „onemocnění lumbálních a j. meziobratlových plotének s radikulopatií (G55.1 stupně)“ a název operace: „resekce velké Tarlovovy cysty S1-4 sin“. Soud z toho dovodil, že žalobkyni se před výkonem dne 10. 9. 2015 nedostaly v ústní ani v písemné formě (písemná forma zde není vyžadována) takové informace, které by bylo možno považovat za informace úplné, zejména o účelu, povaze, předpokládaném přínosu, možných důsledcích a rizicích navrhovaného operačního výkonu tak, jak je vyžadováno ustanovením § 31 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách). Udělila-li žalobkyně za této situace souhlas s provedením lékařského výkonu, nelze jej považovat za informovaný podle zákonných náležitostí, a tedy souhlas platný. Žalovaná tak provedla lékařský výkon bez souhlasu, čímž porušila právní povinnost a v příčinné souvislosti s tím vznikla žalobkyni újma na zdraví. Soud zjistil, že pokud by se žalobkyni dostaly zákonem stanovené informace o plánovaném výkonu, zákroku by se nepodrobila, neboť z něj měla velké obavy. Sama popsala, že předtím již absolvovala výkony, které jí měly od bolesti odpomoci, což se však nestalo, takže viděla v tomto výkonu určitou naději na zlepšení zdravotního stavu. Vycházela z ujištění MUDr. Bartoše a výkonu se podrobila. Lze usuzovat (je reálně pravděpodobné), že by se žalobkyně v případě úplných informací o účelu, povaze, důsledcích a rizicích výkonu rozhodla jinak, tedy že by zákrok nepodstoupila. Proto jsou naplněny předpoklady odpovědnosti za vzniklou újmu s tím, že určení výše náhrady bude řešeno v další fázi řízení. 2. Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 18. 12. 2023, č. j. 8 Co 157/2023-620, k odvolání žalované potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a doplnil, že žalobkyně již dříve se svojí diagnózou kontaktovala jiná zdravotnická zařízení, mimo jiné i Ústřední vojenskou nemocnici v Praze, kde jí byl v roce 2014 neúspěšně proveden pokus o odsátí Tarlovovy cysty. Odvolací soud ve shodě se závěrem soudu prvního stupně dospěl k závěru, že písemný souhlas ze strany žalobkyně nebyl dán na rozdíl od písemného souhlasu s hospitalizací a s anestezií, neboť písemný souhlas, který žalobkyně podepsala, se týkal odlišného lékařského zákroku – operace pro diagnózu výhřez obratlové ploténky a dále pro diagnózu zúžení páteřního kanálu. Odvolací soud neměl pochybnosti o tom, že lékařský zákrok tak, jak byl proveden pracovníky žalované, směřoval k vyřešení zdravotních problémů žalobkyně, tedy k odstranění či zmírnění zdravotních potíží a zejména bolesti. Žalobkyně však nebyla řádně informována o povaze zákroku, a především o jeho případných důsledcích a rizicích. Na tomto zjištění nemění nic ani to, že samotný lékařský zákrok – operace byla provedena lege artis, tedy na náležité odborné úrovni, a šlo o postup v souladu s dostupnými poznatky vědy, což ostatně potvrdil ve svém posudku znalec MUDr. Petr Hájek. Žalobkyně měla právo při plné informovanosti o účelu a povaze zákroku, jakož i o jeho případných důsledcích a rizicích, na odmítnutí tohoto zákroku. Hypotetické následné zhoršení zdravotního stavu žalobkyně by pak nebylo v příčinné souvislosti s jednáním pracovníků žalované. Žalovaná však porušila konkrétní ustanovení zákona o zdravotních službách a čl. 5 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně, přestože žalobkyně bezprostředně před samotnou operací projevila obavy ze zákroku a úmysl jej dokonce zrušit; je tak zřejmé, že se mu nehodlala podrobit. Žalobkyně udávala, že po operaci se její celkový zdravotní stav zhoršil, stala se ještě méně pohyblivou, pouze za pomoci chodítka či invalidního vozíku. Začala mít další zdravotní problémy a podle posudku o invaliditě ze dne 27. 2. 2017 vzhledem k charakteru jejího onemocnění a vývoji splnila podmínky invalidity třetího stupně, a to již ke dni 31. 5. 2016, pro které byla stanovena 70% míra poklesu pracovní schopnosti. V této souvislosti poukazuje odvolací soud na jeden ze závěrů znalce MUDr. Hájka, že operační zákrok byl v kombinaci s pooperační rehabilitací s velkou pravděpodobností akcelerátorem již stávajících potíží nebo jednou součástí. Odvolací soud se tak neztotožnil se základní argumentací žalované, že by soud prvého stupně neúplně zjistil skutkový stav, či uči