25 Cdo 1259/2025 — Nejvyšší soud

25 Cdo 1259/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 11. 2025 Spisová značka:25 Cdo 1259/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:25.CDO.1259.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Duševní útrapy (o. z.) [ Náhrada při újmě na přirozených právech člověka (o. z.) ] Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 2910 o. z. § 2913 o. z. § 2959 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:9. 12. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí II.ÚS 460/26 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 1259/2025-484 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobců: a) K. B., b) K. L., oba zastoupeni JUDr. Viktorem Pakem, advokátem se sídlem Francouzská 171/28, Praha 2, proti žalované: Krajská zdravotní a. s., IČO 25488627, se sídlem Sociální péče 3316/12a, Ústí nad Labem, zastoupená Mgr. Janem Hrazdirou, advokátem se sídlem Na Příkopě 583/15, Praha 1, o 1 023 750 Kč, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 37 C 156/2023, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 11. 2024, č. j. 14 Co 312/2024-458, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 19. 11. 2024, č. j. 14 Co 312/2024 -458, potvrdil rozsudek ze dne 5. 2. 2024, č. j. 37 C 156/2023-411, jímž Okresní soud v Ústí nad Labem zamítl žalobu na zaplacení 1 023 750 Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu; rozhodl také o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ve sporu o náhradu újmy za duševní útrapy, jež měly žalobcům vzniknout v důsledku úmrtí H. L. [sestry žalobce a) a matky žalobce b)], vyšel odvolací soud ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že L. (dále též jen „pacientka“) byla dne 14. 11. 2020 přijata na chirurgické ambulanci v nemocnici provozované žalovanou s nízkou kyslíkovou saturací při prudké bolesti břicha s tím, že toho dne ráno upadla při vstávání z lůžka na břicho. MUDr. Phamová (dále též jen „lékařka“) provedla vyšetření břicha zejména pohmatem (tzv. palpačně) za účelem vyloučení či potvrzení podezření na trauma břicha a to tak, že pacientku sklopila v polohovacím křesle do „pololehu“ tak, jak to umožňovaly její dechové možnosti. Břicho bylo bez vnějších známek traumatu (modřin, odřenin apod.), měkké, špatně prohmatné, palpačně citlivé v horní třetině. Vzhledem ke zjištěným skutečnostem a informacím, které měla k dispozici ohledně zdravotního stavu pacientky (trpěla organickou poruchou nálady, závislostí na alkoholu a benzodiazepinu, organickým přesahem astmatu a chronické obstrukční plicní nemoci, hypertenzí, obezitou 3. stupně, syndromem chronické bolesti, cholecystolitiázou, chronickou venosní insuficiencí; pozitivně byla testována na Covid-19), se po domluvě s lékařkou z centrálního příjmu rozhodla pro hospitalizaci pacientky s tím, že může jít o začínající covidový zápal plic. Při příjmu na covidovém oddělení popsala pacientka vnímání bolesti břicha jako stupeň 4 (na stupnici 1 až 10), měla potíže s dýcháním a trpěla nechutenstvím; následujícího dne nad ránem zemřela. Příčinou smrti bylo proděravění žaludečního vředu a následný únik jeho obsahu do dutiny břišní, který způsobil zánět pobřišnice. V řízení byly provedeny tři znalecké posudky, přičemž soudy obou stupňů vyšly zejména z posudku znalce doc. MUDr. Lubomíra Martínka, Ph.D., (a jeho výslechu), který kladl větší důraz na hodnocení postupu lékařky z pohledu ex ante, tedy z pohledku informací, které měla lékařka k dispozici v době vyšetření, a z okolností v té době daných, a nikoliv ex post, jak činily v některých ohledech znalecké posudky MUDr. Petra Hromádky a doc. MUDr. Milady Emmerové, CSc. Lékařka upřednostnila diagnózu začínající covidové pneumonie, což se jevilo s ohledem na zjištěné příznaky (dechová nedostatečnost bez kyslíkové podpory, cyanóza rtů, poslechový nález ve spodní části plic) a Covid-19 pozitivitu jako nejpravděpodobnější varianta. Pro perforační náhlou břišní příhodu nesvědčila ani anamnéza ani klinické příznaky při objektivním vyšetření. Pacientka patřila do velmi rizikové skupiny z hlediska onemocnění Covid-19 (zejména z důvodu věku, morbidní obezity a organického přesahu astmatu a chronické obstrukční plicní nemoci), a proto s ohledem na prakticky absentující příznaky traumatu břicha a dominující příznaky covidových komplikací (pozitivní PCR test, dušnost, nízká saturace bez kompenzace kyslíkem, poslechový nález v dolní části plic) byla upřednostněna jako primární diagnóza podezření na nasedající covidovou pneumonii a léčba odpovídající tehdejšímu stavu poznání. Podle znalce doc. MUDr. Martínka i znalce MUDr. Hromádky i v případě včasné diagnostiky proděravělého žaludečního vředu (za předpokladu, že k perforaci došlo před vyšetřením na chirurgické ambulanci, neboť okamžik perforace nelze přesně určit), by pacientka měla šanci na přežití podle MUDr. Hromádky při zohlednění všech komorbidit pacientky nadpoloviční, podle doc. MUDr. Martínka menší než 50 % (zásadní z tohoto pohledu byla nákaza virem Covid-19, který významně zhoršuje šance na přežití pooperační léčby pro možné tromboembolické komplikace způsobované covidovým onemocněním). Pacientka i bez covidové nákazy měla s ohledem na věk a zdravotní stav značně snížené rezervní kapacity organismu, covidová pozitivita její šance na přežití operace ještě rapidně snižovala. Znalecký posudek zpracovaný pro účely trestního řízení doc. MUDr. Emmerovou soudy odmítly s tím, že předmětem zkoumání je poskytnutí zdravotní péče ze strany lékařky v oboru chirurgie, zatímco specializace této znalkyně je z oboru vnitřního lékařství a navíc při svých závěrech převážně zohledňovala znalost příčiny úmrtí a s touto znalostí formulovala to, jakým způsobem by bylo správné postupovat (upřednostňovala tedy pohled ex post před zkoumáním postupu ex ante) a při interpretaci zdravotní dokumentace se dopustila několika poměrně zásadních pochybení. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně posoudil nárok žalobců podle § 2910 o. z. za použití § 2914 o. z. a podle § 2959 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a § 45 odst. 1 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, a v jednání žalované neshledal postup tzv. non lege artis, který by byl v příčinné souvislosti s úmrtím pacientky. Podle odvolacího soudu soud prvního stupně správně s ohledem na rozdílnost závěrů znalců MUDr. Hromádky, doc. MUDr. Martínka a doc. MUDr. Emmerové, všechny jmenované vyslechl, zhodnotil jejich posudky ve spojení s jejich výpověďmi z hlediska jejich přesvědčivosti, přihlédl též k tomu, zda jejich závěry nejsou v rozporu s dalšími důkazy, a přiléhavě vysvětlil, proč považuje posudek doc. MUDr. Martínka za přesvědčivý, a uvedl, proč naopak nelze vycházet z posudků dalších dvou znalců. Učinil rovněž správný závěr o tom, že postup lékařky spočívající v tom, že při vyšetření pacientky neprovedla zobrazovací vyšetření (sonografické vyšetření, rentgenový snímek či vyšetření na CT) nelze, vycházeje z poznatků, které měla k dispozici v době svého rozhodování (anamnéza pacientky, převažující zdravotní potíže poukazující na onemocnění Covid-19), s přihlédnutím k časovým souvislostem a podmínkám, za nichž se vyšetření odehrávalo (obtížná vyšetřitelnost pacientky pro morbidní obezitu a nemožnost jejího vyšetření vleže či stoje pro dechovou nedostatečnost i při kyslíkové podpoře, probíhající epidemie onemocnění Covid-19 a s ní spojená opatření), hodnotit jako rozporný se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy a praxe, tedy jako postup non lege artis. Správným shledal odvolací soud též závěr soudu prvního stupně o nedostatku příčinné souvislosti mezi vytýkaným jednáním a tvrzenou újmou podle § 2959 o. z. ve formě útrap žalobců v důsledku úmrtí pacientky. Zjištěný skutkový stav podle něj neumožňoval závěr o tom, že nebýt tvrzeného pochybení žalované, tedy v případě včasné diagnózy prasklého žaludečního vředu a provedení operačního zákroku, by ke škodlivému následku v podobě úmrtí pacientky a z něj plynoucích duševních útrap žalobců s největší pravděpodobností nedošlo. Pacientka měla i v případě včasné diagnostiky a operace (s ohledem na okolnosti popsané podrobně znalcem doc. MUDr. Martínkem) toliko malou šanci na přežití. Za této situace nelze učinit závěr o tom, že by vytýkané opomenutí žalované, i kdyby je bylo možno hodnotit jako postup non lege artis, bylo podstatnou příčinou, bez níž by ke vzn