25 Cdo 1262/2024 — Nejvyšší soud

25 Cdo 1262/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 11. 2024 Spisová značka:25 Cdo 1262/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:25.CDO.1262.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:20. 12. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 1262/2024-304 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců Mgr. Radka Kopsy a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobců: a) J. N., b) E. N., a c) K. N., všichni zastoupení JUDr. Filipem Matoušem, advokátem se sídlem Lazarská 11/6, Praha 2, proti žalovanému: Středočeský kraj, se sídlem Zborovská 81/11, Praha 5, IČO 70891095, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného: Generali Česká pojišťovna a.s., se sídlem Spálená 75/16, Praha 1, IČO 45272956, o zaplacení 249 480 Kč s příslušenstvím a 240 510 Kč s příslušenstvím žalobkyni c), 4 822,50 Kč s příslušenstvím a 20 448 Kč s příslušenstvím žalobcům společně a nerozdílně, a 6 122,60 Kč s příslušenstvím a 6 122,60 Kč s příslušenstvím žalobkyni a), vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 24 C 101/2021, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2023, č. j. 36 Co 214/2023-274, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni c) náklady dovolacího řízení ve výši 11 229 Kč k rukám zástupce žalobců do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobcům a) a b) náklady dovolacího řízení ve výši 4 506 Kč k rukám zástupce žalobců do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 3. 2. 2023, č. j. 24 C 101/2021-217, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni c) 96 730 Kč s příslušenstvím a 99 720 Kč s příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu žalobkyně c) co do 143 780 Kč s příslušenstvím a 149 760 Kč s příslušenstvím (výrok II), uložil žalovanému zaplatit žalobcům a) a b) 20 448 Kč s příslušenstvím a 4 822,50 Kč s příslušenstvím (výrok III), zamítl žalobu o 20 448 Kč s příslušenstvím a 4 822,50 Kč s příslušenstvím ve vztahu mezi žalobkyní c) a žalovaným (výrok IV), uložil žalovanému zaplatit žalobkyni a) 6 122,60 Kč s příslušenstvím a 6 122,60 Kč s příslušenstvím (výrok V), zamítl žalobu ohledně části příslušenství z částek 6 122,60 Kč a 6 122,60 Kč (výrok VI), uložil žalovanému zaplatit soudní poplatek (výrok VII), rozhodl, že mezi žalobkyní c) a žalovaným a vedlejším účastníkem nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů řízení (výrok VIII) a uložil žalovanému a vedlejšímu účastníku nahradit žalobcům a) a b) náklady řízení ve výši 112 569 Kč (výrok IX). 2. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 12. 2023, č. j. 36 Co 214/2023-274, potvrdil výroky I a III rozsudku obvodního soudu (výrok I), změnil výrok II rozsudku obvodního soudu tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni c) 164 190 Kč s příslušenstvím, a ve zbytku jej potvrdil (výrok II), změnil výrok V rozsudku obvodního soudu tak, že žalobu žalobkyně a) o zaplacení 12 245,20 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok III), uložil žalovanému zaplatit soudní poplatek (výrok IV), uložil žalovanému a vedlejšímu účastníkovi nahradit společně a nerozdílně žalobkyni c) náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 151 675,92 Kč (výrok V) a uložil žalovanému a vedlejšímu účastníku nahradit společně a nerozdílně žalobcům a) a b) náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 98 376 Kč (výrok VI). 3. Žalobkyně c) se (po částečném zpětvzetí žaloby) domáhala náhrady nákladů na péči o její osobu za období od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019 a od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020. Nárok je odůvodněn nezbytností péče s ohledem na špatný zdravotní stav žalobkyně c) způsobený poškozením mozku při porodu v roce 1991 vedeném v nemocnici, jejímž zřizovatelem je žalovaný. Žalobkyně c) trpí trvalou duševní poruchou – středně těžkou až těžkou mentální retardací na bázi dětské mozkové obrny a není schopna samostatného života. Podle žalobkyně c) je nutno o ni pečovat v rozsahu 20 hodin denně, tj. za to které předmětné pololetí celkem 184 dní, při nákladech péče 130 Kč/hod., celkem 478 400 Kč, od čehož žalobkyně c) odečetla obdržený příspěvek na péči (6 x 19 200 Kč za to které pololetí) a částku odpovídající pobytu žalobkyně c) ve stacionáři. Žalovaný jí v průběhu řízení dobrovolně část požadované náhrady zaplatil, když vycházel z toho, že žalobkyně c) vyžaduje péči v rozsahu 10 hodin denně při nákladech péče 110 Kč/hod., takže po částečném zpětvzetí žaloby zůstala předmětem řízení částka 240 510 Kč za druhé pololetí roku 2019 a 249 480 Kč za druhé pololetí roku 2020. 4. Dále se žalobci domáhali (po částečném zpětvzetí žaloby) zaplacení částek 4 822,50 Kč a 20 448 Kč jako náhrady hotových výdajů vynaložených na péči o žalobkyni c). Konečně se žalobkyně a) domáhala zaplacení částek 6 122,60 Kč s příslušenstvím a 6 122,60 Kč jako nákladů na zastoupení žalobkyně c) advokátem v řízení o udělení souhlasu soudu s podáním žaloby v této věci. 5. Odvolací soud vyšel z následujícího závěru o skutkovém stavu. Zdravotní stav žalobkyně c), který je důsledkem chybného léčebného postupu, i v předmětném období vyžadoval dohled a pomoc třetí osoby prakticky ve všech zcela základních činnostech sebeobsluhy (hygiena, dopomoc při oblékání, stravování, doprovod k lékařům), jakož i pomoc ve všech činnostech souvisejících s péčí o domácnost (nákupy, úklid, praní, žehlení). Tato péče mimo pomoc v oblasti hygieny, oblékání a asistence při jídle a výchovné práci rovněž zahrnuje dopravu k lékařům, terapeutům a do stacionáře, kde žalobkyně c) pobývá čtyři pracovní dny v týdnu asi od osmi až devíti hodin do čtrnácti hodin. Dále zahrnuje i čas trávený žalobkyní c) s rodinou, procházky či pobyt na zahradě, i dohled v noci, neboť žalobkyně c) v bdělém stavu potřebuje v zásadě neustálý dohled a v noci mívá občas záchvaty. Péče je žalobkyni c) poskytována rodiči [žalobci a) a b)], zejména matkou, a to ve dnech, kdy je žalobkyně c) část dne ve stacionáři, v rozsahu v průměru 15,5 hodiny denně (včetně cesty), a ve dnech, kdy ve stacionáři není, pak v průměru 16,25 hodin denně. Odvolací soud podrobně popsal, jaké konkrétní úkony péče o žalobkyni c) tvoří uvedený celkový rozsah péče a jaký je časový rozsah toho kterého úkonu. Cena, kterou si za odpovídající pečovatelské úkony účtovaly v rozhodné době v daném místě profesionální pečovatelské služby, činí v souladu s předloženými ceníky obvykle 130 Kč/hod. 6. Dále vyšel odvolací soud z toho, že hotové výdaje žalobců a) a b) na péči o žalobkyni c) v rozsahu požadovaných částek 20 488 Kč za druhé pololetí roku 2019 a 4 822,50 Kč za druhé pololetí roku 2020 byly vynaloženy, a byly vynaloženy i požadované náklady na zastoupení žalobkyně c) v řízení o udělení souhlasu soudu s podáním žaloby v této věci. 7. Po právní stránce odvolací soud posoudil věc podle právní úpravy účinné v době porušení povinnosti, tedy podle § 449 odst. 1 a 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, dále jen „obč. zák.“. Žalovaný odpovídá za škodu na zdraví, která žalobkyni c) vznikla. V rámci náhrady této škody je povinen nahradit i náklady na péči o nesamostatnou žalobkyni c). Výše uvedený rozsah péče odpovídá úkonům osobní asistence ve smyslu § 5 odst. 1 vyhlášky č. 505/2006 Sb. Pro účely výpočtu náhrady odvolací soud „zprůměroval“ zjištěný rozsah péče o žalobkyni c) ve dnech, kdy navštěvuje stacionář, a ve dnech, kdy jej nenavštěvuje, a vyšel z toho, že odpovídající je náhrada za 16 hodin péče o žalobkyni c) denně. Adekvátní náhrada za tuto péči odpovídá ceně, kterou si za odpovídající pečovatelské úkony účtovaly v rozhodné době v daném místě profesionální pečovatelské služby. Při stanovení výše náhrady pak odvolací soud odečetl vyplácený příspěvek na péči. Odvolací soud proto žalobě ve vztahu k žalobkyni c) vyhověl v rozsahu odpovídajícím výše popsané časové náročnosti a ceně péče, s přihlédnutím k tomu, co již bylo žalobkyni c) plněno před rozhodnutím soudu. 8. Odvolací soud dále dospěl k závěru, že je důvodný požadavek na náhradu prokázaných hotových výdajů na péči o žalobkyni c), přičemž ve shodě s obvodním soudem považoval žalobce a) a b) za aktivně legitimované k uplatnění tohoto nároku. Naopak ve vztahu k požadovaným nákladům zastoupení žalobkyně c) odvolací soud neshledal aktivní legitimaci žalobkyně a) ani příčinnou souvislost mezi škodním jednáním a vznikem těchto nákladů. 9. Proti výrokům I a II rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Podle žalovaného je napadený rozsudek v rozporu s právními závěry uvedenými v bodu 16 rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2021, sp. zn. 31