25 Cdo 1289/2024 — Nejvyšší soud

25 Cdo 1289/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:7. 4. 2025 Spisová značka:25 Cdo 1289/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:25.CDO.1289.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Znalecký posudek Dokazování Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 127 odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:24. 4. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 1289/2024-447 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně: M. P., zastoupená JUDr. Veronikou Loužeckou Beerovou, advokátkou se sídlem Masarykovo nám. 292, Litvínov, proti žalovanému: Ústav pro péči o matku a dítě, IČO 00023698, se sídlem Podolské nábřeží 157/36, Praha 4, zastoupený doc. JUDr. Petrem Šustkem, Ph.D., advokátem se sídlem Veleslavínova 59/3, Praha 1, za účasti vedlejší účastnice na straně žalovaného: Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, IČO 47116617, se sídlem Pobřežní 665/21, Praha 8, o odčinění nemajetkové újmy a náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 39 C 9/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2023, č. j. 30 Co 288/2023-410, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. III. Ve vztahu mezi žalobkyní a vedlejší účastnicí nemá žádná z účastnic právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se domáhala náhrady újmy na zdraví spočívající v náhradě bolestného, za ztížení společenského uplatnění a za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a po jejím skončení. V žalobě uvedla, že jí byla stanovena diagnóza karcinomu prsu v místně atypické lokalitě, dne 8. 1. 2016 podstoupila na oddělení gynekologie žalovaného zákrok prováděný chirurgem MUDr. Karlem Raušem spočívající v excizi tumoru pravého prsu. Zákrok byl proveden chybně, neboť při něm nedošlo k úplnému odstranění nádoru, proto musela podstoupit dne 29. 1. 2016 druhou operaci. Podle žalobkyně, resp. podle jí předloženého znaleckého posudku byla první operace provedena s nedbalou předoperační přípravou, byla zbytečně provedena mastektomie, nádor byl lokalizován mimo prsní žlázu v místě mezi velkým a malým prsním svalem. V důsledku chybné první operace a následné nutné reoperace došlo u žalobkyně k velkým jizevnatým změnám, mutilující deformaci pravého hrudníku, fibrózám, narušení funkčního stavu pravé horní končetiny a ke vzniku úzkostné poruchy. Žalobkyně svá tvrzení podložila třemi znaleckými posudky, a to k posouzení správnosti postupu žalovaného při poskytování zdravotní péče (MUDr. Pavel Šlampa), ke stanovení výše náhrady za bolest a ztížení společenského uplatnění (MUDr. Zdeněk Bešta) a k určení poklesu její pracovní schopnosti (MUDr. Vítězslav Lorenc). 2. Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 26. 5. 2023, č. j. 39 C 9/2019-337, zamítl žalobu na zaplacení 1 116 312 Kč s příslušenstvím i na uložení povinnosti od 1. 1. 2019 hradit žalobkyni v pravidelných měsíčních platbách ztrátu na výdělku a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Dotazem u České lékařské společnosti J. E. Purkyně zjistil, že relevantní specializací pro vyhotovení znaleckého posudku z oboru zdravotnictví v této věci je odvětví chirurgie, proto nechal vypracovat znalecký posudek u MUDr. Zdeňka Eibela, chirurga (MUDr. Šlampa je radiační a klinický onkolog, nemá odpovídající specializaci pro posouzení práce radiodiagnostiků a chirurgů). Z něj zjistil, že v případě žalobkyně se jednalo o onemocnění vyžadující multioborovou péči. Rozhodnutí k operačnímu vynětí nádoru v pravém prsu stanovil na základě provedených radiodiagnostických, bioptických a klinických nálezů onkolog, radiodiagnostikem bylo nádorové ložisko označeno s ohledem na regresi ložiska a na základě tohoto označení přistoupil operatér k operaci. Operatér provedl požadovaný a onkologem doporučený výkon – částečné odnětí prsní žlázy. Nádor byl označen pomocí uhlíkového depa, tedy šetrnou metodou, která byla použita proto, že nebyla zjištěna žádná alergie či jiný závažný důvod, pro který by tento postup nemohl být použit. Během operace byla odstraněna veškerá tkáň, která byla předoperačně označena, avšak uložení nádoru žalobkyně bylo atypické, mimo prsní žlázu, a směřovalo více směrem do podpažní jamky. Při operaci došlo k odebrání lymfatických uzlin, přičemž tento výkon se obvykle dělá až po vyšetření strážní (sentinelové) uzliny a obvykle v druhé operační době s časovým odstupem. V jednotlivých případech se ale tento postup může lišit, v zásadě je pouze odborná shoda na principu odstranit nádorem postižené uzliny a co nejméně poškodit lymfatický systém. I přesto ale znalec odstranění lymfatických uzlin při prvním zákroku neoznačil za postup non lege artis, zvláště za situace, kdy bylo vysloveno reálné podezření na nádorový útvar s uzlinou související v předoperačních úvahách. Dále znalec uvedl, že i v případě pouze jedné operace, avšak ve dvou lokalitách (zevní část pravého prsu a podpažní jamka vpravo), je nutné předpokládat vznik jizvy i fibrózních jizevnatých změn s velmi pravděpodobným dočasným omezením hybnosti v pravém ramenním kloubu. Preparace v okolí prsního svalu a mezisvalového septa riziko pooperačních změn zvětšuje, při operacích podobného typu v podpažní jamce dochází ke vzniku otoku celé končetiny. Soud prvního stupně na základě výše uvedeného uzavřel, že lékaři žalovaného neporušili žádnou právní povinnost (§ 2910 o. z., § 4 odst. 5, § 28 odst. 2 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování zákon o zdravotních službách/), proto se již nezabýval splněním dalších podmínek pro přiznání náhrady majetkové a nemajetkové újmy. Tvrzení žalobkyně, že provedení pouze jedné operace by jí nezpůsobilo přetrvávající zdravotní obtíže, zůstalo pouze v rovině tvrzení, ze znaleckého posudku MUDr. Eibela vyplynulo, že i v případě, že by problém byl řešen hned při první operaci (zásah ve dvou lokalitách), lze předpokládat vznik jizvy i fibrózních jizevnatých změn s velmi pravděpodobným dočasným omezením hybnosti (to je způsobeno odstraněním lymfatických uzlin z podpažní jamky, k čemuž žalobkyně udělila informovaný souhlas). Ani při předoperačním vyšetření, zjišťování a značení ložisek (pomocí uhlíkového depa) nepostupoval žalovaný non lege artis, naopak bylo prokázáno, že postup při léčbě byl určen a koordinován týmem složeným z onkologa, radiologa, chirurga a patalogického anatoma; byla použita standardní metoda, která je pro pacientku nejméně invazivní a která je ve většině případů dostatečnou. Ani jedním z odborníků podílejících se na léčbě, kteří byli seznámeni se zdravotním stavem žalobkyně, nebyla vyslovena pochybnost o nedostatečnosti této uhlíkové metody (nadto nikdy nemůže být jistota, že v případě použití invazivnější metody zjišťování ložisek by nutnost druhé operace byla zcela vyloučena). 3. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 11. 2023, č. j. 30 Co 288/2023-410, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud řízení doplnil o výslechy znalců Šlampy, Eibela a svědka H. (jeho znalecký posudek soud prvního stupně jako důkaz neprovedl, neboť k 31. 12. 2020 ukončil znaleckou činnost, proto jej odvolací soud vyslechl jako svědka); ti všichni posuzovali správnost postupu lékařů žalovaného při operaci žalobkyně dne 8. 1. 2015. Uvedl, že soud prvního stupně se správně zabýval otázkou, zda znalci, jejichž znalecké posudky byly v řízení předloženy, disponují příslušnou odborností k podání znaleckého posudku ve vztahu k problematice, kterou je třeba řešit s využitím odborných znalostí, a správně dotazem u České lékařské společnosti J. E. Purkyně zjišťoval, jaká specializace je pro vyhotovení znaleckého posudku v dané věci potřebná či postačující. Odvolací soud uvedl, že MUDr. Eibel, znalec z odvětví chirurgie, odpovídal na dotazy soudu přiléhavě, logicky, vysvětlil důvody, proč chirurg operoval dne 8. 1. 2016 tam, kde operoval, vysvětloval, že od původní lokalizace tumoru mezi velkým a malým prsním svalem došlo ke dni operace ke změně situace, nádor reagoval na léčbu, došlo k jeho resorpci, prakticky v době operace nebyl hmatný, že místo tumoru nebylo přesně uchopitelné, popsané, ověřovalo se magnetickou rezonancí a chirurg operoval v místě označeném radiodiagnostikem. Na základě takto doplněného dokazování odvolací soud dospěl k závěru, že znalec Eibel obhájil a přesvědčivě zdůvodnil své závěry vyslovené v písemném posudku, že operace dne 8. 1. 2016 byla provedena na základě p