25 Cdo 1370/2024 — Nejvyšší soud

25 Cdo 1370/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 4. 2025 Spisová značka:25 Cdo 1370/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:25.CDO.1370.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:1. 6. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 29.07.2025II.ÚS 2211/25 Pavel Šámal odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost27. 8. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 1370/2024-1127 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobkyně: D. P., zastoupená JUDr. Karlem Šindelářem, advokátem se sídlem Štěpánská 540/7, 120 00 Praha 2, proti žalovaným: 1. Všeobecná fakultní nemocnice v Praze, IČO 00064165, se sídlem U Nemocnice 499/2, 128 08 Praha 2, 3. Fakultní nemocnice v Motole, IČO 0064203, se sídlem V Úvalu 84/1, 150 06 Praha 5, a 4. Fakultní nemocnice Bulovka, IČO 00064211, se sídlem Budínova 67/2, 180 81 Praha 8, zastoupená JUDr. Janem Machem, advokátem se sídlem Vodičkova 699/28, 110 00 Praha 1, za účasti vedlejší účastnice na straně 1. a 3. žalované: Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, IČO 47116617, se sídlem Pobřežní 665/21, 186 00 Praha 8, o 17 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 29 C 26/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2023, č. j. 58 Co 331/2023-1081, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 7 částečným rozsudkem ze dne 14. 6. 2023, č. j. 29 C 26/2011-804, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala, aby žalovaným byla uložena povinnost zaplatit jí společně a nerozdílně bolestné v částce, která bude specifikována v závislosti na vypracovaném znaleckém posudku, spolu s příslušenstvím, a náhradu za ztížení společenského uplatnění (dále jen „ZSU“) ve výši 10 520 000 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. V řízení se žalobkyně domáhá nároků na náhradu škody, jež jí měla vzniknout v důsledku změny pohlaví, neboť u ní přetrvávají závažné zdravotní komplikace, které se začaly projevovat již krátce po první operaci, nedošlo k úplné přeměně, neboť zůstala na půli cesty mezi mužem a ženou. Tvrdí, že v důsledku toho trpí nejen zdravotními, ale i závažnými psychickými problémy, je depresivní, má sklony k sebevraždě, nemůže najít práci a je fakticky vyloučena i z partnerského života. První rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 29. 5. 2014, č. j. 29 C 26/2011-187, kterým byla žaloba zamítnuta, zrušil Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 6. 2015, č. j. 58 Co 153/2015-265. Nato Obvodní soud pro Prahu 7 usnesením ze dne 9. 6. 2016, č. j. 29 C 26/2011-287 (ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2017, č. j. 58 Co 131/2017-307), zastavil pro zpětvzetí řízení ve vztahu mezi žalobkyní a 2. žalovanou 1. Lékařskou fakultou Univerzity Karlovy Praha. Nato Obvodní soud pro Prahu 7 rozsudkem ze dne 16. 3. 2018, č. j. 29 C 26/2011-364, žalobu opět zamítl. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 1. 2019, č. j. 58 Co 417/2018-412, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v zamítavém výroku o věci samé ohledně náhrady za ztrátu na výdělku v částce 6 480 000 Kč s příslušenstvím a ve zbytku – v nároku na náhradu za ZSU, bolestné a ve výrocích o náhradě nákladů řízení jej zrušil. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2022, č. j. 25 Cdo 561/2020-523, byly oba tyto rozsudky v dovoláním napadené části (v nároku na náhradu za ztrátu na výdělku v částce 6 348 000 Kč s příslušenstvím) zrušeny vůči 1. a 3. žalované a věc byla v tomto rozsahu vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení; vůči 4. žalované bylo dovolání odmítnuto. Nato soud prvního stupně rozhodl částečným rozsudkem, který je předmětem tohoto dovolacího řízení. 2. Soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně se v roce 2002, tehdy ještě jako muž G. P., obrátila na odborné zdravotnické zařízení v souvislosti s kroky, které měly v budoucnu směřovat ke změně pohlaví. Následně byla předána do péče Sexuologického ústavu 1. žalované a docházela do ordinací MUDr. Iva Procházky a prof. PhDr. Petra Weisse, Ph.D., čehož výsledkem bylo jejich doporučení pro komisi 4. žalované provést chirurgickou změnu pohlaví, již 4. žalovaná dne 22. 2. 2006 schválila. Žalobkyně u 3. žalované podstoupila dne 4. 5. 2006 chirurgickou konverzi pohlaví, 31. 10. 2006 dokončení rekonstrukce zevního genitálu a 4. 11. 2006 operaci hrtanu a s tím související výkony ORL. Žalobkyně tvrdila, že již krátce poté se u ní objevily závažné zdravotní problémy. Dne 27. 10. 2009 jí byla na její žádost u 3. žalované provedena sigmoideální neovagina (chirurgické zvětšení vagíny), po níž se vytvořil rektovaginální píštěl a v souvislosti s touto komplikací podstoupila další zdravotnické výkony (operace) ve dnech 31. 3. 2010, 21. 5. 2010 a 14. 7. 2010. Soud na základě znaleckého posudku znalce MUDr. Jana Šimčíka zjistil, že z hlediska ZSU se zdravotní stav žalobkyně ustálil dne 3. 3. 2008 a z hlediska bolesti dne 28. 2. 2007. Soud prvního stupně nyní přezkoumávaným rozhodnutím rozhodl částečným rozsudkem pouze o nárocích na bolestné a ZSU. Po právní stránce dovodil, že oba nároky jsou promlčeny [odkázal na § 100 odst. 1, § 106 odst. 1 a 2, § 420 odst. 1 až 3 a § 444 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen "obč. zák.")], neboť žaloba byla podána dne 15. 3. 2010 vůči 1. a 3. žalované a dne 14. 6. 2012 vůči 4. žalované, dvouletá subjektivní promlčecí doba tak uplynula marně, a vzhledem k uplatněné námitce promlčení nelze nároky přiznat. 3. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 12. 2023, č. j. 58 Co 331/2023-1081, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé v části, v níž bylo rozhodnuto o náhradě za ZSU v částce 10 520 000 Kč s příslušenstvím a zrušil jej v části, v níž bylo rozhodnuto o bolestném v částce, která bude specifikována v závislosti na vypracovaném znaleckém posudku spolu s příslušenstvím, a ve výroku o náhradě nákladů řízení a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Po doplnění řízení výslechem znalce se odvolací soud ztotožnil se skutkovým i právním závěrem soudu prvního stupně ohledně promlčení nároku na náhradu za ZSU. Jestliže se z hlediska ZSU zdravotní stav ustálil dne 3. 3. 2008 a žaloba byla vůči 1. a 3. žalované podána dne 15. 3. 2010 a vůči 4. žalované dne 14. 6. 2012, potom subjektivní promlčecí doba podle § 106 odst. 1 obč. zák. uplynula marně. Po ustálení zdravotního stavu žalobkyně sice docházelo k dalším (nepředpokládaným) operacím, jež však nevedly ke zhoršení tvrzených trvalých následků, a nepředstavovaly proto důvod ke změně závěru o ustálení zdravotního stavu z hlediska ZSU k datu 3. 3. 2008. 4. Rozsudek odvolacího soudu v části výroku, jímž byl potvrzen výrok rozsudku soudu prvního stupně, kterým byla zamítnuta žaloba na náhradu ZSU, napadla žalobkyně dovoláním a namítá nesprávné právní posouzení věci. Vytýká soudu, že vyšel z nesprávného závěru znaleckého posudku, že se z hlediska ZSU zdravotní stav žalobkyně ustálil ke dni 3. 3. 2008, přestože je v posudku konstatováno, že i poté docházelo k dalším nepředpokládaným operacím (ve dnech 26. 10. – 3. 11. 2009 a 20. 5. – 25. 5. 2010), které upravovaly nepříznivý zdravotní stav žalobkyně a měly směřovat k tomu, aby se její zdravotní stav stabilizoval tak, aby byl pro žalobkyni snesitelný a umožňoval jí vést důstojný a po zdravotní stránce přijatelný život. Nesprávně soud uzavřel, že tyto operace s celkovým zdravotním stavem žalobkyně nesouvisely. Odvolacímu soudu dále vytýká, že akceptoval závěr znalce, který vztáhl okamžik rozhodující pro stabilizaci zdravotního stavu k ukončení pracovní neschopnosti žalobkyně, tedy k administrativnímu aktu, který nemusí nic vypovídat o tom, v jakém zdravotním stavu se v té době nacházela. V jejím případě byla pracovní neschopnost ukončena z důvodu změn zdravotního stavu, nikoliv jeho ustálení a nedodržení léčebného režimu. O tom, že její zdravotní stav nebyl v březnu 2008 ustálen, svědčí zpráva ze dne 6. 4. 2008. Pochybení spatřuje rovněž v tom, že vzhledem k vadám znaleckého posudku soud nevyhověl jejímu důkaznímu návrhu na zpracování revizního znaleckého posudku. Soud rovněž nesprávně po právní stránce posoudil stavení promlčecí doby vzhledem k žalobě z roku 2008, projednávané u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 Nc 3027/2008, kdy řízení bylo zastaveno usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 3. 2. 2010