25 Cdo 1508/2024 — Nejvyšší soud

25 Cdo 1508/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 5. 2025 Spisová značka:25 Cdo 1508/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:25.CDO.1508.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Ochrana osobnosti Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 81 o. z. § 28 odst. 3 písm. e) předpisu č. 372/2011 Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:17. 6. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 18.08.2025IV.ÚS 2387/25 Lucie Dolanská Bányaiová odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost10. 9. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 1508/2024-815 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Vršanské a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobkyně: S. A., zastoupená JUDr. Tomášem Nielsenem, advokátem se sídlem Radhošťská 1942/2, Praha 3, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalobkyně: D. A., zastoupený Mgr. Davidem Šubíkem, obecným zmocněncem bytem Roháčova 3339/3, Ostrava, proti žalované: Fakultní nemocnice Plzeň, IČO 00669806, se sídlem E. Beneše 13, Plzeň, zastoupená Mgr. Jaroslavem Zuskou, advokátem se sídlem Plzeňská 348/261, Praha 5, za účasti vedlejší účastnice na straně žalované: Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, IČO 47116617, se sídlem Pobřežní 665/21, Praha 8, zastoupená JUDr. Pavlem Roubalem, advokátem se sídlem Otýlie Beníškové 1664/14, Plzeň, o ochranu osobnosti a zaplacení 500 000 Kč, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 36 C 232/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 4. 2023, č. j. 61 Co 57/2023, 61 Co 58/2023-725, takto: I. Dovolání se odmítá II. Žalobkyně a vedlejší účastník na straně žalobkyně jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit vedlejší účastnici na straně žalované náhradu nákladů dovolacího řízení 12 826 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta JUDr. Pavla Roubala. III. Ve vztahu mezi žalobkyní, vedlejším účastníkem na straně žalobkyně a žalovanou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 12. 4. 2023, č. j. 61 Co 57/2023, 61 Co 58/2023-725, potvrdil rozsudek ze dne 14. 10. 2022, č. j. 36 C 232/2021-643, ve znění usnesení ze dne 1. 2. 2023, č. j. 36 C 232/2021-700, kterým Okresní soud Plzeň-město zamítl žalobu, jíž se žalobkyně po žalované domáhala písemné omluvy a zaplacení 500 000 Kč, a rozhodl o nákladech řízení; dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení. V řízení o ochraně osobnosti vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že nezletilý syn žalobkyně se narodil 21. 3. 2021, vzhledem k jeho předčasnému narození jej žalovaná umístila na jednotku intenzivní a resuscitační péče, posléze na jednotku intenzivní péče neonatologie, kde spolu s ním mohla být hospitalizována i žalobkyně. Vzhledem k pandemii nemoci COVID-19 probíhající v té době žalovaná provedla žalobkyni test RT-PCR na přítomnost viru způsobujícího tuto nemoc, a to opakovaně ve dnech 25. a 26. 3. 2021, výsledky testu byly v obou případech pozitivní. Dne 26. 3. 2021 žalobkyni kontaktoval pracovník Krajské hygienické stanice Plzeňského kraje, který jí nařídil izolaci. Žalovaná proto žalobkyni nepřemístila na oddělení, kde byl hospitalizován její nezletilý syn, ale propustila ji z nemocnice a do skončení izolace (26. 3. – 8. 4. 2021) jí neumožnila osobní kontakt s jejím nezletilým synem. V tom žalobkyně spatřovala neoprávněný zásah do její osobnosti. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně posoudil nárok žalobkyně podle § 81 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a dospěl k závěru, že žalovaná do osobnosti žalobkyně zasáhla, nikoli však neoprávněně. Při testování žalobkyně postupovala žalovaná lege artis, když při odběru a provedení testu použila přístroje a přípravky k tomu určené, a to diagnostický přípravek COVID-19 Multiplex RT-PCR Kit od výrobce DIANA Biotechnologies s certifikací CE IVD a prohlášením o shodě, podle kterého je diagnostický zdravotnický prostředek in vitro určen k detekci SARS Cov-2 pomocí jednokrokového RT-PCR protokolu z RNA a splňuje požadavky podle přílohy č. 1 k nařízení vlády č. 56/2015, odběrová média a štětečky opatřeny certifikací CE IVD a certifikátem kvality; diagnostické testovací sady přitom byly opatřeny ES prohlášením o shodě a notifikovány Státním ústavem pro kontrolu léčiv, jakož i opatřeny návody k použití se zprávou o hodnocení funkční způsobilosti, a odpovídající přístroj pro vyhodnocení – izolátor Automated RNA Isolation for Agilent Bravo a amplifikátor LightCycler 96. Obsluhující zaměstnankyně žalované podstoupila instruktáž ohledně zacházení se zdravotnickými prostředky, žalovaná, resp. její zaměstnanci, při odebírání vzorku žádným způsobem nepochybila a testy vyhodnotila jako pozitivní v souladu s manuálem ke zdravotním prostředkům a aktuálními poznatky vědy. Výsledky testu svědčily o přítomnosti části viru, který nemoc způsoboval, a v souladu s tehdy platnými definicemi Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí, Světové zdravotnické organizace a Státního zdravotního ústavu představoval pozitivní výsledek potvrzený případ bez ohledu na případné klinické příznaky (navíc žalobkyně trpěla symptomy onemocnění). Žalovaná postupovala správně, když pozitivní výsledek nahlásila Krajské hygienické stanici Plzeňského kraje, která v souladu s § 2 odst. 6 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, a mimořádným opatřením Ministerstva zdravotnictví ze dne 2. 3. 2021, č. j. MZDR 40555/2020-4/MIN/KAN, nařídila žalobkyni izolaci. S ohledem na povahu oddělení, kam žalovaná nezletilého syna žalobkyně umístila, a kde žalobkyně mohla ohrozit pacienty (v té době asi 27 hospitalizovaných novorozenců, které mohlo ohrozit i lehčí respirační onemocnění), jejich zákonné zástupce a ošetřující personál, a nemožnost izolace žalobkyně s jejím nezletilým synem u žalované z důvodu nedostatečného vybavení, bylo odepření osobního kontaktu s nezletilým v zájmu nerušeného poskytování zdravotních služeb ve smyslu § 28 odst. 3 písm. e) a § 47 odst. 1 písm. b) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, (dále jen „zákon o zdravotních službách“). Omezením fungování jednotky intenzivní péče neonatologie by byla ohrožena zdravotnická péče v celém Plzeňském a Karlovarském kraji. Přítomnost žalobkyně by ohrozila i jejího nezletilého syna, který se narodil s váhou 1 350 gramů, nevyvinutou obranyschopností, byl právě odpojen od podpory dýchání a bylo nezbytné mu poskytovat infuzní léčbu. Odvolací soud proto uzavřel, že právo rodiče na styk se svým potomkem nemohlo převážit nad právem na ochranu života a zdraví hospitalizovaných dětí, jejich zákonných zástupců, ošetřujícího personálu žalované a zájmu společnosti na nerušeném poskytování zdravotních služeb, zejména na jednotce intenzivní péče neonatologie. 2. Rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost odůvodnila tím, že rozsudek odvolacího soudu závisí na vyřešení právních otázek hmotného práva, které doposud nebyly dovolacím soudem řešeny. Podle žalobkyně dovoláním napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky, zda žalovaná měla právo na základě § 2900 o. z., resp. § 28 odst. 3 písm. e) a § 47 odst. 1 písm. b) zákona o zdravotních službách, omezit žalobkyni na jejím právu nepřetržité přítomnosti u jejího hospitalizovaného syna, která doposud nebyla dovolacím soudem řešena. Žalobkyně je předně přesvědčena, že na její vztah s žalovanou se vztahuje výlučně zákon o zdravotních službách a aplikace občanského zákoníku je zcela vyloučena. Odvolací soud nevyložil, jaký z důvodů pro vyloučení přítomnosti zákonného zástupce u nezletilého byl podle zákona o zdravotních službách naplněn. Pokud posuzoval naplnění výjimek, tak přitom vycházel z chybného předpokladu, že hygienická stanice nařídila žalobkyni izolaci nebo karanténu. Žalobkyni ale izolace ani karanténa podle mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 2. 3. 2021, č. j. MZDR 40555/2020-4/MIN/KAN, nařízena nebyla. Proto se toto mimořádné opatření na projednávanou věc nevztahuje, neboť neomezuje právo zákonného zástupce na nepřetržitou přítomnost u nezletilého pacienta a ani nesvěřuje pravomoc zdravotnickým zařízením toto právo omezit, pokud není zákonnému zástupci nařízena izolace. Odvolací soud při hodnocení postupu žalované chybně aplikoval definici epidemiologického hlediska podle Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí, které ale není nadáno legislativní pravomocí a jeho výstupy proto nej