25 Cdo 1655/2022 — Nejvyšší soud

25 Cdo 1655/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:13. 9. 2022 Spisová značka:25 Cdo 1655/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:25.CDO.1655.2022.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody Dotčené předpisy:§ 2 písm. b) předpisu č. 361/2000 Sb. § 27 předpisu č. 361/2000 Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:26. 12. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 1655/2022-192 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Bořivoje Hájka v právní věci žalobkyně: Správa služeb hlavního města Prahy, IČO 70889660, se sídlem Kundratka 1951/19, 180 00 Praha 8, zastoupená JUDr. Petrem Balcarem, advokátem se sídlem Panská 895/6, 110 00 Praha 1, proti žalovanému: J. V., narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Ondřejem Preussem, Ph.D., advokátem se sídlem V Jámě 699/1, 110 00 Praha 1, o zaplacení 76 400 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 6 C 42/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2021, č. j. 53 Co 302/2021-166, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2021, č. j. 53 Co 302/2021-166, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 21. 4. 2021, č. j. 6 C 42/2018-136, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 11. 2021, č. j. 53 Co 302/2021-166, potvrdil zamítavý rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 21. 4. 2021, č. j. 6 C 42/2018-136, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném (původně proti P. H.) zaplacení nákladů na odtah a parkování motorového vozidla RZ XY. Vyšel přitom z nesporných tvrzení účastníků, že vozidlo bylo odtaženo dne 4. 9. 2017 pro porušení zákazu zastavení a stání na vyhrazeném parkovišti, jež nebylo pro předmětné vozidlo vyhrazeno. Kupní smlouvou ze dne 28. 4. 2015 prodal původní vlastník P. H. vozidlo žalovanému jakožto kupujícímu. Ke změně zápisu vlastníka a provozovatele vozidla v registru vozidel nikdy nedošlo, takže provozovatelem vozidla zapsaným v registru vozidel ke dni odtahu byl P. H.. Odvolací soud se ztotožnil s právním posouzením soudu prvního stupně, podle kterého není žalovaný ve věci pasivně legitimován. Nejprve se soudy zabývaly výkladem pojmu provozovatel podle § 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů, (dále jen „zákon o silničním provozu“) ve spojení s § 2 odst. 15 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, (dále též jen „zákon o podmínkách provozu“). Porovnaly jejich znění před novelou provedenou zákonem č. 239/2013 Sb., která nabyla účinnosti dne 1. 1. 2015, a dovodily odklon zákonodárce při definování pojmu provozovatel od formulace založené na fakticitě k registračnímu principu. Uzavřely, že náklady na odstranění vozidla, které neoprávněně stojí na vyhrazeném parkovišti, podle § 27 odst. 5 zákona o silničním provozu nese ten, kdo je jako provozovatel zapsán v registru silničních vozidel, a to bez ohledu na to, zda jde o skutečného vlastníka vozidla (odkázal přitom na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 7. 2019, č. j. 1 As 318/2018-41, a ze dne 28. 2. 2018, č. j. 1 As 222/2017-45). Protože žalovaný v době odtažení vozidla nebyl jeho provozovatelem, nebyl pasivně legitimován ve sporu o náhradu nákladů na odstranění a odstavení motorového vozidla. 2. Rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu napadla žalobkyně dovoláním. Jeho přípustnost spatřuje v judikaturou dovolacího soudu nevyřešené otázce, zda za náklady na odstranění vozidla podle § 27 odst. 5 zákona o silničním provozu odpovídá provozovatel vozidla zapsaný v registru vozidel i tehdy, pokud se prokáže, že v okamžiku odstranění vozidla již jeho faktickým provozovatelem nebyl, neboť vlastnické právo k vozidlu bylo před odstraněním vozidla převedeno na třetí osobu, přičemž tato třetí osoba byla v době odstranění vozidla jeho faktickým provozovatelem, ačkoli v registru vozidel zapsána nebyla. Jako dovolací důvod dovolatelka uvádí nesprávné právní posouzení věci. Namítá, že v předmětné věci je řešena náhrada škody v podobě nákladů na odtah a parkovné, nikoli přestupek, a proto není aplikovatelná judikatura Nejvyššího správního soudu. Odpovědným provozovatelem by neměla být osoba formálně zapsaná v registru vozidel, ale naopak faktický provozovatel vozidla. Dovolatelka rovněž poukazuje na to, že registr vozidel není veřejným seznamem. Jeho záznamy tudíž nemohou mít závaznou vypovídající roli a není naplněn princip ani materiální, ani formální publicity. Z dikce a systematiky § 2 písm. b) zákona o silničním provozu dovozuje, že v první řadě povinnost nahradit náklady na odstranění a odstavení motorového vozidla stíhá vlastníka a až následně, nepodaří-li se ho zjistit, provozovatele zapsaného v registru vozidel. Novela provedená zákonem č. 239/2013 Sb. podle dovolatelky mířila především na zefektivnění postihu dopravních přestupků a nebrala v potaz náhradu nákladů spojených s odtahem a odstavením motorového vozidla. Uzavírá, že pasivně legitimovaným by měl být žalovaný, jehož vlastnické právo k odtaženému vozidlu se v řízení prokázalo na základě kupní smlouvy. Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 3. Žalovaný ve vyjádření k dovolání uvedl, že rozsudky obou soudů považuje za zcela správné a zákonné. Navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobkyně odmítl a přiznal mu náhradu nákladů dovolacího řízení. 4. Nejvyšší soud posoudil dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (dále jen „o. s. ř.“) a jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenou advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř. a je přípustné podle § 237 o. s. ř. pro posouzení otázky, kdo je provozovatelem vozidla podle § 27 odst. 5 zákona o silničním provozu, která dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu v daných skutkových souvislostech nebyla vyřešena. Dovolání je důvodné. 5. Podle § 2 písm. b) zákona o silničním provozu pro účely tohoto zákona je provozovatel vozidla vlastník nebo jiná osoba, která je jako provozovatel zapsána v registru silničních vozidel podle zvláštního právního předpisu nebo obdobné evidenci jiného státu. 6. Podle § 2 odst. 15 zákona o podmínkách provozu je provozovatelem silničního vozidla osoba, která je v registru silničních vozidel zapsána jako vlastník tohoto vozidla, není-li jako jeho provozovatel v registru silničních vozidel zapsána jiná osoba. 7. Podle § 27 odst. 1 písm. o) zákona o silničním provozu řidič nesmí zastavit a stát na vyhrazeném parkovišti, nejde-li o vozidlo, pro které je parkoviště vyhrazeno; to neplatí, jde-li o zastavení a stání, které nepřekročí dobu tří minut a které neohrozí ani neomezí ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích, popřípadě neomezí řidiče vozidel, pro něž je parkoviště vyhrazeno. Podle odst. 5 o odstranění vozidla, které neoprávněně stojí na vyhrazeném parkovišti, rozhodne policista nebo strážník obecní policie; vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele. 8. V rozsudku ze dne 29. 6. 2022, sp. zn. 25 Cdo 1064/2021, se Nejvyšší soud zabýval odtahem vozidla tvořícího překážku provozu na pozemní komunikaci podle § 45 odst. 1 a 4 zákona o silničním provozu. Dospěl k závěru, že pojmem provozovatel je v citovaném ustanovení míněn provozovatel ve smyslu § 2 písm. b) zákona o silničním provozu a § 2 odst. 15 zákona o podmínkách provozu, tedy ten, kdo je v registru silničních vozidel zapsán jako vlastník nebo jako jiná osoba provozující vozidlo. Neodpovídá-li zápis provozovatele skutečnému stavu věci a právním poměrům ohledně vozidla, může mít postavení provozovatele i v registru nezapsaná osoba, má-li ve skutečnosti k vozidlu taková práva a oprávnění, jež jí umožňují s ním v dostatečně širokém rozsahu disponovat, užívat ho ke své činnosti a vlastním jménem jej fakticky provozovat. Stejný závěr dovolací soud učinil při výkladu odpovědnosti za škodu způsobenou provozem letadla v podmínkách zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 25 Cdo 1970/2015, publikovaný pod č. 89/2018 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „Sb. rozh. obč.“), a obdobné stanovisko zaujal v případě tzv. finančního leasingu vozidla, podle kterého vstupuje leasingový nájemce do postavení