25 Cdo 1669/2024 — Nejvyšší soud

25 Cdo 1669/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:2. 4. 2025 Spisová značka:25 Cdo 1669/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:25.CDO.1669.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada za ztrátu na výdělku Dotčené předpisy:§ 2962 obč. zák. § 53 odst. 1 předpisu č. 187/2006 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:13. 5. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 1669/2024-414 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Vršanské a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce: M. D., zastoupený JUDr. Ing. Věrou Novákovou, advokátkou se sídlem T. G. Masaryka 108, Kladno, proti žalovanému: J. K., zastoupený JUDr. Vojtěchem Veverkou, advokátem se sídlem Hajnova 40, Kladno, za účasti: Slavia pojišťovna a.s., IČO 60197501, se sídlem Táborská 940/31, Nusle, Praha 4, jako vedlejší účastnice na straně žalovaného, o zaplacení 1 058 598,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 13 C 264/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2024, č. j. 25 Co 261/2023-377, takto: I. Dovolání žalobce proti části výroku rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2024, č. j. 25 Co 261/2023-377, jíž byl potvrzen výrok rozsudku soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby na náhradu za ztrátu na výdělku při pracovní neschopnosti přesahující dobu od 28. 7. 2016 do 24. 8. 2016, se zamítá, ve zbývající části se dovolání žalobce odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů dovolacího řízení 15 536 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta JUDr. Vojtěcha Veverky. III. Žalobce a vedlejší účastnice na straně žalovaného nemají navzájem právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Okresní soud Praha-západ rozsudkem ze dne 23. 6. 2023, č. j. 13 C 264/2020-307, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 9. 8. 2023, č. j. 13 C 264/2020-339, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 66 518,40 Kč s příslušenstvím, co do 1 058 598,20 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Rozhodl tak o nároku žalobce na náhradu újmy, jež mu vznikla v důsledku dopravní nehody, kterou dne 27. 7. 2016 zavinil žalovaný. Po částečném zastavení řízení přiznal soud prvního stupně žalobci část nároku za ztrátu na výdělku po dobu jeho pracovní neschopnosti, a to za období od 28. 7. 2016 do 24. 8. 2016 ve výši 66 518,40 Kč s příslušenstvím, a za neposkytnuté stravné v tomto období 2 072 Kč s příslušenstvím. Ve zbývající části (část nároku za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti od 25. 8. 2016 do 11. 8. 2017, část nároku za neposkytnuté stravné za toto období a celý nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti) žalobu zamítl. 2. Krajský soud v Praze k odvolání žalobce proti zamítavému výroku ve věci samé a k odvolání žalovaného proti výroku o náhradě nákladů řízení rozsudkem ze dne 10. 1. 2024, č. j. 25 Co 261/2023-377, částečně změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích III a IV o náhradě nákladů řízení, ve zbytku tyto výroky potvrdil. Dále potvrdil výrok II rozsudku soudu prvního stupně ve znění, že se žaloba v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení 1 058 598,20 Kč s příslušenstvím a úroku z prodlení z částky 68 590,40 Kč, zamítá a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že žalovaný (řidič a současně provozovatel vozidla) vyjížděl z parkovacího místa a nedal přednost žalobci na motocyklu. Motocykl žalobce narazil do vozidla žalovaného a při pádu byl žalobce zraněn (utrpěl distorzi krční páteře, pohmoždění hrudní páteře a komoci míchy). Jeho ošetřující lékař MUDr. Moravec rozhodl o pracovní neschopnosti žalobce od 28. 7. 2016 do 11. 8. 2017. Po skončení pracovní neschopnosti pracoval žalobce na zkrácený úvazek v rozsahu 0,6. Znalec MUDr. Boháč uzavřel, že z odborných vyšetření žalobce ortopedem a neurologem ze dne 24. 8. 2016 neplyne žádné zdravotní omezení, které by vyžadovalo další trvání pracovní neschopnosti. Žalobce byl ponechán v pracovní neschopnosti pro subjektivní potíže, které neměly podle zdravotnické dokumentace žádný objektivně zjistitelný důvod. Posudková lékařka MUDr. Hranostýlková uzavřela, že žalobce není invalidní. Odvolací soud věc posoudil podle § 2910 a § 2911 o. z. Žalovaný je podle § 2927 o. z. za újmu vyvolanou zvláštní povahou provozu odpovědný jako provozovatel vozidla, kterým byla újma způsobena; žádné liberační důvody netvrdil. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že v daném případě byly naplněny podmínky odpovědnosti žalovaného za vzniklou újmu podle § 2962 o. z. Tu však soudy shledaly prokázanou pouze v rozsahu ztráty na výdělku za dobu od 28. 7. 2016 do 24. 8. 2016, neboť pracovní neschopnost žalobce byla v příčinné souvislosti s újmou utrpěnou při dopravní nehodě prokazatelně jen po tuto dobu. Dále až do 11. 8. 2017, kdy praktický lékař shledal žalobce schopným práce, již žalobce netrpěl objektivně zjištěnými následky předmětné dopravní nehody. Proto odvolací soud potvrdil zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně ohledně nároku na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti přesahující dobu od 28. 7. 2016 do 24. 8. 2016. Správným shledal též závěr o nedůvodnosti nároku na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti odůvodněný tím, že nebylo prokázáno snížení žalobcova výdělku v příčinné souvislosti s úrazem, utrpěným při dopravní nehodě zaviněné žalovaným. 3. Proti rozsudku odvolacího soudu v celém rozsahu podal žalobce dovolání s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a na vyřešení dovolacím soudem dosud neřešené otázky, který subjekt je oprávněn posuzovat délku pracovní neschopnosti u poškozeného při dopravní nehodě, resp. z rozhodnutí kterého subjektu má soud vycházet při stanovení délky pracovní neschopnosti, k níž došlo v příčinné souvislosti s úrazem způsobeným dopravní nehodou. Tázal se, zda se při stanovení doby trvání pracovní neschopnosti má vycházet z aktuálních znalostí a informací o zdravotním stavu poškozeného v době rozhodování o její délce (jak to činí ošetřující lékař), nebo zda je znalec oprávněn posoudit její délku i s ohledem na závěry vyšetření, které však byly známy až následně (jak to učinil znalec MUDr. Boháč v tomto případě). Dovolatel namítal, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky posouzení vlivu nesprávného skutkového zjištění a hodnocení jednotlivých důkazů soudem na nesprávnost právního posouzení věci, která by měla být dovolacím soudem posouzena jinak. Navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu změnil a žalobě vyhověl, popřípadě aby jej zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. 4. Žalovaný ve vyjádření uvedl, že dovolání žalobce považuje za nedůvodné a že přetrvávající problémy žalobce jsou čistě subjektivní, neboť nejsou podloženy závěry žádných lékařských vyšetření; kauzální nexus mezi těmito potížemi a dopravní nehodou nebyl prokázán. Žalovaný navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl a přiznal mu náhradu nákladů dovolacího řízení. 5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., shledal, že dovolání je přípustné pro řešení dosud dovolacím soudem neřešené právní otázky, zda rozhodnutí praktického lékaře o pracovní neschopnosti poškozeného bez dalšího prokazuje existenci příčinné souvislosti mezi pracovní neschopností a poškozením jeho zdraví protiprávním jednáním škůdce, či zda může být zpochybněno. Dovolání není důvodné. 6. Právní posouzení příčinné souvislosti spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být existence vztahu příčiny a následku zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou způsobilé tento vztah vyloučit (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 25 Cdo 915/2005, a ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 25 Cdo 3334/2006). 7. Podle § 2962 odst. 1 o. z. náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti poškozeného se hradí peněžitým důchodem ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem poškozeného před vznikem újmy a náhradou toho, co poškozenému bylo vyplaceno v důsledku nemoci či úrazu podle jiného právního předpisu. 8. Náhrada za ztrátu na výdělku náleží poškozenému podle § 2962 odst. 1 o. z. po dobu jeho pracovní neschopnosti, která však musí být v příčinné souvislosti s újmou na zdraví poškozeného vyvolanou protiprávním jednáním škůdce. Za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti nesouvisejíc