25 Cdo 1734/2020 — Nejvyšší soud

25 Cdo 1734/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 3. 2021 Spisová značka:25 Cdo 1734/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:25.CDO.1734.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody Dotčené předpisy:§ 420 předpisu č. 40/1964Sb. § 442 předpisu č. 40/1964Sb. § 470 předpisu č. 40/1964Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:23. 6. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 1734/2020-442 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobců: a) M. S., narozená XY, b) I. S., narozený XY, oba bytem XY, oba zastoupeni JUDr. Evou Hrbáčkovou, advokátkou se sídlem Bráfova 50, Třebíč, proti žalovaným: 1) K. Ch., narozený XY, bytem XY, 2) J. Ch., narozený XY, bytem XY, oba zastoupeni Mgr. Tomášem Čermákem, advokátem se sídlem Ptašínského 311/8, Brno, o 308.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 12 C 110/2010, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 12. 2019, č. j. 17 Co 84/2019-406, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 13. 12. 2019, č. j. 17 Co 84/2019-406, v části výroku I, jíž bylo potvrzeno zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně ohledně 146.000 Kč se 7,75% úrokem z prodlení od 6. 10. 2010 do zaplacení vůči každému z žalovaných, a v nákladových výrocích II až IV, spolu s rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 15. 11. 2018, č. j. 12 C 110/2010-367, v zamítavém výroku II a nákladových výrocích III a IV, se zrušují a věc se vrací v tomto rozsahu Okresnímu soudu v Třebíči k dalšímu řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Třebíči rozsudkem ze dne 15. 11. 2018, č. j. 12 C 110/2010-367, uložil každému ze žalovaných, aby zaplatili žalobcům částku 8.000 Kč s příslušenstvím, zamítl žalobu co do zaplacení dalších 146.000 Kč s příslušenstvím proti každému z žalovaných a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Okresní soud takto rozhodl poté, co jeho předchozí rozsudek ze dne 18. 6. 2015, č. j. 12 C 110/2010-133, byl usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 21. 6. 2016, č. j. 17 Co 296/2015-164, zrušen a soudu bylo uloženo, aby se zabýval obecnou cenou zničených nemovitostí žalobců před a po jejich poškození. Žalobci se v řízení domáhají náhrady škody vzniklé na jejich nemovitosti při požáru způsobeném K. Ch. Původně žalovaný škůdce v průběhu řízení zemřel (v roce 2011) a nyní je pokračováno s jeho právními nástupci, tj. nynějšími žalovanými 1) a 2); žalovaná 3) M. J. žalobcům zaplatila 154.000 Kč a řízení bylo vůči ní pro zpětvzetí žaloby zastaveno. Soud vyšel ze zjištění, že dne 22. 7. 2010 zavinil K. Ch. ve svém dvoře požár kolového nakladače, který se rozšířil i na dům č. p. XY a kůlnu postavenou na p. č. XY v obci XYve spoluvlastnictví žalobců a zničil střešní krytinu, vazbu, stropní konstrukci i vše, co se nacházelo v domě. Původně žalovaný žalobcům zaplatil na náhradu vzniklé škody 60.000 Kč. Podle znaleckého posudku Ing. Konvaliny, předloženého žalobci, činila škoda na popsaných objektech 221.473 Kč, znalecký posudek Ing. Kuchynky předložený soudu žalovaným ji vyčíslil na 84.957 Kč a soudem vyžádaný posudek společnosti ZNALCI A ODHADCI – znalecký ústav, spol. s r.o., pak konstatoval, že škoda činí 259.727 Kč, což je cena věci před poškozením snížená o hodnotu využitelných zbytků; vedle toho tento posudek vyčíslil „spravedlivé náklady na obnovu stavby, včetně součástí a příslušenství“ částkou 522.000 Kč. Z revizního znaleckého posudku znaleckého ústavu Statikum s. r. o., jehož vypracování bylo zadáno na základě pokynů vyslovených ve zrušovacím usnesení odvolacího soudu, vyplynulo, že obvyklá cena nemovitostí ke dni 21. 7. 2010 byla 230.000 Kč, po požáru je jeho technická hodnota nula. Rozdíl těchto částek měl tedy soud za odpovídající náhradu škody vzniklé žalobcům porušením prevenční povinnosti ze strany právního předchůdce žalovaných ve smyslu § 415 ve spojení s § 420 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“), a po odečtení již uhrazených částek 60.000 Kč a 154.000 Kč tak zbývá, aby každý ze žalovaných doplatil částku 8.000 Kč s příslušenstvím. Krajský soud v Brně k odvolání žalobců i žalovaných rozsudkem ze dne 13. 12. 2019, č. j. 17 Co 84/2019-406, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé potvrdil, změnil jej ve výrocích o nákladech řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Přidržel se závěrů, jež vyslovil v předchozím zrušovacím usnesení, a vyložil, že nebylo-li v dané situaci dost dobře možné nemovitosti uvést do původního stavu, je vhodným způsobem určení výše škody nikoliv zjištění nákladů na vybudování nové stavby, nýbrž zjištění rozdílu mezi obecnou (tržní) cenou nemovitosti před poškozením a po něm. Tomu odpovídají závěry posudku znaleckého ústavu Statikum s.r.o., že cena před požárem byla 230.000 Kč a po požáru nulová, je proto správná úvaha, že právě cena před požárem odpovídá škodě ve smyslu § 443 obč. zák. vzniklé žalobcům. Nepřisvědčil argumentu, že namísto nově zpracovaného posudku znaleckým ústavem Statikum s.r.o. měl být původně ustanovený znalecký ústav ZNALCI A ODHADCI – znalecký ústav, spol. s r.o., vyzván k doplnění svého posudku. Je totiž věcí soudu, zda přistoupí k doplnění posudku či si vyžádá znalecký posudek nový, proto soudem prvního stupně zvolený postup nelze mít za nesprávný ani za vadu řízení vedoucí k nesprávnému posouzení věci. Výtku žalobců, že nebyly zohledněny náklady potřebné na demolici, odmítl odvolací soud se závěrem, že tyto náklady nebyly předmětem řízení, nebyly v žalobě uplatněny a skutkově vymezeny, přičemž je otázkou, zda žalobcům vůbec vzniknou, tedy zda žalobci skutečně k demolici přistoupí. Souhlasil též se závěrem o snížení náhrady o dříve uhrazené částky 60.000 Kč K. Ch. st. a 154.000 Kč M. J. Z obsahu smlouvy o mimosoudním vypořádání škody uzavřené žalobci s M. J. vyplývá, že měla návaznost na posudek zpracovaný společností ZNALCI A ODHADCI – znalecký ústav, spol. s r.o., vyčíslující škodu na 522.000 Kč, a M. J. se zavázala uhradit jednu třetinu škody po odečtení již uhrazených 60.000 Kč, tj. 154.000 Kč. Jelikož se takto stanovená výše škody ukázala v řízení nesprávnou, M. J. fakticky žalobcům uhradila více než jednu třetinu škody, která na ni připadá. Z obsahu zmíněné smlouvy je přitom zřejmé, že poskytnutá částka byla určena na úhradu téže škody, jež je předmětem tohoto řízení, na což ostatně navázal též procesní postup žalobců, kteří v této částce vzali žalobu vůči ní zpět. Námitku žalobců, že M. J. uhradila širší vyrovnání škody v podobě odškodnění morálního dopadu a nemajetkové újmy, označil odvolací soud za účelovou s tím, že je na žalovaných 1) a 2), jak se vypořádají se skutečností, že za ně takto bylo zaplaceno více, než připadá na podíl M. J. Proti části výroku rozsudku odvolacího soudu, jíž bylo potvrzeno zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně, a proti výrokům, jimiž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, podali žalobci dovolání s odůvodněním, že právní posouzení věci odvolacím soudem odporuje judikatuře Nejvyššího soudu. Dovolatelé zdůraznili, že prvotní požadavek odvolacího soudu vyslovený v jeho předchozím zrušovacím rozhodnutí směřoval k doplnění posudku stávajícího nebo i k vypracování posudku nového. Původně ustanovený znalecký ústav přitom dospěl podle žalobců ke zcela správnému závěru, že škodu nelze vyčíslit jinak než prostřednictvím nákladů na obnovení stavby a jejich korekcí, přičemž následné zjišťování obecné ceny je nanejvýš problematické, posudek následně ustanoveného ústavu, jenž byl bez vysvětlení pojímán jako revizní, pak vychází z pouhé teorie, nezjistitelného a neověřitelného faktického stavu. Nešlo přitom o posudek revizní, pokud odvolací soud požadoval prověření obvyklých cen, ale o nové zpracování této otázky, nadto se značným časovým odstupem, což vedlo k nesprávnému finančnímu vyčíslení újmy. Postup zjištění škody se pak vymyká požadavkům formulovaným například v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2016, sp. zn. 25 Cdo 2062/2016. Nepřípadné označení znaleckého posudku ústavu Statikum s.r.o. za revizní pak dovolatele připravilo o možnost požadovat zpracování revizního znaleckého posudku. Neobstojí přitom ani závěr odvolacího soudu stran demoličních nákladů, jejichž zohlednění v revizním posudku chybělo a dovolatelé se jejich náhrady domáhali právě cestou doplnění posudku. V souladu se zmíněnou judikaturou přitom není podstatné, že dovolatelé doposud tyto náklady nevynaložili. Dovolatelé mají za nesprávně posouzené i dopady dohody s M. J., neboť částka, která jim byla na základ